Článek pochází z nzz.ch

Intervence a administrativní řešení politických zájmů stále více nahrazují demokratický diskurz v německé akademické a kulturní scéně. O renesanci totalitního režimu.

V Německu lidé milují odkaz na poučení z historie, pokud chtějí bránit své začátky. Ti, kdo si myslí, že jsou na správné straně, proto věří, že jsou nad zákonem a mají svobodu rozhodovat o ostatních. Příznakem toho je snaha omezit demokracii, aby byla chráněna.

Využití všech prostředků je pro dobré lidi nezbytné, protože si myslí, že mají pravdu. Tak napsal Louis Fürnberg před více než půlstoletím: „Kdo bojuje / za zákon je vždycky pravý / proti lži a vykořisťování. Kdo uráží život, je hloupý nebo špatný. Kdo obhajuje lidstvo, je vždycky v pořádku. »Mají ti, kdo mají jedinou pravdu a pravdu, že začátek totalitarismu začíná?

Německá média v současné době vychovávají mládež k jakési generované vůli, která nechce, aby budoucnost byla zničena starým. Radikalizace mládeže k prosazení určitých politických zájmů v historii není nová. Od tzv. Dětské křížové výpravy středověku až po renesanční dětskou zahradu Savonaroly a generaci Langemarcků v první světové válce až do doby Hitlerovy mládeže nebo komunistické mládežnické organizace FDJ v NDR byla mládež zneužívána ve svém nadšení.

Tam jsou ještě fotografie z nich v archivech, když studenti v hnědých košilích vstoupili do přednáškových divadel a křičeli proti židovským profesorům, kteří chtěli umlčet liberály ve jménu mládí. Nebo když se po roce 1949 postavily modré košile proti buržoazním profesorům. Bylo zachováno dost obrázků, očitých svědků a poznámek, bylo napsáno dostatečné množství projevů, v nichž bylo poctě věnováno pokroku a svobodnému duchu, svobodnému učení a výzkumu a přijetí různorodosti názorů.

A historie německých univerzit také zahrnuje Heideggerův projev v rektorátu nebo druhou univerzitní reformu vlády NDR, v níž byla zavedena základní marxisticko-leninská studie a stejně tak i vzdělávací instituce. Ti, kdo to nepřijali, byli buď zastřeleni jako Herbert Belter, odsouzeni k nucené práci ve Vorkutě, nebo uprchli na Západ.

Pojmy jako "aktivista" nebo "zásah" vás chvějí. Německé univerzity zažily více než dost zásahů. Zejména v posledních letech byli profesoři v Německu šikanováni a ohrožováni studenty, protože v očích těch, kteří se nejprve učili a získali schopnost rozumu, údajně rasistického, militaristického, misantropického, misogynistického, heterodominantního, homofobního, islamofobního, antifeministického Reprezentované pozice.

Ve Frankfurtu nad Mohanem se studenti snažili zabránit panelové diskusi na univerzitě o šátku. Napaden byl profesor, který zahájil tuto diskusi, požadavek na propuštění poté, co byl vznesen zákaz výzkumu pro tohoto profesora.

Člověk může vždy předvést: Rally před Goetheho univerzitou ve Frankfurtu u příležitosti konference "Islámský šátek - symbol důstojnosti nebo útlaku". (Obrázek: Boris Roessler / dpa / Keystone)

Politický lov

V Drážďanech, 29. května 2019, studenti z Vysoké školy výtvarných umění obsadili knihovnu, protože univerzitní správa nesplnila požadavek na odvolání vedoucího knihovny, který běžel jako nonpartisan na seznamu AFD pro místní volby. Studenti tedy píkají na základní zákon, který zaručuje každému občanovi aktivní a pasivní právo volit. Správně hájí základní právo na azyl, které je však způsobeno pouze politickým pronásledováním a je oddáno politickému pronásledování.

Vlastní morálka je vyšší než základní zákon a ve jménu vlastního politického přesvědčení má právo zničit buržoazní existenci druhé.

"Dresdner Neuesten Nachrichten" citoval squattery, jak říkají: "Nemůžeme si představit, že budeme nadále používat knihovnu vedenou kandidátem ze seznamu AfD." Tón poptávky z jiných časů je znám z jiných důvodů , Jaký byl název článku v průkopnických novinách NDR v roce 1967: "Žádná důvěra v non-party režiséra." Mimochodem, Fürnbergova píseň měla refrén: "No, z ducha leninistů, / voskovaný Stalinem, / Strana, Strana, strana párty! "

Jak tito studenti, kteří nejsou schopni demokratické debaty, jinak by nepožadovali správní opatření, jsou umělečtí, když základem umění je svoboda? Čin knihovnictví není ani demokratický, ani ve smyslu buržoazní svobody, ale spíše: sentimentálního teroru.

V průběhu kampaně pod hashtagem #wessenfreiheit, řada uměleckých vysokých škol, včetně berlínské Univerzity umění nebo Akademie výtvarných umění ve Vídni, nevyžadují nic menšího než zrušení svobody umění, pokud tvrdí, že s požadavkem na svobodu v umění jsou "aspekty institucionální a sociální moci v systému umění" zakryty a tvrdí, že ". , , takzvaná svoboda umění se stala licencí na omezení svobody žen v umění.

Asistované myšlení?

Jediné, co je třeba jen přečíst, je Lenin nebo Stalin, aby rozpoznali vzor, ​​aby porozuměli jazyku, který je jazykem cenzorů. Svoboda se stává "takzvanou svobodou" a "takzvanou svobodou", prostředkem "omezování svobody žen v umění", jak to kdysi bylo prostředkem útlaku proletářů. Již hashtag #wessenfreiheit vystavuje hnutí jako neliberální, protože samotná otázka naznačuje, že někteří by měli být svobodní a jiní nesvobodní. Podstatou svobody je však její univerzálnost, že nepatří nikomu a platí pro všechny.

Je důležité, že volající #wessenfreiheit se shromáždí dne 15. června na letošní Akční den, aby diskutovali o tom, co "intervence, umělecký komentář, nová čtení" mohou vypadat jako "historické, kanonické zásoby rasistického a / nebo sexistického obsahu v muzeu". a pro divadlo ». Takže je to o určení toho, co se může v divadle hrát a vidět v muzeu a co ne. Dohlížené umění? Asistované myšlení?

Studenti viděli na větvi, na které sedí. Kdo se chce podívat na smutné, protože extrémně politicky korektní výstavy, akce a inscenace „nových inženýrů duše“, jak to nazval Stalinův hlavní dozorce Andrej Ždanov?

Přestat diktovat občanům, co vidí, nebo co by měli chápat, malovat, psát, hrát a nechat diváky rozhodnout, jak se cítí a jaké závěry z toho čerpají. Každé umělecké dílo se očekává od každého příjemce a lze ho měřit pouze uměleckými a nikoli ideologickými kritérii totalizujícího dekonstruktivismu.

Absurditu této nové cenzury lze vidět v textu Laury Hatting, která spojila „koncepční otázky pro lepší pochopení práce mužů“ pro poslední akční den „#wessenfreiheit“ v Lipsku. To, co bylo velkoryse nazýváno „koncepčními otázkami“, bylo ve skutečnosti pouze vodítkem pro nové inkvizitoři, kteří uvedli „několik užitečných otázek pro post-podřadné diskuse s muži“ v případě, že „osoba, která je prezentuje, se skutečně účastní“. Předmět, jmenovitě jeho manželská bytost "prošel kolem, a proto je" naléhavě nutné "" ukázat mu jeho vlastní mužskou pozici ".

Otázka "být člověkem" jako skutečného subjektu je známa mutatis mutandis od stalinismu, kde skutečnou otázkou byla otázka stanoviska třídy a bylo naléhavě nutné poukázat na to, že člověk by neměl hovořit o minulosti.

Umění je rozmanitost

Pokud drážďanští studenti umění na podporu svých požadavků obviní AFD z toho, že je proti politickému umění, jak to ve skutečnosti požaduje v návrhu volebního programu „Kultura nesmí být hřištěm pro sociokulturní klientskou politiku“ a „Jsme proti unilaterálně politicky orientované, vzdělávací hudbě - a řečové divadlo, jak je v současné době praktikováno v saských etapách », pak mají požadavek, aby knihovník buď vzdal své práce, nebo svůj společný politický závazek, právo AfD, a pak umění demonstroval jako„ politiku sociokulturní klientely “- pravdu feat.

Bylo by to začátek přijmout nezbytnou kontroverzi v demokracii jako spor mezi názory a neusilovat se o represivní prostředky zásahu a administrativní řešení. Byl by to začátek respektovat občanské svobody, spíše než je zrušit. Bylo by užitečné pochopit, že z historie se nedají poučit, ale pohled do historie zvyšuje schopnost rozpoznat mechanismy. Je tedy možné znovu a znovu pozorovat, jak jsou v historii racionální řády a ideje vraceny do iracionálního. Německo je obzvláště zranitelné, protože má fatální tendenci k politickému romantismu. To je bránit. Umění by mělo představovat rozmanitost světa, nikoli jednoduchost umělců.