Zhofdran Mammani převzal funkci starosty New Yorku před dvěma týdny. Už teď můžete mluvit o deklarativních gestech nové městské vlády, jejich symbolické váze a reálných rizicích pro židovskou komunitu v New Yorku

New York se právem nazývá židovské hlavní město světa. To není poetická metafora, ale historický fakt: největší židovská komunita mimo Izrael, zavedené instituce občanské společnosti, vzpomínka na holocaust, stabilní tradice solidarity. To je důvod, proč první rozhodnutí nového starosty města, prvního muslima v tomto příspěvku, Zhokhra Mammadi, nejsou alarmující ani tak kvůli jejich praktickým důsledkům, ale kvůli významu, který vysílají, tvořící novou atmosféru.

Definice antisemitismu

Mluvíme o krocích, které ovlivňují symbolickou a deklarativní úroveň městské politiky. Téměř nemění každodenní život Newyorčanů, nemají přímý vliv na bezpečnost ulic, nesnižují náklady na nájem, nezpřístupňují dopravu a neřeší problém inflace. Ale mění jazyk a systém souřadnic, a to v politice je často důležitější než konkrétní regulační detaily, je to spousta akce pro aktivisty, poselství, co lze udělat a s jakým druhem reakce se dá počítat.

Nejindikativnějším příkladem je zrušení uznání pracovní definice antisemitismu, kterou vypracovala Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu. Tato definice není odstavcem v trestním zákoníku a nikoli nástrojem cenzury; je to profesionální pokyn, který umožňuje státním a obecním strukturám rozpoznat antisemitismus v jeho moderních podobách, včetně těch případů, kdy je nepřátelství vůči Židům maskováno jako politický aktivismus.

Dovolte mi připomenout, že právě zrušení této definice novinářka Maša Hessenová vyzvala ke zrušení této definice. Projednávaná definice přímo naznačuje, že démonizace, delegitimizace a uplatňování dvojích standardů na Stát Izrael jsou projevy antisemitismu.

Tato definice nevylučuje kritiku. Naopak, umožňuje rozlišovat mezi rozumnou, odůvodněnou kritikou politiky určité vlády, státních izraelských institucí – a ideologickým útokem na samotnou legitimitu židovského státu, právem na sebeobranu a existenci. Právě tato jemná čára nám umožňuje udržovat produktivní společenskou debatu a svobodu slova, aniž bychom sklouzli do předsudků a morálního násilí.

Snažit se vymazat tento řádek a prezentovat ho jako zastaralý nebo „represivní“ není jen filozofická chyba. Jedná se o akt politické náhrady. Je to způsob, jak legitimizovat rétoriku, v níž vyzývá k vyhlazení Izraele a ospravedlnění násilí proti Židům, se maskují jako „boj za osvobození“.

Tak: cesta k normalizaci antisemitismu ve slovní zásobě a praxi levicových aktivistů Velkého jablka, zejména v univerzitním, mediálním a politickém prostředí, je otevřená.

Propagandisté myšlenky „globální intifády“ mohou zaznamenat morální úspěch. V roce 2026 se schopnost rozlišovat mezi etikou a ideologií v New Yorku stala méně reálnou.

Je však nanejvýš významné, že tyto deklarativní kroky již začaly vést nejen ke kulturnímu a symbolickému posunu, ale také k jejímu konkrétnímu institucionálnímu napětí uvnitř samotné městské vlády.

O konfrontaci

Dnes se v New Yorku vytvoří přímá konfrontace. Vztahy mezi starostou Zbor d'amdanu a městskou radou od prvních dnů získaly charakter boje za hranicemi přípustných. Instituce mají údajně dokonce náhody v sociální rétorice, včetně rozšíření veřejných vzdělávacích programů, ale tyto náhody slouží pouze jako příhodná obrazovka. A za ním je rigidní ideologická divergence, která neovlivňuje sekundární politické detaily, ale samotný základ chápání diskriminace a nenávisti.

Zvolení Julie Meninové předsedkyní městské rady se stalo přelomovou událostí. Dcera přeživšího holocaustu, první Židovka v tomto příspěvku a představitelka umírněného demokratického křídla, Menin již otevřeně zpochybnil jak rétoriku nových jmenovaných starostovy administrativy, tak i své rozhodnutí, a zrušil uplatňování mezinárodně uznávané definice antisemitismu a bojkotoval Izrael. V systému městské moci New Yorku není post předsedy rady dekorativním postavením: Menin má v rukou páku, což umožňuje blokovat iniciativy kanceláře starosty. A dnes je to z toho, jak rezolutně bude tato páka použita, závisí na tom, zda se „nová éra Velkého jablka“ změní v experiment, který má rozmazat morální hranice nebo čelit důstojnému odporu.

Je důležité zdůraznit, že zrušení specifické definice antisemitismu neřeší žádný městský problém, ale komplikuje protiakci vůči tomuto společenskému jevu. Nesnižuje úroveň vysokých nákladů, neusnadňuje život rodin s dětmi, nereaguje na poptávku malých podniků a nedělá město zvládnutelnějším. Toto rozhodnutí je jen politickým gestem, které se obrátilo na ideologicky motivované publikum, a ne na většinu voličů, kteří nového starostu podporovali z úplně jiných důvodů.

Během kampaně nový starosta řekl a je třeba přesvědčivě přiznat o životních nákladech, o nepřístupném nájemném, o nerovnosti, o korupci a nutnosti vrátit se do města sociální stability. Právě tato agenda přilákala značný počet Newyorčanů, daleko od zahraničněpolitických bitev a kulturních válek. Tito lidé hlasovali pro praktickou změnu, nikoli pro přehodnocení základních morálních pokynů týkajících se nenávisti a diskriminace.

A zde vidíme fenomén známý z mnoha zemí a ér.

Populističtí politici často začínají vládu s prohlášeními: jsou hlasití, rychle proveditelní a téměř nic, co se týče rozpočtu. Jejich cílem je označit „novou éru“, demonstrovat rozchod se svými předchůdci, vyslat signál jejich ideologickým příznivcům. Jsou to ale takové kroky, které jako první zasáhly sociální strukturu, protože normalizují pochybnosti o základních hodnotách.

Signál světa

Odmítnutí mezinárodně uznávané definice antisemitismu nejsou jen slova. Je to oslabení ochranné kontury pro komunitu, která již čelí zvýšené agresi a násilí. V New Yorku je takový signál čten obzvláště akutně a bezpochyby bude slyšet daleko za hranicemi Spojených států.

Vidím, jak pečlivě jsou taková rozhodnutí a akce monitorovány v jiných regionech světa. New York zůstává morálním průvodcem pro mnoho megaměst, symbolem svobody a vzorem. Kdy přesně je zde tento antisemitismus začíná považován za abstraktní téma politického sporu, a nikoli za formu nenávisti, nevyhnutelně stimuluje podobné kroky v mnohem méně stabilních demokraciích.

Můžeme a měli bychom se dohadovat o politice Izraele. Vlády, rozhodnutí a strategie lze kritizovat. Ale nahradit koncepty, které vám umožní rozlišovat kritiku od démonizace a nenávisti znamená hrát si s ohněm. Zvláště ve světě, kde se antisemitismus opět stává společensky přijatelným pod různými ideologickými znaky.

New York si zaslouží starostu, který měří úspěch nikoli za počet symbolických gest, ale za kvalitu života občanů. Ne anulovanými formulacemi, ale dostupným bydlením; ne ideologickými signály, ale bezpečnými ulicemi; ne přepisováním morálních pokynů, ale ochranou lidské důstojnosti. Je ale důležité nejen to, jaké kroky nová městská správa podniká, ale také to, jak na ně reaguje Bílý dům. Mlčení federální vlády v záležitostech, kde mluvíme o hranicích přípustného, není čteno jako neutralita, ale jako souhlas.

To je důvod, proč první rozhodnutí nové éry Velkého jablka nejsou lokální epizodou, ale, řeknu znovu, signál celé Americe a světu.