Clanek pochazi z Meduza.io
Donald Trump počátkem roku 2026 vrátil Grónsko do světové agendy: americký prezident a členové jeho administrativy opět aktivně hovoří o vstupu největšího ostrova světa do Spojených států. Aby se tak stalo, musí Grónsko Dánsko vyloučit.
Historie koloniální a postkoloniální kontroly Grónska se datuje téměř šest století. Samozřejmě jsou v tomto příběhu i temné stránky. Jeden z nejznámějších pocházel z desetiletí mezi lety 1966 a 1975: v tomto období dánské úřady pod záminkou antikoncepce prováděly na ostrově bolestivé a nelidské postupy k instalaci nitroděložního zařízení pro čtyři a půl tisíce mladých žen a dívek ve věku 12 let.
Spirály je také nazývána knihou dokumentární fotografky Juliette Pawi. Vyšla v říjnu 2025 ve francouzském nakladatelství Four Eyes editions a představuje unikátní studii nelidského experimentu, který Dánsko předneslo nad grónskými ženami. V práci kombinující prvky novinářského vyšetřování, dokumentární fotografie a uměleckých prohlášení dává Pavi hlas obětem, jejichž příběhy už řadu let mlčí. "Medusa" vypráví o hrdinkách knihy a ukazuje jejich portréty - na pozadí fascinující severní krajiny.
Jak dánské úřady rozhodly o nucené antikoncepci grónských žen – a proč historie velkého násilí zůstala ve stínu po dlouhou dobu
Grónsko je nejen největším ostrovem na světě, ale také jedním z nejméně hustě osídlených míst na planetě: pouze 0,027 lidí na kilometr čtvereční. Celkem zde žije asi 57 tisíc lidí, většina - Inuité. Správní věci jsou Grónci poddanými dánského krále - skandinávská monarchie se nad ostrovem drží mimo kontrolu již několik století. Dříve bylo Grónsko statusem kolonie a po druhé světové válce se stalo autonomním územím v Dánsku. To znamená, že místní orgány mají právo rozhodovat samy o řadě otázek, ale strategická politika ostrova nadále určuje bývalou metropoli.
Kodaň byla v uspořádání Grónska aktivní zejména ve druhé polovině 20. století. Po roce 1953 začal ostrov na místní poměry rozsáhlou výstavbu bydlení, silnic, škol, nemocnic. Modernizace vedla ke zlepšení životních podmínek a zároveň k nárůstu porodnosti, zejména mezi domorodým obyvatelstvem Inuitů. Nicméně po několika letech se stalo něco podivného: počet novorozenců prudce klesl. Kdyby v roce 1966 měly rodiny asi sedm dětí, pak do roku 1974 - jen dvě nebo tři. Po celá desetiletí nikdo nikdy neřekl, proč se to stalo. Zatím na přelomu roku 2020 díky novinářům pravda nevyšla.
Ukázalo se, že důvodem kardinálního snížení porodnosti byl nucený antikoncepční program, který dánské úřady prováděly právě v letech 1966 až 1975. Nárůst porodnosti mezi původním obyvatelstvem Grónska vyžadoval Kodaň značné náklady na sociální programy. To dánské vládě nevyhovovalo a ta se rozhodla převzít kontrolu nad situací, bez ohledu na zájmy obyvatel ostrova. Výsledkem je, že téměř čtyři a půl tisíce žen a dívek převážně inuitského původu (přibližně polovina všech žen plodného věku na ostrově v té době) byly vystaveny nucené antikoncepci prostřednictvím instalace nitroděložních zařízení. Nejmladšímu bylo teprve 12 let. Někteří se dozvěděli, že spirálu založili až po mnoha letech. U některých žen tato „kampaň“ ukončila neplodnost.
První příběh se dočkal první publicity, když v roce 2022 zveřejnili novináři dánského televizního kanálu DR podcast, v němž zazněly první hlasy obětí. Z jeho důvodů francouzské vydání Ouest France napsalo svůj materiál. A právě tam Juliette Paviová narazila na příběh. V té době pracovala deset let v Arktidě a paralelně studovala bioinženýrství a žurnalistiku.
Fotografka byla příběhem kampaně nucené antikoncepce natolik ohromena, že se sama stala pokousanou shromažďováním informací o postižených ženách. Zpočátku byl proces obtížný - mnoho hrdinek si bolestnou zkušenost nechtělo pamatovat. „Někteří si mysleli, že budou schopni [sdílet své příběhy], ale bylo to pro ně obtížné,“ vzpomínal Pavi. – Bylo bolestné si vzpomenout a během rozhovoru jsme udělali spoustu přestávek. Ale pak mi poděkovali a řekli, že je důležité mi to říct." Podle fotografa je téma v Grónsku stále tabu. Traumatické vzpomínky a historicky zavedená postkoloniální hierarchie ve vztazích s Dánskem značně zkomplikovaly možnost plnohodnotné veřejné diskuse.
Co oběti říkají ženám o bolestné zkušenosti nucené antikoncepce - a jak bojují za svá práva
Naya Libertová, psycholožka v hlavním městě Grónska, městě Nouka, byla jednou z prvních, která o nucené spirále veřejně vyprávěla. Svůj příběh sdílela nejprve na sociálních sítích a v roce 2019 s novináři jednoho z místních novin. Libert byl prvním kontaktem Juliette Paviové.
Nave bylo pouhých 13 let, když ve městě Maniitisoke byla ona a její spolužáci instalováni intrauterinní zařízení proti své vůli. V rozhovoru вспоминалаvzpomínala:
Tam mi odnesli panenství. Stát „ukradl“ mé panenství proti mé vůli. Když jsem byl vložen do nitroděložního zařízení, měl jsem pocit, jako by ve mně uvízly nože, a ten pocit mě pronásledoval po mnoho dalších let. Pokaždé, když jsem začala menstruaci, měla jsem podobnou bolest.
Libert rodičům nic neřekla. Jako všechny ostatní oběti. Vzpomínky byly nahrazeny:
Důsledky byly příliš obtížné na to, abychom se s nimi vypořádali. Jako bychom na to všichni zapomněli.
Poté, co novináři v roce 2022 vytáhli příběh násilí do světa, Libert spojil další postižené ženy vytvořením skupiny na Facebooku, kde sdíleli své osobní zkušenosti. Představila je a Paviho. Fotografka strávila celý měsíc ponořená do komunity, setkala se a mluvila se ženami a v následujících letech se k nim vrátila více než jednou.
Bula Larsenové bylo 14 let, když se s bratrem přestěhovala do rybářského města Pamiut (děti z Grónska často musely opustit své rodné vesnice a rodiče, aby studovali ve škole).
Jednoho dne nám ředitel školy řekl, děvčata, abychom šli do nemocnice, aniž bychom vysvětlili proč. Šli jsme zase do ordinace doktora. Ten den si dobře pamatuju. Když jsem vstoupil, byl jsem nucen sundat si kalhoty a ležet na gauči ... velmi jsem se bál. Doktor vzal studené kovové nářadí a začal mi nastavovat spirálu. Zákrok byl tak bolestivý, že se zdálo, že sklo je rozbité v žaludku. Měl jsem velký strach. Věděla jsem, že je to spirála, ale nevěděla jsem, že je určena ženám, které už porodily.
Spirála dál bolela. Bula si pamatuje pláč před spaním. V té době neexistovaly mobilní telefony, které by mohla zavolat rodičům, takže se cítila velmi osamělá. Jak se ukázalo později, spirála instalovaná Larsenem byla pro její dospívající tělo příliš velká.
Nejedná se o ojedinělé traumatické případy. Podle svědectví žen, které programem prošly, způsobily spirály nevysvětlitelné krvácení a bolest, způsobily infekce a v některých případech i neplodnost. Mnozí se dozvěděli o tom, co na zákrok utratili, a to až po mnoha letech.
Larsenová řekla Paviové, že se více než sedm let snažila otěhotnět. Nejprve podstoupila operaci, která měla obnovit prochybnost vejcovodů, které byly poškozeny v důsledku spirály nevhodné velikosti. Poté prošla několika drahými a neúspěšnými pokusy o umělé oplodnění. A ve věku 38 let opustila naději na porod vlastního dítěte a adoptovala dívku.
Aviaja Sigstad, která pracovala jako gynekoložka v 90. letech, léčila ženy, které nevěděly, že mají nitroděložní antikoncepci. Vyšetřila je o neplodnosti a našla spirálu v těle pacienta. V té době se takové případy vyskytovaly poměrně často. Když o nich diskutoval s kolegy, Sigstad věřil, že mluvíme o jednání bezohledných lékařů, ale nedokázal si představit, že za tím stojí politická kampaň celého státu:
Pro mě je zločin právě politickým řešením a systematickým využíváním antikoncepce s cílem snížit počet obyvatel.
Juliette Paviová svůj projekt natáčela nejen v Grónsku. Navštívila také Dánsko, kde následovala vyšetřování zahájené po skandálu. Bylo pro ni důležité pokrýt historii v různých dimenzích. Fotograf se snažil ukázat oběti a jejich zranitelnost, místa, kde operace probíhaly, a archivní dokumenty.
Ukázalo se, že nejmladší známá účastnice brutálního experimentu byla 12 let, když byla vystavena nucené antikoncepci. Pro zdůraznění mladého věku obětí se Pavi často odvolává na jejich osobní archivy.
Zde je ukázka z rozhovoru s fotografem s jednou z žen:
Bylo mi 17 let, když mi doktor, který mi odstranil nitroděložní přístroj, hodně bolel. Měl ruce jako boxer a byl velmi hrubý. Druhý den jsem na něj znovu narazil. Byl opilý a řekl, že mám tu nejkrásnější vagínu, jakou kdy viděl.
Během studie, kterou prováděly univerzity v Dánsku a Grónsku, některé ženy uvedly, že lékaři odmítli odstranit jejich spirály. To vedlo k tomu, že se oběti snažily zbavit samotné antikoncepce, přičemž se zranily. Ukázalo se také, že kromě spirál byla použita další metoda omezení porodnosti - injekce dlouhodobě působící hormonální antikoncepce.
Pro Paviho bylo důležité, aby příběh nejen obětí, ale i zločinců, ukázal. Při práci na projektu navštívila dánský parlament, vyfotografovala státní dokumenty ve snaze odrážet odpovědnost úřadů za tragédii, stejně jako gynekologové, kteří se programu účastnili.
Zveřejnění historie v médiích v roce 2022 v Dánsku hned nevyvolalo násilnou reakci. Ale v Grónsku se o tématu začalo široce diskutovat, zejména mezi ženami. Místní vláda vyzvala Kodaň k nezávislému vyšetřování. Mělo to trvat dva roky.
Ženy z Grónska však nechtěly čekat. "Nejstarším z nás je více než 80 let, a tak nemůžeme déle čekat," сказалаřekl Libert.
Dne 2. října 2023 poslala spolu s dalšími 66 ženami dánské vládě dopis požadující odškodnění ve výši 300 tisíc korun (asi 40 tisíc eur každý).
V březnu 2024 zažalovalo úřady bývalé metropole už 143 inuitských žen, které požadovaly kolektivní odškodnění.
Nezávislá отчетеzpráva vypracovaná univerzitami v Dánsku a Grónsku a zveřejněná v září 2025 potvrzuje, že do konce roku 1970 bylo instalováno více než čtyři tisíce žen a dívek nitroděložních zařízení. Vědci zkoumali 410 případů na základě osobních důkazů, lékařských záznamů a historických dokumentů (349 z nich se týkalo zdravotních komplikací).
Dne 27. srpna 2025 přišla do Nouucku dánská premiérka Mette Frederiksenová a na osobní setkání s oběťmi se jménem národa omluvila:
To, co vám odnesli, bylo něco zásadního. A něco, o co by žádná dívka nebo žena neměli být zbaveni. Jmenovitě právo zlikvidovat vlastní tělo. A tady přichází paradox. Pro většinu z nás je antikoncepce znamením svobody, zejména pro ženy. Schopnost vyhnout se nechtěnému těhotenství. Ale pro některé z vás to naopak dopadlo na nedostatek svobody. To, čemu jste byl vystaven, je nespravedlnost. Byla to systematická diskriminace... a bylo to špatné.
Nemůžeme změnit to, co se stalo. Ale můžeme převzít zodpovědnost. Jménem Dánska bych se chtěl omluvit.
Dne 11. prosince 2025 se dánský parlament rozhodl zaplatit odškodnění obyvatelům Grónska, kteří v letech 1960-70 dostali nitroděložní zařízení bez jejich vědomí a souhlasu.
