Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Je vtipné, když se po mé další procházce po městě nebo okrese objeví místní obyvatelé, kteří vyvinou post-vyvrácení příběhů o tom, jak jsou dobří a krásní. Ještě zábavnější je, když se novináři nebo bloggeři na žádost správy pustí do podnikání. Snaží se dělat krásné fotografie, ale materiál se ukáže jako jednoduše směšný, protože fotografie obsahuje všechny nedostatky, které jsem pořídil, pouze s pozitivní interpretací.

Nedávno jsem zveřejnil příspěvek a video o arkangelské čtvrti Sulfat a obyvatelé města reagovali docela předvídatelně . Je pravda, že většina komentátorů v této oblasti nežije, takže se o ni obecně nestarají.

Místní novináři však nic nevymysleli: přišli do Sulfatu a podali zprávu „ve stopách Varlamova“. Podívejte se a přečtěte si, co jim řekli obyvatelé oblasti:


Dále výňatek z materiálu 29.ru :

„ Jdeme hluboko do dvorů a nálada se okamžitě zhoršuje: nad našimi hlavami visí zlověstné černé trubky, ze kterých kape voda sem a tam (v tání se Země promění v oázu a v mrazu na rampouchy nebo celé stalaktity), silnice se promění ve špinavý nepořádek v boxech a koruna všech - vratkých kusů dřeva. Mimochodem, téměř okamžitě jsme našli stejné dvoupodlažní domy, proti nimž Ilya Varlamov natočil svou zprávu. Toto je dům 28, budova 1 a sousední Partizanská ulice.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Domy téměř všechny se usadily a vypadaly nakřivo . Na oknech byly závěsy - i když ne ve všech bytech, ale lidé zde žijí. Možná Varlamov skutečně našel nejvíce „zabitých“ kusů dřeva na Sulfatu. V jednom vchodu, kde již není možné jít v plném růstu, protože veranda je v zemi, je suterén zaplaven téměř do úrovně podlahy, je strašidelné jít dovnitř.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Vchod strašně páchne hnilobou a odpadními vodami.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

V dalším vchodu není tak vlhko, ale roh je posetý odpadky, jsou tam balíčky cigaret a lahve od piva, i když křída na zdi říká „Neodkládejte“. Trubky uvnitř jsou zabalené v sáčcích na odpadky, na zdi a stropu jsou stopy po kouscích omítky, které spadly. Žádný z nájemníků v prvním patře neotevřel dveře - lidé byli v té době zjevně v práci.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Sousední kus dřeva vypadá mnohem lépe, ale je patrné, že proces ničení již začal.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Pak si všimneme krásného domu v ulici Kirovskaya a pak ještě pár dalších. Kolemjdoucí, důchodce Vladimír, prohlásil, že v tomto okrese žil celý život: pracoval, dostal od kombajnu byt jako kus dřeva, jako téměř všichni místní obyvatelé a jejich potomci.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

- Všechno lze obnovit doma, ale nikdo to nedělá vůbec. Nedávno jsem opravil střechu kvůli svým penězům, zaplatil 30 tisíc. Manažerovi je to jedno. Dům je ve frontě na přemístění po roce 2025. Ale stále je to normální, můžete opravit hromady a střechu, můžete žít něčím jiným. Mám tři pokoje, téměř zrekonstruované, snažím se žít normálně. Někteří lidé se vzdávají a nedělají nic. A moje dohazovačka žije v domě na Ordžonikidze, kde obvykle leží na zemi, - řekl.

Důchodce také poznamenal, že mu není jasné, proč jsou ti, kteří již přišli na řadu, přemístěni do domů na Galušinu, na Moskovského? Proč se sociální domy nestávají právě tam, na Sulfatu - „máme spoustu místa.“ Muž by si rád udržel spojení se svou malou vlastí, aby tu zůstal, pokud náhodou počká na přesídlení.

Při absenci chodníků jako takových v oblasti, kde jsou kousky dřeva, lidé prostě chodí po silnici.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

A tady je další kus dřeva, na Gorkého ulici, 3. Velmi krásné, s ornamenty na fasádě a na balkonech, s vyřezávanými štítky. Bylo by dobré jej obnovit a řídit turisty, ale bohužel se to řádně nedodržuje po celá desetiletí a pravděpodobně už to není možné. Přímo v ulici poblíž tohoto domu nás zastavila žena jménem Svetlana Volkova. Řekla, že již zažalovala administrativu, od roku 2016 existuje rozhodnutí přemístit obyvatele odtud až do roku 2019. Nebylo to však splněno a lidé zde nadále žijí a trpí.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

- Nelze ji již opravit. Zdi vypadly, celý sokl ven. Uvnitř je tolik plísní! Na parapetu mi rostly muchomůrky. Je pravda, že to nemohu potvrdit, fotografii jsem již smazal, - řekla žena. - Nyní jsem se podíval na internet, plánují nás přesídlit v roce 2024. Ale máme velké pochybnosti, zda to bude další zpoždění. Zatímco jsme čekali, můj otec zemřel - to bylo před 3 lety. A soudní vykonavatelé nedělají nic, i když koneckonců neměli by správě ukládat pokuty, trestat je? Teď jsem šel za právníkem kvůli kompenzaci, kterou bychom měli dostávat za to, že žijeme v takových podmínkách. Právník říká, že je to asi 30 tisíc ročně. Ale nepotřebuji peníze, abych se odsud dostal co nejdříve.Mám cukrovku a astmatickou bronchitidu, nemohu v takových podmínkách žít. Už jsem z toho měl 4 roky depresi.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Zavolala sousedce , také Svetlaně , a šli jsme také do jejího bytu ve druhém vchodu. V obývacím pokoji její podlaha jednoduše „šla“. A v samém vchodu na prahu jsou mezery, sama je nějakým způsobem zakryla deskami. Provozovatelka EcoPlus podle důchodce nechce pomáhat s opravami, i když si chodí stěžovat téměř každý týden.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

A tady jsme potkali šťastného a veselého důchodce poblíž domu číslo 5 vedle ulice. Řekl, že jeho rodina si nyní doslova balí kufry - jsou přesídlováni, Nový rok se již bude slavit v bytě v nové budově na Moskovském prospektu. Dokonce řekl, že by mu nevadilo žít v tomto domě několik let, protože je vyroben z modřínu, silného.

- Bude muset vyměnit hromady, které shnily, a vydržel by dalších 100 let. Ale ... stejně je čas se pohnout. Na přesídlení dlouho čekali. Bude mi chybět Síran - a jak samozřejmě! Jsou tu přátelé, “řekl nám Nikolaj Nikolajevič Tropin a pustil se do své práce.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Na Sulfate jsme však našli nejen ošuntělé kousky dřeva a staré panely. Například na předměstí, vedle ubytoven, kde žijí studenti místní zemědělské technické školy, a nemocnice, bylo nedávno pro migranty z chátrajícího bydlení postaveno několik dvoupatrových domů v pastelově růžové barvě. Ale když vidíme, kolik lidí nadále žije v zchátralých kusech dřeva, je to kapka v oceánu . “

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru
  

Kromě shnilých „kusů dřeva“ reportéři natáčeli i oblast jako celek.

Například zde je zastávka, kde vystupují lidé přicházející z centra Arkhangelsku.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru PAZik

jí je přináší.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Schodiště k památníku druhé světové války je potaženo kluzkými dlaždicemi. Vítejte na pohotovosti!

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Nové hřiště

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Obchodní centrum

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Další ...

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

"Dostali jsme se do rozhovoru se správcem, který čistil cesty poblíž jedné z budov. Řekl, že za úklid území dostal 100 rublů za hodinu, ale pro něj tato činnost není za peníze, rád cvičí s lopatou Samotný muž žije v devítipatrové budově a nestěžoval si na životní podmínky. Vyprávěl nám o dobrých věcech - o dvou nových dětských hřištích pro děti, které se nedávno objevily na Sulfatu (téma se obává, protože vnučka vyrůstá). Ale dodal o špatném.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

- Upřímně řečeno v této oblasti. Tak jsem po celou dobu žil v Petrohradě a teď jsou tu vnoučata, musíte s nimi hlídat. Okres zemřel už dávno: SPPM nefunguje, LDK byla také zničena. Ti, kteří žijí v pětipodlažních budovách, jsou tam ještě krásnější a vy jdete do jakéhokoli kusu dřeva - všechny jsou nouzové, dvě třetiny by již měly být zničeny, ale lidé žijí a platí za komunální byty. Jediným plusem je, že náš nový guvernér Tsybulsky se zdá být dobrým člověkem, v létě pro nás udělal silnice, “řekl náš partner.

Foto: Ivan Mityushev / 29.ru

Blogger Varlamov, muž neví a nedíval se. Ale není spokojen s dění v okrese, proto se ptáme: co dnes obyvatel Sulfatu potřebuje? A dostáváme paradoxní odpověď.

- Ano, nic nepotřebujeme.Žijeme a radujeme se, že děti a vnoučata, že život jde dál, jen abychom žili déle. Jakmile jsem viděl reportáž v televizi, také tam chodili korespondenti po Moskvě a ptali se lidí, jaký je život. A lidé žijí svůj vlastní život, nezajímá je politika ani nic jiného. Kolemjdoucí tam odpověděli novinářům na otázky ohledně cen a platů: „Promiňte, příteli, jdu pozdě v kině s dámou.“ Prvním problémem je být včas na filmy. A po zbytek nechte prezidenta bolet hlava. Ne, záleží mi na problémech vesnice. Ale stát s plakátem a požadovat od správy, co bychom chtěli? No, já nevím. A jaké dopisy psát? Odpověděl. "