Článek pochází z novayagazeta.ru

 

Soldata Grishina našel v poli poblíž Rzhev. Ležel, jako v básni Tvardovsky: „kde kořeny slepých / pro potraviny ve tmě pohledu“, „kde prach / Procházky žitný mrak na kopci.“ Voják byl 19. Tělo zůstalo medailon domácí - Střelba rukáv pušky - s poznámkou uvnitř: jméno, rok narození (1924), adresu svého otce v Jaroslavli. V rámci všeobecného databance (CDB) „Memorial“ znamená, že otec, ředitel, zemřel krátce poté. Matka hledá svého syna po mnoho let, napsal na ministerstvo obrany v roce 1940, v roce 1950. Odpověděla voják byl chybí. Matka zase napsal.

„Moje matka zemřela už dávno, necháme vnoučata. Oni neponyatkah: Který bratr? Co vojáci? - říká vedoucí provozu vyhledávání „v upomínku na 29. armády“ Sergej Petukhov. - Ukazuje se, že otec i matka byli rozvedeni před válkou. Syn zůstal se svým otcem. Po válce, jeho matka provdala podruhé a nikdy neřekl svou novou rodinu, musela dalšího syna, ho bojoval za mnoho let, kteří hledají pro něj. Mladší děti, nemohl uvěřit. Ale to srdečně přijali: „Naše, to je náš“

Tyto příběhy tak daleko - stovky. Jen v loňském roce od 22. června, pátrací týmy našli zbytky v oblasti Rzhev v 1067 vojáků. 7.května pohřbili.

- Před dvěma lety jsme pohřbeni mrtví v roce 1598 - řekl Petukhov. - Myslím, že víc nebude. Ale teď znovu. Pravděpodobně dlouho bude ještě najít.

Po skončení bitvy Rzhev prošel v roce '74. Dům přestavěn, zorané pole, mrtvé památky umístěny. Město žije poklidný život. Ale je třeba sáhnout trochu hlouběji - a všude nalezeno tělo bez rakve, nevyřešené problémy, neprochází nelibost nezjištěno dědečky. Bylo zjištěno, válku.

Foto: Victoria Odissonova / "New"

„Naplnili jsme ve svých řekách krve a hory mrtvol se zastavil.“ Strašná věta spisovatel Victor Astafieva jen o bitvě Rzhev - jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva.

Podle oficiálních údajů, v bitvách blízko Rzhev zabito více než milion sovětských vojáků a důstojníků. Podle neoficiálních - víc než dva.

Němci obsadili Rzhev 24.října 1941. Bitva nebyla pro město samotné - pro, aby se zabránilo německé síly vůči Moskvě. To je důvod, proč Hitler se obrátil ke dvěma třetinám sedadlech armád „Střed“. V reakci na to Rudá armáda vytáhla bojových jednotek z celého Sovětského svazu.

Rzhev osvobozen od ledna 1942 do března 1943. Čtyři útočné operace sovětských vojsk přišel jeden po druhém, boj byl divoký, oběti na obou stranách - katastrofální. Německá vojska měl velkou výhodu v oblasti technologií, tanky, letadla (Rudá armáda bombardovala ze vzduchu téměř nepřetržitě), z nichž každá lokalita byla transformována Němci v sebeobranu jednotky.

Rzhev bylo zničeno sovětskými vojsky jako referenční bod němčině. Směrnice Supreme Commander z úkolů masteringová Rzhev 11. ledna 1942 uvedl: „Míra podporuje maximální využití ... dělostřelectvo, minomety a letectvem a zničit město Rzhev v plné výši, Undeterred těžké zničení města.“

Po krvavém 15 měsíců bitvě Rzhev a nebyla přijata - Němci stáhli sami.

Kdy sovětští vojáci vstoupili do města, z Rzhev téměř nic nezbylo: od 5443 bytové domy města přežilo jen 297, z 20 000 civilistů - 150 lidí v celé oblasti - 362.

Velitel Západního frontu, Ivan Konev byl zamítnut, „to není vyrovnat se s přední správu úloh.“ Po válce, sovětské vedení se snaží zapomenout na tyto události.

Historikové stále dohadují o vhodnosti pojmu „bitva o ržev“, argumentovat, že Rzhev nebyl kontinuální bitvy, bojuje o to jde těžko oddělit od bitvy u Moskvy. I v těchto bojích nebyly výhru. Zadejte termín „boj Rzhevskaya“ znamená opravit velkou strategickou chybu.

Proto mnoho let historici říkají tyto operace „bojuje za Rzhev-Vyazemsky převis“, účastníci - Rzhev mlýnek na maso.

Oprávnění k výkopu

Foto: Victoria Odissonova / "New"

Nyní Rzhev - malé (60 tisíc osob), industriální lokalita centrum. Nic podstatného se tu stalo, zdá se, že od roku 1945. Rzhev zvyklý na to, že o něm pamatoval pouze v souvislosti s válkou.

V roce 2007, na základě prezidentského dekretu Rzhev byl udělen titul „město vojenské slávy“ - to se stává městem, kde „během prudkých bojů obránců vlast v ukázal vytrvalost, odvahu a hrdinství.“ Rzhev tam spoléhat na stavu 10 metrů vysoké žulové stély pamětní mince a Aleji Hrdina Sovětského svazu - účastníky bitvy Rzhev.

Když jdete na vysokém kopci nad břehu Volhy uličkou k Eternal Flame, zdá se, že jste v krásné a udržované evropské město. Měl by odstoupit - a idyla končí: v nově zrekonstruovaném „metoda pit“ Starý most * začne části starého, že nedošlo k opravě domu, plná děr, některá místa vydláždil cestu houkání černou břečkou už bez asfaltových tratích. Ve středu jarní bahna stojí krásný zrekonstruovaný Vojenské historické muzeum Rzhev. To je místo, kde je zřejmé, že něco, co je nyní vše v pořádku: až do počátku roku 1950, mnozí občané žili v hliněných chatrčí. Muzeum má takovou výstavu - zatykač vydaný v roce 1951 v rodině místních obyvatel na „obsazení výkopu,“ hledal v místě, kde byl jejich dům zničen předtím.

Muzeum vojenské historie Rzhev. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Z historického hlediska se předpokládá, že v Rzhev výběžku byly „místní bitvy.“ „Ale co je to místní? - téměř překvapil ředitel muzea Olga Dudkin. - V 43 hmoty hroby Rzhevsky oblast pohřben sto tisíc vojáků. "

- A jaká operace Rzhevsk bitva byla nejkrvavější? - zvědavě ptá Dudkin muzeum návštěvníka.

- Za prvé - váhavě táhne ředitel. - A za druhé ... A čtvrtý ...

První delegace Němců přijel do Rzhev v roce 1991 a od té doby cestoval ročně. Dokonce i před rokem přijel dva. Až do roku 1951 první dvě byly drženy v zajetí zde přestavěl město, a nyní je uznávána domy postavené jimi. Pravděpodobně by naříkal, jak moc jsou zchátralé.

Olga Dudkina vzpomíná, jak před několika lety jeden z Němců řekl, že hledají pro rodinu v jehož domě žil během okupace města: „My se ho zeptat: vy, nájemci, které se nebojí podívat do očí? Byl v rozpacích: „Neudělal jsem nic špatného. Jen jsem pomohl těmto lidem přežít. " A pak se přiznal, že zůstal v Rzhev dítěte. Psali jsme o tomto příběhu v novinách. A my jsme obdrželi dopis: „Vzpomínám si na rodinu, ale jak to najít, neříkejte.“

Rzhev, zdá se obecně téměř nic je zapomenuta.

* V říjnu 1941 to vybuchlo sovětským vojskům při obsazování německé obnovena, a během ústupu vybouchl znovu. Podle legendy, Hitler poslouchal exploze mostu na telefonu - už věděl, že jeho vojáci na Moskvu, aby nechodil.

„Jdi po dálnici - a kopat“

Získaný kapsle s dešifrované vojáků medailonu. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Vojáka medailonek - malá plastová kapsle, někdy - jen kartuše případy. Uvnitř - dva listy pergamenu papíru 4x18 cm Oni -. Grafy na jméno, příjmení, titul, údaje o rodinném krve. Po smrti jednoho křídla musel zvednout velitele, druhá zůstala na těle zemřelého. Ve skutečnosti to bylo samozřejmě neplatí: listy nejsou vyplněny (znamení: pokud je vyplněno - okamžitě zabit), záznamy byly vymazány z času na čas, velitelé roztrhl medailony s mrtvolami úplně (nezbýval čas zveřejnit), nebo naopak ty, kdo by mohl mít jejich vyzvednout, zůstal tam ležet. Na okraj Rzhev vojáků a najít - celé roty. „Kde hledat? - ptá Sergei Petukhov - ano výstup z nás, jít přes silnici - a kopat. Neexistuje žádné místo, kde nebyly žádné boje. A všude tam bylo těla. Zaútočili jsme a boj opravdu nevěděl, jak vojáci používat zbraně neučí. Th tam mluvit ... "

Rzhev propuštěn v březnu 1943. A v květnu, se vrátil k popela hladovějících lidí začalo kopat pole. Na vrcholu zákopech se sotva pokryta zemních vojáci byli pluhy. Tělo zmizelo, jak se zdálo, a to navždy. Ale teď, když zemřeli Rzhev poslední kolchozů v polích brambory a len, je možné najít ty, kteří se zdají navždy chybět.

Mnoho z vojáků našel medailony plně zotavit a dešifrovat vyhledávačům nemůže. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Vyhledávače začaly fungovat v roce 1989 (před tím všichni vojáci Sovětské armády pohřben považovány). Nyní skupin po pěti, je mít více než čtyřicet lidí. V teplejší hledá tělo, zbytek se snaží číst poznámky v medailonů s pomocí Photoshopu, jak sedí v archivu, a to prostřednictvím sociálních sítí hledají příbuzné. jejich zjištění je zřídka možné: od 1 067 vojáků vznesené během posledního roku, podařilo identifikovat asi čtyřicet. „Když najdete vojáka, a to zejména v případě, že má medailon - potřesení rukou, - říká Sergej. - Často jsme požádáni, co jsme našli zajímavé v letošním roce? Ano, jsme našli vojáky. "

Nalezeno, ale neznámí vojáci pohřbeni jednou za rok, 22. června, nebo, jako v tomto roce, dne 7. května, všichni spolu, německy a rusky. čekají na pohřeb také s „Skladování v naší malé, zůstává s výjimkou teď, co naše vyhledávání, stany ... ale co dělat s něčím, co ...“ - jako by se omlouval Sergej.

V poslední době se guvernér vydal rozkaz k vybudování nové úložiště ostatků. Ale tam budou odpočívat.

Půst № 1

Zkouška přímluva na post №1 s modely útočné pušky Kalašnikov. Foto: Victoria Odissonova / "New"

- Jedna ... dva ... tři ... - mince chlap v džínách, teniskách a se zbraní v ruce.

V pátek odpoledne ve škole № 1. Puškin - zkouška. Na „time“ sedm kluci 14 let kladen na podlaze nedopalky kalašnikovy. Na „dva“ zvednuté před ním, na „tři“ drasticky Crouch, vystavovat stroje vpřed. Za zády školních dětí na stěně chodby viditelných dřevěných panelů s ptáky, uši a velké oči slunce, nástěnné noviny „Matematické vybrání“ a dvě ikony. Pod drobnohledem slunce kluci veselý rytmus stojící na podlaze nedopalky patě, takže stroje letí nahoru.

- To jsem špehoval Prezidentského pluku - Valeriy Ivanovič Solovev říká hrdě hlavu postovtsev hrnek.

Číslo jedna pozice - hlavní vojenské stanoviště v každém městě. V Moskvě, na nákladních vojáků Věčný plamen prezidentské pluk, Rzhev - postovtsy. Staňte postovtsem - čest, že je možné, aby se stal známý po celém městě. V rámci sedmého ročníku se nebere.

Příspěvek číslo 1 vystavoval pomníku vojenské slávy Eternal Flame, vojenský hřbitov, v bratrské hrobů a obelisky v sousedních městech; postovtsy poskytovat čestnou stráž na guvernéra. Po dobu 10 let, a to prostřednictvím pošty číslo 1 se konal téměř 400 děti 13-16 roky starý.

Třídy postovtsev jít po škole. Solovjov (kromě hrnek postovtsev, to je historie, společenské vědy a bezpečnosti života) učí děti hlídat povinnosti, rituální krok vrtat „položit věnce, položit věnce, rušit post, že to bylo krásné. že zasahuje máme velmi krásné. " Zatížení - montáž a demontáž zařízení, házet granáty „z polohy na břichu, sezení a stání“ střílet z pneumatiky.

Valeriy Ivanovič Solovev, vedoucí kruhu postovtsev a učitel dějepisu a bezpečnosti života ve škole №1 ně. Puškin. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Nyní Valerij Ivanovič 25 teenageři. Já bych trvat déle, ale není tam žádná forma: šít uniformy v hodnotě 10 tisíc rublů, „Z mých rodičů neberu peníze. To by mělo být město, je to jeho obličej. "

V postovtsy děti chodí dobrovolně, nebere každého a každý rok, Valery Ivanovič místo:

- Jedna dívka pak vykřikl, plakal. Aglaia. Malé, velké oči-in, jako jsou ... Chce, aby i ona kolosochek tenká ... Vzal jsem ji. A jaký pláč dítěte ...

Dívky nejsou povoleny zbraně, a zatímco chlapci zkoušeli s kulomety, okamžitě se hrnou davy. Moje otázky o tom, proč chtějí položit věnce na hroby, a dívat se nejistě vytáhnout něco o vlastenectví. Pouze jedna dívka říká, že obdivuje armádu a chce jít na vojenské škole, „Rodiče pouze proti babičky. Ale ona mluví o válce nechce, to již byla velká válka a pamatuje všechno. "

Položit věnce a účastnit se soutěží postovtsev Rzhevskaya děti cestují po celé zemi: Volgograd, Rostov na Donu, Sevastopolu ... brzy jít do Grozného na festival, „Naše síla spočívá v jednotě.“ Školní děti začnou Čečensku děsivé, ale pořadí sestoupit z podání.

Mnozí z postovtsev jít do armády. „Všichni jsou zdraví sloužit, - říká Valerij. - A kdo je inteligentní - to vše pryč. Tím netvrdím, že mají vzít zbraně a jdou do útoku, armáda nešel jejich občanských aktivit. Říkám musíte být občany, aby si pamatují, kdo tě bránil, a vytvořit dobrou rodinu. "

Zástupce vedoucího vězení-3 pro vzdělávání a rámy Sergey Churylov ukazuje žákům techniky sebeobrany. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Přesto vojenský výcvik zlomí Rzhev jasné pochodovali. V září, škola № 1 otevřena Cadet 10 třída „A“ na základě federálního Vězeňské služby. Vyhledávaná vojenské partnery, a bylo zjištěno, že děti číslo vězení 3. šít tvar podobný tvaru FSIN, zaměstnanci věznice začal přednášet.

V pátek, zatímco na chodbě s ikonami vysazené stroje postovtsy kadeti sledoval dokumentární film o kolonii doživotně odsouzených vězňů „Black Dolphin“. Pak došlo k sebeobraně lekce: děti z nedbalosti fun k pramici navzájem nože (dřevěné modely nožů a pistolí vyrobena vězně z vězení). Další lekce Solovjov učil děti bojovníka krok. Podle tělocvičně školy kadetů pochodoval velmi dobře, skoro jako postovtsy na Eternal Flame.

Cadet Class na cvičení ve škole №1 nimi. Puškin. Foto: Victoria Odissonova / "New"

- 14. října ( den okupace Rzhev. - ER ), začneme truchlit - zvuk křik bojovník kroku, vysvětluje ředitel školy Nadeždy Busygina. - a za celý rok děti žijí v tomto režimu. 3 listopadu - v den přiřazení „město vojenské slávy“, máme schůzku. 23. února - kladení věnců. Pak 3. března ( den osvobození Rzhev -. ER ) ...

- V dubnu slavíme výsadkáře - zasahuje Solovjov.

- A v únoru - Afghánci! - připomíná ředitel. - 22.června jsme pohřbu vojáků ...

- Dne 22. června, máme 4:00 am práci! - opět přeruší Solovjov. - Dodává se s transparenty, vlajky, věnce do vody jít dolů ... A tak po celý rok. Někdy otevření pomníku neznámého vojína v perforaci nebo někde jinde - jsme povoláni. Na Dni města jsme ve prospěch. Jsme všude, každý se dívá na nás! Dokonce i na dovolenou.

Stalin muzeum

Stalin muzeum v obci Khoroshevo. Foto: Victoria Odissonova / "New"

V červenci 2015 v obci Khoroshevo Rzhev na předměstí a otevřel Stalinova pomníku muzeum. Poprsí směle zvedl bradu, obočí a nasuplnnymi medailí Hrdiny Sovětského svazu na byl hrudníku přinesl v noci před otevřením - strach, že se zlomí. Kolem soud dal kameru, muzeum vzal bezpečnost hodiny. Porazit památkou, ale nikdo, a dokonce hrubý záznam v návštěvní knize byl pouze jeden za dva roky.

Jako ředitel muzea Lidiya Evgenevna Kozlova, protesty byly pouze na internetu: „Je to všechno psal, že co jsme chatě zlo“, které bychom oslavovat Stalina ... "

- Co nepovýšíš? - ptám se.

- Snažím se vychvalovat. A pak jsme výlet 50 minut a asi Stalin z nich - jen 15. Ale naše muzeum událostí. Zde byla událost - a my na něj a říct. Ačkoli červenou čáru jsme uspořádali Stalinovy ​​osobnosti.

Sedíme v první (ze dvou), muzejní místnosti. Na polici vlevo je sbírka děl IV Stalin Portrait IV Stalinovo poprsí a IV Stalin. Na těch správných stáncích - mnoho fotografií a portrétů IV Stalin s dětmi, maršály a sám.

Oficiálně se muzeu s názvem „Kalinin Front. Srpna 1943“. Otevřeli jsme ji v domě, kde Stalin spal v průběhu celé cesty jen za války v předních liniích 5. srpna 1943. Žádné strategická rozhodnutí v tomto bodě nebyl přijat, ale je to tady, že Stalin se dozvěděl o osvobození Orel a Belgorod, a vydal rozkaz, aby se uskuteční na počest Moskvě první vítězství pozdravu. Nyní ve městě (vše od veteránských organizací do škol) je hrdý na to, že Rzhev - ‚rodiště Stalina pozdraví‘

- v Sovětském svazu byla velmi vysoká soutěživého ducha, - říká Lydia E. vážně. - soutěž byla v armádě, že poté, co jen jedno druhů vojsk slyšel ohňostroj. Morálka byla velmi důležitá, posiluje víru ve vítězství ...

Zbytek se ztratil v legendě: muzeum líčí své bláznivě jako ukázky ze života. Říká se, že dům na příchod vůdce plněné novým nábytkem a křišťálu, ale Stalin nařídil všem vydržet. Říká se, že když paní chatě, kolhoznitsa Kondratiev dozvěděl, který strávil noc v jejím domě, padl jako kosí - měl voenfeldshera příčinu. Říká se, že Stalin kdysi navrhl dělat v domě muzeum památníku, ale on odmítl: „Muzeum lidé přicházejí jednou a zapomenout. Líbilo uděláte chata-čítárna, pak se lidé budou vracet. "

Lidiya Kozlov, ředitel Stalinova muzea v obci Khoroshevo. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Čítárně Khoroshevo pracoval až do roku 2013, kdy se seznámila v Moskvě, v ruské vojensko-historické společnosti (RVIO). Pak RVIO pořádat soutěže prohlídky války Khoroshevo podala navrhující turistickou trasu Rzhevsky okres „hrob Drahý, drahý ... skvělý.“ Kromě vojenské obelisk, památník neznámého vojína a kaple došlo k chatě a Stalin. RVIO reagoval okamžitě a nabídl, aby bylo samostatné muzeum. Vzpomínka na válku vyvolal Stalin legitimoval jeho image, budovat řetězec: Rzhev - válka - Stalina.

Stručně řečeno, z čítárny mají hodil knihu, přinesl četné portréty Stalina, stojí se svými fotografiemi, shromážděné v okolních vesnicích každodenních předmětů střední-1940: rohožku, sedák, komoda, samovaru, stínidlo s třásněmi, rádio (z toho v průběhu exkurze zvuků hlas) ikona Levitan je. i název „předválečného života muzea“ je dnes tvrdí muzeum. Pokud jste mu věřit, život byl hezký a dojemné, jak sovětských příběhů o Leninovi.

Samostatná diskuze vyvolala ikonu v rohu Stalinově chatě. Pracovníci muzea, samozřejmě, si uvědomit, že za Stalina to nebylo, ale tvrdil, že ve venkovských domech byla přesně. Na slavnostním otevření muzea přišlo Rzhevskij Provost, Priest Konstantin Chaykin. Stalin památník zasvěcený kněz ... Zdá se, že autoři tohoto Stalinova pomníku na tomto snímku.

V den otevření ruský ministr kultury Vladimir Medina muzea publikovány v „Izvestija“ programu sloupci „Musíme zastavit vinu na Stalina všechny jejich problémy.“ Skutečnost, že v historii „skvělých lidí a mají velký boj. A tam je Stalin. Oni - to stalo - neodděluje od sebe, ne „kvůli“, ale „navzdory“.

Od té doby, Military Historical Society a osobně Medina hut nezapomeňte, nenechávejte péči. Každý srpna, v den výročí Stalinova příjezdu, muzeum je svátek: muzejní pracovníci připravující „nějaké mluvící shop“, RVIO pořádá výstavu. První ročník přinesl obřadní portréty Stalina, druhý - osobní věci Goskhrana: svrchní, dalekohledy a potrubí.

- To je všechno? - ptám se.

- Ano, to je velká věc! - hrdě říká Lidiya Kozlov.

Nicméně, zatímco v muzeu se špatnou docházku. Za dva roky, co jste tu byl celý 5000 lidí, studenti z Rzhev čas cestovat, ale vzhledem k agentuře, stěžuje si Kozlov, nebyla dosud stanovena. Ale All-ruské vlastenecké programu „Silnice vítězství“ (existující v RVIO) zde zatím nese Moskva děti, exkurze jsou připraveny i pro děti.

- Musíme je sledovat kreslené filmy o postavách, o dětech války. Naše sovětská. Děti prosí, když byla válka. Moskvané sedí a mlčí jako svišti. Místní know - a tak jsme jim dát, Dolby Dolby tato válka - říká Lydia E .. - Tak já jim přináší tiše: Putin - prvním člověkem v Rusku, Stalin byl také hlava našeho státu, který byl nazýván - Ludmila E. priosanivaetsya - Sovětského svazu. Já říkám, že Sovětský svaz je mnohem víc než Rusko, aby všechny sousední země byly součástí našeho Sovětského svazu, byl to mnohonárodnostní stát. Bojovali jsme a Kazaši, Yakuts, Arméni ... a pod vedením Stalina vyhrál nejhorší nepřítel.

Mladý imperialistický Kurz je zakončen s příběhem o válce. Příběh pronásledování, on neposkytl.

- Děti jsou malé, stále nechápu, - Lydia E. pokrčí rameny.

- A pro ty, kteří jsou starší, řeknete?

- Rovněž zvláště I netlačí. Děti potřebují vysvětlit sdělit. 45 minut o vší represi neřekne. Zde, například, „nepřátelé lidu“. Nejedná se narodí od nuly? Mnozí z nich byli nepřátelé, moc. A KGB chtěl podlézat. Říkal jsem ti o soutěživého ducha. Vyrostli jsme za konkurenty - a kolik vysazeny. Vidíte? Mnohé byly stanoveny. Obviňuje Stalin, ale Stalin nevěděl o sobě, ne každý podepsal rozsudek. Dokonce obhajoval mnoho. Samozřejmě, že to nepřímo nějakým způsobem na vině. Ale teď Putin drží politiky - také držet na to? Dnes začneme soutěž a zajištění. No opět zatknout, než non-uvěznění.

Stalin muzeum v obci Khoroshevo. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Podle Kozlova, průzkum veřejného mínění ukázal, že více než 80% okresu Rzhev není proti muzeu. Host kniha je opravdu kompletní idyla: „Je čekání na vítr, který se rozptýlit všechny povrchní, a zjevím svou genialitu ruského lidu - IV Stalin. Fokin. " „Osud mě přivedl ke svatému místu, kde ten den se konala velkého muže, Iosif Stalin Vissarjonovič. Tolik let uplynulo, ale jeho duch tady bude navždy ... ctěná kosmonaut Igor Volk ".

- U starší populace si je dobře vědoma toho, jak a co bylo vytvořeno za Stalina a který je vytvořen, když naše demokracie ... - rozčileně říká Lydia E .. - V roce byly vytvořeny Stalinovi JZD, lidé pracovali. Organizační schopnosti, které byly Stalin Věřím, že nikdo vůdce neměl takový svět.

- A v této oblasti byly potlačovány?

- tak, že se čistá rzhevityane ne. Návštěvníci ledaže - pokrčí rameny ředitel. **

** Podle „Memorial“ společnosti, teprve v říjnu 1936 a červenci 1938 v Kalinin (Tver) region byl zatčen přinejmenším 16,722 lidí, většinou vesničanů. 73% bylo vloženo pod protisovětské agitace. V některých oblastech mužské populace byli zatčeni ankety.

Německý dlaždice Osugi Station

Kolem zničeného nádraží Osugi, během války zajat Němci. Foto: Victoria Odissonova / "New"

83. samostatný lyžařský prapor republice Komi šel do Kalinin frontu na začátku prosince 1941. 18.ledna prapor dostal rozkaz přesunout z vesnice a zachytit nádraží Shelkovitino Osugi podle stejnojmenné obce. Prapor měl 780 mužů. Němci - obrněný vlak výsadková brigáda pěší prapor ... jakmile lyžaři přes hluboký sníh spěchat na nádraží, protože zasáhl všechny síly německé armády. V jednom skoku prapor ztratil 120 mužů, zbytek pokrytý požárem během ústupu. Obec Shelkovitino přestala existovat navždy. Příštích několik dní, lyžaři kupředu na sto obětí na kilometr. Vezměte selhal stanici. Ski prapor byl rozpuštěn. Jen u obce Osugi, Shelkovitino a několik sousedních zabila více než tři tisíce vojáků.

Když roztál sníh, pole kolem Shelkovitino byla pokryta mrtvolami. V obavě, epidemie, Němci nuceni místními obyvateli shromažďovat a pohřbít je ve dvou velkých jam. Jeden z vesničanů tajně shromažďovat a uchovávat doklady o Rudé armády, ale nežil, aby viděl konec okupace a nemají čas se nikomu říct, kde jsem je skrytý. Dokumenty, které zmizely navždy z vojáků ani name zůstal.

Andrei Kalashnikov málem dodány jim památník na místě zničeného stanice Osugi. Foto: Victoria Odissonova / "New"

- Hele ... co pevné základy. vykopal jsem si díru v zemi, a tam je stará dlažba. No, jsem začal kopat ...

27-letý Andrej Kalashnikov, dítě, které žilo v obci Osugi, nás vede přes železnici na malý obdélník uprostřed loňské trávy. Obdélník vydlážděna malých dlaždic: bílé, šedé a modré. Polovina z dlaždic spadl, díry v hole suché trávy.

- Tady stěny, kde se plot teď byli. Deska - Němec, můžete si to představit? Jeden může vidět stanici v XIX století, Němci postavený.

Andrew vyvolává jeden z dlaždic, otočí, ukazuje pár jemných německých slov. Stojíme na Osugi Station - ten, který nebyl schopen zachytit lyžařský prapor. Stanice dávno zničen, stanice zapomněli, ale před dvěma lety Andrew objevil pod přízemí staré budovy. Společně s přáteli z vyčištěné zemi, oplocený, utrpěl velký žulový kámen s nápisem: „Tady bylo w / stanici stanice postavena v roce 1888, Osugi. Na přístupech k stanici v lednu 1942 vojáků zahynulo 83. lyží praporu a 54. jízdní divize Republiky Komi, Arkhangelsk a Voroněže regionech. FEAT jejich nesmrtelnost. " Next - dřevěná lavice, umělé květiny. Pomník se zdá jaksi velmi venkovské, ale upřímný a živý.

- Nezdá se vám staschat lavičku, pak? - ptám se.

- Ano, ne, - Andrew pokrčí rameny. - Vzhledem k tomu, pokud staschat - dobře se nám líbí, můžeme najít ...

Nyní v obci Osugi (35 km od Rzhev) žije 400 lidí, po válce, v obci přestavěn z ruin.

- Když Němci opustili, ražené domy, silnice, studny otráveny. Viděl jsem, že válka moje babička mi řekla - Andrew vzpomíná. - Jako dítě, i když jsme šli do lesa hledají houby, můžete narazit na shell na cívce. Sbíral je, hozen do ohně, vybouchl. Některé děti bez prstů jít, jo. Ve městě války je méně nápadný, ale musíme do té míry, že se nasytí všeho, co pro ni to je nemožné vědět, nemyslet. Se startem prvotřídní říct, že jsme měli bitva o ržev ... Každá událost, která začíná, končí.

Andrew osm let pracoval jako ekonom v Moskvě, ale v Osugi jezdí každý víkend. Pracuje s vyhledávačů, spolu s místními obyvateli je opravu památek na společných hrobů, válečných pomníků, podle archivních dokumentů a vzpomínek na místní historie obnovuje bitvy kolem Rzhev, píše v novinách, prostřednictvím sociálních sítí hledají příbuzné těm, kteří zde bojovali, to pomáhá těm, najít hrob. Nedávno restaurována opuštěnou budovu v Osugi, v jedné z jeho částí má volný vstup do posilovny, druhý se chystá otevřít muzeum.

... Kalashnikov nás zavede do vesnic kolem Rzhev. V obci Osugi pohřben 708 lidí. V obci Fomin-kopec - 402. V obci Kulnevo - 205. Pyatnickoe - Shchekoldin 1275 - 782. Medvedevo - 1349, Polunin - 12 538 lidí. Jen 42 hroby pouze v Rzhev oblasti.

Odjíždíme na pamětní Afanasovo vesnice, kde nacisté zastřelili 56 lidí a 10 zraněných sovětských vojáků.

- Němci neměli takové množství obětí, - ponuře řekl Kalashnikov. - Je to jen vůdci neznalost. Samozřejmě, že to bylo nutné v 38-leté natáčení všichni velitelé vyslat velet těm, kteří právě absolvoval vojenskou školu, a dát medaili Hrdina Sovětského svazu Žukov, který je tu jen Rzhev vykopaný milionů.

- Máš rád Stalin.

- Víš, jak si lidé myslí? - říká Kalashnikov. - Co říkají o válce - a pravdě. Ještě jsme se nerozhodli argumentovat. Jsou-li všechny kanály říci, že Stalin supermolodets vyhrál válku - a pak, jak to je. Lidé mají spoustu dalších problémů, pryč, cesty jsou špatné, není žádná práce. Tak byl Stalin. Byl to po dlouhou dobu.

Pohled na hřbitově s německým Krasnoarmeyskoye. Rzhev. Foto: Victoria Odissonova / "New"

Pamětní hřbitov Rudé armády a Němec, jsou umístěny vedle sebe, na okraji města Rzhev. Otevřeli jsme jim před 15 lety. Výstavba německé části památníku (vedl německé lidové unie, které se zabývají v hřbitově německých vojáků po celém světě) byl zastaven několikrát kvůli protestům veteránů, rezidentů a regionální správy. Němečtí vojáci pohřbeni na žádost státního zastupitelství téměř exhumovány, pak ještě zbývá. Nyní sovětský hřbitov 14 000 (identifikováno 400) v německém jazyce - 40 000 (označené 70%) obětí.

Na hřbitově jsme vedeni vyhledávače Sergeje Petukhov. První straně silnice - Krasnoarmeyskoye: malá kaple, paměť Kazachstánské vojáci památník, pozlacená socha vojáka s nápisem „děkuji potomky, příbuznými, za to, že jste přežil a vyhrál.“ Studených, šedá obloha visela nízko nad poli s tenkou, ohýbání ve větru břízy v kalužích odrážel těžké mraky. Bílé loupání hranice zazděn off obdélníků masové hroby. Pod každým - od několika tisíc až pět tisíc vojáků a důstojníků. Na tabletech od konce - datum reinterments, počet subjektů, názvy míst, kde byly nalezeny, jména některé z identifikovaných vojáků. Za zdí, simulující Kreml, město začíná.

Sergei Petukhov. Foto: Victoria Odissonova / "New"

- Říká se, že Němci památník. A není nic okázalá, všichni velmi skromně, - říká Sergej. - Je to příliš lidské ostatky. I oni v Německu, děti a vnoučata. I oni chtějí přijít do hrobu.

Německý vojenský hřbitov se zdá velmi jednoduchý, ale elegantní ve své stručnosti. Alley s kameny, na nichž jsou vytesány jména obětí identifikovaných skončí s černým kovovým křížem. V oblasti kolem - kamenných křížů a téhož tenkého, křehkého břízy, pod pole - hroby. Sergei a mlčí. Vzpomínám si na popis „mrtvoly polí“ ve svých pamětech o bitvě u Rzhev, což je rozdíl mezi oficiálních i neoficiálních údajů nehod jeden milion a hrdost v jeho hlase Lidii Kozlovoy, když řekla, že smrt vojáků zde byl mezi sedmi a osmi tisíc denně.

- War - je abnormální stav osoby, - říká Sergej najednou. - Lidé přežil, viděl řadu úmrtí. Žili jsme s ním.

Mlčí. Otočí směrem k východu.

- Zatímco lidé se domnívám - zvíře, které si zvykne na všechno.

Německý hřbitov v Rzhev. Masový hrob. Foto: Victoria Odissonova / "New"