Clanek pochazi z Welt.de
Od vypuknutí války přišly do Polska téměř čtyři miliony lidí z Ukrajiny. Mají podobná práva jako občané. Vláda i obyvatelstvo však migranty z jiných zemí nadále odmítá. Uvádějí k tomu jeden důvod.
Do Krakova přijel poprvé před sedmi lety. V té době ve městě nebyla téměř žádná místa pro setkávání Ukrajinců, říká Mykola Haniushkin. „Dnes je to úplně jiné.“ Nejlepším příkladem toho je on sám: 28letý Haniushkin provozuje ukrajinskou kulturní kavárnu NIC na Starém Městě v Krakově. Na nádvoří sedí ukrajinské děti s maminkami a poslouchají ukrajinské pohádky. Uvnitř je vystavena ukrajinská literatura a hosté si u pultu objednávají kávu nebo pivo – samozřejmě v ukrajinštině.
Ruština je zde odsuzována, říká Haniushkin, který vyrostl jako bilingvní. On sám mluví pouze ukrajinsky. I další Ukrajinci v kavárně říkají, že už nemluví rusky, dokonce i ti, kteří vlastně rusky mluví lépe než ukrajinsky.
„Když v Krakově na ulici slyším ruštinu, krčím se, zlobím se,“ říká Haniuškin. "Pak se ptám sám sebe, zda tito lidé vraždili tady na Ukrajině, nebo jestli podporují Putina."
Příběh bratrských národů Ukrajinců a Rusů dostal trhliny již po nezákonné anexi Krymu Ruskem v roce 2014 . Nyní, s válkou agrese proti celé zemi, se konečně zdá, že je to minulost.
Na jeho místě je ukrajinské národní vědomí, ale také nové polsko-ukrajinské přátelství, téměř jednota. Zvláště patrné je to v metropoli Krakově. Zde, na jihu Polska, má spojení s Ukrajinou zvláštní tradici.
Po druhé světové válce sem byli přesídleni Poláci z dnešní západní Ukrajiny. A kultura regionu Galicie je polsko-ukrajinským dědictvím. Z polské Wroclawi do Lvova je stále dobře rozvinuté železniční spojení. Po této ose uprchlo po vypuknutí války mnoho Ukrajinců.
Všude v Krakově dnes visí z oken polské a ukrajinské vlajky. Kromě polštiny je na ulici téměř samozřejmostí slyšet ukrajinština; Všude se konají solidární akce.
Ukrajinské vlajky také visí na domech ve městech jako Berlín a Brusel. Rozdíl je ale v tom, že Polsko se k Ukrajincům nechová jako k uprchlíkům, to znamená, že je nedávají do přijímacích středisek. Místo toho se stovky tisíc Poláků chovají k Ukrajincům jako ke vzdáleným bratrancům, kteří se konečně vrátili domů. Zejména v prvních týdnech války to byli především soukromníci, kteří si Ukrajince brali do svých domovů.
Kromě toho mají Ukrajinci z velké části stejná práva jako polští občané. Mohou pracovat, získat tzv. Peselovo číslo, digitální občanský průkaz, který jim také umožňuje přístup do daňového a zdravotního systému. I proto je podle průzkumů pro Ukrajince nejoblíbenější zemí Polsko.
Pozorovatelé v zahraničí jsou často překvapeni tímto vývojem. Polsko má dlouhodobě pověst země nepřátelské vůči migraci. Členové národně-konzervativní vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) příliš často otevřeně nadávali proti uprchlíkům; Na polsko-běloruských hranicích jsou migranti, zejména z Blízkého východu, zatlačováni zpět do Běloruska polskými pohraničníky, někdy brutálně s postrčením.
Málokdo to v Polsku vidí jako rozpor. Diktátor Alexandr Lukašenko proto využívá migranty z Blízkého východu jako prostředek „hybridní války“ proti Polsku. Ukrajinští uprchlíci jsou naopak výsledkem ruské útočné války. Obojí, tedy odsouzení, se musí řešit jinak. Bez ohledu na to, kolik uprchlíků je.
"Dokonce nám chtěli přinést zbraně"
Od 24. února přišlo do Polska 3,8 milionu Ukrajinců. Je to většina ze sedmi milionů, kteří uprchli do zahraničí. Počet obyvatel velkých měst jako Varšava, Vratislav nebo Krakov vzrostl o více než dvacet procent. Jinými slovy, každý desátý obyvatel Polska je nyní Ukrajinec.
"Jsem hrdý na své Poláky," říká Ukrajinec Mykola Haniushkin. Svou kavárnu v Krakově si mohl otevřít ještě před vypuknutím války. „Chápou nás a pomáhají, kde mohou.“ Hlásí, že polští soukromníci mu pravidelně vozí pomocné zásoby. "Věci sbíráme a pak je vozíme přes hranice," říká.
„Dokonce nám chtěli přivézt zbraně a další vybavení.“ Poláci často říkají, že i Ukrajinci bojují za svobodu své země. Je zde také kulturní a jazyková blízkost. „To je jeden z důvodů, proč mám Polsko tak rád,“ říká Haniushkin.
V zásadě je v souladu s polskou vládou. Už léta těží z imigrace z Ukrajiny. Po anexi Krymu do země přišly dva miliony lidí – a v posledních letech významně přispěly k hospodářskému růstu Polska. Ukrajinci pracují v Polsku ve všech pobočkách. Především však tam, kde je nedostatek pracovníků, například ve stavebnictví nebo ve zdravotnictví.
I když se zdá, že Ukrajinci prorůstají do polské společnosti, téma není zcela bez výbušných příčin. Několik politiků z krajně pravicové opoziční strany Konfederacja rozdmýchává sentiment proti „polsko-ukrajinské unii“. Politika se také zabývá každodenními výzvami.
„V současné době musíme do našich školních tříd integrovat dalších 7 000 dětí,“ říká Jacek Majchrowski, dvacet let starosta Krakova, v rozhovoru pro WELT. "I když se děti naučí polsky rychle, stále existují potíže, když se v hodině prvního ročníku ptají na polskou historii," říká.
Starosta také uvádí, že ve dvou hromadných ubytovacích zařízeních je ubytováno asi 2000 lidí a nemohou najít žádné ubytování. „Ne každý chce zůstat nebo si rychle najít práci, ne každý tu už má kontakty nebo je ochotný se jazyk naučit,“ říká Majchrowski.
Obecně je ale sebevědomý a rád, že se Poláci a Ukrajinci nacházejí. "Ale já nechci polsko-ukrajinský svazový stát," vtipkuje. "Moje město, Krakov, by pak ztratilo svůj status a Lvov na západě Ukrajiny by byl pravděpodobně hlavním městem."
