Pane Maassene, od chvíle, kdy jste nahradili funkci Federálního úřadu pro ochranu ústavy, poskytujete pravidelné rozhovory. Proč hledáte veřejnost?

Jisté hodnoty a přesvědčení, které sdílím, jsou v německé politice sotva zastoupeny. Když jsem odešel jako prezident Ústavy, dostal jsem od lidí mnoho podpory a podpory. Členové mé kanceláře mi sdělili, když jsem se rozloučil: Pane Maassene, co jste řekl, odpovídá tomu, co si myslíme. Byli bychom Vám vděční, kdybyste v budoucnu pokračovali. A to mě přimělo mluvit a nemluvě.

Vyjadřujete se tak ze smyslu pro povinnost?

Ano, vyjadřuji se, protože vidím, že v německé politice je příliš málo lidí, kteří jsou přímočarí a realističtí a kteří říkají, co si myslí.

Zažíváte také nepřátelství?

V minulosti více než dnes. Jsem si ale vědom toho, že mám mnoho protivníků.

Kdo jsou vaši soupeři?

Lidé, kteří mě na podzim zasáhli do krajního pravicového koutku, řekli: Tento muž musí jít, on nikdy nedovolil zastávat politickou kancelář. Věřím, že v Německu trpíme rozšířeným onemocněním romantického idealismu, snění a know-it-all. A to v kombinaci s agresivitou, kterou v podstatě mohou mít jen fanatici. To mě trápí, protože v jiných zemích je člověk při jednání s politickými postranními mysliteli mnohem klidnější.

Pokud jde o možný vstup do politiky, zdá se, že váháte.

Jako člen CDU zvažuji, zda bych se měl více angažovat politicky. Před několika měsíci jsem vstoupil do hodnotového svazu, tedy liberálního a konzervativního křídla CDU. Hodnotový svaz reprezentuje pozice, které mě v roce 1978 vedly ke vstupu do Junge Union a poté do CDU. V té době existovaly vlivné osobnosti v Unii jako Helmut Kohl a Franz Josef Strauss. Jednalo se o osobnosti s drsnými hranami, kteří se postavili za své přesvědčení a nejen že přešli na většiny.

To zní nostalgicky.

Ne, toto je plán naší demokracie: potřebujeme strany a osobnosti, které stojí za jejich přesvědčením, bojují za ně a bojují za většinu. Nepotřebujeme strany s výměnnými programy přizpůsobenými příslušným koaličním partnerům. Bohužel to dnes již není samozřejmé. Máme příliš mnoho oportunistů.

Jak byste popsal svůj politický postoj? Jste konzervativní?

Ne, nejsem ani správný, ani konzervativní, jsem jen realistický. Pokud vidíte svět s otevřenýma očima, není prostor pro romantický idealismus a snění. Pouze s myslí můžete dobře vidět.

Dáváš naděje do nového šéfku CDU Annegret Kramp-Karrenbauer?

Vítám nový začátek v čele CDU. Po tom musí následovat i nový obsah. "Pokračovat tak," by bylo smrtící pro CDU. Strana by ve volbách nadále získala popularitu a posílila AfD.

"Musíme deportovat přibližně 240 000 cizinců, kteří musí okamžitě opustit zemi."

Angela Merkelová zůstane kancléřem až do odvolání. Skutečný začátek je tím zpožděn. Je to zátěž pro Unii?

V dohledné době se bude muset vzdát své kanceláře. CDU potřebuje politický obrat a nový začátek. Pokud se to podaří, volební potenciál pro Unii bude přes 40%.

Při každé příležitosti nadále kritizují migrační politiku Merkelové.

V přistěhovalecké politice, která se od září 2015 v podstatě nezměnila, vidím značná rizika pro bezpečnost a soudržnost státu. Je nutné, aby byla odmítnutí učiněna na hranicích. Musíme zavřít dveře těm, kteří nejsou politicky pronásledováni, a musíme okamžitě odstranit 240 000 cizinců, kteří opouštějí zemi, a nedovolit, aby nás země původu podvedly. Neprováděli jsme žádná opatření k zastavení nové vlny imigrantů. Doufám, že Annegret Kramp-Karrenbauerová zde provede jasnou korekci kurzu.

Ministr vnitra Horst Seehofer byl dlouho považován za oponenta Merkelové, ale v zásadě podporoval jejich politiky. Jste s ním zklamaný?

Seehofer a já máme dobrý vztah. Vyjádřil jasná politická prohlášení o uprchlické krizi a nelegálním přistěhovalectví. Je však také v těsném politickém korzetu. Kdyby mohl své nápady dostat loni v létě, byli bychom daleko. Přál bych si, aby mohl dělat to, co slíbil svým koaličním partnerům.

V loňském roce jste museli svůj příspěvek uvolnit. Kritizovali, že vláda a sdělovací prostředky hovořily o pronásledování cizinců v Chemnitzu, aniž by bylo možné učinit přesvědčivé závěry. Udělali jste chybu?

Není chybou říct pravdu.

Máš dojem, že vypadáš ze své role státního úředníka a vyjadřuješ se jako politik.

Nechci tu zvládnout minulost.

"Politici jsou často více loajální vůči své straně než lidem."

Jednou jste řekl, že dlužíte více zákonům a německým lidem než mocným. V jakém bodě končí loajalita vůči vládě?

Vidíme-li, že nadřízený má přednost před zákony a není ochoten revidovat špatná rozhodnutí, je třeba to promluvit. Musíte dát vedoucímu jasně najevo, že nechcete, co chcete. Musíte mít také odvahu to říct ministrovi nebo federálnímu kancléři. Připravenost na nezbytný rozpor je bohužel méně častá u státních zaměstnanců.

A s politiky?

Politici jsou často více loajální vůči své straně než lidem. Mluvil jsem například s politiky SPD o tzv. Uprchlické krizi. Připustili mi, že azylová politika v roce 2015 a 2016 byla vážnou chybou vlády a katastrofou pro Německo. To však nelze veřejně říci, protože SPD by neměla být opět konzervativnější než Unie, jak tomu bylo v době Agendy 2010. Cítím to jako špatné chápání loajality.

Stěžují si, že mnoho lidí v Německu se bojí vyjádřit své názory svobodně.

Lidé, kteří se nepohybují v politicko-mediálním proudu, mají těžké časy. Někdy jsou stigmatizováni jako pravicový nebo pravicový populista. To zastrašuje a děsí. Opakovaně jsem slyšel, že lidé by raději neřekli nic než veřejně pranýřovaní. To je pochopitelné, ale u vedoucích je to Duckmäusertum. Je to jed pro demokracii, protože některé politické postoje, které nejsou extremistické, jsou tabu a zbaveny demokratického diskurzu.

Je AfD odbytištěm pro lidi s takovými názory?

Je to východisko pro lidi, kteří jsou nespokojeni se současným stranickým systémem, ale musíte dávat pozor na AfD, protože vedle celé řady slušných lidí jsou v AfDi i radikálové a možná i extremisté. To platí i pro nástupce SED Die Linke.

Možná, že AfD také vyvíjí tlak na Unii, aby změnila svou politiku. Měla by se vám to líbí.

Unie se může reformovat zevnitř ven a nepotřebuje k tomu AfD. CDU a CSU jsou podle mého názoru nejdůležitějšími stranami německé demokracie. Nebudou-li zásadně modernizovat a reformovat, nedojde k žádné změně politiky.

Její nástupce Thomas Haldenwang veřejně prohlásil AfD za testovací případ. Mezitím správní soud v Kolíně nad Rýnem zakázal ústavní ochranu, strana tak nadále volá. Ztratil se Haldenwang?

Přezkum AfD ústavní ochranou jsem uspořádal na jaře 2018. Z právních důvodů jsem se však zdržel veřejného sdělení.

Více než šest let jste byl vedoucím německé zpravodajské služby. Jaká je největší hrozba pro bezpečnost v Německu?

Mezinárodní islámský terorismus je i nadále velkou hrozbou pro Západ. V Německu máme více než 2 200 lidí, kteří patří k islamistickému teroristickému potenciálu. Tito lidé mohou vždy důvěřovat útoku. Další nebezpečí, které vidím v kybernetických útocích. Jsme zde velmi zranitelní a povrch útoku se zvětšuje, protože téměř všechno je propojeno s internetem.

Jak nebezpečné jsou levicové a pravicové extremisty?

Od summitu G-7 v Elmau v roce 2015 jsme sledovali změnu strategie v levicově extremistické scéně. Intervenční levice se pokouší spojit všechny proudy podle motta: pochodovat samostatně, bojovat společně. Závorky pak přecházejí z násilného levicového extremismu do buržoazní, levicově liberální oblasti. Tenorem je: Nekritizujeme zdroje našich soudruhů a projevujeme s nimi solidaritu. To se projevilo na summitu G-20 v Hamburku, kde byla velmi široká solidarita s násilnými levicovými extremisty.

Vidíte podobný vývoj vpravo?

Svým způsobem ano. Pro levici nikdy neexistoval jasný rozdíl mezi levicovým extremismem a levicovým nebo levicovým spektrem. Vždy existoval most mezi levicovým a levicovým extremismem. V případě pravicového extremismu došlo od druhé světové války k jasnému vymezení pravicových a pravicových extremistů. Tato separace se v posledních letech stále více odpaří. Stejně jako levicový extremismus je nyní možné vytvořit most mezi buržoazním spektrem a extremisty. To samozřejmě souvisí s uprchlickou krizí.

V souvislosti s vaším propuštěním jste mluvil o manipulativních médiích v Německu. Nedůvěřujete novinářům?

Pokud noviny nebo televizní stanice tvrdí, že je objektivní, musíte být opatrní. Média jsou nezávislá v západních demokraciích, ale nejsou objektivní, ale představují určité subjektivní přesvědčení. To není špatné, stačí se přiznat a zákazníci to musí udělat sami. Je však třeba si uvědomit, že více než 70 procent novinářů tvrdí, že jsou politicky blízcí Zeleným a SPD, ale pouze 11 procentům Unie. To je obzvláště problematické pro veřejnoprávní vysílací organizace, které se zavázaly k různorodosti názorů.

Při výběru médií, s nimiž mluvíte, se nezdá vždy vybíravý. Nedávno jste mluvil s maďarskou státní televizí. Poté byl v «Welt» řekl «Rozhovor pro Orbánovu propagandistickou stanici».

Nezávislý výzkumný ústav Antall Jozsef mě pozval na přednášku v Budapešti. Po své cestě jsem rozhovor s veřejnou televizní stanicí v Maďarsku. Nevidím, co je na tom špatně. Maďarsko není ani Rusko, ani Čína, ani Severní Korea. Letos si připomínáme 30. výročí otevření hranic mezi Maďarskem a Rakouskem. Stále si vzpomínám na televizní snímky, když mnoho lidí z NDR cestovalo přes tuto hranici do Spolkové republiky. My Němci musíme být vděčni maďarským lidem za to, co pro nás udělali před třiceti lety. To jsem řekl v Budapešti

Reakce na pohovor ukazují, jak jinak jste vnímáni v Německu. Pro některé jste hrdina, pro ostatní pravicový konspirační teoretik.

Termín "teoretik spiknutí" byl vynalezen a používán některými zahraničními zpravodajskými službami k diskreditaci politických oponentů. Jsem ohromen tím, jak je tento výraz samozřejmostí začleněn do standardní slovní zásoby německých novinářů. Ale máte pravdu: pro mnoho levičáků jsem vtělený Satan. A to už mnoho let. Byly to například přednášky na Svobodné univerzitě v Berlíně, které se mohly konat pouze pod policejní ochranou.

Její kariéra měla loni na podzim zlom. Pokud nic jiného nenastane, budete si pamatováni jako selhání.

Nepovažuji se za tak důležité, že potřebuji veřejné uznání. Vím však, že mnoho lidí v Německu sdílí mé přesvědčení, zejména ve spojení hodnot mezi CDU a CSU. Pokud by v Německu došlo k politické změně, nemusel bych se politicky zabývat.