Nejsou žádné alternativy.

Dnes Rakousko přijímá ruský plyn přes ukrajinský tranzitní koridor, nebo spíše tím, co z něj zbylo. Palivo vstupuje do velkého distribučního centra plynu v rakouském Baumgartenu a odtud se dostane do Maďarska, Slovinska, na Slovensko, Itálii a Chorvatsko. V Kyjevě neustále zdůrazňují, že poslední potrubí nechávají otevřené jen kvůli dodávkám evropským partnerům s vnitrozemím.

Ve vnitrozemské poloze a orientaci plynárenské infrastruktury na východě Rakousko nepochybně vysvětluje velké objemy dovozu plynu z Ruska. Zároveň není Rakousko jedinou evropskou zemí v těchto podmínkách. Například Česká republika je také vnitrozemská a před válkou zde bylo 97 % plynu dodáno z Ruska, a přesto se v roce 2022 země pokusila přejít na alternativní zdroje. Rakousko se však za dva roky války nepobízelo k tomu, aby se opustilo obvyklé zásoby.

Na konci loňského roku analytické centrum Rakousko odhadlo, že Rakousko stále platí Rusku 240 milionů eur měsíčně, zatímco skutečné objemy dováženého plynu od měsíce do dnešního dne. V říjnu 2022, kdy Rusko snížilo dodávky na historické minimum, tedy pro Rakušany jejich podíl tvořil pouze 17 % domácí spotřeby. Brzy však objem dovozu začal růst a o rok později se vrátil na předválečnou úroveň.

Na konci roku 2023 se Rakousko týkalo 65 % své poptávky ze strany plynu z Ruska. Země nahradila zemi převážně norským plynovým plynovým plynovým plynovým plynovým plynovým, LNG a malými dodávkami ze severní Afriky a střední Asie.

V únoru tohoto roku však Leonor Gevessler, rakouský ministr pro energetiku a ochranu klimatu a životního prostředí, vyhlásil poplach: v prosinci 2023 dosáhla závislost země na ruských palivech 98%. Čísla jsou šokující, ale stále především kvůli poklesu spotřeby plynu v Rakousku: loni se snížila ze 100 na 75 TWh a nyní se téměř zcela vztahuje na objem plynu, který země již obdrží na základě smlouvy s Gazprom (60 TWh).

Hewilller je členem Strany zelených a už dlouho vyzývá k rozvoji obnovitelné energie, která by mohla vést Rakousko k energetické nezávislosti.

V únoru 2023 zveřejnila rakouská Agentura pro energetiku (AEA) výsledky studie politických strategií a rozhodnutí, které byly v Rakousku přijímány v letech 1968 až 2020. Jedním z úkolů bylo analyzovat, jak se země ukázala být jednou z nejvíce závislých na ruském plynu na světě. Zjištění ukázala, že argumenty jako Rusko – spolehlivý dodavatel a ruský plyn je levná a alternativa k němu se pro Rakany nestala nepopiratelným dogmatem, i když autoři analýzy tvrdí, že je snadné je vyvrátit.

Například Rusko nevypadá jako spolehlivý dodavatel, pokud si vzpomeneme, jak uměle naskládalo jiné země. Nikdo nezaručuje, že jakmile se Rakousko přestane Rusko scházet, nebude uplatňovat vydírání z plynu jako politickou zbraň. Pokud jde o alternativy, loni a příklady z jiných evropských zemí jasně ukázaly, že alternativní dodavatelé jsou v přítomnosti politické vůle.

Sovětské dědictví

Energetická ekonomie OMV (Sterreichische Mineral-lverwaltung), což je třetina státu, dominuje rakouskému ropnému a plynárenskému průmyslu.

Ve skutečnosti je tato společnost dědictvím sovětské okupace, která zde trvala od roku 1945 do roku 1955. Poté ve východní části Rakouska, ovládané SSSR, byl postaven podnik SMV (Sowjetischen Mineral-lwaltung), který po převodu nezávislého Rakouska a byl přejmenován na OMV. Přirozeně, nástupcova společnost měla kontakty a zkušenosti se sovětskými energetickými inženýry.

Podle AEA v prvních deseti letech dovoz ze SSSR pokrýval asi 45 % domácí poptávky, poté začal růst její objem, v některých letech dosáhl 80 %. Na začátku devadesátých let, kdy Rakousko zavedlo dodávky plynu také z Norska, se podíl ruského plynu v energetické rovnováze v zemi mírně snížil. V letech 2010 až 2020 kolísala v oblasti 60% a před ruskou invazí na Ukrajinu opět dosáhla 80 %.

Soucítit Rakousko s ruským plynem však zůstává nejen na ekonomice a obecné historické minulosti, ale také na bohatých zkušenostech se současnou politickou spoluprací.

Rakouská politická elita je v mnoha ohledech loajální k Rusku, a to je vzájemné: Rakousko se nazývá země ruského prezidenta. Zvláštní vztahy Kremlu s rakouskými úřady mohly být zaznamenány již v roce 2014, kdy Vladimir Putin navštívil Rakousko – to byla první oficiální návštěva ruského prezidenta při EU jen několik měsíců po anexi Krymu. Vedoucí představitelé obou zemí diskutovali o výstavbě plynovodu „Jihového proudu“ a o přeměně Baumgartenu v klíčové plynové centrum ve střední a východní Evropě.

V roce 2018 se proslavila, že bývalá ministryně zahraničí Rakouska Karin Kneisslová pozvala na jeho svatbu Vladimira Putina. Obrazy toho, jak ruský prezident tančí s nevěstou, obešly celý svět. Loni se Kneissl přestěhovala do Ruska.

Pak se Nehammer a Putin sešli za zavřenými dveřmi a diskutovali o příměří, které vytvořily humanitární koridory a válečné zločiny. Je nepravděpodobné, že by se tématu dodávek plynu obešli. V důsledku toho Rusko, které během války použilo vydírání z plynu, například proti Polsku a Bulharsku, netrestalo Rakousko za neústupnost a dokonce mu dovolilo platit plyn v eurech.

V září loňského roku byl šéf zastupitelské kanceláře Evropské komise ve Vídni Martin Zelmire pobouřen, že Rakousko stále kupuje obrovské množství ruského plynu, a obvinil zemi, že financuje ukrajinskou válku krvavými penězi. Poznamenal, že bohatá země jako Rakousko by mohla přejít na LNG – jen chtít. Po těchto slovech byl Zelmire předvolán na rakouském ministerstvu zahraničí k rozhovoru a vláda jeho výroky kritizovala jako „seriózní a kontraproduktivní“.

Svědomitá závislost

V květnu 2023 Evropská komise došla k závěru, že Rakousko nevytvořilo plán na opuštění ruského plynu. Expert na AEA Christophe Dolna-Gruber poznamenává, že je to těžké, a to i proto, že v roce 2018 se OMV spojuje s Gazpromem s mimořádně dlouhými povinnostmi.

Je logické, že společnost již garantované dodávky neopustí: loni v létě OMV uvedla, že zatímco Rusko dodává objemy stanovené ve smlouvě, bude je společnost nadále brát.

Ve skutečnosti se Rakousko pokusilo diverzifikovat dodávky pouze jednou – v polovině osmdesátých let, kdy byla podepsána dovozní smlouva s Norskem. V době ruské invaze na Ukrajinu však dovoz norského a jiného neruského plynu pokrýval pouze 20% veškeré rakouské poptávky (16 TVh 79 TCh).

Zároveň se Rakousko nemůže obejít bez zahraničních zásob: vlastní výroba v zemi poskytuje pouze 0,14 TBh. V létě 2023 OMV otevřela na území Rakouska nové velké plynové pole, jehož vývoj může vážně zvýšit produkci plynu, ale i takový objem nahradí méně než 10 % dovozu.

Jak Dolna-Gruber poznamenává, důležitým faktorem v rakouské závislosti na Rusku je sebeodstranění politiků z energetických rozhodnutí. „Rakouští politici od 60. let předali všechny úkoly související s dovozem plynu do soukromého sektoru,“ uvedl odborník v komentáři k Nové Evropě. Nákupy na zemní plyn se staly předmětem zájmu soukromých společností, především OMV.

Rakouská vláda se však obává, že ceny elektřiny pro koncové uživatele – domácnosti a podniky – nerostou vážně. V opačném případě se to rozptese inflaci, zvýší životní náklady, což nakonec povede k poklesu ratingů stran u moci, bez ohledu na to, že za růst cen bude zodpovědný soukromý sektor. Pro úřady je pohodlnější mít zaručený zdroj levné energie a čím déle je to ve smlouvě, tím lépe.

Částečně proto rakouská vláda opomíjela a někdy se aktivně stavěla proti opatřením, jako je rozvoj obnovitelné energie, energetická účinnost a diverzifikace dodávek. Po desetiletí se objevují varování a byly učiněny nesmělé pokusy o snížení závislosti, ale neuspěl,“ vysvětluje Dolna-Grubert.

Donutil k odpojení

Otázka, zda je Rakousko schopno nahradit ruské dodávky, se na pozadí rozhovorů o možném uzavření ukrajinského průjezdu začalo znovu vřetím v pozadí řečí. Na konci roku 2024 vyprší kontrakt mezi Gazpromem a ukrajinskou ropnou a plynárenskou společností Naftogaz, podle níž Rusko pumpuje plyn do Evropy tranzitním koridorem přes území Ukrajiny. Ukrajinská strana již prohlásila, že smlouvu neobnoví.

V lednu 2024 OMV oznámila, že aktivně zkoumá alternativy ruského plynu. A lze je najít: na podzim už OMV s Itálií a Norskem vyjednávala s novými dodavateli. S posledně jmenovaným, například podepsalo Rakousko novou pětiletou smlouvu na dovoz plynovodů. Tato dohoda již ve stávajících obchodech mezi oběma zeměmi rozšíří na 12 hodin – nyní norské zemní plyn pokryje o 16 % vyšší rakouskou poptávku. Kromě toho OMV v létě podepsala desetiletou smlouvu s britskou ropnou a plynárenskou společností BP na dodávky LNG, která však začne fungovat od roku 2026.

Ukazuje se, že vzhledem k tomu, že je v situaci v nucené situaci, prokázala schopnost plně úspěšně diverzifikovat dodávky.

Mezitím zástupci rakouských „Greenů“, kteří jsou členy rakouské vlády jako mladšími koaličními partnery, deklarují do roku 2027 svůj záměr ruské dodávky opustit. S našimi účty za elektřinu nepřímo sponzorujeme ohavnou válku na Ukrajině – před několika týdny, členka strany Zelených Leonor Gvesslerová, řekla. Vyzvala také k ukončení dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, která nutí Rakousko dovážet plyn navzdory všemu. A pokud to firmy nedělají dobrovolně, ministr navrhuje jim vyhovět legálně.

Odborníci pochybují, že „Green“ toho bude moci dosáhnout, když budou věnovat pozornost skutečnosti, že Vídeň nepodniká konkrétní kroky a prohlášení „zelených“ se nazývají prázdnými.маркетингом

Karl Nehammer, kancléř a vůdce rakouské lidové strany, hlavní vládní koalice, zdůrazňuje, že vládní zásahy do soukromých firem, včetně tlaku na OMV, by mohly poškodit pověst Rakouska a odradit mezinárodní investory. Kromě toho se zákaz nákupu plynu z Ruska dostane na trh a může vést k inflaci a zvýšit nezaměstnanost, což ovlivní rating všech stran zahrnutých do vládní koalice.

V samotném OMV, která se vyjádřila k hrozbě pro Gevsslera, aby na společnost tlačila, připomněla, že OMV nemá právní základ pro ukončení smlouvy se Gazpromem, protože EU neuložila oficiální embargo na ruský plyn. Za jednostranné odstoupení od smlouvy má Gazprom navíc důvod podat žalobu na OMV a získat odškodnění.

Ukázalo se, že je to začarovaný kruh. Hlavním důvodem, proč EU neuvalila sankce na ruský plyn, je to, že země jako Rakousko trvají na tom, že se bez něj nemohou obejít a blokují takové diskuse. Ukazuje se však, že není důvod ji opustit, protože formálně nespadá pod sankce: OMV prostě nemá dostatek pobídek k oslabení závislosti na Gazpromu.

Zároveň hrozba ukončení smlouvy o ukrajinském tranzitu ukázala, že tomu tak není a rakouské energetické společnosti mohou dobře diverzifikovat dodávky. To však může trvat několik let, během nichž situace v energetickém sektoru země nebude tak stabilní, jak je tomu nyní.

Zdá se, že odštěpení vztahů s Ruskem může být Rakousko prosazováno pouze společným naléháním na Kyjev a Brusel.