Clanek pochazi z Meduza.io

Vladimir Putin opakovaně označil demografické problémy Ruska za prvořadý význam a pokles populace za jednu z  „výzev“ pro zemi.

 Důsledky ruské invaze na Ukrajinu však nadále zhoršují demografické problémy země, říkají odborníci . Meduza hovořil s demografem Igorem Yefremovem o tom, jak koronavirus, mobilizace a masová emigrace ovlivní porodnost a úmrtnost v Rusku.

Jak se Rusko změnilo kvůli covidu - a co se stalo v zemi před válkou

— Jaké jsou demografické výsledky dvou let pandemie v Rusku?

— Zde si myslím, že je třeba uvažovat odděleně o třech hlavních kategoriích — o porodnosti, úmrtnosti a migraci. 

Od roku 2017 porodnost v Rusku neustále klesá . Obvykle, když mluvíme o plodnosti, mají na mysli absolutní počet narozených dětí, přičemž tento ukazatel ovlivňují dva hlavní faktory: pokles počtu žen, které mohou porodit děti, a pokles intenzity porodů, pokles porodnosti a porodnosti. tedy průměrný počet porodů na jednu ženu. 

S prvním faktorem se nedá nic dělat, protože v 90. letech se narodilo téměř o polovinu méně žen než v 80. letech. Teď se z nich stávají maminky, jen je jich málo. 

Existuje mnoho různých důvodů pro snížení intenzity porodů, včetně chyb demografické politiky, ale tím hlavním je pravděpodobně snížení příjmů. Právě kvůli tomu v Rusku neroste narození druhého a třetího dítěte, ačkoli zdroj příjmů pro to není důležitý [pokud stát finančně podporuje rodiny]. Může jít například o sociální transfery od státu. Dobře jsme to viděli v letech 2009 a 2010, kdy krize tvrdě zasáhla trh práce, zaměstnanost klesla a nezaměstnanost vzrostla. Ale byla tu obrovská státní podpora obyvatel z rozpočtu, v důsledku čehož příjmy neklesaly (a během krize dokonce rostly), a porodnost neklesla ve všech směrech - ruské ženy nadále rodily své první, druhé a třetí dítě. Nyní příjmy klesají a stát tento propad v zásadě nekompenzuje, pravděpodobně proto, že na to nejsou prostředky nebo má jiné priority.

Co se týče úmrtnosti, covid samozřejmě Rusko zasáhl velmi tvrdě. Značná část Rusů ignorovala požadavky na bezpečnost a sociální vzdálenost, mimo jiné proto, že lidé nedůvěřují státu , a když požádal o očkování, věřili, že by se to dělat nemělo. To je problém nejen v Rusku, ale v Rusku se to projevilo nejvíc . V důsledku toho po dvou letech pandemie v Rusku dochází k velmi vysoké nadúmrtnosti v důsledku přímých i nepřímých důsledků pandemie, jako je přetížení zdravotnického systému.

- Jak moc můžete odhadnout celkovou nadúmrtnost?

– Za dva roky, tedy od března 2020 do března 2022, je přibližně 1,1 milionu celkový počet nadměrných úmrtí nejen v důsledku covidu jako hlavní příčiny úmrtí, ale také v důsledku nepřímého dopadu pandemie. A právě doslova v březnu 2022, soudě podle nejnovějších údajů o úmrtnosti, se pandemie v Rusku zastavila , úmrtnost se výrazně snížila.

Snažil jsem se zhruba porovnat Rusko s  ostatními postkomunistickými zeměmi východní Evropy. A řekněme to takhle, kdyby se stát i populace chovaly ve vztahu k covidu stejně, jako by jednala a reagovala průměrná společnost ve východní Evropě, pak by naše nadúmrtnost byla asi o 200–300 tisíc lidí nižší.

Úřady v těchto zemích byly v otázce trvání a závažnosti omezení asertivnější a populace, zejména starší lidé (hlavní riziková skupina), byla v průměru aktivněji očkována. Na začátku pandemie neexistovala taková neúcta k covidu jako mezi ruskými úřady a státními médii. Také za porušení covidových omezení v těchto zemích často přišla skutečná odpovědnost – alespoň pokuty. A v Rusku byla dokonce zavedená omezení často ignorována - jak obyvatelstvem , tak  úřady .

Samozřejmě opět nelze zbavovat odpovědnosti občany, kteří se nechtěli nechat očkovat, nechtěli dodržovat ta nejjednodušší opatření. Velkou vinu ale nese i stát. Za prvé podle mě v manipulaci se statistikami. V  mnoha regionech úřady místním obyvatelům záměrně řekly , že je vše v pořádku: není vysoká úmrtnost, žádná nemocnost. A lidé se samozřejmě uvolnili, nepřijali preventivní opatření. 

Je třeba si uvědomit, že dopad vojenské mobilizace na migraci, plodnost a úmrtnost uvidíme po jiné době. Migrací to vidíme téměř okamžitě, i když ne všechny jsou ve statistikách zahrnuty. Například ukrajinští uprchlíci v Rusku dostávají dočasnou registraci na 90 dní. Každých 90 dní se obnovují [registrace] na dalších 90 dní. Samozřejmě jsou zohledněny při překračování hranic a jsou zohledněny ministerstvem vnitra při registraci, ale  nespadají do konečných [Rosstat] statistik o migraci.

Ale [po vyhlášení mobilizace] jsme okamžitě viděli prudký nárůst odchodů ze země. Pravda, opět je tu spousta manipulací a takříkajíc zbožných přání z mnoha stran. Statistiky  , které o hraničních přechodech vidíme, nemají s migrací nic společného. Lidé vždy překračovali hranice v obrovském množství. Před pandemií překročily ruské hranice ročně desítky milionů lidí: ruští občané, cizinci, to jsou obrovské proudy. Nyní se [toky] staly mnohem menšími, než byly před covidem. A růst, který je zaznamenán oproti loňsku, je důsledkem obnovení cestovního ruchu, otevření hranic, kde byly uzavřeny a podobně. Proto je velmi obtížné dělat na tomto základě nějaké závěry. 

Závěry lze vyvodit pouze s přihlédnutím k tomu, že lidé opouštějící Rusko [zpravidla] nejsou vyřazeni z registrace, z trvalého pobytu, pouze na základě těch oficiálních migračních dokumentů vydaných jinými zeměmi. Bylo mnoho pokusů odhadnout počet těch, kteří opustili Rusko, podle počtu otevřených účtů v [zahraničních] bankách, podle vystavených daňových dokladů, analogicky s ruským TIN - v Kazachstánu, v Arménii je stejné daňové číslo. 

To vše se ale nehodí [pro hodnocení počtu těch, kteří odešli], protože desítky, statisíce Rusů odešly do sousedních zemí jen proto, aby získali karty, účty v nesankcionovaných bankách a vrátili se do Ruska. A ve většině případů, abyste si mohli otevřít účet v bankách zemí SNS, potřebujete nějaký dočasný registrační dokument - stejná daňová čísla a tak dále. To znamená, že to není ukazatel. 

Ukazatelem jsou důležitější dokumenty, například povolení k přechodnému pobytu, povolení k pobytu nebo nějaká víza pro přistěhovalce. Různé země mají různé dokumenty a metody, takže je velmi obtížné vypočítat. A co je nejdůležitější, taková statistika se ve většině zemí objevuje jen jednou za rok. Pro rok 2022 se všechny statistiky začnou zveřejňovat až v roce 2023. 

Moji kolegové [demografové] se snažili odhadnout počet Rusů, kteří odešli, podle salda migrace: porovnávali údaje o překročení hranice - například kolik lidí odešlo do Kazachstánu a kolik se vrátilo. Také se mi zdá, že to není úplně správná technika, protože rovnováha o něčem vypovídá, jen když se na ni díváme dlouhodobě – minimálně na úrovni šesti měsíců a více. Pokud jde o týdny, zhruba jeden měsíc, jsou to úplně jiné proudy. Jsou to lidé, kteří odjeli na prázdniny nebo prázdniny k babičce do Kazachstánu a vracejí se zpět. Jsou to například ti, kteří cestovali za obchodními účely, kamionisté, kteří neustále překračují hranice v tisících a tak dále. 

V zásadě lze podle velmi předběžných údajů, či spíše senzací předpokládat, že během první vlny na konci února a v březnu-dubnu opustilo Rusko a zůstalo v zahraničí přibližně 150 000 lidí. Mnohem víc jich odešlo, ale značná část z nich se pak docela rychle vrátila, protože ve většině bezvízových zemí můžete zůstat jen tři měsíce, pak jsou lidé povinni se vracet. Někomu došly peníze, někdo nemohl legalizovat, to znamená, že nemohl získat povolení k pobytu. Vlna vyvolaná mobilizací je mnohem větší: podle mých předpokladů je to od 250 do 350 tisíc lidí. V průměru můžeme říci 300 tisíc.

- Tedy téměř dvakrát tolik než v únoru. 

- Ano. A celkem jde o 400-500 tisíc lidí. Tohle je hodně. Ale je důležité pochopit, že to není emigrace - to je dočasné vysídlení. A existují výzkumníci, antropologové, sociologové, kteří vedou ohniskové skupiny, rozhovory s lidmi, kteří odešli. A je jasné, že drtivá většina se plánuje vrátit, jakmile bude příležitost.

- Kdy válka skončí?

- Myslím, že mnoho z těch, kteří odešli kvůli mobilizaci, se vrátí, až to opravdu oficiálně skončí. Kdy bude takový dekret [prezidenta].

Značná část z nich neodešla v nejlepší pozici, řada z nich zcela bez pasů. To znamená, že nemohou zůstat dlouho ani v zemích jako Kazachstán, Kyrgyzstán, Arménie. Přesto jsou to obrovská čísla – 500 tisíc lidí. Takový emigrační proud z Ruska je co do rozsahu srovnatelný s čísly, které byly v první polovině 90. let. 

Hlavní otázkou je, kdy budou mít možnost vrátit se ti, kteří odešli kvůli mobilizaci? Největším rizikem je, že pokud to bude trvat velmi dlouho – šest měsíců, rok nebo déle, pak se značná část těchto lidí automaticky usadí, nevyhnutelně zakoření na novém místě. Čím déle to bude trvat, tím menší bude podíl těch, kteří se později budou chtít vrátit.

- V souladu s tím Rusko ztratí vysoce kvalifikovanou pracovní sílu? 

- Ano. Soudě podle údajů, které vidíme, jsou [emigranti] převážně mladí a relativně mladí muži, méně často členové jejich rodin. Většinou jsou to lidé od 18 do 49 let. Jsou to opravdu lidé, kteří pracují, kteří mají profese. A ne nutně, jak se často říká, jde o nějakou údajně intelektuální elitu. To vůbec není pravda. Přesto většina [těch, kteří emigrovali kvůli mobilizaci], jsou jednodušší lidé, s průměrnějšími příjmy a někdy úplně bez nich. Opět ti novináři, výzkumníci, dobrovolníci, kteří pomáhali Rusům v Kazachstánu, říkali, že tam mladí lidé přišli úplně bez peněz.

To je velká rána pro trh práce. Ta už u nás z demografických strukturálních důvodů velmi rychle klesá. Naše zaměstnaná populace velmi rychle stárne – každý rok [ekonomicky aktivní populace] ubývá asi o 1 % kvůli tomu, že starší schopní Rusové odcházejí do důchodu a jsou nahrazeni mnohem menším počtem lidí.

Pokud zkombinujeme všechna data – ti, kteří jsou mobilizováni, to znamená, že odešli z civilní části trhu práce do armády, ztráty , které jsou pravděpodobně mezi vojenským personálem, dodavateli, dobrovolníky a tak dále, ti, kteří, jako my nyní hrubý odhad, vlevo, - celkem je to asi 1% pracující populace , asi 700-800 tisíc lidí. To znamená, že naše civilní část ekonomiky přišla o 1 % práceschopné populace a odchod z trhu práce se zrychlil minimálně dvakrát – až o 2 %, tedy 1,4–1,6 milionu lidí. A to bude mít samozřejmě špatný vliv na ekonomickou situaci, zasáhne to příjmy obyvatel, tedy sníží porodnost.

Hlavním tahounem potenciálního poklesu plodnosti je snižování příjmů, které začalo již v březnu 2022, kdy vyskočila inflace. Důsledky ve statistikách uvidíme až po 10-11 měsících (devět měsíců těhotenství + cca měsíc a půl je potřeba, aby se údaje o porodu dostaly do provozních statistik). Tedy efekt února-března 2022, kdy došlo k prudkému nárůstu inflace, poklesu příjmů a mnoho lidí se přirozeně obávalo ztráty zaměstnání na pozadí exodu zahraničních firem, uvidíme až v lednu- února 2023. V létě tyto obavy nějak opadly, ale [na podzim] začala mobilizace. Myslím, že to je mnohem větší rána, s mnohem závažnějšími důsledky pro plodnost, protože už jde jen o fyzické odebrání mužů z rodin, nejen o pokles příjmů. 

Samotná mobilizace probíhala tak chaoticky, že v tomto ohrožení byli obecně téměř všichni muži od 18 do 49 let , tedy jen všichni muži, kteří mají děti. A v této situaci se samozřejmě obrovské množství rodin rozhodlo početí dítěte odložit. Ti, kteří to plánovali [udělat] v blízké budoucnosti, se rozhodli odložit, dokud mobilizace neskončí – přinejmenším. Podle dokumentů oficiálně neskončila, lidé dobře vědí, že pokračuje. Navíc obrovské množství funkcionářů, vojenských komisařů, hejtmanů na krajské úrovni během mobilizace přímo ve svých rozhovorech a tiskových konferencích uvedlo , že jde o první vlnu, toto je teprve začátek. 

Lidé to všechno viděli, slyšeli a narození dětí odkládali. A mám podezření, že i když dejme tomu, že mobilizace oficiálně ustane a nepřátelství přestane být tak intenzivní, dojde k nějakému zmrazení konfliktu, přesto ne všichni ti, kteří porod odkládali, tyto plány zrealizují. Mnoho lidí je odloží, dokud nepocítí jistou jistotu, že se mobilizace a aktivní nepřátelství neobnoví. 

Odkládání porodů v zásadě není tak velká tragédie, když je možnost je realizovat později. To znamená, že pokud rodina plánovala mít dítě a nyní se rozhodla to odložit o dva roky, pak to ve většině případů lze udělat. To jsme měli v 90. letech: existovaly velmi dlouhé a hluboké příjmové rozdíly a mnoho rodin šetřilo. Příležitost rodit se objevila až v roce 2000. 

Ale v 90. letech mladé ženy porody odkládaly: každý začal rodit brzy, ve 20 letech. A proto, pokud 20letá žena oddaluje porod i o 10 let, je to normální a ve většině případů to není děsivé. A nyní porodnost v Rusku hodně zestárla .

Právě na úrovni konce 90. a počátku 20. století je vidět, že někteří z těch, kteří začali šetřit na začátku 90. let, ani nečekali na příležitost mít dítě. Právě jsou mimo reprodukční věk. Vidíme, že generace, jejíž hlavní reprodukční věk v této době klesl, měla v konečné porodnosti generací rozdíl asi 0,1 dítěte. A pro zemi to jsou obrovská čísla, to jsou ztráty stovek tisíc lidí. 

Nejkritičtější otázkou proto je, jak dlouho bude trvat situace, kdy budou lidé nuceni odkládat narození dětí? Pokud to vydrží alespoň pár let, tak to už bude nenapravitelná rána pro porodnost.

Současná generace, která nyní začíná rodit (jedná se o věk 25-30 let), má navíc riziko, že si za celý život neuvědomí možnost porodit požadovaný počet dětí - prostě nebude mít čas. Výsledná porodnost bude klesat. A to je taková spirála, která se kroutí sama, protože tato „malá“ [co do počtu zástupců] generace bude mít malý počet dětí, ty zase také málo porodí a tak dále, s každá generace méně a méně a méně. To znamená, že každé dno demografické vlny bude hlubší.

Krajské kvóty proto přidělují i ​​ze svého rozpočtu. Tam, kde je alokováno dostatek peněz, je fronta na IVF kratší a i v případě neúspěchu to bude moci žena celkem rychle zkusit znovu. Kraje přitom samy rozdělují kvóty mezi konkrétní zdravotnická zařízení. Výsledkem je, že ve dvou sousedních zdravotnických zařízeních ve stejném regionu se čekací doba může výrazně lišit. 

Ale potřeba IVF [mezi ruskými ženami] je vyšší než celkové množství federálních a regionálních kvót. A čím je žena starší, tím je procento úspěšných pokusů  nižší .

- Máte již prognózy, jak se porodnost sníží do konce roku 2022? A možná existuje předpověď na příští rok – jak se změní celková porodnost ? 

- V roce 2022 nebudou mít všechny ukrajinské události prakticky žádný vliv na porodnost. Efekt února příštího roku uvidíme. Letos se jen dočkáme pokračování loňských trendů – podle nich ale bude klesat i porodnost. Můžeme očekávat, že letos budeme mít přibližně 1,3-1,35 milionu porodů. To odpovídá celkové plodnosti těsně pod 1,5 dítěte na ženu, což je úroveň z počátku 90. let. To znamená, že to nejsou úplně hrozné, ale špatné ukazatele. 

S jistotou můžeme říci, že v příštím roce, jen kvůli změně věkové struktury matek, se počet porodů sníží o 3-4 %. Ale kromě toho jsou zde faktory vojenské akce, pokles příjmů a také chyby v demografické politice. Měli jsme a stále máme velmi účinné opatření -  mateřský kapitál . Stát ho ale převedl z druhého dítěte na první. 

To způsobilo malý krátkodobý - doslova na pár let - šplouchnutí. A pak to naopak začalo destimulovat porodnost druhého a třetího dítěte. Protože hlavním problémem všech ruských rodin, které chtějí dítě, ale nemohou si ho dovolit, je bytový problém (a přesně na to míří mateřský kapitál a podobné regionální platby). Tento problém se zintenzivňuje narozením každého dalšího dítěte, to znamená, že u prvního dítěte to ještě nemusí být akutní problém, u druhého již akutní a u třetího je ještě akutnější. Proto by taková opatření měla být přesunuta na druhé dítě - pak budou účinná. Plus navíc také na třetím výstupu. 

Nyní, během let programu mateřského kapitálu (od roku 2007 do roku 2020), se nám nashromáždilo velké množství rodin se dvěma dětmi, z nichž některé chtějí třetí dítě, ale nemohou si ho dovolit a hlavním důvodem je nedostatek bydlení. Stalo se tak, že mateřský kapitál se díky převodu na první dítě změnil z opatření demografické politiky na opatření sociální politiky, za které odpovídá i ministerstvo práce. A sociální a demografická politika si ve skutečnosti velmi často odporuje a úspěch jedné znamená selhání druhé. Protože zvýšení porodnosti [tedy demografický úspěch] automaticky vede ke snížení příjmu na člena rodiny [a následně k sociálnímu selhání]. 

A sociální politika má jiný cíl – naopak snížit počet chudých lidí, zvýšit příjmy. Navzájem si odporují. Pokles porodnosti na několik příštích let totiž brání vylučování žen z trhu práce na mateřské dovolené, brání vzniku nových hladových úst v rodinách. Ale pouze tento efekt bude trvat dalších pět až sedm let. Dále je to již negativní efekt, zvláště za 20 let, kdy nebude mít kdo pracovat.

Chyby v demografické politice, klesající příjmy obyvatelstva a změny ve věkové struktuře – to vše sníží počet narozených v příštím roce o 5-8 %, tedy někde kolem 1,2 milionu . A to bez zohlednění faktoru opožděných porodů, který může ke snížení porodnosti přidat minimálně další 3 %. To znamená, že konečný pokles porodnosti v příštím roce může dosáhnout 8-11%. Od druhé poloviny příštího roku se budou rodit děti počaté po zahájení mobilizace. Myslím, že pak budeme svědky ještě většího selhání než na začátku roku: do konce roku 2023 se může narodit asi 1,15 milionu dětí.

Pokud budou nepřátelství a hrozba mobilizace pokračovat ještě dalších šest měsíců, pak mluvíme o velmi hlubokém poklesu porodnosti v letech 2023–2024. Vzhledem k průměrnému věku narození dětí v Rusku se ztráta plodnosti stane nenahraditelnou, pokud budou trvat dalších 2,5 roku nebo déle. 

- Jaká by měla být celková plodnost v Rusku, abychom mohli mluvit o přirozeném růstu populace? 

- Aby jedna generace zcela nahradila druhou, je v našich podmínkách nutné, aby celková porodnost na ženu byla 2,1, neboli 210 dětí na 100 žen. To znamená, že většina ruských rodin by měla mít dvě děti a významná část - tři nebo více. V zásadě jsme postupně, velmi pomalu směřovali k této struktuře.

Jak demografii ovlivní ztráty ruské armády a okupovaných území 

Promluvme si nyní o úmrtnosti. Již jste řekl, že negativní účinek pandemie se vyčerpal a nyní se úmrtnost bude pomalu zotavovat vzhledem k neúspěchu pandemických let 2020-2021. Může smrt ruských vojáků na frontě nějak vážně ovlivnit celkovou úmrtnost?  

- Zatím máme přibližné údaje pouze za období před mobilizací, kdy byl zapojen relativně malý počet lidí [do bojů]. Taková měřítka neovlivní silně demograficky. Zejména vzhledem k tomu, že podle zpráv z velmi odlišných zdrojů, nejen v médiích, ale také podle zpráv na sociálních sítích, příbuzných v regionech, vidíme, že obrovské množství bojovníků je považováno za nezvěstné - možná až polovina všech ztráty. Nikdo to neví jistě. A nebudou spadat do statistik úmrtnosti. 

V občanském zákoníku máme různé články o tom, jak se eviduje úmrtí pohřešovaných. A v jednom z článků se píše , že pokud se člověk ztratil během nepřátelských akcí, pak teprve dva roky po jejich skončení může soud začít posuzovat nárok jeho příbuzných, dědiců, aby ho uznali za mrtvého. Ve skutečnosti se vše řeší případ od případu. Někteří příbuzní během [několika] měsíců dosáhnou uznání člena své rodiny jako mrtvého, a někdo nedosáhne po celá léta. 

Faktem ale je, že konečně jsou uvažovány statistiky úmrtnosti za rok. A pokud se třeba v roce 2023 spočítá statistika za rok 2022 a poté v roce 2024 soud uzná nějakého pohřešovaného za mrtvého, tak se do statistik úmrtnosti [za rok 2022] nezapočítá. To znamená, že se pak odečte od celkové populace, ale nebude zahrnut do statistiky úmrtnosti [pro tento konkrétní rok]. 

I když když to vezmeme na úrovni jednotlivých regionů a jednotlivých věků mužů, dopad je již patrný – úmrtnost mladých mužů v Burjatsku se několikanásobně zvýšila . Pokud mezi všemi mobilizovanými, kterých je nyní pravděpodobně asi 300 000 , bude vysoká úmrtnost a pokud bude tato úmrtnost registrována podle očekávání, ovlivní to oficiální ukazatel střední délky života mužů.

Myslím si ale, že se to [celkový ukazatel naděje dožití] moc nesníží, protože ženy [na rozdíl od mužů] budou i nadále narůstat a pokračovat v pozitivních změnách ve společnosti (tj. snižování spotřeby alkoholu a kouření bude pokračovat tak jako tak). Spíš bych předpokládal, že pokud aktivní nepřátelství za účasti mobilizovaných bude pokračovat, v budoucnu budeme svědky stagnace úmrtnosti.

I když se nepřátelství zvětší, dojde k ještě větší mobilizaci a většímu počtu úmrtí, přesto, aritmeticky, většinu mrtvých budou vždy starší lidé, kteří odešli v důsledku chronických nemocí. Jiná cesta ve vyspělých zemích není ani v době nepřátelství. V operačních statistikách se tedy bohužel vojenských ztrát nedočkáme. Potřebujeme mnohem podrobnější, ale stává se to jen jednou ročně, poslední, a pro rok 2022 se objeví až v létě 2023. To opět za předpokladu, že není klasifikováno.

Jak moc se podle vás sníží celkový počet obyvatel Ruska do konce roku 2023? 

- Je velmi těžké to odhadnout, ale s největší pravděpodobností to budou statisíce lidí. Mám podezření, že například podle letošních výsledků může být náš migrační růst lehce nad nulou.

- Pokud tedy nemáme migrační přírůstek, pak veškerý přirozený úbytek spadá do snížení celkového počtu obyvatel?

- Ano. Pravděpodobně od 500 tisíc do 700 tisíc lidí ročně.

- " Přistoupení" nových území...

- Toto je velmi velký problém, který může narušit všechny naše předpovědi, odhady, všechny výpočty a všechny statistiky. Protože za prvé, vše je „připoutáno“ pouze slovy. Neexistují vůbec žádné údaje o tom, kolik lidí tam je. Na základě údajů o uprchlících - ruských i ukrajinských - a  údajů OSN bych předpokládal, že se bavíme maximálně o 3,5 milionu lidí na celém tomto území. Neexistuje tam žádný demografický záznam a samozřejmě je nemožné zahrnout tyto údaje do celoruských statistik.

— A co by se mělo dělat? Potřebujete sčítání?

- Ano. Stejně jako to bylo s Krymem v roce 2014. Velmi rychle provedli sčítání na celém poloostrově a teprve poté se od ledna 2015 začaly údaje o Krymu započítávat do celoruských statistik. 

A také vůbec nerozumíme tomu, jak vzít v úvahu například ukrajinské uprchlíky z těchto území poté, co je „deklarovalo“ Rusko. Ukazuje se, že [podle ruských úřadů] jde o vnitřní migranty ? Ministerstvo vnitra ale stále říká, že jde o uprchlíky ( myšleno lidi, kteří dostali dočasný azyl - cca Meduza ). Vůbec nevíme, jak vzít v úvahu pohyby mezi těmito územími a zbytkem Ruska. Je to mezinárodní migrace? Vnitřní? Nikdo nerozumí. 

Máme uprchlíky, kteří nejsou zahrnuti do statistik migrace, protože mají krátkou registraci. Ale soudě podle údajů o vyplácení dávek uprchlíkům ve výši 10 tisíc rublů mám podezření, že Ruskem prošlo 800 tisíc až milion uprchlíků . Kolik jich zbylo, nevíme. Víme, že značná část z nich odešla z Ruska, hlavně do Evropy. 

Ale někdo zůstal. 

- Někdo zůstal. Na základě zkušeností z let 2014-2015 si myslím, že se v Rusku usadí 400 000 lidí. Ale bude to postupné [jak tito lidé dostávají ruské dokumenty]. V demografických statistikách budou každým rokem klesat – o něco málo. 

„Předpokládejme, že anektovaná ukrajinská území skutečně obývá přibližně 3,5 milionu lidí, což zvyšuje celkový počet obyvatel Ruska. Ovlivní to nějak demografickou situaci z hlediska porodnosti? 

Ne, věci to jen zhorší. Protože soudě podle toho, jak se evidovali narození a úmrtí v tzv. samozvané DPR a LPR, až polovinu populace tvoří staří lidé . A proto se z pohledu demografických statistik bude jednat pouze o výrazné zhoršení.

Tags: Meduza.io , demografie , umrtnost , mobilizace , emigrace , porodnost , obyvatelstvo , umrti , Rusko , vymirani