Clanek pochazi z Tayga.info
Země Evropské unie a Velká Británie od 10. srpna odmítají dodávky ruského uhlí. Odebírali více než 20 % exportního paliva. Rusko plánuje jít na východ. Možnosti RZD jsou ale omezené - například uhelný Kuzbass požádal o slevy na přepravu na západ, aby mohl využít přístavy evropské části země. Nyní Rusko nezveřejňuje údaje o exportu a v roce 2021 spolu se zeměmi EU nakoupily velké objemy uhlí ze Sibiře Japonsko a Jižní Korea, které také oznámily svůj záměr opustit palivo z Ruské federace. Taiga.info říká, kteří dovozci a jaké objemy trh ztrácí.
Embargo
Embargo na dodávky uhlí z Ruska do Evropské unie (EU) vstoupilo v platnost 10. srpna. Toto palivo odmítá i Velká Británie. Roční objem dovozu uhlí do zemí EU činil 8 miliard eur (zhruba polovina z tohoto množství pochází z dodávek z Ruské federace), poznamenává Interfax .
V roce 2021 se exportní dodávky uhlí podle ministerstva energetiky zvýšily o 12,3 mil. tun a činily 215,1 mil. tun, včetně koksovatelného uhlí – 22,6 mil. tun. Rusko bylo po Austrálii a Indonésii mezi třemi největšími vývozci uhlí s podílem přes 16 %.
Podíl EU na celkovém exportu ruského uhlí v roce 2021 činil 21,8 % – to je něco málo přes 48,7 milionu tun uhlí, tvrdil v dubnu ministr energetiky Nikolaj Šulginov. V roce 2020 to bylo 22 % veškerého exportu.
Již dříve bylo oznámeno, že podle negativní prognózy by se s přihlédnutím k embargu mohla těžba uhlí v Ruské federaci v roce 2022 snížit o 17 % oproti výsledku z roku 2021 na 365,1 milionu tun. Vývoz se může snížit o 30 % na 156 milionů tun.
Palivové a energetické zdroje tvoří základ exportu ze Sibiře. Z hlediska hodnoty je hlavním produktem uhlí.
V roce 2021 činil export černého uhlí ze sibiřského federálního okruhu podle statistik sibiřské celní správy 163,7 milionu tun (13,3 miliardy amerických dolarů). Jmenujme nejvýznamnější dovozce.
V Evropě Nizozemsko nakoupilo nejvíce sibiřského uhlí v roce 2021 – asi 14 milionů tun (v hodnotovém vyjádření je to více než 1 miliarda amerických dolarů). Do Německa šlo 6,7 milionu tun, do Polska 6,6 milionu, do Itálie 4,1 milionu, do Francie více než 2,5 milionu, Velká Británie si odnesla dalších 1,8 milionu, Španělsko - 1,7 milionu, Belgie - 1,5 milionu, Irsko - asi o 1,4 milionu tun více. Jedná se o největší dovozce, kteří nakupují více než 1 milion tun, ale i když vezmeme v úvahu pouze tyto statistiky, jde účet v desítkách milionů tun a miliardách amerických dolarů.
Pokud se budeme bavit o „východním“ směru, tak nejvíce jich dostala Čína – přes 24,6 milionu tun. Jižní Korea dovezla více než 16,4 milionu tun, Japonsko - téměř 15,9 milionu.Kromě toho Turecko nakoupilo asi o 13 milionů tun více, Tchaj-wan - 8,4 milionu, Indie - 5,3 milionu tun.
„Rozhodnutí zemí opustit ruské uhlí bude mít hmatatelný dopad především na ně samotné. Bude poměrně problematické nahradit naše uhlí najednou, s ohledem na jeho kvalitativní vlastnosti. Přechod se tedy alespoň časově prodlouží, navíc samotné uhlí bude kvůli logistice mnohem dražší. Pokud jde o ruské uhelné společnosti, jejich produkty se přeorientují na alternativní trhy,“ řekl ministr energetiky Nikolaj Šulginov.
Kam směřuje export?
V roce 2022 se na pozadí sankcí již statistiky exportu v Rusku nezveřejňovaly. Již dříve úřady i sibiřské uhelné společnosti oznámily svůj záměr přesměrovat export do asijských zemí. RBC s odvoláním na zahraniční průmyslové agentury píše o růstu dodávek do Indie a Turecka.
V květnu až červnu musely sibiřské podniky omezit produkci uhlí kvůli problémům s exportem, uvedla v červencové zprávě Bank of Russia. V květnu se tedy ve srovnání s rokem 2021 těžba uhlí v Kuzbassu snížila o téměř 11%, vývoz uhlí - o 23%.
OLIGARCHA BLÍZKÝ LUKAŠENKOVI ZÍSKAL KONTROLU NAD PŘEPRAVOU SIBIŘSKÉHO UHLÍ DO EVROPY
„Růst zásob dosáhl více než 27 % v ročním vyjádření a 5 % ve srovnání s předchozím měsícem. Sklady mnoha výrobců jsou přeplněné, což vytváří předpoklady pro další omezování výroby,“ píše se v dokumentu.
Zároveň bylo konstatováno, že vývoz uhlí je stále ziskový, i když se vezme v úvahu sleva z ceny (někdy až 50 %).
Slevy až 30 % ze současných cen, zejména v rámci indických kontraktů, jsou v komentáři pro RBC od generálního ředitele ratingové služby NRA Sergeje Grishunina označovány za jednu z hlavních obtíží při přesměrování uhlí na východ.
Dalším problémem je nedostatečná nosnost. Vicepremiér Alexander Novak v dubnu řekl, že do Asie je možné dodávat nejen přes Primorye, kam je obtížné se tam dostat kvůli omezené kapacitě železnice, ale také přes přístavy na Černém a Baltském moři. Ale rostoucí náklady na dopravu a pojištění způsobují, že lodní doprava na těchto trasách má nízkou marži, říká Grishunin.
Kuzbass: od východu přes západ
Více než polovina ruského uhlí se těží v Kemerovské oblasti. Začátkem srpna státní agentura TASS uvedla, že úřady regionu navrhují zavedení slev na exportní železniční přepravu uhlí západním směrem. Doufají, že to vytvoří nové trasy pro export výrobků do Asie tváří v tvář omezené kapacitě východní řady ruských železnic.
„Největší pokles dodávek uhlí se očekává v západním směru kvůli zavedení sankcí EU od 10. srpna 2022. Efektivním opatřením na podporu podniků v uhelném průmyslu by mohlo být poskytnutí maximálních slev pro ruské železnice západním směrem na exportní přepravu uhlí, což vytvoří další trasy pro export uhlí na východ přes západ, “TASS citoval odpověď Kuzbassovy vlády.
Orgány regionu Kemerovo také navrhují obnovit redukční koeficienty pro tarify ruských železnic za dodávku uhlí: 0,895 - pro energetické uhlí a 0,4 - pro dojezd. To pokryje i část nákladů na dopravu.
Ke konci července, od začátku roku, uhelné podniky Kuzbass expedovaly 112,6 milionu tun uhlí, což je 95,2 % žádostí uhelných společností schválených ruskými drahami.
Nedodělky mají tendenci narůstat, což je vysvětlováno především sankčními překážkami ze strany evropských zemí, upřesnili v odpovědi úředníci.
Tajga.info
