Přesně před 50 lety, 16. května 1972, došlo v letovisku Svetlogorsk u Baltského moře k jedné z nejhorších a nejpodivnějších leteckých havárií v historii letectví v SSSR a Rusku. Vojenský dopravní letoun An-24, který prováděl kontrolní let, narazil do stromu a spadl na mateřskou školu. Zahynuli samotní piloti, vychovatelé a 24 dětí. Oficiální verze říká, že v podmínkách špatné viditelnosti se posádka letadla spletla v určení výšky letu. Podle další byli piloti opilí. Tragédie šokovala tichý Svetlogorsk. Místní úřady se snažily informace o katastrofě cynicky skrýt - ráno následujícího dne bylo na místě mateřské školy vytyčeno náměstí. Během let utajování byl incident zarostlý fámami a spekulacemi. Co se vlastně stalo v Kaliningradské oblasti přesně před půl stoletím - v materiálu "Lenta.ru".

***

V úterý je vysoká obloha nad Baltským mořem pevně pokryta olověnými mraky. Žáci mateřské školy ve Svetlogorsku končí vycházku a spěchají zpět do areálu - brzy bude oběd. Obvykle je nemůžete řídit, ale v tento den se mnoho lidí chce co nejdříve dostat z ulice. Je tam chladno a vlhko: 16. května 1972 Kaliningradský hydrometeorologický úřad přislíbil zamračené počasí s pasekami, mlhou, proměnlivým větrem a teplotou vzduchu pět až deset stupňů.

Městečko, ve kterém žijí, je skutečnou perlou u moře. Kvete a voňavé, majestátně se tyčící rozlehlé borovice. Od dob, kdy zde bylo ještě Prusko a město se jmenovalo Rauschen, je to oblíbené letovisko.

Mateřská škola na Leninově ulici se nezdá být jednoduchá, ale velmi prestižní. Mnoho rodičů se zde snaží umístit své děti. Mezi žáky například dcera místního komsomolského vůdce Jevgenije Žhavoronkova , děti dalších vlivných lidí ve městě a regionu.

Asi ve čtvrt na jednu je v jídelně školky vše připraveno k večeři. Kuchařka Tamara Yankovskaya prostírá stůl, po jídle mají děti hodinu klidu.

Foto: V. Lagrange / TASS

Ve stejnou dobu startuje z letiště Chrabrovo vojenský letoun An-24 . Na palubě je šest členů posádky a dva inspektoři, kteří budou kontrolovat rádiové vybavení letiště letectva Baltské flotily ve vesnici Kosa.

Plánuje se let ve výšce 500 metrů, ale jakmile bude nad mořem, velitel lodi Vilor Gutnik hlásí základně o pokračování letu ve výšce 150 metrů. Úkol před posádkou není obtížný, nicméně po Zelenogradsku jsou An-24 ztraceny na zemi.

V 15. minutě letu se letoun dostává do mlhy v nepřijatelně malé výšce. Jen 42 metrů k zemi a prkno naráží do vrcholků borovic. An-24 při nárazu ztrácí část křídla. Po ulétnutí dalších 200 metrů spadne na budovu školky. Letadlo je zničeno a shoří spolu s budovou. Při tomto požáru zahyne posádka, inspektoři, 24 dětí a kuchař. Dva vychovatelé z obdržených ran zemřou později.

"Armáda rychle všechno odstranila"

Téměř současně dorazili na místo havárie hasiči, vojenský personál Baltské flotily a kadeti policejní školy. Ve Svetlogorsku byl na den vyhlášen výjimečný stav, město bylo obehnáno páskou, přerušena telefonní komunikace. Zatímco se třídily trosky a prohledávala těla obětí katastrofy, důstojníci KGB pracovali s obyvatelstvem a ze všech sil se snažili zabránit publicitě. Elektrické vlaky z Kaliningradu byly zrušeny , dálnice byly zablokovány. Fragmenty trupu, úlomky budovy a ostatky mrtvých byly naloženy na sklápěče a okamžitě odvezeny.

Po havárii An-24 byla v celém Svetlogorsku odpojena elektřina. Lidé měli zakázáno nejen opustit město, ale i opustit své domovy. Seděli vystrašení, nechápali, co se děje.

Některé byly identifikovány podle fragmentů oblečení. Například Tanya Zhavoronkova - záplata modrých šatů. Po zprávě o tragédii prý její otec dostal infarkt. Šestiletý Andrej Šabašov, jehož tělo bylo z trosek vytaženo jako poslední, zemřel téměř náhodou. Kvůli zánětu ucha nechodil do školky. Ráno vzala babička chlapce k lékaři a šla zpátky kolem školky. Matka dítěte tam pracovala jako učitelka. Andrei si všiml své matky, rozběhl se k ní a v tu chvíli An-24 narazil do budovy.

Více štěstí měla sedmiletá Olya Korobova. Dívka, kterou bolelo v krku, se už uzdravila a v úterý měla jít na zahradu, ale její matka měla 16. května volno a dovolila dceři strávit ještě jeden den doma. Podobný příběh se stal s Irou Golushkem.

Foto: Boris Trepetov, Valentin Kunov / TASS

Samozřejmě, že navzdory úsilí úřadů a speciálních služeb o tragédii věděl každý obyvatel Svetlogorsku. Od roku 1960 tam žije profesionální rybář Vjačeslav Simonov . Při leteckém neštěstí chytal chobotnice u pobřeží Argentiny.

"Když jsem se vrátil z rybolovu na základnu, kluci už všechno věděli, diskutovali o problémech," řekl Lente.ru. - Došlo k výbuchu paliva, hořelo to dlouho. Ale armáda vše rychle odstranila. Když jsem tam dorazil, nezůstaly po něm žádné stopy. Někteří rodiče mrtvých dětí Světlogorsk opustili, jiní zde zůstali žít. Četl jsem, že dospělí masivně páchali sebevraždy. To je samozřejmě nesmysl. Šířily se zvěsti, že někdo zemřel žalem, že ženy měly záchvaty. Citové rány dlouho nepustily. Čas ale léčí, po půlstoletí už to na psychiku tolik nepůsobí.

"Neviděl jsem zem a myslel jsem, že mám v záloze dalších 100 metrů"

O tragédii v SSSR informovala jedna ze zahraničních rozhlasových stanic. Den po incidentu, 17. května, byla tato skutečnost projednána na jednání místního vedení. Jak vzpomínal jeden z vůdců světlogorské stranické organizace, pozdější předseda Svazu bývalých mladistvých vězňů fašistických koncentračních táborů Eduard Truščenkov, soudruzi byli zmateni – jak se o incidentu tak rychle dozvěděli v zahraničí? Bylo dokonce podezření, že ve Svetlogorsku byli agenti pracující pro nepřátelské zpravodajské služby. Zástupce KGB přítomný na schůzce neochotně připustil, že se cizincům podařilo jednání zachytit.

Sovětské noviny o incidentu nic nepsaly. Informace se předávaly z úst do úst: lidé věděli, že letadlo narazilo do školky a zemřely děti. O něco později se také objevila fáma, že na místě vyhořelé školky byl rozbitý záhon. Jiné informace nebyly, o příčinách katastrofy se otevřeně hovořilo až na počátku 90. let.

Začaly se tedy objevovat mýty, že posádka je nezkušená a letadlo je mimo provoz. Jedno kolo říkalo, že piloti An-24 zírali na nudisty odpočívající na pláži. Podle jiné verze členové posádky před letem popíjeli.

Už 50 let odborníci diskutují o jednání velitele letadla Vilora Gutnika v posledních chvílích před havárií. Má se za to, že pár sekund mu nestačilo, aby zabránil katastrofě. Když se letadlo vynořilo z mlhy, kapitán pochopil situaci a zatáhl za kormidlo. Manévrovatelnost An-24 však není jako u stíhačky a Gutnik neměl čas situaci napravit.

Doba letu tohoto důstojníka v době tragédie byla asi 5000 hodin. Gutnik byl považován za jednoho z nejlepších pilotů svého pluku. „Vilor Iljič byl pilotem nejvyšší třídy. Kompetentní, disciplinovaný, ve všem velmi svědomitý. Ano, a celá posádka byla jeho nejsilnější,“ řekl veterán letectva Vladimir Pisarenko.

Jak řekl čestný testovací pilot Ruska, expert IAC na vyšetřování katastrof Vladimir Biryukov Lente.ru, s An-24 obvykle nebyly žádné problémy - je považován za velmi odolný a snadno se s ním létá. Na tomto stroji většinou začínají létat absolventi vojenských nebo civilních leteckých škol. Expert poznamenal, že turbovrtulové motory An-24 se za desítky let provozu dobře ukázaly – jsou dobré a spolehlivé. Ale něco se pokazilo.

“Obvykle let probíhá při standardním tlaku 760 milimetrů rtuťového sloupce (tlak je nastaven pro určení výšky letu - cca Lenta.ru ), při přistávání se využívá tzv. tlak vztažený k letištní ploše - QNH,“ vysvětlil Biryukov. "Buď nastavili tlak špatně, nebo ho nenastavili vůbec."

An-24T podobný tomu, který se zřítil ve Svetlogorsku

Foto: Wikipedie

Vladimir Voronov , rodák z Kaliningradské oblasti, místní historik a autor knihy o historii Svetlogorsku, specialista na leteckou navigaci, s touto verzí souhlasí. Pro Lente.ru řekl, že letadlo má dva výškoměry – radiovýškoměr a barometrický, který počítá výšku v závislosti na vzdušné atmosféře. Pokud jedno zařízení nefunguje, určí výšku jiné. Atmosférický tlak v oblasti letiště byl zřejmě nastaven nepřesně.

„Při shromažďování materiálu pro svou knihu jsem sebral všechny dokumenty, prostudoval deník leteckých nehod,“ říká Voronov. - Letadlo bylo na cvičném letu za účelem testování rádiového systému. Když letadlo letělo nad mořem ve výšce řekněme 100 metrů, byla špatná viditelnost a pilot neviděl břeh. V tomto případě špatně nastavený výškoměr ukazoval špatnou výšku. Pilot se tím řídil v domnění, že letí ve výšce větší než 100 metrů. Výška útesu je asi 50 metrů, výška borovice je přibližně stejná. Co se stalo? Pilot nevidí na zem a myslí si, že má v záloze ještě 100 metrů, letí ke břehu, najednou se před ním objeví borovice a on se jí drží. Chyba při instalaci barometrického senzoru vedla ke katastrofě."

Experimenty provedené během vyšetřování umožnily zjistit, že posádka Gutniku obdržela data s chybou až 60-70 metrů. Podle vyprávění místních obyvatel se An-24 jen zázrakem nedotkl křídlem ruského kola a letěl pár metrů od něj. Kdyby ano, obětí by bylo ještě více.

Trestní řízení nezahájili, závěry vyšetřování nebyly zveřejněny, přestože na příkaz ministerstva obrany přišlo o svá místa asi 40 vojáků.

"Letadlo začalo sekat vše, co mu stálo v cestě"

V roce 2012 přišel do redakce Kaliningradských novin "Nová kola" vojenský důchodce Michail Slobodchikov . Tvrdil, že v roce 1972 sloužil u 263. leteckého pluku a byl členem posádky téhož An-24. Slobodčikov řekl, že měl být v době tragédie na palubě, ale krátce před odletem ho vystřídal jiný palubní mechanik Nikolaj Gavriljuk, který se za týden připravoval na dovolenou. Podle Slobodčikova ho před smrtí zachránila nehoda: velitel pluku narazil svou Volhou o strom a nařídil mu opravit auto.

Nábřeží Svetlogorsk

Foto: Viktor Huseynov / RIA Novosti

Podle Slobodčikova měl 30 let zakázáno o tragédii mluvit. Po tomto období se považoval za osvobozeného od závazků a předložil svou vlastní verzi toho, co se stalo ve Svetlogorsku. Tvrdil, že po celé sérii nepovolených příletů malých letadel ze zahraničí do SSSR se velení rozhodlo prověřit všechny radarové stanice pobřežního sledovacího systému a zjistit, jak zahraniční piloti narušují sovětské hranice. Posádka v čele s kapitánem Gutnikem proto kvůli špatnému počasí neodmítla vzlétnout. Bylo nutné zkontrolovat, zda je letoun viditelný v extrémně malé výšce.

Slobodchikov potvrdil fámy, že při pitvě byl v krvi pěti členů posádky nalezen alkohol. Vojenský důchodce se domnívá, že výsledky vyšetření byly záměrně zatajeny, aby příbuzní obětí dostali odškodnění a úřady se vyhnuly příliš tvrdým následkům.

Účastníci rozhovoru Lenta.ru se však domnívají, že sovětští piloti se nemohli dostat do letadla opilí. Vladimir Biryukov však připouští, že mohli pít už o den dříve.

"Otázka nemá jasnou odpověď," poznamenal expert. „Vše záleží na svědomí vyšetřovatelů. Připouštím, že v krvi by se daly najít stopy alkoholu. Mnoho [řidičů aut] náhodou pije a druhý den musíte řídit. V krvi je ještě alkohol, ale už se cítíte normálně, normální reakce. A to, že se těsně před letem napili a letěli opilí, je krajně nepravděpodobné, jako požár při povodni, kdy podvádí i manželka. Je možné, že v oficiálních dokumentech [skutečnost přítomnosti alkoholu v krvi] byla skryta nebo nebyla zaznamenána. Ale opakuji, pití před dnem nemohlo ovlivnit stav pilotů. Před každým letem se [piloti] podrobují lékařské kontrole. Ne z hlediska definice alkoholu, ale obecně.

Birjukov také dodal, že v těch dnech vojenští piloti létali šest dní v týdnu, dobře znali a rozuměli svému podnikání a nezanedbávali bezpečnostní opatření.

Místní historik Voronov zase v rozhovoru s Lenta.ru označil verzi o kontrole důvodů pro narušení hranice SSSR za nesmysl, protože taková fakta se v oficiálních dokumentech neodrážejí.

***

Rodiče dostali označené rakve, které zakazovaly jejich otevírání. Mrtvé děti a učitelé byli pohřbeni v hromadném hrobě na Světlogorském hřbitově. Pohřební obřad nebylo dovoleno natáčet.

Rám: MORSKIYA / YouTube

Piloti odpočívali na městském hřbitově v Kaliningradu. Zdá se, že příbuzní mrtvých předškolních dětí byli kategoricky proti armádě, kterou považovali za vinnou, byli pohřbeni vedle dětí.

Příbuzní podle všeho zůstali bez jakékoli náhrady. Truščenkov to naznačil ve svém rozhovoru : „I když jsem pak naznačil regionální výbor. Řekněte, možná dáme rodinám alespoň potravinový balíček? Odpověď byla hrubá a kategorická... “Tuto informaci již není možné objasnit od samotného bývalého tajemníka městského výboru. Jak Lenta.ru zjistil, Truschenkov zemřel v roce 2021.

V roce 2000 se o Svetlogorské tragédii aktivně diskutovalo v LiveJournalu. Do komentářů přišli i očití svědci událostí, dnes už řada z nich nežije.

V roce 2010 dcera praporčíka Gavrilyuka Elena přišla v komentáři k jednomu z příspěvků o havárii An-24. Žena přiznala, že její matka, vdova po palubním inženýrovi, prožila zbytek života sama a v noci plakala do polštáře.

„Moje dětství se změnilo ze šťastného na nešťastné, ale dá se opravdu mluvit o všem... Od dětství jsem čekal na pravdu, která byla skryta. Nyní mohu svým dětem ukazovat články o tom nešťastném dni. Ať nikdo nepozná takové hrůzy a Bůh nedej nikomu zažít takový smutek,“ napsala .

22 let po letecké havárii, v roce 1994, byl na místě tragédie vysvěcen pamětní kostel postavený z veřejných darů. Zdobí ho vestavěná zvonice se stanem, u vchodu je na zdi připevněna pamětní deska. Uvnitř jsou fotografie mrtvých a vždy je zapálena svíčka.

Chrámový pomník na místě havárie

Foto: Shutterstock