Clanek pochazi z theins.ru

Ruská oddělení si začala masivně stěžovat na práci serverů, které fungují na bázi domácích procesorů Elbrus a Baikal. Vláda Ruské federace, která je znepokojena „zahraničními zásahy“ a novými sankcemi, nutí státní zaměstnance přejít na ruské polovodiče. Na Tchaj-wanu se přitom montují procesory: některé stále vycházejí ze sovětské architektury, jiné vycházejí ze zahraničního vývoje. Jsou tuzemské procesory opravdu špatné, nebo mají šanci?

Od 1. ledna 2022 vstoupilo v Rusku v platnost vládní nařízení, podle kterého budou servery s tuzemskými procesory bezpodmínečně zvýhodněny ve vládních tendrech před servery se zahraničními procesory. Mezi ruskými zpracovateli vyniká Elbrus a Bajkal.

Na domácí vybavení si přitom stěžují nejen zaměstnanci státních firem, ale i ministerstvo vnitra – důvodem nespokojenosti resortu byly potíže se spouštěním a provozem ruské výpočetní techniky. Podle náměstka ministra vnitra Vitalyho Shulika servery založené na procesoru Elbrus 8C nepodporují načítání operačního systému z úložného média, „což neumožňuje dostatečnou úroveň odolnosti proti chybám hardwarových a softwarových systémů“. Hlavním problémem serverů Baikal je jejich vysoká cena.

Co jsou ruské procesory a jak se liší

Procesory Baikal vyrábí ruská společnost Baikal Electronics, která se specializuje na návrh integrovaných obvodů a systémů na čipu založených na architektuře ARM a MIPS. Elbrus jsou přitom procesory vyráběné společností MCST JSC, pracující s vlastní architekturou Elbrus.

Oba procesory jsou vyrobeny na Tchaj-wanu. Ale architektura těchto procesorů je velmi odlišná. Jak vysvětlil The Insider odborník, který vyvíjí analogové a výkonové integrované obvody pro vesmírný průmysl, procesory Baikal se vyrábějí sestavováním bloků zakoupených na straně a jsou plně kompatibilní s velkou globální infrastrukturou ARM.  Na tom teď Amazon pracuje, na čem běží jablečné telefony a notebooky.

"Nemůžete říct, že to jsou Zhiguli vylízané z Fiatu," vysvětlil expert. - Spíše „vzali motor od Fiatu, odpružení od Renaultu, dveře od Opelu a sestavili si z nich auto podle vlastních výkresů.

A ve skutečnosti je světová praxe právě taková. Výkresy všech hlavních náhradních dílů lze zakoupit již hotové a sestavené svépomocí. Společnosti, které vyrábějí hotové výrobky, obvykle samy od nuly vyrobí jeden nebo dva kritické bloky, které odlišují jejich čip od konkurence, a nakupují vše ostatní.

Podle odborníka je Elbrus založen na domácí architektuře:

„MCST, který vyrábí Elbrus, má vlastnost – vlastní architekturu procesoru, se kterou přišli koncem 90. let.  Cílem bylo zjednodušit samotný procesor a poté přenést některé požadavky a část práce na zlepšení výkonu do softwaru. Podle podobného nápadu ve stejné době Intel dělal své procesy Itanium, ale pak se ukázalo, že kvůli kompilátoru celý návrh moc nefunguje. Intel tuto architekturu opustil a přešel na architekturu x86, na které nyní žijeme, a MCST to stále přetahuje a spočívá na tom, že je to velmi slibné a že se chystají dokončit svůj kompilátor a pak svůj „Elbrus » vše bude roztrháno. A to vyvolává nedůvěru a kritiku, protože se snaží jezdit na mrtvém koni.“

Výrobci Elbrusu se zpočátku snaží jezdit na mrtvém koni

Proč tolik potřebují ruské úřady?

Nyní se státní podniky aktivně snaží převést do Elbrusu. Výměna dovezené mikroprocesorové základny za domácí je podle Rostece nevyhnutelná a souvisí s bezpečností. Státní struktury už musí podle zákona nakupovat výhradně tuzemskou techniku ​​schválenou ministerstvem průmyslu a obchodu. V srpnu loňského roku vláda spustila mechanismus, který spočívá ve společné práci zákazníka a výrobce na vytvoření zařízení – zákazníci mohou z dotací kompenzovat až 50 % nákladů na projekt.

Podle mluvčího The Insider je však přechod spojen především se strachem ze sankcí a úniku dat „nepřátelům“.

„Ruské úřady se obávají, že jim budou zablokovány dodávky procesorů Intel,“ říká specialista. - A že v importovaných procesorech mohou být „záložky“, které spojují data s americkými zpravodajskými službami. Tohle je příběh čistě z dob studené války, o špionech a geopolitice. Pravda, jsou vyrobeny na Tchaj-wanu, ale tato část tématu je trochu vynechána. Téměř všechny čipy světa jsou vyráběny na Tchaj-wanu a procesory Elbrus a Baikal jsou vyráběny ve stejné továrně, která vyrábí grafické karty Apple, AMD, Nvidia a polovinu čipů na světě. Moderní továrna na mikročipy stojí několik desítek miliard dolarů.  Jen velmi málo lidí si je může dovolit, zejména vzhledem k tomu, že zařízení na výrobu mikroobvodů je pod sankcemi. Pokud se teď bavíme o

Proč tolik tvrzení?

Jak expert vysvětlil The Insider, problém v příběhu s ruskými procesory Elbrus a Baikal je v tom, že za prvé je prostě neobvyklé na nich pracovat. Nejde ani tak o samotný procesor, ale o to, že vyžaduje jiný operační systém. V případě ruských procesorů se bavíme o Linuxu, který je nepohodlný pro státní úředníky, kteří jsou zvyklí na dvojici Windows a Intel přejít. V tomto ohledu mají Bajkal a Elbrus copingové strategie, ale i s nimi budou vládní agentury schopny plynule přejít na domácí procesory nejméně za rok a s největší pravděpodobností za 3–5 let, říká inženýr.
V rozhovoru o perspektivách obou zpracovatelů a o tom, zda mohou ukázat svou konkurenceschopnost, dává expert svůj hlas Bajkalu. Jeho výroba využívá stejné technologie a procesy jako největší výrobci elektroniky jako Apple. MCST, jak již bylo zmíněno, stále pracuje se starou architekturou a trvá na tom, že toto je cesta k úspěchu.

"Bajkal je normální zpracovatel," zdůraznil odborník. - Když tomu dáte trochu víc peněz, nebude to o moc horší, než co pro sebe dělá Amazon - procesory Graviton s velmi podobnou architekturou. Jakýkoli software pro Elbrus je potřeba přepsat – právě proto, že je tak originální. A Bajkal není originální, ale je kompatibilní se spoustou softwaru. Nároky vůči Bajkalu souvisí s tím, že jejich dokumentace pro uživatele je mnohem horší než u světových lídrů. Je to normální příběh pro malý tým, který nemá dost peněz, aby všechno dělal dobře.“

Procesory Bajkal mají ještě jedno zjevné mínus: cenu. Veřejná hodnota nedávno vydaného Baikal-S je 3 000 $. Podle odborníka je to však plně oprávněné, protože přímo závisí na oběhu. Náklady na vývoj je nutné vydělit všemi vyrobenými kopiemi: pokud si někdo objedná 10 milionů, pak lze cenu snížit na úroveň obvyklého Intelu. Jde čistě o úspory z rozsahu – čím větší oběh, tím nižší konečné náklady. To je důvod, proč se Elbrus i Bajkal snaží dostat do vládních agentur: potřebují získat kotvícího klienta s velmi velkou zakázkou. A soudě podle strachu z vládních sankcí mohou uspět.