Křižník byl zasažen dvěma protilodními střelami v malé výšce (MV protilodní střely) „Neptun“. Účinnost průniku lodi protivzdušnou obranou pro takové střely je tím vyšší, čím nižší je jejich letová výška.

Protivzdušná obrana "Moskva" je velmi zastaralá. V horní části hlavní nástavby je umístěn přehledový radar Fregat (RLS), anténa, která se otáčí v kruhu a zajišťuje detekci cílů na velké vzdálenosti. Za nástavbou je umístěna další věž, na které je instalován naváděcí radar protivzdušné obrany S-300 Fort s dlouhým dosahem. Výška této věže je menší než výška nástavby. Nástavba proto blokuje celý sektor v přídi lodi pro radar S-300, kam tento systém protivzdušné obrany nemůže střílet. Další nevýhodou S-300 je, že má pouze jednu anténu, která se musí mechanicky natáčet ve směru, ze kterého přichází útok. Fázované anténní pole tohoto radaru poskytuje sektorový pohled asi 100°, tzn. Systém protivzdušné obrany není schopen odrazit současný útok z různých sektorů.

V 80. letech létaly protilodní střely MV ve výšce kolem 10 metrů a S-300, i když s velkými obtížemi, je dokázal zasáhnout. Nyní náš MV RCC X-35 (prototyp Neptunu) létá ve výšce 3-5 metrů. Vlastnosti samotného Neptunu jsou nám neznámé, ale byl vyvinut poměrně nedávno, takže můžeme očekávat, že řídicí systém na něm je lepší než na Kh-35 a dosáhl výšky letu pod 3 metry.

Charkovský institut radioelektroniky se zabýval bojem proti MV protilodním střelám v SSSR, takže lépe než ostatní chápou, proč je důležité snižovat letové výšky. Problém je v tom, že hladina moře odráží tu část radarového paprsku, který dopadá na moře, a konečný radarový paprsek je vytlačen nahoru. Výsledkem je, že protilodní střely MV lze detekovat pouze tehdy, když doletí k lodi na několik kilometrů, a v tuto chvíli možná nestihnete je zasáhnout.

Aby bylo možné ozařovat pouze protilodní střely a snížit expozici moře, musí mít radar velmi úzký paprsek – ne více než 0,5°. Pak se dosah detekce protilodních střel zvýší na 10-20 km. Ještě v roce 2015 zaslal autor své návrhy na projekt takové radarové stanice, která s nízkými náklady zajišťovala všestrannou obranu, ale ministerstvo obrany o to nemělo zájem. Systém protivzdušné obrany Osa má širší paprsek, takže je prakticky nevhodný pro zasahování protilodních střel.

Nevýhodou samotného křižníku Moskva je, že v jejich konstrukci není použita technologie Stealth stealth. Na palubách lodí je mnoho instalací, antén, člunů atd., které odrážejí rádiové vlny. Kvůli zvýšené viditelnosti lodi ji naváděcí hlavice protilodní střely detekuje na vzdálenost 20-40 km a není možné loď skrýt ani pomocí rušení.

Dá se předpokládat, že Ukrajinci s pomocí Bayraktaru objevili Moskvu a protilodní střely se ke křižníku přiblížily z přídě. V tomto sektoru je S-300 nevidí a Wasp špatně zasáhne. Přibližně 3 km před lodí provádějí protilodní střely boční manévr a zasahují do boku. Pokud by existovala pouze jedna protilodní střela, bylo by možné přežít: 150 kg hlavice protilodní střely nedokáže potopit loď vážící více než 10 tisíc tun, ale se dvěma zásahy šance klesá ostře.

Pokusy svalit vinu na skutečnost, že za katastrofu může hasicí systém, jsou nesmyslné. Pokud jsou systémy protivzdušné obrany zastaralé, pak hasicí přístroje nezachrání.

Došlo i na celkem směšné pokusy katastrofu ospravedlnit – údajně let protilodních raket kryly rušičky operující z Rumunska. Rušička umístěná na vzdálenost asi 200 km v žádném případě nepokryje střelu, která letěla do vzdálenosti menší než 10 km.

V celé naší flotile mohou pouze 2 nové fregaty (typu Admiral Gorshkov) zajistit určitou protivzdušnou obranu. V Černém moři žádné takové lodě nejsou. Proto by nyní naše Černomořská flotila neměla vyčnívat ze Sevastopolu.

Andrey Gorbačovskij, inženýr vývoje radaru