Clanek pochazi z techno.st

Hodnotili jsme ruské regiony podle kvality života starší generace

K 1. lednu 2021 činil počet Rusů ve věku 55 a více let 43,3 milionu lidí, z toho 36,9 milionu lidí v produktivním věku. Na základě dostupných dat jsme porovnávali ruské regiony z hlediska blahobytu starší generace v nich. Hodnocení poskytuje ucelenější pohled než jednotlivé ukazatele. Hodnocení je založeno na očekávané délce života, zaměstnání, chudobě, sociální aktivitě, pokrytí sociálními službami. Hodnocení A bylo uděleno nejvíce prosperujícím regionům, E - nejvíce znevýhodněným.

 

 

Proč pracujeme s daty roku 2020

Pracujeme s nejaktuálnějšími daty, nicméně zveřejňování řady ukazatelů (z formulářů statistického výkaznictví, výběrových šetření atd.) je opožděné. Od března 2022 jsme tedy mohli spočítat pořadí pouze pro rok 2020. Taková hodnocení mají zpravidla inerciální charakter z důvodu komplexního pohledu na problém, takže výsledky se rok od roku příliš nemění.

Vrchol žebříčku

• Nejpříznivější životní podmínky pro starší generaci se v roce 2020 vytvořily v šesti ruských regionech: jde o území Kamčatka, Kostromská oblast, Moskva, Petrohrad, Sevastopol a Jamalsko-něnecký autonomní okruh.
• Nejméně příznivá situace pro starší generaci se vyvinula v pěti regionech: Altajské území, Transbajkalské území, Orenburgská oblast, Altajská republika a Tomská oblast. V každém z nich není vyřešen problém chudoby starší generace, nedostatečně vytvořené podmínky pro zaměstnání a nízká délka života bez zdravotního postižení. 
• Mezi „nejstarší“ regiony, ve kterých je podíl obyvatel ve věku 55 let a více 35–36 %: regiony Tambov, Penza a Tula. Mezi „nejmladší“, kde tento podíl nepřesahuje 20 % – kavkazské republiky (Dagestán, Ingušsko, Čečensko), Tyva a Jamalsko-něnecký autonomní okruh.
• Kvůli pandemii koronaviru v letech 2019 až 2020 se průměrná délka zdravého života (bez zdravotního postižení) po 55 letech snížila u 72 subjektů Ruské federace. O více než tři roky se snížil v Moskvě (19,3 roku v roce 2020), o jeden a půl roku - v regionu Samara (17,9 roku) a Baškortostánu (17,7 roku). 

Pouze ve dvou regionech se zvýšila naděje dožití bez zdravotního postižení: Ingušsko (z 20,1 na 22,7) a Ťumeňská oblast (z 18,1 na 19,7). Kromě těchto dvou regionů budou od roku 2020 obyvatelé Sevastopolu (20,7) a Astrachaňského regionu (19,8) s největší pravděpodobností žít zdravý život bez zdravotního postižení po 55 letech věku.

Antivůdci, ve kterých doba zdravého života nepřesahuje 15 let, jsou Belgorodský kraj (14,4) a Altajská republika (13). 

Podle Oksany Sinyavské, zástupkyně ředitele Institutu pro sociální politiku na Vyšší ekonomické škole, propast v úmrtnosti mezi regiony východní Sibiře a severního Kavkazu existuje již dlouhou dobu a dokonce se nazývá „jihozápadní/severovýchodní“. gradient úmrtnosti“. Obecně platí, že meziregionální rozdíly v očekávané délce života mužů jsou primárně ovlivněny vnějšími faktory: dopravními nehodami, alkoholem, vraždami a sebevraždami. 

Délku života žen podle odbornice více ovlivňují chronická nepřenosná onemocnění: onkologická, kardiovaskulární, endokrinní onemocnění. Přispívá k rozdílům v úmrtnosti a k ​​tomu, že v závislosti na regionu se také velmi liší dostupnost a kvalita lékařských služeb. 

„Propast v očekávané délce života navíc souvisí se vzdělanostní strukturou populace, příjmy, selektivní migrací – zdraví a vzdělaní lidé často odcházejí z periferií do center,“ říká Oksana Sinyavskaya.

• Situace zaměstnanosti v regionech je velmi heterogenní. Největší podíl zaměstnaných osob v produktivním věku je ve čtyřech regionech Dálného východu: autonomní okruh Čukotka (55,8 %), oblast Magadan (43,3 %), území Kamčatka (33,8 %), oblast Sachalin (33,1 %). 

Zvláštností zaměstnanosti v regionech Dálného východu je, že obyvatelstvo (včetně starších lidí) tam preferuje práci kvůli vysoké úrovni mezd, „severských“ příplatků (průměrná mzda pracovníků v produktivním věku v roce 2019 na Čukotce byla 98 541 rublů s průměrem pro Rusko 37 129 rublů) a po skončení zaměstnání se přesunout do regionů s mírnějším klimatem a nízkými životními náklady (což nadhodnocuje úroveň zaměstnanosti v regionu původu). 

Nejmenší podíl zaměstnaných osob v produktivním věku je v Adygea (9,6 %), Saratovské oblasti (10,7 %), Permské oblasti (12,1 %), Ťumeňské oblasti (12,1 %). 

Podle Natalye Zubarevich, profesorky na Geografické fakultě Moskevské státní univerzity, míra urbanizace regionu ovlivňuje míru zaměstnanosti starší generace. „Ve velkých městských oblastech je více pracujících důchodců,“ vysvětluje odborník. 

• Problém chudoby je nejvýraznější v Brjanské, Voroněžské, Novosibirské, Saratovské, Penzské, Tomské a Smolenské oblasti a také na Transbajkalském území a Židovské autonomní oblasti. V těchto regionech nejvíce seniorů (od 30 % do 40 %), kteří se cítí chudí – na otázku, jaké výdaje si mohou dovolit, odpovídají, že na jídlo je dost peněz, ale už teď je těžké koupit oblečení a zaplatit bydlení a komunální služby. Ve třech z těchto regionů se přitom situace oproti loňskému roku výrazně zhoršila: jedná se o Voroněžskou oblast (podíl chudých se podle sebehodnocení seniorů zvýšil z 15,4 % na 32,2 %), Židovská autonomní oblast (z 18,1 % na 32,2 %), ,6 %) a Novosibirská oblast (z 18,9 % na 30,5 %). 

Polární situace v Ťumeňské oblasti a jejích autonomních obvodech, jakož i v Bělgorodské oblasti, Karačajsko-čerkesské republice, Petrohradu, Murmanské a Lipecké oblasti, Tatarstánu – zde je subjektivně chudých starších méně než 5 %, a změny za poslední rok jsou nevýznamné (v rozmezí 0 - 2 procentní body). 

• V roce 2020 bylo nejvyšší pokrytí sociálními službami pro osoby starší 60 let pozorováno v regionu Kostroma - 40 700 osob na 100 000 obyvatel odpovídajícího věku. Vysoké pokrytí je také v oblastech Kemerovo (31 183 lidí), Kaluga (30 904), Kirov (30 794) a Nižnij Novgorod (28 732). 

Nejnižší pokrytí (méně než 2 000 lidí na 100 000 obyvatel odpovídajícího věku) bylo zaznamenáno ve Voroněžské oblasti, Permské oblasti, Burjatsku, Mordovsku, Tyvě a Chakasii, jakož i v Sevastopolu a Tomské oblasti. 

Významné negativní změny od roku 2019 do roku 2020 byly zaznamenány v regionech Kaluga (pokles o 25 tisíc lidí) a Kemerovo (pokles o 17 tisíc lidí).

Jedním z důvodů tak výrazné propasti mezi regiony, jak je vysvětleno v nadaci Stáří pro radost, je to, že sociální služby jsou financovány z krajských rozpočtů. To znamená, že pokrytí závisí na možnostech rozpočtu konkrétního subjektu Ruské federace.

Kraje navíc mohou podle některých odborníků snížit počty lidí na sociálních službách, aby ušetřily na platech sociálních pracovníků. To umožňuje krajům podávat zprávy o plnění „květnových vyhlášek“ o platech. 

• Nejaktivnější zástupci starší generace z hlediska návštěvnosti kulturních a volnočasových akcí žijí v Republice Sakha (65 %), na území Kamčatky (59 %) a dále v Ingušsku, Tatarstánu a Petrohradu (v obou po 55 %). kraj).

Nejméně se do společenské aktivity zapojují obyvatelé Kurské oblasti (24 %) a Altajské republiky (23 %).

Od roku 2019 do roku 2020 byl největší dvojnásobný pokles účasti zaznamenán v Kalmykii: z 66 % na 33 %. Naopak více než dvojnásobný nárůst podílu starších obyvatel navštěvujících kulturní a volnočasové aktivity vykázala Kabardino-Balkárská republika (z 25 % na 54 %). 

Autoři: Karina Pipia, Anastasia Kokourová