Proces s Kochem se připravoval téměř deset (!) let, v roce 1961 vyšla v ruštině podrobná kniha o procesu, kterou napsali novináři Slavomir Orlovský a Radoslav Ostrovich.

V tlusté knize o procesu je Ukrajině věnováno jen pár stránek.

O čem to Koch mluvil?

Tento citát Ericha Kocha prochází všemi články o něm, všemi knihami.

„Potřebuji Poláka, aby zabil Ukrajince při setkání s Ukrajincem, a naopak Ukrajince, aby zabil Poláka. Pokud předtím cestou zastřelí Žida, bude to přesně to, co potřebuji... Někteří lidé jsou ohledně germanizace extrémně naivní.

Dokonce i Wikipedia dostala frázi! Kde? A z knih (prakticky beletrie) Hrdiny Sovětského svazu, čekisty Dmitrije Medveděva „Bylo to u Rovna“ (1948) a „Silný duchem“ (1951). Autor v nich vzpomíná, jak svůj rozhovor s Gauleiterem převyprávěl zvěd Nikolaj Kuzněcov, který se pokoušel zavraždit Kocha, rovněž hrdinu Sovětského svazu.

Při citování musíte být opatrní. I když Koch rozhodně nemusel Ukrajince, Poláky, natož Židy, něco takového mohl klidně říct i Kuzněcovovi, který za ním přišel na legendární recepci s cílem atentátu. Ano, a Koch jednal - praxe ukazuje - v souladu s tím, co bylo řečeno.

Zde píše jistý Broutigam, vyslaný s inspekcí "ministrem východních území" Rosenbergem (je třeba vzít v úvahu pouze to, že Rosenberg a Koch se nemohli vystát a všemožně si škodili).

A zde je další dokument vytažený z archivů moderním badatelem A. Gogunem. Krátce předtím, než se objevila výše uvedená nóta Brautigama, vlivná kolaborantská struktura v Haliči – Ukrajinský ústřední výbor (UCC) v čele s Vladimirem Kubijovyčem – vyjádřila obavy, že by se z Volyně do Haliče mohl rozšířit mezietnický konflikt. Ukrajinci kolaborující s Němci otevřeně poukazovali na důvod, proč byla Halič postupně „volynizována“ – náletem partyzánů Sidora Kovpaka, provedeným v létě 1943. Tato operace, za kterou Kovpak dostal svou druhou zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu, do značné míry rozvázala ruce Banderovi, který v tu chvíli již ve Volyni bojoval ze všech sil.

„... Galicie, která byla až dosud vzorem pořádku a míru, vstoupila před několika týdny do kritického období. Hrozí, že náš region může sklouznout do propasti anarchie a nepořádku. (…)

Nálet bolševických partyzánů otřásl klidným životem Haliče, zbytky bolševického gangu se rozptýlily po celém regionu a rozvířily různé kriminální živly ...

Zformování haličské divize postavilo proti tvůrčí práci pozitivního tábora Ukrajinců na jednu frontu všechny jeho nepřátele - bolševiky, Poláky a ukrajinský destruktivní tábor vyhlazení a anarchie ( UCC zahrnoval i Banderu jako takového. - P. G. ). Všechny tyto síly svým způsobem prováděly zběsilou agitaci proti divizi a jejím dobrovolníkům. Aby čelil divizi, začal ukrajinský ničivý tábor svolávat ukrajinskou mládež do lesa, jako na vojenský výcvik.

Následkem toho všeho došlo k masivní dezerci z Ukrajinské služby vlasti (organizace provádějící strategicky důležitou práci), v pracovních táborech se pohřešuje asi 30 000 ukrajinských mladých lidí, což vedlo ke značným komplikacím při výstavbě vojenských jednotek. důležitá zařízení v Haliči. Masová dezerce vedla k prudkému zhoršení administrativních vztahů v tomto regionu.

Stále častěji dochází k vraždám Ukrajinců i Poláků. Některé temné síly a spodina společnosti se živí základními instinkty a podněcují lidi k mezietnickým válkám a masakrům.

Pod vlivem neustálé agitace nepřátelských agentů se stále častěji objevují případy, kdy rolnické třídy ztrácejí zdravý postoj k nezbytným povinnostem válečných časů ... “

Do konce roku 1940 na území západní Ukrajiny (již včetně Bukoviny anektované v červenci 1940 a části Besarábie)

V souvislosti s rychlým postupem německých jednotek ve věznicích na západní Ukrajině zastřelily NKVD a NKGB více než 7 000 „kontrarevolučních, kriminálně-politických živlů“ – především těch, kteří byli zatčeni a odsouzeni podle článků trestního zákoníku. Ukrajinská SSR 54, 2, 11.

Po tom všem bylo opravdu potřeba se snažit, aby se za rok a půl vzbouřila všechna Němci obsazená země.

Během procesu s Kochem bylo přečteno několik fotokopií takzvaného Berichte (pracovní poznámky Führerových „konverzací u stolu“). Zde jsou úryvky z roku 1941, které popisovaly večeři u Hitlera: „Rozhovor u stolu byl na téma „svobodná Ukrajina“. Fuhrer a Reichskommissar Koch tento projekt odmítají. Slované jsou jako králičí rodiny, které nikdy nepřekročí rodinné vazby, pokud je nevedou jejich majitelé. Dezorganizace je vlastní jejich povaze. Znalosti, které jim byly vštěpovány, jsou přinejlepším polovědomosti, které z nich dělají nespokojené a anarchisty. I z těchto důvodů by se mělo upustit od otevření univerzity v Kyjevě. Z Kyjeva navíc zbyde jen málo. Záměr Führera, který věří, že zničení velkých ruských měst je předpokladem pro sílu německé nadvlády v Rusku, podpořil Reichskommissar (Koch. - P. G. ), který chce zničit ukrajinský průmysl, aby přesídlil proletariát na venkov.

„... Před několika dny došlo k velmi ostrému střetu mezi Kochem a polním maršálem Keitelem, když Koch obvinil vojenské úřady z bezdůvodného povzbuzování Ukrajinců a špatného zacházení s nimi, což neodpovídá Führerovým představám. Za předpokladu, že Ukrajinci nebudou s jeho politikou souhlasit, požadoval Reichskommissar od Führera 20 000 policistů a četníků…“

"Nálada ve Führerově hlavním velitelství je pro Kocha příznivá." Všichni věří, že on ( Koch. - P. G. ) je ten správný člověk, který nejlépe splní svůj úkol.

Koch nebo Rosenberg?

V dlouhé práci amerického badatele Alexandra Dallina „Německá vláda v Rusku v letech 1941-1945“ jedna z sekcí je věnována osobnosti Ericha Kocha a zvláštní pozornost autor věnuje jeho činnosti jako říšského komisaře Ukrajiny. Kapitola o Ukrajině začíná dvěma epigrafy – Rosenberg říká: „Naším cílem je svobodný ukrajinský stát“ a Koch říká: „Ukrajina neexistuje. Nesmíme zapomínat, že jsme lid mistrů.“ Dallin považuje oba tyto epigrafy za charakteristické pro politické koncepce jak Rosenberga, tak Kocha týkající se Ukrajiny.

Ze zákulisí jmenování Kocha říšským komisařem Ukrajiny se píše zejména toto: „Boj o moc mezi jednotlivými nacistickými vůdci vedl k otevřenému rozkolu v okamžiku, kdy měl být říšským komisařem Ukrajiny jmenovaný. Rosenberg chtěl jmenovat Kocha do moskevského okresu a pro Ukrajinu zamýšlel Arno Schickedanze nebo Herberta Backe. Na schůzce 16. července 1941 však Goering Rosenbergovy plány přeškrtl a rozhodl se jmenovat Kocha komisařem Baltského území nebo Ukrajiny, protože Kocha považoval za podnikavější a lépe připravený. Kochova kandidatura byla Goeringovým nejvýznamnějším přínosem pro východní politiku. Rosenberg věděl, že Koch je Göringův „miláček“. Správně se obával, že Koch nebude dbát jeho pokynů. Goering bránil Kocha. Nakonec zasáhl Hitler

Jako komisař Ukrajiny dokázal Koch díky přátelství s Bormannem upevnit své postavení nezávisle na Rosenbergovi. Bormann, který byl nominálně Kochův šéf (Koch – primárně stranický funkcionář – jak odpovídal pruský gauleiter šéfovi stranické kanceláře Bormannovi), byl ve skutečnosti prostředníkem mezi Kochem a Hitlerem.

V březnu 1942 předložil Rosenberg Hitlerovi memorandum, ve kterém, aniž by uvedl Kochovo jméno, ostře odsoudil jeho politiku. Zde je to, co napsal Rosenberg o Kochovi: „... Někteří jednotlivci učinili ( z politiky Führera. - P. G. ) závěr, že všude, kde je to možné, používejte tvrdá prohlášení tohoto druhu, jako například „koloniální lidé, s nimiž by se mělo zacházet jako s Černoši pomocí biče...“,“...slovanský lid, který by měl být držen v co největší tmě...“atd. Právě tento důrazně odmítavý postoj měl často negativnější dopad na vůli ( obyvatel. - P. G. ) pracovat než všechny ostatní příkazy. Rosenberg věřil, že „úkolem německých zástupců ( na Ukrajině .P. G. ) nejde o vydávání příkazů a rozsudků, které mohou podřízené obyvatelstvo přivést k naprostému zoufalství...“. Aniž by se pouštěl do hodnocení Rosenbergovy pozice, Dallin uvádí, že měl pravdu, když obvinil Kocha z toho, že svou politikou přispívá k růstu protiněmeckých nálad mezi ukrajinským obyvatelstvem.

Koch ani na okamžik nepomyslel na to, že by se podvolil ukrajinským Rosenbergovým konceptům. Německá porážka u Stalingradu jen zvýšila jeho zuřivost. Pod vlivem této porážky rozeslal různým správním orgánům jemu podřízeného území oběžník, ve kterém zejména stálo: „Požaduji, aby při vládnutí Ukrajinců byla pevná ruka a spravedlnost. Nevěřte, že podmínky, které se v současné době vytvořily ( ústup Němců na východní frontu. - P. G. ), vás nutí být méně pevný ...

13. března 1943, rozhořčen Kochovým chováním, rozeslal Rosenberg telegram generálním komisařům všech institucí (kteří měli Kochův oběžník obdržet), v němž požadoval, aby byly kopie tohoto oběžníku zničeny a aby mu podal zprávu o plnění tohoto rozkazu.

Koch nemohl zrušit příkaz ministra, kterému byl podřízen, ale podařilo se mu otřást autoritou Rosenberga. Dne 16. března zaslal svým úředníkům dopis, v němž požadoval, aby byl citovaný odstavec z oběžníku odstraněn a vrácen mu. "Pokyny mého oběžníku zůstávají v platnosti," dodal.

Současně s tímto dopisem Koch zaslal Rosenbergovi 52stránkové memorandum, ve kterém jsou uvedeny všechny názorové rozdíly s jeho ministrem.

V reakci na Rosenbergovo dlouhotrvající obvinění, že Koch bil Ukrajince, uvedl tento v citovaném memorandu „klasickou odpověď“: „Vskutku, v roce 1941 bylo v Kyjevě zbito 20 Ukrajinců. Policie je zbila, protože sabotovali důležitou práci na mostě. O této objednávce jsem nic nevěděl. Kdyby to věděl, pravděpodobně by to schválil. Kdybych však věděl, kolik výtek za bití tato skutečnost vyvolá, pravděpodobně bych nařídil popravy Ukrajinců za sabotáž…“

V memorandu Koch opakovaně zdůrazňoval shodu svých názorů s názory Hitlera. Rosenberg, který odmítl bojovat přímo s Kochem, se obrátil o pomoc na šéfa císařské kanceláře Lammerse. Poslal 17stránkový dopis, ve kterém napsal: „Jméno Koch se stále více stává symbolem záměrně odmítavého přístupu k lidem. V současné době se začíná projevovat fenomén, před kterým jsem ho varoval (…), stále silnější pocit beznaděje a následný nárůst nenávisti, který zachvátí celou zemi.

Rosenberg se prostřednictvím Lammerse pokusil získat Hitlerovo povolení odvolat Kocha z funkce říšského komisaře Ukrajiny. K tomu Hitlerovi napsal: „... považuji ho ( Koch . - P. G. ) za naprosto nepřijatelné jako představitele impéria v současné situaci... S ohledem na naléhavost věci vás žádám, abyste dejte mi pravomoc udělit povolení komisaři Kochovi."

Než se však Rosenbergův dopis dostal k Hitlerovi, objevil se u Bormanna Koch, který ho ujistil o své podpoře. 19. března 1943 Hitler přijal Rosenberga a Kocha ve svém hlavním sídle, postavil se na Kochovu stranu a odmítl Rosenbergovy politické koncepce týkající se Ukrajiny. Vzhledem k této Hitlerově pozici se Koch v praxi ukázal jako zcela nezávislý na Rosenbergovi, „svém vlastním ministrovi“.

„... Je zcela jasné,“ napsal Koch posměšně Rosenberg, „že není možné odvézt 1,5 milionu lidí z mého Reichskommissariátu do Německa, aniž by německá administrativa uplatnila určitou přísnost. Nábor probíhá prostřednictvím prostředků stanovených zákonem. V případě porušení jsem jednal oficiálně. Není proto nutné, aby vaše ministerstvo opakovaně a telefonicky zdůrazňovalo, že při náboru je třeba se vyvarovat jakéhokoli nátlaku.

Jako starý gauleiter jsem zvyklý chodit s obavami a přáními ke svému Führerovi a toto moje právo nebylo nikdy zpochybněno ministrem, kterému jako Oberprezident podléhám. Musím zdůraznit, že Führer mi jako starému gauleiterovi opakovaně předával své politické pokyny a že v některých případech před mými podřízenými objasňoval své názory na ukrajinskou politiku... Při rozhovorech s Führerem jsem měl nejednou příležitost určit mou východní politiku. Četné pokyny týkající se východní politiky mi byly předány z jeho nejužšího okruhu naposledy v prosinci 1942... Vždy jsem se snažil provádět svou politiku v souladu s Führerovými směrnicemi.

V dalším dopise Hitlerovi Koch informuje: „Můj Führer. Protože od dobytí Ukrajiny uplynuly dva roky, věřím, že vás mohu potěšit zprávou, že během této doby byly do říše vyvezeny produkty zemědělství, hornictví a dalších průmyslových odvětví v hodnotě několika miliard marek. Kromě toho pokračující úspěšný nábor pro práci v říši již dávno přesáhl milion lidí ... “

Z Kochova memoranda Rosenbergovi. „Ve svém výnosu z 20. května 1942 jsem poukázal na to, že na území severovolynských zalesněných oblastí, kde v jedné ze žup došlo k otevřenému odporu rekrutační komisi ( hovoříme o náboru dělníků pro nucené práce v Německu. - P. G. ), aby se udržela německá autorita, neměli bychom se zastavit u vypalování farem. Proti tomuto výnosu jste ústně i telefonicky protestovali. Panovaly obavy, že „spálím rozlehlá pole Ukrajiny“. To, že Ukrajina v podstatě stále existuje a ještě nebyla vypálena, je zřejmé z mých dodávek chleba a dalších produktů.

Alfred Rosenberg byl podle verdiktu Mezinárodního tribunálu oběšen v Norimberku jako jeden z hlavních válečných zločinců.

Od doby, kdy se Koch stal Říšským komisařem na Ukrajině, se vztahy mezi ním a dalšími hodnostáři zhoršily na hranici možností. Píše o tom Goebbelsův životopisec, který Kocha nazývá „démonem diktatury“; Goebbels, stejně jako Rosenberg, dospěl k závěru, že Kochova vláda na Ukrajině poškozuje Třetí říši. Byl obviněn ze zbytečné krutosti. Guderian ve svých Memoirs of a Soldier také píše,

Z knihy memoárů ministra zbrojení Alberta Speera: „... Na místě jednoho z nejznámějších kostelů v Kyjevě jsem našel hromadu ruin. Bylo mi řečeno, že za Sovětů tady byl muniční sklad, který pak z neznámého důvodu vyletěl do vzduchu. Později mi Goebbels řekl, že se ve skutečnosti říšský komisař Ukrajiny Erich Koch rozhodl zničit symbol její národní hrdosti a nařídil vyhodit kostel do povětří. O šest měsíců později vedly svévole a násilí spáchané úředníky německé správy k tomu, že se partyzáni objevili všude ... “

Koch žádá kancléře

Německý novinář Hans Joachim Kausch, který s Kochem hovořil v jeho rezidenci v Rovně, popisuje tento rozhovor takto: „Je absurdní,“ řekl Koch, „aplikovat koncept „národnosti“ na Ukrajince a začlenit je do rodiny. evropské národy. Ukrajina nikdy nepatřila do Evropy… Pokud německý voják dobyl Ukrajinu, nebylo to proto, aby udělal Ukrajincům radost, ale aby je podrobil německé nadvládě, aby vytvořil příležitost k přesídlení pro frontové vojáky a pro Evropu trh s prvořadý význam."

Strana a jeho vlastní šikovnost vyzdvihly Kocha vysoko. Syn skromného dělníka se stal guvernérem východních hranic „Třetí říše“ a později, po vypuknutí války, „specifickým knížetem“ jedné třetiny Polska a celé Ukrajiny.

Otázka polského soudce v procesu s Kochem: „Obžalovaný nepochybně slyšel a ví, že měl stranické identifikační číslo NSDAP 90. Bylo to sériové číslo?“

Odpověď: „Po převzetí moci stranou byly vydávány stranické certifikáty se zlatým odznakem od 1. do 100 000. čísla. ID strany od čísla 1 do čísla 100 byly ponechány k dispozici Führerovi. Je mi účtováno 90. číslo certifikátu. V říši přitom bylo 20 Reichsleiterů a 40 Gauleiterů. Dohromady měli IČO od 1 do 60, já mezi nimi nebyl. Ale přede mnou bylo 89 držitelů stranických certifikátů, kteří jsou v současné době na svobodě v západním Německu.

Mezi mnoha tisíci dokumenty obsaženými v soudním případu Ericha Kocha je dopis, který on napsal v roce 1950 prezidentovi Polské republiky.

Dále vysvětluje, že v Německu se velké části populace drží stranou od politiky. Tvrdí, že ve 20. letech 20. století patřily tři čtvrtiny obyvatel rýnského průmyslového regionu ke komunistické straně. Po jejím zákazu, kdy se Hitler dostal k moci, tito lidé čekali na porážku nacistů. Nyní se drží stranou. Proto musí být znovu zapojeny.

Koch by se rád vypořádal i s bývalými řadovými členy NSDAP, „kteří stejně jako on bojovali za socialismus a usilovali o něj“. Nakonec zmiňuje německé protestanty. Koch navrhuje sjednotit všechny tyto lidi a vytvořit z nich jednu velkou stranu v západním Německu. Jejím úkolem by bylo „rozbít frontu Adenauer-Schumacher a podporovat komunisty Maxe Reimanna jak v Bundestagu, tak v každodenním boji strany“. Sám přitom musí zůstat ve stínu. Samozřejmě dočasně, aby se později, po vítězné volební kampani, ujal křesla kancléře Spolkové republiky Německo.

Na snímku s ním Stalin cinká křišťálové sklenice se šampaňským.

„Večeře byla podávána v sousedních sálech Kremelského paláce a probíhala ve velmi uvolněné a přátelské atmosféře, která se zlepšila zejména poté, co hostitelé během večeře vyhlásili četné, včetně velmi vtipných, přípitků na počest každého z přítomných hostů. První přípitek byl adresován panu ministrovi ( Ribbentrop. - P.G. ). Obsahoval pozdrav "šťastnému" hostu a končil provoláním "Hurá!" na počest Německa, jeho Führera a jeho ministra...“

Zemřel v prázdninové vesnici...

Kochovi lidé v Umanské oblasti (Volyni) vyhubili několik desítek tisíc lidí. Jejich zločiny zmátly i Rosenberga, který v dubnu 1943 požádal Himmlera, aby v této věci provedl zvláštní vyšetřování. Rosenbergovo prohlášení připustil k případu Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku jako důkaz.

V srpnu nebo září 1941 se v Bialystoku konala služební porada okresních komisařů, na které vrchní prezident Koch instruoval své podřízené: „Pokud sami nevyhladíte Židy v okrese Bialystok, pak zavolám SS a oni vyřiďte to na mou objednávku."

V ghettu žili Židé v hrozných podmínkách. Denní dávka chleba ve výši 150 gramů na osobu byla později snížena na polovinu. Na konci roku 1942 bylo během široce plánované akce na likvidaci ghetta během dvou měsíců vyhlazeno 130 000 Židů. Po potlačení povstání v ghettu bylo zabito dalších 30 000 lidí.

Telegram od Kocha Himmlerovi. 25. února 1943:

„Milý Heinrichu. Na váš pokyn se Gruppenfuehrer Thomas ptá na důvody mé demarše ministrovi pro východní území ohledně vypalování vesnic v průběhu boje proti gangům. Tato otázka mě velmi překvapuje, protože jsem nikdy policii nevyčítal, že na území ohroženém gangy bylo evakuováno příliš mnoho vesnic. Spíš jsem řekl, že to cvičila v nedostatečných velikostech. Jsem pro úplnou evakuaci pásu o šířce 50 až 100 kilometrů na obou stranách železnice Brest-Litovsk-Gomel, protože tato území nemají žádnou hodnotu. Váš Erich Koch.

Předseda: "Musel jste často pronášet projevy, které jsou zcela v rozporu s přesvědčením?"

Koch: „Podle zásad čestného člověka jsem musel mluvit v souladu se směrnicemi NSDAP. Jinak bych porušil svou přísahu. Pouze před příslušnými úřady – Hitlerem a Hessem – jsem vyjádřil své přesvědčení. Jinak bych musel z NSDAP odejít a vytvořit opoziční stranu. A to by, pane předsedající, nedávalo smysl…“

Ostrou reakci obžalovaného vyvolalo předčítání úryvků z knihy „Do hořkého konce“, kterou napsal bývalý vysoký úředník RSHA Gisevius.

„Byl to,“ píše Gisevius z Kochu, „jeden z nejšikovnějších gauleiterů, které Hitler měl.

Koch se obklopil nejrůznějšími podvodníky, intrikány a dokonce i neúspěšnými vynálezci. Gisevius hlásí, že Koch usadil v Königsbergu alchymistu, který měl získat zlato. Gisevius také cituje Kochovo prohlášení ministru Schachtovi, že mnozí vůdci německé ekonomiky otravují Hitlera nezajímavými čísly. Podle Kocha by měl být Fuhrer ověnčen něčím originálním a úžasným, aby z toho vzniklo „něco jako kouzelná skříňka“.

Po přečtení těchto úryvků se obžalovaný pokusil oslabit jejich význam:

Gisevius byl placený americký špión. Žádám, aby úryvky z knihy byly přečteny z německého vydání, nikoli z anglického vydání.

Předsedající: "Text byl přečten přesně podle německého vydání."

Nekrolog o jeho smrti, zveřejněný v katovickém týdeníku Panorama, však vypadal jako zpráva o smrti ctihodného důchodce: „Dne 12. listopadu 1986 bývalý gauleiter východního Pruska a říšský komisař Ukrajiny Erich Koch zemřel ve věku 91 let“.