Clanek pochazi z MK.ru

 

V noci z 13. na 14. dubna se vešlo ve známost o požáru a výbuchu na vlajkové lodi Černomořské flotily, křižníku Moskva, a o necelý den později ministerstvo obrany oznámilo, že se válečná loď potopila při pokusu odtáhnout do Sevastopolu. Současná tragédie je za poslední něco málo přes století již třetím případem smrti největších válečných lodí u pobřeží hlavní krymské základny naší flotily u Černého moře.

Možná můžeme mluvit o nějakých mystických náhodách.

A nejde ani o to, že průšvih s „Moskvou“ se odehrál přesně 13. ve znamení čísla, které někteří pověrčiví námořníci opravdu nesnášejí.

Ostatně právě tam, v Sevastopolu, před mnoha lety za velmi podivných okolností zahynuly dvě největší lodě své doby, rovněž v čele Černomořské flotily.

První z těchto významných incidentů v pravém slova smyslu se stal 7. října (20 podle nového stylu) října 1916. Poté v Sevastopolském zálivu explodovala a potopila bitevní loď „Císařovna Maria“, prvorozená z nejnovější série domácích dreadnoughtů.

Výbuch, který zahřměl 7. října v sedm hodin ráno, slyšel celý Sevastopol. Námořníci z lodí, které byly v zátoce vedle císařovny Marie, viděli, že na bitevní lodi náhle zmizela nástavba s předním stěžněm a velitelskou věží, zmizela přední trubka a místo nich se černým kouřem vířil obrovský trychtýř,“ prokousávat“ kusy boku téměř až k vodní hladině. Po prvním zahřmělo několik dalších výbuchů - byla to roztrhaná munice. Námořníci a důstojníci pobíhali na palubě mezi plameny ohně, zranění a mrtví leželi.

Na poplach se k lodi v nouzi přiblížily remorkéry a hasičské čluny a na Marii brzy dorazil viceadmirál Kolchak, velitel Černomořské flotily. Obrněnému obrovi už ale nebylo možné pomoci. 50 minut po prvním došlo k dalšímu obzvláště silnému výbuchu. Bitevní loď si lehla na pravobok, srolovala kýl a rychle klesla ke dnu.

"CÍSAŘOVNA MARIA"FOTO: EN.WIKIPEDIA.ORG

Podle oficiálních údajů zemřelo spolu s císařovnou Marií 152 lidí. Téměř stejný počet později zemřel v nemocnicích na zranění a popáleniny.

Doslova následujícího dne odjely carem jmenované vyšetřovací komise, Nejvyšší vyšetřovací a Technické vyšetřování, do Sevastopolu.

Po deseti dnech práce tazatelé shrnuli: „Příčinou výbuchu byl požár, který vypukl v příďovém dělostřeleckém sklepě bitevní lodi v důsledku vznícení nálože střelného prachu ráže 305 mm, která způsobila výbuch několik stovek nábojů a granátů hlavní ráže... Nebylo možné zabránit smrti bitevní lodi poté, co poškození vnější strany bylo nemožné“.

Pokud jde o příčiny požáru, zpráva uváděla tři verze: samovznícení střelného prachu, nedbalost při manipulaci s ohněm nebo střelným prachem samotným a nakonec „zlomyslný úmysl“.

Odborníci také naznačili, že viníkem incidentu by mohla být poškozená čepice s prachovou náplní. Existovaly také dobré důvody podezřívat někoho mimo posádku bitevní lodi, že vytvořil podmínky pro výbuch.

Z materiálů vyšetřovací komise: „Na „Císařovně Marii“ došlo k výrazným odchylkám od zákonných požadavků týkajících se přístupu do dělostřeleckých sklepů... Během pobytu v Sevastopolu na bitevní lodi pracovali zástupci různých továren a jejich počet dosáhl 150 lidí. Práce probíhaly i v skořepinovém sklepě 1. věže - prováděli je 4 lidé. U řemeslníků neprobíhala kontrola příjmení - byl zaznamenán pouze jejich celkový počet.

O této tragédii shromáždil informace vysloužilý kapitán 1. hodnosti Okťabr Bar-Birjukov, dnes již zesnulý historik flotily, s nímž se autor těchto řádků náhodou setkal. Řekl o jedné velmi zajímavé skutečnosti:

- Před několika lety našli zaměstnanci Ústředního archivu FSB v dokumentech OGPU Ukrajiny informace o odhalení v roce 1933 v Nikolajevu hluboce tajné skupiny německých zpravodajských důstojníků v čele s Russified German Verman. Tato skupina tam působila od předválečných dob a jedním z jejích hlavních cílů byly loděnice.

Během výslechu Verman řekl, že začal spolupracovat s Němci již v roce 1908, a později, když vedl špionážní síť v jižním Rusku, osobně naverboval několik inženýrů, kteří pak šli speciálně pracovat do loděnic Nikolaev, mezi nimi i elektrické inženýr Sgibněv, který byl zodpovědný za instalaci elektrického zařízení na všech válečných lodích stavěných v závodě Russud (včetně císařovny Marie).

Elektrické obvody dělostřeleckých věží nových ruských dreadnoughtů podle Wermana zvláště zajímaly německou rozvědku.

Bohužel, čekisté v roce 1933 se již nezajímali o podrobnosti tohoto dlouholetého špionážního příběhu. Vermanovi a jeho asistentům „napíchli“ epizody jejich práce proti SSSR. Proto nebylo v těchto dokumentech nalezeno konečné potvrzení sabotážní verze katastrofy císařovny.

Říjen Petrovič se stihl seznámit i s dalšími archivními dokumenty, které ho přesvědčily, že ruský dreadnought vyhodili do vzduchu němečtí sabotéři.

Z memoranda náčelníka sevastopolského četnického oddělení náčelníkovi štábu Černomořské flotily: „Mám tu čest oznámit, že zpravodajské údaje, které ke mně přicházejí, se scvrkají na následující: zranění námořníci z lodi říkají, že k výbuchu došlo v důsledku nesprávného připojení elektrických vodičů, protože na lodi před požárem vypadla elektřina. Navíc tito námořníci říkají, že pracovníci na rozvodech elektřiny, kteří byli na lodi v předvečer výbuchu do 10 hodin. večer, mohli něco udělat se zlým úmyslem, protože dělníci se vůbec nedívali na vchod do lodi a také pracovali bez kontroly.

Zvláště je v tomto ohledu vyjádřeno podezření na inženýra společnosti sídlící na Nakhimovsky prospekt v domě č. 35, který údajně opustil Sevastopol v předvečer výbuchu.

To vše jsou však nepřímé důkazy. Záhada smrti obrovské lodi zůstala nevyřešena.

Ke druhé katastrofě v Sevastopolském zálivu, v jejímž důsledku klesla ke dnu tehdy největší loď Černomořské flotily, došlo téměř přesně o 39 let později.

"NOVOROSSIJSK"FOTO: EN.WIKIPEDIA.ORG

V noci na 29. října 1955 bitevní loď Novorossijsk, která kotvila v Severním zálivu, otřásla silná exploze. Prorazil trup od kýlu po palubu, čímž vytvořil na boku obrovskou díru a více než 300 námořníků bylo okamžitě zabito a zraněno. Po nějaké době se obrněný vrak převrátil. Mnoho členů týmu bylo pohřbeno ve vnitřních oddílech potopené vlajkové lodi, jiní byli zakryti širokou zádí bitevní lodi. Podle oficiálních údajů zemřelo na bitevní lodi 657 lidí.

Říjen Bar-Birjukov tehdy sloužil na Novorossijsku a jen šťastnou náhodou se na lodi v době exploze neobjevil. Záhadu tragédie bitevní lodi se snažil rozluštit řadu let.

Novorossijsk byl na velmi krátkou dobu vlajkovou lodí sovětské Černomořské flotily. A před tím měla tato obrovská loď úplně jiné občanství a jméno. Byl součástí italského námořnictva pod jménem „Giulio Cesare“ („Julius Caesar“).

„Na konci druhé světové války se vítězné země dohodly na rozdělení italské flotily,“ řekl Bar-Birjukov. - Téměř dva roky na tom pracovala zvláštní komise zástupců Anglie, Ameriky, Francie a SSSR. Pro sovětské Rusko bylo nejtěžší získat „Giulia Cesara“ od „přátel-spojenců“.

Britové uvedli různé důvody, které údajně bránily jeho předání Rusům. Místo toho nabídli jiné italské lodě, ale my potřebovali Caesara. Tento obr, dlouhý 185 metrů a výtlakem více než 30 000 tun, je vyzbrojen deseti děly ráže 320 mm, kterým jsme ve flotile neměli obdoby. Carská děla mohla vystřelit půltunové granáty o hmotnosti 32 kilometrů!

Jak se později ukázalo, vojenské vedení SSSR chtělo vyrobit sadu taktických granátů s atomovou „náplní“ pro hlavní ráži „Italů“, a tak by se bývalý Julius Caesar mohl stát prvním jaderným úderem. loď v SSSR.

Na podzim roku 1955 již byla vyrobena šarže takové munice a dokonce byla přivezena na Krym. Chystali se je naložit do dělostřeleckých sklepů bitevní lodi bezprostředně po námořní přehlídce věnované dalšímu výročí Říjnové revoluce. Tyto tajné plány velení však nebyly předurčeny k uskutečnění.

V půl třetí v noci na 29. října, když Novorossijsk kotvil u pobřeží Severního zálivu, zahřměla exploze v přídi bitevní lodi. Téměř okamžitě „vypadla“ elektřina a na bitevní lodi ponořené do tmy byl vyhlášen „bitevní poplach“: všem se zdálo, že loď byla bombardována ze vzduchu. Později se zjistilo, že rána byla zasažena zespodu: strašlivý výbuch v boku vytvořil díru o rozměrech 15x18 metrů.

Zkáza dopadla právě na nejobydlenější část Novorossijska: značná část posádky spala v příďových kokpitech. Výbuch zabil asi 170 lidí a 140 zranil.

O půl hodiny později dorazil na loď, která se dusila vodou, velitel flotily Parkhomenko v doprovodu padesáti admirálů a důstojníků. Za prvé, velitel flotily pozastavil operaci na odtažení Novorossijsku na nejbližší mělčinu, která již začala: byl si jistý, že obrovská bitevní loď zůstane na hladině i s vážným poškozením. Mezitím se voda rychle rozlévala uvnitř trupu, pod jejím tlakem se jedna po druhé vodotěsné přepážky vyboulily a praskly. Bitevní loď se postupně převalovala na levoboček a přídí se stále více potápěla – čas na její odtažení do mělké vody byl ztracen. 2 hodiny 45 minut po výbuchu ležel obrněný hromotluk na palubě a převrátil se.

Tragédie "císařovny Marie" se opakovala jako zrcadlově!

Zvláštní vládní komise, která přijela do Sevastopolu, věnovala vyšetřování katastrofy pouhý týden. Již 4. listopadu byla hotová závěrečná zpráva: loď byla vyhozena do povětří německou spodní minou typu RMH, která od války zůstala na dně Severního zálivu.

"Na to se uklidnili," neskrýval své rozhořčení ani o mnoho let později Okťjabr Bar-Birjukov. - Ačkoli verze neobstojí v kritice. Taková mina totiž může fungovat jen tehdy, když je v ní nabitá baterie. Ale co je to za zázračnou baterii, která je schopna udržet nabití pod vodou po dobu 11 let (Němci opustili Sevastopol v roce 1944)?! Navíc mi připadá velmi zvláštní, že jen o pár měsíců později, na začátku roku 1956, bylo rozhodnuto „nahoře“ zničit všechny materiály se svědectvími sesbíranými při studiu okolností katastrofy v Novorossijsku.

Je prostě úžasné, že v zemi, kde desítky let vládla bezuzdná „špionážní mánie“, nechtěli při explozi největší válečné lodi vidět sabotáž. Ale takový důvod smrti bitevní lodi vypadá mnohem přesvědčivěji.

- Během války měli Angličané a Italové vynikající ponorkové útočné skupiny - 12. flotilu královského námořnictva pod velením kapitána Crabba a 10. flotilu italského námořnictva, kterou vedl slavný „superman“ Valerio Borghese. Navíc italští plavci znali design této bitevní lodi do všech detailů! - Zdůraznil Okťjabr Petrovič a dodal: - Podařilo se mi nahlédnout do materiálů v archivu pohraniční služby. Mezi dokumenty týkajícími se ochrany sevastopolské usedlosti byla zmínka o tom, že po výbuchu místní obyvatelé řekli „zeleným čepicím“, že na jedné z pláží jsou zřejmě vidět lidé v lehkých potápěčských oblecích.

A ve zpravodajských zprávách naší flotily byla zaznamenána další důležitá okolnost: v těchto dnech bylo v Černém moři 5 obchodních lodí členských zemí NATO. Všichni zmínění "obchodníci" se v předvečer 29. října jako na zavolanou otočili směrem k Turecku, ale jeden z nich udělal podivný "obrat" do Sevastopolu... Otázkou je - není to proto, aby sebral sabotéři, kteří dokončili úkol?

Na organizaci teroristického útoku se pravděpodobně podílelo několik států NATO - Velká Británie, Itálie a Spojené státy americké. Ale je tu zvláštní dotek: vyhození Novorossijsku do povětří bylo zjevně provedeno „na komerčním základě“. Faktem je, že do této doby byla jednotka italských podvodních sabotérů oficiálně rozpuštěna, ale tito lidé nezapomněli na své bývalé vojenské řemeslo a všechny zbraně, nástroje a vybavení jim zůstaly k dispozici. Když odpůrci SSSR přišli s plánem zničit první sovětskou jadernou útočnou loď, snadno našli účinkující z řad ponorek Borghese – „za patřičnou odměnu“.

Zde je důležité vzít v úvahu skutečnost, že na Krymu během války operoval oddíl několika plavců 10. flotily (italská základna byla ve Forosu). Kvůli těmto sabotérům se potopilo více než tucet našich lodí. Italským „podmořským speciálním jednotkám“ proto byla situace v okolí Sevastopolu důkladně známa. Ale sabotéři použili techniku, pravděpodobně anglicky. Jako pravděpodobná se jeví následující varianta: byli sesazeni padákem z tajného prostoru lodi hromadného nákladu na miniponorce Mijes o výtlaku 30 tun a délce 14 metrů. Tato ponorka byla vyzbrojena dvojicí podvodních náloží o hmotnosti dvou tun. Podle odborníků to byl výbuch takových min, které mohly způsobit tak hroznou zkázu, kterou Novorossijsk dostal.

Jako by speciálně pro usnadnění práce sabotérů nebyl nálet na Sevastopol v posledních dnech října 1955, kdy se flotila připravovala na slavnostní přehlídku, prakticky vůbec nehlídán. Brány ráhna jsou dokořán, stálá pozorovací stanoviště v severní zátoce byla odstraněna kvůli snížení počtu zaměstnanců a dokonce se ukázalo, že hlukové směrovače byly na něčí příkaz vypnuty!

Bar-Birjukov věřil, že nejen příčina smrtelného výbuchu v Novorossijsku, ale také počet obětí této tragédie zůstává neznámý. Během těch našich dlouholetých setkání s ním vyjadřoval své myšlenky na tuto věc, myšlenky muže, který sloužil na ztracené bitevní lodi.

- V dokumentech komise, které jsem náhodou držel v rukou, je počet lidí na palubě lodi zastřeně řečeno: „Složení námořníků a předáků na Novorossijsku bylo 120 % běžného počtu. ." Takže hádejte - kolik lidí bojovalo tu noc se smrtí na vyhozené vlajkové bitevní lodi?! Lze velmi přibližně uvažovat, že na palubě bitevní lodi, s přihlédnutím k vůdcům flotily, kteří tam dorazili na poplach, a několika pohotovostním skupinám z jiných lodí, bylo asi 2 tisíce lidí. Exploze zabila asi 170 námořníků a nejméně 300 dalších černomořských námořníků zemřelo, když se loď převrhla. Ale kromě toho někdo zemřel již ve studené říjnové vodě, někdo zemřel na zranění a popáleniny v nemocnici ...

V úplně prvním seznamu obětí katastrofy, připraveném pro hlášení „vyšším orgánům“, bylo 602 námořníků. Tento údaj byl později opraven a nyní se celkový počet mrtvých při nehodě odhaduje na 657 lidí. I když ve skutečnosti jsem si jistý, že jich bylo minimálně o padesát víc. Ostatně právě v předvečer exploze dorazila na bitevní loď doplnění – asi 50 námořníků pobřežní stráže přemístěných z našich námořních základen ve Finsku. Byli umístěni, aby strávili noc v oddělení věží, téměř úplně zničených výbuchem. Jména těchto lidí nebyla nikdy uvedena na seznamech obětí noční můry v Novorossijsku...

V říjnu 1916 výbuch zničil císařovnu Marii, po 39 letech šel ze silného výbuchu ke dnu i Novorossijsk, nyní – téměř o 67 let později, na stejném místě, poblíž Sevastopolu, „vybuchl“ na křižníku“ Moskva“, takže v důsledku obdržené škody se tato obrovská loď potopila.

Tři vlajkové lodě Černého moře – tři tragické osudy.