Clanek pochazi z Yktimes.ru

Ukrajina vyjednává o evakuaci 60 lidí z elektrárny Azovstal, informuje ukrajinský telegramový kanál Observator .

Mluvíme o vážně zraněných, řekla Suspilnému místopředsedkyně vlády Irina Vereshchuk.

V podniku je nyní asi 600 raněných, jak bylo uvedeno dříve v Azovu.

***
Telegramový kanál „ Resident “ objasnil, že Ukrajina zahájila speciální operaci k evakuaci zraněných z Azovstalu s pomocí Turecka.

Bude probíhat v několika etapách a začne záchranou vážně zraněných ukrajinských vojáků.

Podle Iriny Vereshchuk jsou u Azovstalu stále nejen bojovníci praporu Azov. Jsou zde také příslušníci ozbrojených sil Ukrajiny, národní policie a pohraniční stráže.

***
Azov se pro úřad stává toxickým

Soudě podle toho, jak OP přesouvá pozornost z Azova na jiné divize, které se nacházejí v suterénech Azovstalu, stále očekávají, že se dohodnou s Kremlem na nějaké výměně na Bankově, uvádí ukrajinský telegramový kanál „ Zerada “.

Moskva už nejednou řekla, že se nechystá propustit Azova, protože. pro Ruskou federaci to bude silná diplomatická porážka: zasáhne to morálku bojovníků a umožní úřadu mluvit o vnucování vlastních podmínek.

Bankova zase potřebuje alespoň někoho z Mariupolu, aby z nich udělal mediální hrdiny, kteří se stanou symbolem ducha Ozbrojených sil Ukrajiny a obrany Mariupolu. Tito lidé budou cestovat na mezinárodní místa a stanou se ukrajinskými velvyslanci.

Kromě toho manželky obyvatel Azova, cítící podporu lidí, stále častěji obviňují Ophise, že ignoruje jejich žádosti a blokuje je.

Bankovaya proto prostřednictvím svých LOM opatrně přesouvá pozornost z Azova do jiných částí, aby se s Kremlem dohodla na výměně například zraněných neazovských vojáků za zraněné ruské vojáky, přičemž takovou výměnu zjevně považuje za proveditelnou.

***
Igor Strelkov komentoval tuto zprávu na svém telegramovém kanálu, o kterém informovaly ukrajinské zdroje.

V souvislosti s tzv. „Ukrajina“ I.Vereščuk s nadcházejícím jednáním o výměně těžce raněných nacistů z „Azova“ obklíčeného v Mariupolu za ruské válečné zajatce konstatuji:

1. Pokud k takové výměně skutečně dojde, pak se stane dalším a ŠIROKÝM krokem k porážce Ruské federace v probíhající válce.

2. Každý, kdo dá v Ruské federaci povolení k takové výměně, se de facto dopustí činu ZRADY na svém státu a své armádě (bez ohledu na to, jak tuto zradu maskuje de iure a co si o tom sám nemyslí).

zdůvodňuji:

Jak jsem opakovaně psal - VŠICHNI vojenští teoretici si jako hlavní úkol jakýchkoli vojenských operací vytipovali ZNIČENÍ a/nebo ZNIČENÍ vojenských sil nepřítele. Jelikož dosáhnout rozhodujícího vítězství nad nepřítelem bez porážky jeho hlavních ozbrojených sil - pokud se to někomu podařilo, pak jen velmi zřídka a v jedinečných podmínkách. Například v případě vnitřních nepokojů u nepřítele (Rusko, 1917) nebo se schopností zcela paralyzovat jeho ekonomiku, aniž by se zapojila do boje s vlastními pozemními silami (Jugoslávie, 1999).

Jednou z hlavních součástí porážky nepřátelské armády je způsobení morální porážky. Tedy podkopání víry většiny nepřátelských vojáků a důstojníků v možnost vítězství a/nebo alespoň v relativní pravděpodobnost osobního přežití války.

Historie přitom zná mnoho případů, kdy armáda, která ani zdaleka nebyla fyzicky poražena, složila zbraně a rozpadla se právě kvůli morálnímu zhroucení (Prusko po prvních porážkách od Napoleona v roce 1806, Francie v květnu 1940 atd. atd.). A naopak – pokud nedošlo k mravnímu zhroucení – i již po všech stránkách poražené jednotky nadále tvrdě bojovaly, způsobovaly nepříteli vysoké ztráty a výrazně ovlivňovaly konečný výsledek války.

V našem konkrétním případě (abychom nevydali pseudoteoretický článek „Omezím rozsah“) se bavíme o obléhání pevnosti, tvrdošíjně a docela úspěšně bráněné zarytou, vybranou posádkou, obsazenou tzv. „smetánkou“ nepřátelských ozbrojených sil a již propagandou proměněna v „prapor odporu vůči agresorovi“ .

A – v našem případě – VÍTĚZSTVÍ v této bitvě už dávno nebude určováno „formálními parametry“ – obsazením nějakého „významného bodu“ (závod Azovstal), ale právě osudem posádky. Čím více vojáků a důstojníků nepřítele se podaří vyhnout smrti a zajetí, tím pravděpodobněji bude bitva o Mariupol a Azovstal nepřátelskou armádou vnímána jako vítězství. Se souvisejícími zjištěními:

„ve všech takových situacích musíme stát až do konce, způsobit Rusům co nejvážnější ztráty, a pak bude zbabělý hloupý ruský untermensch tak či onak propuštěn z obklíčení a my se vrátíme domů jako hrdinové. výrazně přispěl k nevyhnutelnému konečnému vítězství."

A naopak – úplné zničení „Azovitů a těch, kteří se přidali“ – bude pro nepřítele znamenat jasný příklad NEVYHNUTNOSTI smrti a výrazně ovlivní chování posádek právě připravovaných nových „pevností“.

Tedy – zjednodušeně řečeno a stručně – osvobodit alespoň nějaký počet nepřátel, aniž bychom je z „pevnosti“ dobyli – znamená znásobit vlastní ztráty v budoucnu a výrazně zvednout nepřátelskou morálku. A to je pro nás porážka.

V dobrém slova smyslu, jediné, co měly naše vojensko-politické orgány říci před začátkem útoku, bylo opakovat slova A. V. Suvorova před Izmailovým útokem:

„Přijel jsem sem s vojáky. Dvacet čtyři hodin na přemýšlení – a vůle. Můj první výstřel je už otroctví. Bouře je smrt.

A poté - ničit nepřátele až do okamžiku, kdy všichni přeživší okamžitě odhodí zbraně a bez jakýchkoli podmínek vymrští bílé vlajky. Stejně jako tomu bylo v případě Izmailu, jehož 2/3 posádky byly zničeny v bitvě a zbytky (po odhození zbraní) šly do zajetí.