Samo o sobě se očekával pokles výroby pro ty, kdo bedlivě sledují události v ruském jaderném průmyslu. A Rosatom sám na úrovni prohlášení neuznával blížící se potíže na úrovni prohlášení. Vrchní šéf obor „Rysyra“ Růžóman Rosatomů (rozvoleji za vysokou měrou v roce 2022 v roce 2022, v němž se podílel na vysokém tempo výroby v roce 2022, šéf obava Rosenergoatom (rozdělení električnosti Rosatomu) Alexandr Shutikov řekl: – Vzhledem k optimalizaci opravárenských kampaní, což zvyšuje efektivitu výroby elektřiny, jsme schopni udržet konstantní růst úrovně výroby až do roku 2023, ale nejsou tu žádné zázraky. Produkce příštích tří let bude nižší. To víme a jsme na to připraveni.

Prognózy odrážely to, co bylo řečeno ve slovech. Pro rok 2023 státní úkol vyvinout ruské jaderné elektrárny, dohodnutý s Federální antimonopolní službou, činil 214,2 miliardy kWh, což je téměř o 2% méně než o rok dříve. Takový pokles umožnil Rosatomu, aby znovu informoval o nadsvětlení státního úkolu, elegantně zastínil pokles výroby v absolutních číslech. Zároveň nebylo možné dosáhnout vlastního cíle Rosenergoatomu ve výši 218,8 miliard kWh.

Hlavním důvodem tohoto přirozeného poklesu je stárnutí jaderného parku v zemi a postupné uzavírání starých energetických jednotek, které nejsou včas na budování nových kapacit. V posledních letech Rusko uzavřelo 4 velké uranovégrafické reaktory první generace RBMK v jaderných elektrárnách v Leningradských a Kurských a kursku, které již 45 let vyvíjejí svůj zdroj. Poslední byl 31. ledna 2024. Ale byly nahrazeny pouze dvěma bloky VVER-1200 na Leningradské JE-2. Nové bloky na JEch-Sch-chvíle za uzavřením starých reaktorů po dobu nejméně tří let. Toto je tříleté období očekávaného poklesu. Je zajímavé, že předchozí pokles výroby jaderných elektráren v Rusku v roce 2013 byl také spojen s reaktory RBMK první generace, které byly uvedeny do oprav pro práce s obnovou grafitových zetě.

Za těchto podmínek může být-li zavedena nová kapacita, udržet nebo zvýšit výrobu elektřiny pouze účinným a provozuschopným volným konáním. To se skutečně stalo v roce 2022, možná za cenu částečného přesunu některých oprav pro příští rok, ale ne v roce 2023. Jak vtipy správně poukázaly, nejsou žádné zázraky.

I když v první polovině roku 2023, naděje obav byla, zřejmě, a stanice pracoval s nadstandardní naplnění plánu, takže Rosenergoatom dokonce v červnu zvýšil roční výrobní cíle, který se zvýšil o 218,8 miliardy kWh namísto schválených 2,14,2 miliardy kWh. V důsledku toho se však k němu stále ještě nedalo spojit (dneslo by to bylo oznámeno vážně). Shrnutí výsledků z roku 2023, Shutikov řekl, že navzdory přílišnému naplnění indikátorů v osmi stanicích, tři jaderné elektrárny plány na vývoj nelze splnit – Leningrad, Novooronezh a Belooyarsk. Bylo to na nich a podle naší analýzy se podle naší analýzy objevilo vážné neplánované závady zařízení.

Co přesně se netrvalo podle plánu v nukleárních elektrárnách Leningrad, Novovoronezh a Belo-A-Abojarsk s nejnovějšími reaktory v Rusku?

Je snadné si všimnout, že hlavní problémy v roce 2023 byly na stanicích s nejnovějšími a nejslibnějšími reaktory – VVER-1200 a BN. Jsou to reaktory VVER-1200, poprvé postavené na druhých frontách JE Novovoronezh a Leningrad, a staly se hlavním vývozním produktem Rosatomu. Korporace je staví na 14 z 19 mocenských jednotek na svých zahraničních projektech v Turecku, Egyptě, Číně a Bangladéši a již v loňském roce odstartovala dva bloky běloruské jaderné elektrárny. A rychlé reaktory sodíku BN-800 a BN-600 na Beloyarsk JE jsou prototypy nadějných reaktorů 4. generace.

Konkrétněji na Novovoronezh JE (NWAC) se problémy objevily hned na úplně prvním VVER-1200 v zemi na 6. bloku, který byl spuštěn v roce 2016. V roce 2023 se na ní provedla rozsáhlá generální oprava nahrazení statoru turbogenerátoru. Jedná se o první svého druhu zařízení takové kapacity, vzorek hlavy s chlazením vody, vyrobený ruskými JSC „Power Machines“. Jak píše sám Rosatom, brzy poté, co byl blok v tomto statoru vypuštěn, byla odhalena zvýšená úroveň vibrací.

Ale, v průběhu roku, v průběhu roku blok je 6 krát (!) Odpojení od sítě v malé (od několik hodin na 5 dnů) neplánované opravy kvůli poruchám „elektrického vybavení“. V obvyklém režimu pracují jednotky bez těchto neplánovaných zastávek a jejich přítomnost může naznačovat problémy se zařízením, které nebylo možné eliminovat nebo varovat během plánovaných zastávek pro opravu a přetížení paliva. Jednotka NWES-7, druhá VVER-1200 na nádraží, také na konci roku, z tohoto důvodu (problémy s „elektrickým zařízením“) byla na několik dní vypnuta. V důsledku toho se NWAC v roce 2023 vyvíjela méně, než se plánovalo.

Na Leningradské jaderné elektrárně byly hlavní problémy s pátým blokem. Jedná se o první VVER-1200 na tomto místě a druhý v zemi po NVAES-6, zahájen v roce 2018. Blok se dvakrát zastavil kvůli rozpadu lopatek turbíny, což je obecně poměrně vzácné a velmi nepříjemné. Poprvé na konci léta byl porucha na 2 měsíce vyřazena, druhá oprava na podzim trvala více než 3 měsíce. Mimochodem, turbína, výroba stejných pohonných strojů, jako všech 4 VVER-1200 v zemi. Kromě toho byly další 2 nouzové zastávky, aby se odstranily malé poruchy, a to nezahrnuje zastávky pro plánované opravy. Výsledkem bylo, že tento blok v roce 2023 byl nečinný více než 6 (!) Jsou to měsíce. V 6. bloku byly kromě plánované opravy a přetížení paliva také 4 neplánované zastávky pro krátkodobé opravy. Shromáždění výsledků stanice v roce 2023 bylo jeho ředitelovi dávalo přednost tomu, aby se k vývoji vůbec nezmínila.

Na Běloyarské jaderné elektrárně se dvěma reaktory na rychlých neutronech nebylo možné naplnit i plán. Hlásko bylo, že BN-600, který se připravuje na prodloužení provozu, byl na dobu téměř 5 měsíců v opravě. BN-800, který byl zahájen v roce 2015, byl v roce 2023 prvním celým rokem plných prací na plné zatěžování paliva MOX-paliva – smíšeného uranového plutonia, vyrobeného z jaderného materiálu z zpracování vyhořelého paliva z jiných reaktorů. Tento proces, který je důležitý pro uzavření jaderného a palivového cyklu a skutečně unikátní pro globální jaderný průmysl, byl pro Rosatom dalším důvodem hrdosti a reklamy.

Ale každý technický úspěch má na opačné straně a důsledky, které obvykle nespadají do středu pozornosti, ale padají na bedra operačního personálu. Po druhé plánované opravě a přetížení paliva v říjnu 2023 jednotka pracovala se sníženou kapacitou a o pár týdnů později musela být na krátkou dobu zastavena, aby se optimalizovaly provozní parametry, jak je popsáno v tiskové zprávě stanice. A měsíc po startu bylo nutné znovu snížit výkon o téměř polovinu v důsledku poruchy na tepelném zařízení. Jaderná elektrárna Beloyarsk je jednou z nejmenších v Rusku, ale její snížení výroby o téměř 1 miliardu kWh v důsledku výše popsaných problémů přispělo k celkovým ukazatelům Rosenergoatomu.

Tři důvody, proč se to děje

Proč je pro nás důležité znát tyto detaily o vývoji ruských jaderných elektráren a jaké závěry může zahraniční čtenář, který se zajímá o otázky životního prostředí ruského atomu a o zahraniční vliv společnosti jaderného státu během války na Ukrajině, aby se osamostatnil? Existují nejméně tři důležité aspekty situace.

1. 1. Do roku 2030 se Rosatom více zaměří na výstavbu jaderných elektráren v Rusku než na zahraničí.

Aby Rosatom splnil cíl zvýšit podíl jaderných elektráren v Rusku na 25 % do roku 2045 a nahradit odchozí kapacity, musí naléhavě zahájit masivní výstavbu nových bloků. Podle našich výpočtů se podle našich výpočtů, která byla zveřejněna ve zprávě „Belllons“ o jaderném průmyslu Ruska, pokud ne do roku 2035, se celková kapacita ruského jaderného parku zkrátí o třetinu a do roku 2045 – téměř o polovinu současné úrovně 29,5 GW.

V současné době jsou v Rusku ve výstavbě pouze tři bloky – dva VVER-TOI o 1 250 MW na JE v Kursku-2 a reaktor o výkonu 300 MW BREST v Seversku. Bylo však již získáno povolení pro výstavbu dalších dvou VVER-1200 na Leningradské jaderné a jaderné a генсхемеRosatom plánuje do roku 2035 postavit 10 velkých pohonných jednotek. Ve výstavbě do roku 2030 bude mít 8 bloků s celkovou kapacitou 9 GW.

Za rok 2024 Rosatom staví 19 jaderných elektráren v 7 jaderných elektrárnách v 6 zemích: 4 v Turecku, Egyptě, Číně, Indii 2 v Bangladéši a 1 v Íránu. Do roku 2030 by měly být dokončeny téměř všechny, snad kromě 1x2.

Rosatom však v posledních letech nepodepsal nové smlouvy na výstavbu bloků. Potenciálně, pokud je štěstí na straně Rosatomu, pak v nadcházejících letech může získat zakázky na výstavbu druhé jaderné elektrárny v Turecku, další jaderné elektrárně v Indii, možná vyhrát výběrové řízení na dva bloky v Kazachstánu, získat několik dalších objednávek v Číně, které jsou zřídka široce oznámeny s předstihem, a také přinést na úroveň smluv na záměr vybudovat jadernou elektrárnu v Africe. Pokud se však v nadcházejících letech objeví nové projekty, je stále nepravděpodobné, že do roku 2030 dosáhnou zahájení výstavby. Celkem se do roku 2030 bude Rosatom stavět od 6 do 10 bloků velkých jaderných bloků v zahraničí. Neovažujeme v současnosti o projektech SMR kvůli jejich menšímu měřítku.

Podle známých plánů a projektů se tak objem výstavby velkých jaderných elektráren s účastí Rosatomu na světě do roku 2030 sníží z 22 na začátek roku 2024 na 14–18. Oh, eh. 20 – 40%. Zároveň se podíl zahraničních projektů sníží téměř o polovinu, a to z nynějších 90 % (19 z 22) na přibližně 55 % (ne více než 10 z 18) v roce 2030. Za šest let se tedy Rosatom zaměří na výstavbu jaderných elektráren uvnitř Ruska více než na zahraničí a celkový objem výstavby velkých bloků pro své projekty se může snížit o třetinu. Zachovat si celkový objem výstavby do roku 2030 může být v nadcházejících letech nových projektů Rosatomu v Číně v Číně jen náhle zahájeno ve výši nejméně 4 velkých bloků.

Takové prodloužení bloku by mělo umožnit společnosti Rosenergoatom vyhnout se v nadcházejících letech vlně uzavírání starých bloků a udržet se v ní stálou úroveň výroby před zavedením nových kapacit po roce 2030.

Navzdory skutečnosti, že prodloužení životnosti bloků je běžnou praxí na světě, měla by být tato rozhodnutí pečlivě vypracována a hodnocena pro každou jednotku individuálně a měla by být prováděna za podmínek transparentnosti přijatých rozhodnutí.

Kromě toho se všechny tyto reaktory nacházejí nejblíže k západním hranicím Ruska a Evropy. Zejména reaktory RBMK na jaderných elektrárnách Leningrad, Kursk a Smolensk nejsou dále než 70 km od evropských hranic. Všechny patří reaktorům černobylského typu. Všechny tyto reaktory v zahraničí, v Litvě a na Ukrajině, již byly zastaveny z politických důvodů a z obav souvisejících s bezpečnostními otázkami. Jaderná elektrárna Kola se nachází 100 km od hranice s Finskem, je největší jadernou elektrárnou na světě za polárním kruhem a jednou z nejstarších jaderných elektráren v Rusku. Páření těchto reaktorů o dalších 5 let proto může zvýšit již existující obavy sousedních zemí z možných důsledků pro sebe a pro arktickou oblast jako celek. Zároveň v souvislosti se současnou konfrontací mezi Ruskem a Západem nebude možné plně financovat mezinárodní dialog s cílem snížit obavy v těchto otázkách. V podmínkách války však obavy sousedních západních zemí v této otázce nebudou mít pro ruské orgány žádný význam.

3. Kvalita projektů Rosatomu na zahraničních trzích závisí na spolupráci se zahraničními partnery, pokud jde o vybavení turbín.

Třetí důležitý aspekt se týká dokončení zahraničních projektů společnosti Rosatom s domácím vybavením. Jak můžeme vidět na příkladu problémů v roce 2023, mnoho z nich bylo spojeno s kvalitou zařízení na VWER-1200 výkonových jednotek, a to v části turbínového zařízení vyráběného energetickými stroji. Na zahraničních projektech nabízí Rosatom zahraničním zákazníkům hlavní exportní projekt VWER-1200 pohonné jednotky s možností výběru dodavatele zařízení strojovny.

Například ve 4 blocích VWER-1200 v Číně na JE Tchien-wan a JE Sudadup dodává Rosatom pouze vybavení jaderného ostrova. A strojové haly v Číně jsou vybaveny výbavou vlastní výroby. U většiny ostatních projektů, zejména u všech 4 bloků v jaderné elektrárně Akkuyu v Turecku, 4 bloky jaderné elektrárny El Dabaa v Egyptě v Egyptě, dvě plánované bloky jaderné elektrárny Paksh-2 v Maďarsku a zrušeném projektu jednoblokové jaderné elektrárny ve Finsku byly nebo by měly být instalovány francouzské turbiny Arabelle v Alstom Power Systems (patří francouzskému Alstomu a dříve, v letech 2016 až 20.-22). Zařízení turbo-instalace ze strojů „Power“ bylo vyrobeno v množství 8 kusů pro 4 VWER-1200 v Rusku, dva bloky Běloruské jaderné elektrárny (kde měly také problémy) a na dvou blocích ve výstavbě v jaderné elektrárně Rupppur v Bangladéši.

Přímá účast západních průmyslových společností, zejména francouzských společností, tak umožňuje společnosti Rosatom nabídnout zahraničním zákazníkům, kteří mají možnost zvolit si konkurenceschopnější výrobky nebo zvýšit šance na výhru nabídkových řízení. Pokud je Západ vážně znepokojen tím, jak omezit činnost Rosatomu ve třetích zemích, mohlo by být omezení spolupráce v dodávkách turbosetů na nové projekty vážným a významným krokem.

Obecné závěry

Pokles výroby ruských jaderných elektráren je očekávanou a logickou fází vývoje jaderné energetiky země a zažívá období stárnutí určité části svého jaderného parku. Rosatom v posledních desetiletích zaujal vedoucí postavení při výstavbě jaderných elektráren v zahraničí, ale zpozdil fázi výstavby náhradních kapacit v rámci země. V příštích 5 letech dojde k postupnému přeorientování Rosatomovy aktivity ze zahraničních projektů na výstavbu jaderných elektráren na domácí. Zároveň kvalita ruského turbínového zařízení vede k pravidelným technickým problémům a používá se především na domácí projekty. Je nepravděpodobné, že by se situace v nadcházejících letech rychle změnila, takže v mnoha případech konkurenčního výběru projektů bude úspěch nových návrhů na vývoz Rosatom na výstavbu jaderné elektrárny záviset na účinné spolupráci se zahraničními, především západními partnery. A možná z dlouhodobého hlediska Číňany.