Clanek pochazi z Yktimes.ru
Částečné pozastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu v nadcházejících měsících nepřinese spotřebitelům v Evropě problémy - poptávka bude v létě poměrně nízká. Pokud se ale do zimy nepodaří dohodnout podmínky provozu ukrajinského systému přepravy plynu, zbývající tranzitní kapacity nemusí stačit, domnívá se expert Institutu energetiky a financí Sergej Kondratiev. Jeho názor uveřejňuje portál magazínu Forbes.
Dne 10. května oznámil „Operátor GTS Ukrajiny“ vyšší moc a pozastavení tranzitu ruského plynu plynovodem Sojuz, který prochází měřicí stanicí plynu Sokhranovka (GIS). Důvodem byla ztráta kontroly ze strany Ukrajiny nad územím, kde se stanice nachází. A přestože Gazprom s rozhodnutím ukrajinského operátora nesouhlasil, tranzit po této trase byl zastaven. Nyní dodávky ruského plynu přes Ukrajinu jdou pouze přes plynovod Urengoj-Pomary-Užhorod, který zůstává plně pod kontrolou ukrajinské strany.
Co se stane s tranzitem ruského plynu dále, a to i ve světle následných událostí: zastavení dodávek do Polska a Bulharska a znárodnění společností vlastněných Gazpromem v Evropě?
Odklon od trasy
V roce 2019 podepsaly Naftogaz Ukrainy a Gazprom další kontrakt na tranzit ruského plynu, který zahrnuje přepravu 65 miliard metrů krychlových v roce 2019 a až 40 miliard metrů krychlových od roku 2020. Smlouva byla uzavřena podle schématu „pump or pay“ a předpokládala bezpodmínečnou platbu za nasmlouvané objemy tranzitu. 70 % tranzitu mělo jít po hlavním tranzitním koridoru - plynovodním systému Urengoj-Pomary-Užhorod (GIS Sudzha), 30 % - přes plynovod Sojuz (GIS Sokhranovka). Gazprom plánoval, že v letech 2021-2022 bude schopen spustit Nord Stream 2 a ukrajinskou trasu využije pouze v případě vysoké poptávky na evropském trhu. Naftogaz zase očekával uzavření nové smlouvy – minimálně na 10 let.
Ale po zahájení ruské vojenské „zvláštní operace“* na Ukrajině se situace dramaticky změnila. Německo odmítlo spustit Nord Stream 2 a země střední a východní Evropy začaly hledat možnosti, jak zvýšit dodávky plynu z jiných zemí. Vývoz plynu z Ruska do Evropy však zůstal v březnu až dubnu stabilní na úrovni 220-250 milionů metrů krychlových denně (bez dodávek přes Turecký proud) a poptávka zůstala po ukrajinské trase. Začátkem května se tranzit přes ukrajinskou GTS dokonce zvýšil na 85-90 milionů metrů krychlových denně, čímž se přiblížil smluvním objemům (110 milionů metrů krychlových denně). To ale netrvalo dlouho: po odstavení odběru plynu na Sokhranovce tranzit klesl na 55–65 milionů metrů krychlových a pravděpodobně bude dále klesat, až se bude blížit únorovým minimům (25–30 milionů metrů krychlových za den).
Reakce trhu byla zdrženlivá – ceny plynu vzrostly o 14 % (až 1 170 USD za tisíc metrů krychlových). Ještě před rokem by takové ceny byly považovány za rekordní a částečné zastavení tranzitu přes Ukrajinu mohlo u spotřebitelů vyvolat paniku, ale za poslední tři měsíce si kupující na špatné zprávy zvykli. Relativní stabilitu evropského trhu stále zajišťuje nízká poptávka po plynu v důsledku přechodu na uhlí a další energetické nosiče a také relativně teplé počasí. Díky tomu může Gazprom splnit všechny požadavky kupujících i při nízkém zatížení ukrajinského GTS a ukrajinský provozovatel nemůže využít kapacitu plynovodu Sojuz.
Ale vyřazená Sokhranivka se pravděpodobně nestane jediným omezením tranzitu. 11. května ruské úřady uvalily sankce na několik evropských plynárenských společností, včetně EuroPol Gaz, provozovatele polské části plynovodu Jamal-Evropa. Dlouhodobý kontrakt na tranzit ruského plynu tímto plynovodem vypršel v roce 2020 a od té doby Gazprom krátkodobě rezervoval kapacitu plynovodu. V roce 2022 dodal plynovod Jamal-Evropa, který byl dlouhou dobu jednou z hlavních tras pro dodávky ruského plynu do EU, pouze 1,3 miliardy metrů krychlových, to znamená, že kapacity byly zatíženy pouze na 12 %.
Přesto uvalené sankce výrazně omezují možnosti navýšení (v případě potřeby) dodávek z Ruska do zemí severozápadní Evropy. Nyní může Gazprom využít buď Nord Stream 1 (který již funguje na plný výkon), nebo ukrajinskou trasu. Dostupné nasmlouvané tranzitní kapacity v tomto směru nyní dosahují 230 milionů metrů krychlových denně (85 miliard metrů krychlových ročně) plus dalších 100 milionů metrů krychlových denně do zemí jižní Evropy (přes Turecký proud). Pokud Rusko ani země EU nezavedou nová omezení dodávek, tyto kapacity nemusí stačit k akumulaci nezbytných zásob v evropských podzemních zásobnících plynu (PZP) a k zásobování v době špičky zimní poptávky.
plynový solitér
Nyní provozovatel ukrajinské GTS deklaruje připravenost zvýšit tranzit plynovodem Urengoj-Pomary-Užhorod přes stanici Sudzha a nabízí zvýšení průtoků na 100-110 milionů metrů krychlových za den. Gazprom to odmítá s tím, že je to „technicky nemožné“.
Pravda, v roce 2020 byly toky plynu přes Sudzhu znatelně vyšší než 100 milionů metrů krychlových za den, takže Gazprom by pravděpodobně mohl zvýšit dodávky plynu přes Sudzhu, ale to nemusí být pro společnost ziskové – zachování tranzitu přes Sokhranovku „umožňuje Gazpromu využít kapacita plynovodu Sojuz, který dodává plyn z naleziště v oblasti Orenburg a ze střední Asie, může být obtížné převést tyto objemy do „koridoru Sudzha“. Kromě toho může mít Gazprom svůj vlastní názor na to, zda jde o situaci vyšší moci. Území, kde se nachází GIS „Sokhranivka“, přešla pod kontrolu LPR před více než měsícem, zatímco personál ukrajinského operátora si zachoval schopnost pracovat na stanici obvyklým způsobem a nástroje operátora umožňují sledovat všechny toky plynu v ukrajinském GTS.
V nadcházejících týdnech bude Gazprom pravděpodobně nadále přísně dodržovat tranzitní smlouvu z roku 2019 a nezvýší tranzit přes GIS Sudzha. Problémy by mohly nastat v případě znatelného nárůstu žádostí od evropských spotřebitelů, ale Gazprom se s takovou situací v následujících měsících pravděpodobně nepotkne. Poptávku evropských spotřebitelů ovlivní nejen vysoké ceny plynu, ale také rozhodnutí Ruska přejít na platby v rublech. Společnosti z Polska a Bulharska již opustily nový postup placení za ruský plyn, s vysokou pravděpodobností mohou přestat nakupovat plyn od Gazpromu, společnosti z Nizozemska, Česka a dalších zemí EU. To znamená, že tranzitní kapacity, které má Gazprom v současnosti k dispozici, mohou být zcela dostatečné pro splnění požadavků spotřebitelů.
Ale i když se ukáže, že poptávka v Evropě je vyšší, existuje mnoho možností. Patří mezi ně prodej plynu (v rámci spotových transakcí) na výstupu z ruské GTS, navýšení dodávek přes Bělorusko prostřednictvím systému Gazprom Transgaz Bělorusko nebo dokonce spuštění Nord Streamu 2. Poslední věta vypadá neuvěřitelně jen na první pohled. Četná vzájemná omezení ze strany zemí EU a Ruska v posledních měsících zatím tento projekt neovlivnila - sankce proti Nord Stream 2 byly přijaty pouze ve Spojených státech. Plynovod je přitom kompletně připraven k provozu a může být spuštěn do týdne. V současné politické realitě si to nelze představit, ale také nelze předvídat, jaké budou vztahy mezi Ruskem a Evropskou unií za šest měsíců.
Sergej Kondratěv.
