Katastrofické prognózy z počátku jara o selhání ruské ekonomiky, dolaru „na dvoustovce“ a masové nezaměstnanosti se nenaplnily. Ekonomika Ruské federace se chovala jako hračka roly-poly, houpala se, ale začala se narovnávat, zdá se, i přes vnější omezení. Ale je tu nějaký neviditelný faktor, který jí zabránil spadnout?

Na vlně optimismu

Začátkem roku 2022 se ruská ekonomika setkala na vzestupu. V návaznosti na efekt oživení po zrušení karanténních omezení, na pozadí růstu světové ekonomiky, zůstal růst HDP v prvních dvou měsících podle Ministerstva hospodářského rozvoje Ruské federace na úrovni 5,0 % meziročně. „Produkce“ v lednu až únoru vzrostla o 7,5 % díky růstu těžebního i zpracovatelského průmyslu. Nezaměstnanost zůstala na historických minimech (v průměru 4,3 % za dva měsíce) a reálné mzdy nadále rostly. Rostly sice jen o 2 %, ale na podporu spotřebitelské poptávky to stačilo - v lednu až únoru se maloobchodní obrat meziročně zvýšil o 4,4 %.

Pravda, lidi rozčílily rostoucí ceny. V roce 2021 inflace překročila 8 %, což je více než dvojnásobek cíle centrální banky. Snížení cen ale lidé neočekávali – podle průzkumu Nadace veřejného mínění, který si nechala zpracovat Centrální banka Ruské federace v lednu 2022, inflační očekávání lidí klesla na 13,7 % a nadále se drží poblíž mnohaletých maxim. Lidé odhadovali současnou cenovou hladinu jako „plus 16,7 %“ oproti loňskému roku. Ale ve skutečnosti se růst cen v „průměru“ začal zpomalovat.

Odhady očekávané i pozorované inflace se přitom u respondentů snížily jak s úsporami, tak bez nich – tedy jak ti, kteří mají peníze, tak ti, kteří žijí od výplaty k výplatě, věřili ve zlepšení ekonomické situace.

Významná změna a její důsledky

Před šesti měsíci se však „situace v ruské ekonomice výrazně změnila“, jak uvedla centrální banka Ruské federace ve svém strategickém dokumentu „Hlavní směry jednotné státní měnové politiky pro rok 2023 a období 2024 a 2025 .“

Ruská centrální banka označila důvod takových změn za „bezprecedentní rozsah sankcí proti ruskému reálnému a finančnímu sektoru. Výrazně brzdily mezinárodní logistiku a zúčtování, omezovaly dovoz zahraničního a vývoz domácího zboží a služeb. Některé mezinárodní společnosti navíc pozastavily svou činnost v zemi. Uvalení sankcí a výrazné zvýšení nejistoty vedlo ke zvýšení volatility na finančním trhu, zvýšení rizik pro finanční stabilitu a zvýšení inflačních a devalvačních očekávání,“ vysvětlil finanční regulátor.

Sankce byly skutečně bezprecedentní. Nejpřísnější restriktivní opatření vůči vládním strukturám a korporacím Ruské federace zavedly USA, EU, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Švýcarsko a Norsko zavedly omezení téměř totožná se sankcemi EU. Samostatná opatření proti ruským společnostem zavedly Tchaj-wan, Jižní Korea a Singapur. Zástupci Izraele a Kazachstánu, které k sankcím formálně nepřistoupily, navíc uvedli, že jejich jurisdikce nebudou využívány k obcházení sankčních omezení.

Nejambicióznější byly sankce proti Ruské bance. Liší se podle zemí – od zmrazení rezerv Bank of Russia v případě USA a EU až po zákaz transakcí ve většině ostatních zemí.

Kromě formálních vládních sankcí byla zahraničními společnostmi uvalena řada dobrovolných omezení podnikání v Rusku. Obsah a důsledky takových dobrovolných sankcí podrobně rozvedlo Centrum pro strategický výzkum ve zprávě „Obraz zahraničního podnikání v nových ekonomických podmínkách“.

Přibližně polovina ze 600 největších společností působících v Ruské federaci s ročním obratem 5,7 miliardy rublů oznámila rozhodnutí nějak omezit své aktivity v zemi, z nichž asi 20 % pozastavilo svou činnost.

Zahraniční podnikání přímo vytváří 2–3 % pracovních míst v ruské ekonomice a ve skutečnosti není kritickým zaměstnavatelem v národním měřítku. CSR odhaduje, že společnosti, které pozastavily svou činnost, zaměstnávají 120 000–150 000 lidí.

Přesto je v některých regionech podíl zahraničního podnikání na struktuře zaměstnanosti významný, vysvětlili analytici Centra pro strategický výzkum. Pro jednotlivé regiony, které si zakládaly na přilákání zahraničního byznysu, je podíl zahraničních firem na zaměstnanosti významný a dosahuje 20 %. Mnohé z těchto regionů byly prvními, které utrpěly rozhodnutími zahraničních firem omezit svou činnost.

Kohoutek a umyvadlo

Musíme vzdát hold vládě a zejména centrální bance. Za této situace finanční úřady jednaly rozhodně a rychle.

Vládní ekonomové nikdy nezažili žádné iluze o struktuře ruské ekonomiky moci. Všichni pochopili, že za růstem ekonomiky stojí především export, který se na růstu HDP podílel zhruba jedním procentem (a ruská ekonomika za posledních 12 let nerostla v průměru o více než procento ročně).

Ekonomiku Ruské federace si lze nejsnáze představit jako „bazén s pěti potrubími“ - zdroje vytékají jedním „potrubím“ a peníze přijaté na platbu za tyto zdroje přicházejí jiným „potrubím“. Peníze tečou zpět přes třetí „rouru“ do stejného místa, odkud čtvrtou „rourou“ přichází „průmyslové“ zboží – řada typů investičních zařízení, surovin a materiálů, prekurzorů pro výrobu moderních léků, vědeckého vybavení , softwarové produkty atd. a prostřednictvím páté „fajfky“ – spotřební zboží: oděvy, domácí spotřebiče a elektronika, auta, hračky, řada druhů surovin pro potravinářský průmysl včetně průmyslu „fast food“.

Uměním řídit takovou ekonomiku je podle úřadů zajistit, aby množství peněz v tomto fondu v daném okamžiku bylo na maximální možné úrovni, což by vládě umožnilo financovat projekty, které jsou pro ni důležité.

Ale nemyslete si, že provozovat takovou ekonomiku je snadné.

Úřady si byly vědomy toho, že ekonomika země, která je stejně závislá na úrovni cen uhlovodíků jako ta ruská, se buď zrychlí, nebo zpomalí podle světových cen surovin, a taková zrychlení a zpomalení se nemusí shodovat s plány ruské úřady.

Úřady si jednou provždy vzpomněly na poučení z 90. let a propad cen ropy na konci 20. století, který zastavil jak hospodářský růst, tak realizaci globálních plánů Moskvy. A nic takového absolutně nechtěli dovolit. Ekonomika se měla posouvat vpřed ne na plný výkon olejového motoru, ale zhruba na polovinu. To neumožnilo rozvoj podniků a zbohatnutí lidí, ale umožnilo úřadům nashromáždit obrovské volné finanční prostředky, které mohly použít ve svém vlastním zájmu, pokud si to přály.

Tento model neumožnil podnikům růst samy o sobě, ale umožnil jim nasměrovat zdroje tam, kde to úřady uznaly za vhodné. Společnost neměla žádné příjmy – ale mohla získat výhodnou půjčku v rámci vládních záruk. Lidé neměli dostatečný příjem na koupi bytu – zde je zvýhodněná hypotéka. Zvýhodněné hypotéky vyvolaly zdražení bydlení – vydělávejte si, prosím, úřady, jak chcete a čím chcete, tady je pro vás „režim OSVČ“.

Jak řídit „pool“, kde byly zdroje přeměněny na měnu a měna na dovážené zboží? Naplnění takového bazénu bylo možné regulovat zvýšením objemu „odlivu zdrojů“ a snížením objemu „příjmu zboží“. A pokud šéfové nemají žádnou moc nad cenou plynoucích zdrojů, pak by rychlost příjmu zboží a tok peněz mohla být dobře regulována.

Centrální banka a vláda proto, tváří v tvář restriktivním opatřením ze strany včerejších „partnerů“, jednaly velmi obratně. Finanční úřady, které se poučily z předchozích krizí, věděly, že v jakékoli složité ekonomické situaci Rusové jednají stejně – berou rubly z bank a přeměňují je na platidla nebo dovážené zboží. Prudce zvýšená poptávka po dolarech a dovozech je pro ekonomiku „zdrojového typu“ nebezpečná v tom, že vyvolává nedostatek oběživa i zboží, což znamená, že zvedá ceny nejen dovozu, ale všeho ostatního.

Centrální banka to nedovolila. Prudké zvýšení klíčové sazby, de facto zákaz vývozu kapitálu, omezení obchodování s měnami srazilo poptávku po dolarech a potlačilo ekonomickou aktivitu, ale uspěchaná poptávka po zboží byla nahrazena hromaděním peněz – lidé si uvědomili, že nákup za prudce zvýšené ceny není nejlepší nápad. Devalvace dolaru navíc donutila lidi snížit jak poptávku po měně (proč kupovat něco, co zlevňuje), tak poptávku po zboží – výměna měny (kdo ji měl) za rubly k nákupu zboží se ukázala být zcela nerentabilní.

Očekávání a fakta

Do jaké míry byla tato opatření účinná? Soudě podle kroků centrální banky jsou přesvědčeni, že mají pravdu. To lze doložit prudkým snížením klíčové sazby – z 20 % v březnu na předkrizových 8 % v červenci. A pokud nebylo možné vrátit ceny na předchozí úroveň, tak v žádném případě skutečně nerostou již třetí měsíc v řadě. Ekonomika nadále funguje. Ano, to není růst, ale pokles HDP se skutečně zpomalil.

A srpnová prognóza ministerstva hospodářského rozvoje vypadá mnohem optimističtěji než ta květnová. Podle této prognózy se HDP Ruské federace do konce roku 2022 sníží o 4,2 % (květnová prognóza předpokládala pokles HDP o 7,8 %); inflace na konci roku bude 13,4 % (byla 17,5 %); reálné disponibilní důchody obyvatelstva se sníží o 2,8 % (byly 6,8 %); průměrná roční míra nezaměstnanosti zůstane na úrovni roku 2021 - 4,8 % (byla 6,7 ​​%); a vývoz za rok se očekává ve výši 585,3 miliard USD (oproti 482,4 miliardám USD v květnu), dovoz - 285,7 miliard USD (oproti 252 miliardám USD).

Podobnosti a rozdíly

Ale abychom si byli jisti, že se ruská ekonomika vrací k růstu, je nutné pochopit, jaký je rozdíl a podobnost mezi současnou „strukturální transformací“ a krizemi z let 1998, 2008, 2014‒2015? A co by mohlo sloužit jako klíčový faktor ekonomické stabilizace?

• Ceny energií. V letech 1998, 2008, 2014 byla ropa levná, nyní drahá a prodej Uralu i se slevami stále přináší ruským úřadům obrovské peníze. Celkově Rusko v první polovině roku 2022 dostalo od Evropy za ropu, plyn a uhlí 81 miliard eur, což je dvakrát více než ve stejném období roku 2021.

Obrovské exportní příjmy se soustřeďují v rukou úřadů – jestliže se v předchozích krizích petrodolary „vracely“ výměnou za průmyslové a spotřebitelské dovozy, nyní podle dřívějších standardů takové dovozy prakticky neexistují a podle předběžného hodnocení Ústředí Banka Ruské federace, na běžném účtu platební bilance Ruské federace je přebytek za leden až červenec 2022 ve výši 166,6 miliardy $, což je více než třikrát více než ve stejném období roku 2021.

• Směnný kurz rublu. Předchozí krize byly doprovázeny prudkým oslabením ruské měny. V roce 1998 se dolar vůči rublu zhodnotil ze 7 na 18 rublů, v roce 2008 - z 24 na 40 rublů, v roce 2014 - ze 45 na 90 rublů. Nyní nic takového neexistuje - nejprve dolar vzrostl z 80 na 130 rublů, ale omezení vývozu kapitálu a rekordní příliv cizí měny v kombinaci s omezením dovozu vyhnaly směnný kurz až na 50 rublů za dolar. , což dokonce vyvolalo obavy vlády, která ztrácela rozpočtové příjmy z exportu.
• Inflace. A v letech 1998, 2008 a 2014-2015 byly problémy v ekonomice doprovázeny výrazným nárůstem cen. Ceny vzrostly i nyní. Oficiální inflace se pohybuje kolem 17 %, ale ceny se v posledních měsících zastavily.
• Sankce. Ani v roce 1998, ani v roce 2008 ve vztahu k ruské ekonomice neexistovaly. V roce 2014 byl nejpozoruhodnějším „příběhem sankcí“ zákaz dovozu potravin z EU, „protisankce“, kterou zavedla ruská vláda. Vedla ke zdražení na ruském trhu s potravinami a ke zvýšení zisků ruských zemědělských podniků, ale ekonomiky zemí EU se dlouhodobě prakticky nedotkla. Nyní ruská ekonomika čelí mnoha omezením sankcí.
• Banky. V roce 1998 se symbolem krize stal krátkodobý kolaps bankovního systému. V roce 2008, 2014 a 2022 však vládní opatření umožnila udržet stabilitu bankovního systému.
• Nezaměstnanost. Žádná z ruských krizí od roku 1998 nebyla doprovázena prudkým nárůstem nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé postupovali jinak – pracovníci nebyli propouštěni, ale nabízeli jim práci za nižší mzdu nebo zkrácenou pracovní dobu, což lidé kompenzovali různými částečnými úvazky. Totéž se děje nyní – masová nezaměstnanost není dodržována.

Na první pohled se s výjimkou sankcí nic zásadního pro ekonomiku neděje. Ale jak je na tom ekonomika?

• Výroba. Obecně je oficiální dynamika průmyslové výroby za leden až červen 2022 plus 2 %. Zároveň ale v řadě odvětví dochází k prudkému poklesu. Například v květnu 2022 činila výroba osobních automobilů pouze 3,3 % oproti předchozímu roku. Výroba autobusů klesla o 77 %, dieselových lokomotiv o 63 %, chladniček o 58 %, nákladních vozů o 52 %, elektromotorů o 50 %. Všechno jsou to výroby s velkým podílem importovaných komponentů. Během krizí v letech 2008 a 2014‒2015 nedošlo v těchto odvětvích k tak prudkému poklesu.
• Export a výroba uhlovodíků. Podle Gazpromu činil v první polovině srpna pokles produkce meziročně 32,2 % (v červenci 35,8 %), pokles exportu do zemí mimo SNS činil 59,0 % (v červenci 58,4 %) . Podle výsledků za sedm a půl měsíce - 13,2 % ve výrobě a 36,2 % ve vývozu. Na tuzemském trhu podle výsledků za stejných sedm a půl měsíce klesla poptávka po plynu o 2,3 %.

A podle průmyslových zdrojů se těžba ropy s plynovým kondenzátem v Ruské federaci v prvních dvou srpnových týdnech snížila o téměř 3 % ve srovnání s červencem, což činí 1428 milionů tun denně (1468 milionů v červenci). V barelech to je 10,47 milionu barelů denně oproti 10,76 milionu v červenci.

Snížení těžby ropy je ale zcela oprávněné – od 5. prosince hodlá EU přestat nakupovat ruskou ropu a od 5. února ropné produkty. Embargo znamená, že Ruská federace bude muset najít, kde prodat 1 milion barelů denně ropných produktů a 13 milionů barelů ropy denně.

Příjmy a výdaje

Ministerstvo financí uvádí , že v červenci činil deficit federálního rozpočtu 892 miliard rublů (za leden až červenec je stále přebytek 482 miliard rublů). Zároveň se v ročním vyjádření tržby z ropy a zemního plynu snížily o 22,5 % – na 770,6 miliardy rublů (oproti 994 miliardám o rok dříve). Neropné a plynárenské příjmy (DPH, daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu a další) se rovněž snížily – téměř o 30 % – na 990,4 miliardy rublů (1,39 bilionu o rok dříve).

Co je důležité v datech ministerstva financí?

Samotný rozpočtový deficit Ruské federace, vytvořený v červenci (892 miliard rublů), je obrovský, ale ne katastrofální. V tomto případě není důležitý deficit, ale důvody jeho vzniku a co s ním úřady udělají.

S důvody růstu rozpočtových výdajů je vše víceméně jasné - proto ministerstvo financí nezveřejňuje strukturu výdajů.

S příjmem si ale poradíte.

současní kupci ruských zdrojů za ně platí mnohem méně než předchozí kupci.

A také oproti loňskému roku prudce klesly neropné a plynárenské příjmy - to znamená, že nakupujeme méně (DPH - minus 41 %, spotřební daně - minus 26 %), dostáváme menší zisk (daň ze zisku - minus 32 % ). Pouze výběr daně z příjmu fyzických osob se zvýšil - a to 1,7krát (ale v měřítku federálního rozpočtu je tato daň zanedbatelná). To znamená, že se zdá, že lidé mají více peněz, ale méně je utrácejí.

Daňové příjmy do federálního rozpočtu z dovozu se podle ministerstva financí neobnovují: v červenci minus 43,7 % oproti minus 45,3 % o měsíc dříve. Šéfka Centrální banky Ruské federace Elvira Nabiullina na setkání ve Státní dumě Ruské federace věnovaném projednání výroční zprávy Ruské federace za rok 2021 varovala, že „sankce postihly především finanční trh. , ale nyní začnou stále více ovlivňovat reálná odvětví ekonomiky. Hlavní problémy nebudou spojeny ani tak se sankcemi vůči finančním institucím, ale s omezením dovozu, logistiky zahraničního obchodu a v budoucnu s možným omezením vývozu ruských produktů.

Po uvalení sankcí a omezení dovozu v březnu totiž mnoho firem oznámilo, že mají zásoby komponentů v průměru na 6-9 měsíců. Přítomnost takových rezerv zpomalila pokles zpracovatelského průmyslu, který se z únorových maxim propadl o cca 11-12 %. Ale pokud by se problém dodávek dováženého zboží pro meziprodukty a investiční účely řešil na úkor „nových partnerů“, tak to vidíme ve statistikách Ministerstva financí – ale toto nevidíme.

Emisní cena

Proč ale domácí produkce neroste?

Protože neexistuje poptávka spotřebitelů. Podle Rosstatu činila ve druhém čtvrtletí roku 2022 výše peněžního příjmu průměrného Rusa 44 374 rublů měsíčně. V nominálním vyjádření se růst výnosů prudce zrychlil: 15,2 % oproti 10,9 % o čtvrtletí dříve. Inflace ale tento růst „vynulovala“. Žádné peníze, žádné výdaje.

A zde bychom si měli připomenout, co bylo podstatou plánu „strukturální transformace“ z pohledu makroekonomie. Tento plán předpokládal, že při absenci (nebo při prudkém omezení) dovozu lidé půjdou nakupovat „zboží domácí výroby“, navzdory rostoucím cenám.

Při absenci úvěru budou muset použít své úspory.

Ale výrobce převádí výnosy na cizí měnu za dobrý kurz, zásobuje zařízení, komponenty atd. a bude pokračovat v prodeji. Vzniknou takové „cenové nůžky“, ve kterých budou lidé levně prodávat svou práci firmám a kupovat zboží od těchto firem – draze.

Něco se ale pokazilo, jak píše Centrální banka Ruské federace ve své Monetary Policy Report: „Spotřebitelé v březnu vytvořili zásoby široké škály zboží, z nichž některé se již na trhu neprodávaly. Nově představené produkty mohou být neznámé nebo neznámé, a to jak kvůli nové značce, tak kvůli novým funkcím. U řady zboží je interní individuální cena, za kterou by byl kupující ochoten vyzkoušet nový produkt, nižší než skutečná cena nabízená prodávajícím.

Na druhé straně „výrobci a prodejci zboží v březnu zvýšili ceny za předpokladu, že zavedený slabý směnný kurz rublu bude přetrvávat po dlouhou dobu… kvůli nutnosti používat delší přepravní trasy nebo platit za další zprostředkovatelské služby. V důsledku toho výrobci a prodejci snižují ceny ne úměrně posilování kurzu, ale mnohem méně.

Lidé tedy čekají na snížení cen a výrobci na růst tržeb. „Výsledkem takového očekávání může být dlouhodobé ochlazování spotřebitelské aktivity, což ve svém důsledku povede ke zpomalení strukturálních úprav – pro podniky bude obtížné uvádět na trh nové produkty a rozvíjet výrobu,“ vysvětluje. centrální banka Ruské federace.

Zde je důležité pochopit, že v některých odvětvích dochází k nárůstu tržeb, růstu investic a růstu mezd nad trh. Musíme ještě zjistit, kdo a jak se obohatil o to, co se děje v ekonomice.

Před čím nás upřímně varovala Centrální banka Ruské federace. Místopředseda Bank of Russia Alexej Zabotkin představil Směrnice pro jednotnou státní měnovou politiku na roky 2023 a 2024 a 2025: „Finanční situace se stabilizovala. A nyní ekonomika prochází transformací. Jde o obtížnou a zdlouhavou fázi adaptace na nové vnější podmínky. Firmám chvíli trvá, než překonfigurují obchodní modely a ekonomické vazby, a než občané překonfigurují své spotřebitelské návyky.“

Nejzajímavější je, že průzkum Nadace veřejného mínění, který proběhl od 29. června do 8. července, zaznamenal nárůst optimismu lidí:

Téměř rekordní optimismus Rusů ale nepřechází v tak rychlý růst spotřeby. To znamená, že v průzkumech se lidé shodují, že vše bude v pořádku, ale ve skutečnosti raději šetří, než utrácejí.

Tady to je, cena za stabilizaci ekonomické situace. Za strukturální transformaci ekonomiky musí lidé zaplatit svou mírou spotřeby – právě snížení spotřeby umožnilo udržet plné regály obchodů a zpomalit růst cen. A úřady - prozatím - jsou připraveny smířit se s tím, že lidé nejsou připraveni utrácet své peníze a doplňovat rozpočet - příjmů z ropy je dostatek. Dokud to stačí. Vysoké ceny ropy a snížené výdaje lidí jsou to, co pomohlo vyvážit ekonomiku. Ale už ne.