Novaja Gazeta to řekly dvě matky pohřešovaných branců, kteří sloužili v Moskvě . Evropě , že byli požádáni, aby uznali, že jejich synové „zemřeli v důsledku nehody“. Tyto dokumenty odmítli podepsat. Novaja Gazeta. Evropa zveřejňuje příběh matky brance, která nám vyprávěla o tom, jak ruské vojenské velení zachází s příbuznými zesnulých vojáků. Sdílela také účty zraněných vojáků, kteří jsou stále v nemocnicích. Jejich jména z bezpečnostních důvodů nezveřejňujeme.

„Velení se s námi sešlo poté, co jsme na samém začátku udělali vlny, když jsme mluvili s reportéry. Byli jsme pozváni na besedu. Ti, kteří mohli přijet do Sevastopolu, se setkali s velitelem [admirálem Černomořské flotily Igorem Osipovem osobně]. Ne jeden na jednoho, bylo tam asi 10 lidí: zástupci vojenské prokuratury, městské správy, nějací psychologové. Setkání začalo pro všechny stejně, řekli nám: „Křižník bude uznán jako součást speciální vojenské operace. Všichni kluci jsou hrdinové, budou oceněni medailí za odvahu (pravděpodobně má na mysli Řád odvahy – pozn. redakce ).“

Před příchodem na schůzku jsem zavolal na ruské ministerstvo obrany, abych se zeptal na stav mého syna. Stalo se tak poté, co zveřejnili oficiální informace. Bylo mi řečeno, že můj syn není na seznamu zabitých, zraněných nebo pohřešovaných vojáků. Zeptal jsem se jich, co to znamená. Řekli mi: "To znamená, že je v řadách." Přišel jsem na schůzku a dali mi toto úvodní prohlášení o hrdinech, boji a tak dále: podstatou bylo, že bychom měli uznat naše syny za zabité.

Pak jsem se jich zeptal, proč můj syn není na žádném seznamu ruského ministerstva obrany. Řekli mi, že je v řadách. Byl tak překvapený. Řekl mi, že zjistí, proč to říkají. Zeptal jsem se ho, jestli existuje možnost, že tam byl vor nebo že tam byly čluny nebo tak něco, že by se dostaly na jiné území. Podíval se na mě. Sotva dokázal udržet smích. "Ne, ne, to je nemožné," řekl mi.

Druhý den jsem znovu volal na ministerstvo obrany. Řekli mi, že stále není na žádném seznamu. Zmínili všechny existující seznamy a přidali jednoho ze „zajatých vojáků“.

Později se mi vojenské velení snažilo dokázat, že branci se neúčastnili aktivního boje.

"A co ostrov Zmiinyi?" Zeptal jsem se. (Údajně se křižník Moskva účastnil útoku na ostrov v prvních dnech války na Ukrajině — pozn . red . ). „Jak by se toho mohl nezúčastnit? Polovina posádky je zapojena do aktivního boje a polovina je tam jen kvůli jízdě?

Zeptal jsem se ho, jestli je v tu chvíli na palubě lodi celá posádka. Řekl mi, že ano. To znamená, že každý člen posádky byl zasažen tím, co se mohlo stát. Všichni byli v nebezpečí.

Několik lidí je považováno za nezvěstné z vojenské jednotky číslo 5 (strojovna). Stejný kapitán třetí řady nám, rodičům, vypráví pokaždé jiný příběh. Snažil se mi říct, že moje dítě zemřelo na vdechnutí kouře. Jiné matce řekl, že osobně vyprovodil lidi ze strojovny, ale dva lidé ze středu fronty někde zmizeli a nemohli je najít. Říkám mu, že pokud rozumím, průchody jsou tam úzké a další člověk v řadě by klopýtl, kdyby někdo spadl. Přikývne a souhlasí.

Když vše podrobně popisují, policisté pláčou. A přesto na nich nejsou škrábance ani popáleniny. Také nám řekli, že nikdo nebyl těžce zraněn. A pak je někdo vzadu a říká: "Měli jste je vidět [zraněné] v naší nemocnici."

Do 9. května jsme pochopili, že žádná pátrací akce neprobíhá. Zeptal jsem se chlapa, kterého znám, který tam pracuje, slouží tam. Řekl mi: ‚Pátrací operace? Žádná pátrací akce se nekoná. Někdo by to určitě nechal uklouznout nebo nám to řekl.“ Takže se jen zdržovali časem. Řekli nám, že probíhá pátrací akce a my jsme tam seděli a čekali, s nikým jsme nemluvili.

Personál nemocnice s námi vůbec nemluví. Když jim řeknete jméno ze seznamu, vloží ho do počítače, řeknou nám „počkej, počkej“ a odejdou. Pak se vrátí a řeknou nám, že nikdo s tímto jménem není. Když jsem jim zavolala na telefon, nezeptali se ani na jméno nebo datum narození mého dítěte. Někomu se jednou podařilo dostat do hlavní vojenské klinické nemocnice Burdenko, když to ještě bylo možné. Řekli jim, že se tam nacházejí vážně zraněné a neznámé osoby. To jsme si mysleli, protože když jsme se ptali kolem, řekli nám, že tam byli lidé s vážnými zraněními, někteří byli neseni na nosítkách, nemohli chodit. Jsou tam vojáci s poraněními střepinami, s poraněním hlavy. Někteří jsou v takovém stavu, že si nepamatují, jak se do nemocnice dostali. Mezitím,

Pak jsme začali dostávat dopisy z odvodových úřadů se slovy: „S lítostí vám musíme oznámit, že se váš syn ztratil v důsledku nehody. A pak mi poslali za mě vyplněné prohlášení, které říká, že souhlasím s tím, že tělo mého syna nebylo nalezeno kvůli tomu, že došlo k nehodě. Pozvali mě, abych podepsal toto prohlášení, a řekli mi, že existují svědci, kteří toho dne viděli mého syna na křižníku, ale neviděli, kam zmizel. Toto prohlášení u sebe nemám, ani jsem si pro něj nepřišel. Řekl jsem jim, že nic nepodepíšu. A pak mi zavolali a řekli, že „prohlášení už podepsaly tři rodiny, měli byste přijít podepsat také, aby se to bez prodlení dostalo k soudu“. Ani se mě nezeptali, jestli jsem ochoten podepsat toto prohlášení, že dobrovolně uznávám svého syna za zabitého... Ani zabitého.

Dokument také říká, že mi bude poskytnut právní zástupce, poté mohu požádat o peníze z pojištění. Něco málo přes 7 milionů (rublů, asi 111 800 eur — pozn . red . ). Řekl jsem jim, že nepřijdu.

Zavolal jsem jednomu z otců, jeho syn mu řekl, že jim velitelé vzali vojenské průkazy, aby je prohlásili za účastníky „zvláštní vojenské operace“, kteří budou dostávat bojový plat. A pak obdržíme prohlášení, které nezmiňuje, že se účastnili operace. Ani se nezmiňuje, že byli zabiti, říká se, že „zemřeli“. Jako by si šli pro chleba a zmizeli.

Kapitán třetí hodnosti nám řekl: "Podepsali jsme NDA, ale stejně vám to řeknu tajně." Překvapilo mě, že jen tak něco řekne ženě, kterou nezná. Řekl mi o těch raketách a že je tam drželi pět dní, vyslýchali je a přijela komise. A vyšel mi vstříc, vypadal docela dobře, nezdá se, že by tam strávil pět bezesných nocí, i když říkal, že byl toho dne právě propuštěn. Když můj syn někdy opustil křižník, byl tak unavený a opotřebovaný. Čekal, až jeho služba skončí, aby to všechno navždy opustil. Předpokládám, že veškerou tvrdou práci dali brancům. Nikdy si nestěžoval, ale viděl jsem, co se děje, soudě podle toho, jak vypadal. A pak mi to potvrdili další rodičekřižník v podstatě závisel na brancích.

Velitel později řekl, že byly tři střely: jedna minula a dvě zasáhly cíl. Jedna zasáhla strojovnu, druhá zasáhla kuchyň, myslím. Ukázal jsem fotografii těch kluků, on je všechny poznal, všech 500 lidí. Vojenské jednotky 7, 2, 5, všechny si pamatoval! Řekl, že tam byli všichni a nemá cenu je hledat.

Kluci s lehkými zraněními, kteří jsou nyní v nemocnicích, nám řekli, i když jsme nebyli sami, že podepsali NDA, ale byly tam dvě rakety. Rozhodli jsme se, že to byl jen příběh, protože jak nám všichni mohli říkat to samé, když podepsali NDA? Nejprve zmínili různé časy: někteří říkali, že [rakety zasáhly loď] ráno, někteří večer nebo odpoledne. A pak se objevil jakýsi jednotný systém a všichni začali zmiňovat časový rámec 14:30-15:00.

Řekli nám, že se dveře zasekávaly i během cvičení a námořníci museli pomocí interkomu někoho požádat, aby je otevřel. A tenkrát, [když střela zasáhla], se dveře znovu zasekly. A ven se nemohli dostat, protože bylo hodně kouře a nikdo pro ně nešel dolů. Řekli nám, že mého syna vyhodili z okénka. Protože když se začal šířit kouř, začali brance vyhazovat z okének. Voda byla ale studená a křižník se stále pohyboval, takže se mohli dostat pod lodní šrouby a nemohli zůstat ve vodě dlouho.

Kapitán mi řekl, že se snažili udržet loď dlouho nad vodou, pak pochopili, že to je ono, a řekli všem, aby skočili přes palubu. Začali vyhazovat vory. Poté nasadili motorový člun z křižníku. Ale pak jsem slyšel další příběh o záchranné lodi, která říkala, že člun nebyl nasazený, že se tam něco pokazilo.

Všichni si pořád myslí, že kluci jsou pořád venku. Protože je tam tolik nesrovnalostí. Kdyby nás velitelství zavolalo a řeklo nám stejný příběh... Ale to, s čím jsme skončili, prostě nedává žádný smysl.“

Nezvěstný na otevřeném moři, není členem „zvláštní operace“

Příbuzní devatenáctiletého brance Mukhammeda Murtazaeva, který sloužil na křižníku Moskva, byli také nabídnuti, aby podepsali dokumenty, které říkaly, že „zemřel na následky nehody“. Mukhamedova matka, která si přála zůstat v anonymitě, dala jasně najevo, že nic nepodepíše.

"Když jsme oslovili velení ruské Černomořské flotily, nereagovali na naše otázky, ignorovali nás," řekla matka brance. „Předpokládám, že velení Černomořské flotily porušuje své služební předpisy a další právní a regulační akty, pokud jde o informování blízkých příbuzných vojáků o jejich stavu. Neposkytují nám žádné informace o evakuovaných z lodi, které by se za 40 dní od potopení křižníku rozhodně mohly shromáždit. O jedenáct dní později, 24. dubna, jsme byli pozváni na rozhovor s veliteli Černomořské flotily.

Bylo nám řečeno, že můj syn je na seznamu pohřešovaných vojáků. Tato informace nám nebyla poskytnuta písemně. Obrátili jsme se také na Vojenský komisariát Republiky Krym a dne 29. dubna jsme obdrželi odpověď: „S lítostí vám oznamujeme, že váš syn <…> Murtazaev Mukhammed Severovich, který byl v základní službě, se ztratil v důsledku nehody. na otevřeném moři na řízeném raketovém křižníku Moskva dne 13. dubna 2022.“ Pouhých deset dní po incidentu si vzpomněli ustavit tým, který se zabývá informováním příbuzných, a každý den slyším stejné prohlášení, které se naučili nazpaměť, že potápěči tam slezli, prozkoumali oblast a nenašli kdokoliv.

Příbuzným bylo při schůzce s velitelem řečeno, že křižník se nachází v neutrálních vodách, a že se aktivního boje nezúčastnil.

***

Začátkem května ruská vojenská prokuratura odpověděla na projev Dmitrije Shkrebetse, jehož syn, odvedenec Jegor Shkrebets, byl prohlášen za „pohřešovaného“ ve své vojenské jednotce. Obžaloba tvrdí, že loď, na které Yegor sloužil, nevstoupila do „výsostných vod Ukrajiny“ ani se nezúčastnila „zvláštní vojenské operace“. Dmitrij na své stránce VK napsal, že jako první opustili loď vysocí důstojníci.

Ukrajinská vláda 13. dubna uvedla, že ruský křižník byl zasažen raketami Neptun. Následující den ruské ministerstvo obrany potvrdilo, že na křižníku došlo k explozi, přičemž tvrdilo, že na palubě lodi explodovala munice, námořníci byli evakuováni a křižník „zůstává na hladině“. Později ministerstvo uvedlo, že křižník Moskva se potopil při odtahu do Sevastopolu během bouře.