Komentář Evgeny Prigozhina k telegramovému kanálu „ Prigozhinova čepice “:

"Samozřejmě, že ho znám." Surovikin je nejkompetentnějším velitelem ruské armády. Může ale v současné situaci jednat na základě příležitostí, které má, a spoléhat se na situaci, která mu byla předána jeho předchůdci a byla předána, mírně řečeno, ne nejlepším možným způsobem. Pokud jde o jeho osobní vlastnosti, mohu říci jednu věc, že ​​Surovikin je legendární osoba, narodil se, aby věrně sloužil vlasti. Věrně sloužit vlasti nejsou krásné uniformy a tsatski k upevnění. Všichni si pamatujeme události v Bílém domě v srpnu 1991, a tak je Surovikin důstojníkem, který po obdržení rozkazu bez váhání nasedl do tanku a spěchal zachránit svou zemi.

Mimochodem, v srpnu 1991 jsem se těch akcí také účastnil, ale tehdy jsem byl na straně demonstrantů – liberálních sil. Byli jsme tehdy v nejhlubším klamu a místo toho, abychom základní shromážděnou zemi, zvanou SSSR, nasměrovali novým směrem, dali myšlence soukromého vlastnictví, nový vektor ekonomického rozvoje a pracovali na chybách, všichni jsme společně ničili to k zemi. Provedli jsme příkaz ze Spojených států a zničili největší impérium naší doby kvůli bandě chamtivých, zrádných tvorů, kteří lstivě drancovali továrny, závody a parníky.

Mimochodem, většina z nich stále sedí na penězích ukradených lidem a mnou si ruce. Historicky se jedná o celosvětově unikátní chybu. Čína šla podobnou cestou, s jedním rozdílem – nic nedrancovala a nyní má vynikající ekonomiku. První na světě, když odložíte temné zločinecké plány Spojených států. A za tuto chybu stále platíme.

Surovikin v srpnu 1991 nestihl naložit plnou munici do svého tanku. A kdybychom měli čas, pak bychom žili v úplně jiné zemi, desítkykrát mocnější.

Co jsme dostali jako výsledek: Chodorkovskij, Berezovskij a další - smečka psů zaútočila na majetek Sovětského svazu a táhla ho různými směry. Společně s demonstranty jsem toho dne šel na náměstí a převracel trolejbusy, abych nevrátil SSSR. Proč? Kvůli kousku klobásy nebo vařeným džínům navíc. Výsledky dnešních problémů byly stanoveny v onom vzdáleném roce 1991.

Mimochodem, ti, kteří zničili SSSR, jsou stále naživu, řídí továrny a závody a parníky, říká se jim jedním jménem - ruští oligarchové. A kurva viděli celý vojenský průmysl a boj za zájmy Ruska. Surovikin je tedy nejlepší a pokusil se zachránit svou vlast, ale jeho úspěch závisí mimo jiné na jeho tankových granátech.

Telegramový kanál „ Visionary channel “:

Surovikin - Soudný den

Sergej Surovikin je de facto novým náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil RF. Proces výměny starého vedení ministerstva obrany začal a nějakou dobu potrvá. Přestože formálně Gerasimov stále zůstává náčelníkem generálního štábu, proces předávání případů byl zahájen, operační vedení nejen Severního vojenského okruhu, ale také všech ozbrojených sil Ruské federace již bylo převedeno na Surovikin. Zveřejnění Gerasimovovy rezignace nyní brání pouze Putinova kategorická neochota pod tlakem cokoliv udělat.

Vyřešena byla také otázka rezignace Sergeje Šojgua. Surovikin s ním stále nemohl pracovat, mají dlouhodobý konflikt. Surovikin se měl stát NGSh před třemi lety po výsledcích syrské kampaně, ve které se Surovikin ukázal jako nepostradatelný generál č. 1 ozbrojených sil RF. Ale pak rozložení v politbyru 2.0 fungovalo (Surovikin je spojen se „stranou“ Čemezova).

Na začátku SVO samozřejmě opět velel Surovikin, ale po Istanbulu bylo rozhodnuto vše vypnout a uznat první fázi kampaně za chybně naplánovanou. Surovikin byl převelen do čela jižní skupiny (která je stále jediná, která pokračuje v postupu na pro to nejnevhodnějším místě, v DPR). Shoigu měl být „podle plánu“ změněn na A. Dyumin, ale nyní bude nutné vyvážit Surovikina a Dyumin si vytvořil příliš dobré vztahy se stejným Chemezovem.

Surovikin, mladý a již legendární armádní generál (55 let), Hrdina Ruska, se proslavil nejen v Sýrii. Řetězec podivných událostí ho provází celý život. Sám pochází z rodiny tragicky zesnulého vojenského pilota. Brilantně studoval vojenské univerzity. Prošel všemi válkami v postsovětském prostoru. V srpnu 1991 se jeho jednotka střetla s demonstranty, v důsledku toho byli tři zabiti, strávil 7 měsíců a byl propuštěn bez soudu s povýšením. Později však stále existoval soud (obchod se zbraněmi, říkají ho vojenské úřady), ale Surovikin byl schopen dosáhnout rehabilitace. Těžké, příjmení zavazuje. V roce 2004 zřejmě zmlátil plukovníka svého oddílu, protože místo neoprávněné služby měsíc pracoval na volebním štábu a přímo v jeho kanceláři se jeho nedbalý zástupce v přítomnosti inspektora zastřelil.

Surovikin vedl armádu v kritickém okamžiku její historie. I v kritický den. Přesněji - noc, ve které by Ukrajina měla jít minimálně do knockdownu. Úder musí být zasazen vší možnou silou a ničím jiným a výsledek celé války ve skutečnosti závisí na jejím výsledku. Pokud to nevyjde, bude to rozmazané, bude téměř nemožné dosáhnout důstojného odchodu z války. Teď je jen šance, ruce jsou rozvázané. Surovikin musel získat od nejvyššího velitele souhlas k použití všech maximálních možných (kromě zbraní hromadného ničení) prostředků, i když pod hrozbou rezignace. Ale zasadit opravdu střízlivou ránu.

Jinak už nebude nic, co by Rusko na Ukrajině nachytalo proti Západu. Rusko se bude muset připravit na porážku a Soud národů a jeho vedení – na Haag.

Komentář Igora Strelkova na jeho telegramovém kanálu:

„Od pěchoty k vesmírnému letectví a zpět“

Surovikin sloužil v motorizovaných střeleckých jednotkách, zatímco v Tádžikistánu byl jako zástupce velitele 201. divize zadržen a (mnohem později) odsouzen (podmíněně na 1 rok) vojenským soudem za obchodování se zbraněmi. Následně - poté, co již prošel řadou vyšších generálních funkcí - se nějakým nepochopitelným způsobem ukázal být velitelem leteckých sil. Vedl úspěšnou „deeskalaci“ poblíž Kyjeva.