Clanek pochazi z Novaya.media
Vladimir Putin označil Lavrentyho Beriju, který stál v čele NKVD v letech 1938-1945 a prováděl masové represe, za hrdinu, kterému SSSR vděčil za objevení atomových zbraní.
Putin hovořil o Berijovi, který byl zastřelen po smrti Stalina, na fóru „Výpočetní technika a komunikace. Quantum World“ poté, co se jeho účastník, který si vzpomněl na sochu Vera Mukhina „Dělnice a kolektivní farmářka“, rozhodl promluvit o symbolech roku 1937. Když se řečník Putina zeptal, zda lze vědce nazvat hrdiny naší doby, prezident mezi ně zahrnul i šéfa čekistů. „Každá doba si žádá své hrdiny,“ řekl Putin. "Pokud si vzpomeneme na rok 1937, pak to začalo Lavrenty Pavlovičem Berijou, který vedl atomový projekt a částečně souvisel s projektem rakety."
Jména velkých vědců, kteří na atomovém projektu pracovali, prezident neuvedl.
„Zlato zde netěžil: byly pro něj vytvořeny podmínky“
Hlava Magadanské oblasti Nosov, nedávný starosta Nižního Tagilu, podnikatel, doktor ekonomických věd, jednou řekl: „Nikdy, ani v dobách carského Ruska, jsme nezabíjeli lidi kvůli nesouhlasu. To je mimochodem síla našich lidí. Je třeba zachovat tuto tradici tolerantního postoje k jinému názoru ... “A uvedl divoký příklad:
„Jedním z nejznámějších vězňů Kolymy je Sergej Pavlovič Korolev. A zlato zde netěžil: byly pro něj vytvořeny podmínky a on pracoval svým vlastním směrem.
Sergej Koroljov. Foto: ITAR-TASS
Koroljov během výkonu svého mandátu přišel o 14 zubů, byl bit, jeho kurděje a pelagra rychle postupovaly, ležel v posteli a pomalu umíral... Jak za těchto podmínek „pracoval vlastním směrem“, „připravoval se na let do vesmíru“?
S Yaroslavem Golovanovem, autorem nejlepší biografie Koroljova, jsem kdysi sdílel kancelář ve stejné redakci. Jednou poslal žádost na Magadanské ministerstvo nápravných pracovních institucí s žádostí o poskytnutí podrobností o pobytu S.P. v místních táborech. Královna. A dostal odpověď, se kterou běžel po chodbě a ukazoval všem, které potkal. GR. Korolev S.P., psalo se v odpovědi, byl skutečně držen tam a tam od takového a takového k takovému a takovému. O budoucím osudu Mr. Královna S.P. nic není známo.
"Jsou jediní na světě!" křičel Golovanov obdivně...
NKVD měla svou vlastní tabulku hodností: věci jsou jiné. Gluško, Koroljov, kteří se mihli ve svědectví vůdců institutu Kleimenova a Langemaka - kdo jsou? Teď to čteme a jsme zděšeni: akademici, laureáti, pýcha raketové techniky, průkopníci světové kosmonautiky! Ale tehdy to pro NKVD byli obskurní inženýři nějakého nepříliš seriózního institutu. 50 let po popsaných událostech se Golovanov zeptal: "Proč bylo v letech 1937-1938 ze stovek zaměstnanců RNII uvězněno pouze sedm lidí?" Maria Pavlovna Kalyanova, tajemnice komsomolské organizace RNII v roce 1938, odpověděla: „Myslím, že jsme nebyli bráni vážně ...“
Ivan Kleymenov a Georgy Langemak. Foto: Wikipedie
A v tomto vysvětlení je hodně pravdy. Zastřelením Kleimenova a Langemaka ( mimochodem skutečných tvůrců slavné Kaťuše. - P. G. ), byla RNII sťata. Teď jsme museli uklízet, chytat rybičky. V takové práci je těžké ukázat se jasně, nápadně. No, kdo jsou tito chlapci s jejich "ohňovými hrnci", kdo si s nimi chce zahrát?
A co Berija?
V únoru 1988 Golovanov hovořil s korespondentem Akademie věd SSSR S.N. Efuni. Sergej Naumovič hovořil o operaci v roce 1966, během níž zemřel Korolev. Sám Efuni se jí účastnil pouze v určité fázi, ale jako v té době vedoucí anesteziolog 4. hlavního ředitelství ministerstva zdravotnictví SSSR znal všechny podrobnosti této tragické události.
"Anesteziolog Jurij Iljič Savinov čelil nepředvídatelné situaci," připomněl Sergej Naumovič. —
Aby bylo možné podat anestezii, bylo nutné zavést hadičku a Koroljov nemohl otevřít ústa dokořán. Měl zlomeniny dvou čelistí, které zbyly z doby vyšetřování...“
- Měl Sergej Pavlovič zlomenou čelist? Golovanov se zeptal Koroljovovy manželky Niny Ivanovny.
"Nikdy se o tom nezmínil," odpověděla zamyšleně. "Opravdu nemohl otevřít ústa dokořán a pamatuji si, že když musel jít k zubaři, byl vždycky nervózní...
Smrt během vyšetřování nebyla neobvyklá.
Svědek Glonti na otázku, zda si je vědom případů, kdy byli odsouzení k smrti před vykonáním trestu smrti zbiti, 8. června 1954 vypověděl:
„Ano, takových případů bylo mnoho. Těchto bití se zúčastnili Krimjan, Savickij, Paramonov, A. Kobulov, Lazarev a další. Vzpomínám si, že jednoho dne Krimjan, Savickij, Gamsachurdia začali bít odsouzeného Dzidziguriho před zraky ostatních odsouzených, jakmile byli všichni umístěni do náklaďáku, aby jeli na místo popravy. Osobně jsem viděl, jak Krimyan, Savitsky a Gamsakhurdia nemilosrdně bili Dzidziguriho jílci a zabili ho, než byl zastřelen. Pamatuji si také, že Krimjan, Arushanov a někdo další dobili odsouzeného Konstantina Slobodu na místo popravy natolik, že mu z tváře udělali souvislou krvavou masku.
Bývalý šéf tbiliské věznice Okroshidze vyprávěl, jak byl zabit velitel 63. gruzínské horské střelecké divize F. Buachidze:
„V létě 1937, přesně měsíc si nepamatuji, za mnou z vnitřního vězení přišel bývalý velitel divize Buachidze. Byl zbit polomrtvý. Samozřejmě se nemohl postavit na nohy. Nemohl mluvit, jen sténal... Pamatuji si, že Buachidzeho celé tělo bylo pokryto modřinami a modřinami. Nemohl močit přirozeně, protože jeho močový měchýř byl poškozen a moč vycházela žaludkem a tvořila vlhkost kolem spodní části břicha... Ve skutečnosti byl Buachidze již ve smrtelných bolestech. Nutno říci, že Buachidze byl silné konstituce, zdravý, a proto byl jeho stav obzvláště markantní. Den poté, co byl Buachidze vzat do vězení, zemřel."
Smrt při vyšetřování nebyla nic neobvyklého, zatčení byli celou dobu ubiti k smrti. Bývalý vyšetřovatel Alexander Khazan (báli se ho i kolegové čekisté) řekl:
„Osobně jsem Arutjunova neporazil, ale povolal jsem tyto dva statné hlídače z velitelského úřadu... Snažili se od Arutjunova získat uznání faktů o Kiladzeho kontrarevolučních aktivitách. Nepopírám, že Aruťunov zemřel na zranění, která utrpěl, když ho zbili stráže.
Gruzie byla dědictvím Lavrentyho Beriji, který mimo jiné osobně ovládal celý tento vyšetřovací aparát, abych tak řekl. V roce 1938 byl převezen do Moskvy, na místo lidového komisaře Ježova, který udělal chybu.
Yezhov byl samozřejmě zastřelen. Úplně stejný styl práce se příliš nezměnil.
Berija se Stalinovou dcerou Světlanou. Foto: Wikipedie
Slavný Stalinův rozkaz z července 1937 o metodách fyzického ovlivňování byl nahrazen speciálním šifrovým telegramem z 10. ledna 1939, který oficiálně umožňoval mučení „v určitých případech“. Šifrovaný text říkal:
„Zkušenosti ukázaly, že takový přístup přinesl výsledky a značně urychlil práci na odhalování nepřátel lidu. Pravda, později v praxi metodu fyzického ovlivňování pošpinili šmejdi Žakovský, Litvin, Uspenskij a další, protože z výjimky udělali pravidlo a začali ji uplatňovat na náhodně zatčené poctivce, za což byli náležitě potrestáni. To však ani v nejmenším nediskredituje metodu samotnou, protože je v praxi správně aplikována.
Faktem ale zůstává: obecně intenzita represí za Beriji, když byl šéfem NKVD, prudce poklesla.
Historici takové údaje poskytují. 1. ledna 1939 byly
- vyšetřováno - 149 426 lidí,
- 83 151 lidí bylo propuštěno kvůli případům zastaveným během vyšetřování ,
- propuštěn prokuraturou a zproštěn obžaloby soudy - 25 575 lidí.
V roce 1939 - první polovina roku 1941 bylo během vyšetřování a soudu propuštěno 142 432 lidí . Celkový počet těch, kteří spadali pod první Berijovu „amnestii“, propuštěni před soudem a vězni Gulagu, je 270 000–290 000 lidí.
Propuštěno bylo zejména 50 lidí z nejvyššího velitelského štábu, včetně budoucích armádních velitelů K.K. Rokossovský, A.V. Gorbatov, K. N. Galitsky, F. F. Zhmachenko, K. P. Podlas, F. A. Parkhomenko, V.D. Cvetajev, K.A. Juškevič. Slavní fyzici Lev Landau, Moses Korets, Jurij Rumer, letecký konstruktér Vladimir Petlyakov opustili vazební věznice ...
Ale těsně před válkou zatkli a (po šesti měsících mučení) zastřelili 46 generálů (nyní rehabilitovaných), bez soudu, podle Berijovy osobní poznámky Stalinovi, stále „hledají“ pohřebiště.
Prováděl masivní operace na anektovaných západních územích.
Joseph Goebbels na konci roku 1940, kdy bylo jasné, že se pobaltské státy stanou součástí SSSR, si ve svém deníku prorocky poznamenal:
„Samozřejmě je škoda rozdávat staré německé země. Téměř 600 let jsme tam vládli železem a krví. Takže nás Lotyši a Estonci nenáviděli. Ale ať žijí rok za bolševika a oni nás přivítají květinami.“
To se bohužel stalo.
Když Rudá armáda v roce 1941 rychle ustoupila na Ukrajině a v západním Bělorusku, byli zastřeleni téměř všichni političtí vězni ve věznicích. V Drohobyči bylo zastřeleno 110 lidí, ve Stanislavu - 1000, v Ternopilu - 700. Šéf věznice ve městě Glubokoe v Bělorusku Priemyšev popravil z vlastního rozhodnutí 600 lidí. V důsledku toho jej Němci používali k propagandistickým účelům. Otevřeli věznice veřejnosti a příbuzní vězňů se mohli přesvědčit o zvěrstvech bolševiků.
To je také Berija.
1941 Těla obětí poprav ve Lvově. Foto: Wikipedie
Materiály Berijova trestního případu jsou stále utajované a badatelům nepřístupné, i když výnosem prezidenta Ruské federace z 23. června 1992 měla být z materiálů přímo souvisejících s politickými represemi odstraněna omezující razítka.
Je však správné celou naši historii 20. století zařadit a nikomu ji neukazovat – abychom se vyhnuli nejkrutějším zklamáním. Takže, mimochodem, dělají.
A čemu okamžitě a bez rozmyslu věříte? Je to snůška lží a nedorozumění. Můžete sestavit 100 konzistentních verzí žité historie a všechny jsou z mýtů.
V roce 2012 vyšla v Rusku sbírka „Politbyro a případ Berija“, obsahující řadu dokumentů z RGASPI, včetně přepisů některých výslechů Lavrentyho Pavloviče. To je malá část případu Beria – sbírka obsahuje asi tisíc stran a samotný vyšetřovací spis je prý „39 svazků a 10 balíčků aplikací“.
Igor Kurlyandsky - o sbírce O. Mozhokhina "Politbyro a případ Berija", Poznámky historika sovětské éry:
„Zřejmě se ukázalo, že kompilátoři sbírky jsou „rovnější než ostatní“ a za určitých podmínek s nimi mohli pracovat. A co ostatní případy tohoto 171 inventáře? Proč je také nezveřejníme a nikoho nepustíme dovnitř? Neexistují žádné odpovědi, ale existují otázky.
Materiály (více svazky), ve skutečnosti související s případy Beriji a jeho doprovodu, uložené v několika resortních archivech - Ústřední správě FSB, Ústřední správě ministerstva vnitra, archivu státního zastupitelství a s největší pravděpodobností v archivu prezidenta Ruské federace - stejně jako přepis "třídy" Beriji a dalších, dosud nebyly popsány.
„Několik desítek tisíc dezertérů“ bylo zastřeleno
31. července 1941 jsou NKVD a NKGB opět sloučeny dohromady. Prvním zástupcem lidového komisaře se stává Vsevolod Merkulov a v čele jednotného lidového komisaře stojí Lavrenty Berija. Mezi úkoly lidového komisariátu patří ryze vojenské. Beria má k dispozici vnitřní jednotky, táborovou stráž, pohraniční stráž, speciální jednotky, partyzány ...
Vsevolod Merkulov. Foto: Wikipedie
Kromě toho Berija jako člen GKO dohlíží na řadu sektorů obranného průmyslu. Především Lidový komisař pro vyzbrojování (lidový komisař Dmitrij Ustinov) a později stavba tanků (lidový komisař Isaac Saltsman). Od 4. února 1942 byl Berija pověřen řízením výroby letadel, motorů, zbraní a minometů, formováním leteckých pluků a jejich přesunem na frontu. 8. prosince 1942 začal Berija ovládat lidové komisariáty uhelného průmyslu a spojů.
V květnu 1944 byl jmenován místopředsedou GKO a předsedou Operations Bureau.
Mezi úkoly úřadu patřilo sledování práce všech lidových komisariátů obranného průmyslu, železniční a vodní dopravy, železné a neželezné metalurgie, uhlí, ropy, chemického, gumárenského, papírenského a celulózového průmyslu, elektrotechnického průmyslu, elektráren...
Nic moc, že?
Z dlouhého a chaotického dopisu svým kamarádům z 1. července 1953 zatčený Berija, který vyjmenoval své zásluhy a připomněl své blízké a věrné přátelství se všemi:
“ ... Ale brzy po přesunu do Moskvy, když dali věci do pořádku na ministerstvu vnitra po Ježovovi, soudruh Stalin oddělil MGB od ministerstva vnitra, předal zvláštní oddělení Lidovému komisariátu obrany a teprve na začátku války, když bylo nutné zastavit utíkání - ustupující naše jednotky, bylo zvláštní oddělení vráceno od deseti tisíců jednotek lidové obrany, když bylo hotovo několik prchajících vojáků, když několik tisíců vojáků utíkajících vojáků skončilo. ery byly zastřeleny (důraz min. - P. G.), byly vytvořeny zábrany týmy atd ...
T-shchi Omlouvám se, že píšu ne zcela souvisle a špatně vzhledem ke svému stavu a také kvůli slabému světlu a nedostatku pince-nez (brýlí).
Pince-nez (brýle) nebyly vydány a psaní bylo zakázáno úplně.
Výnosem Státního výboru obrany ze dne 3. prosince 1944 „O naléhavých opatřeních k zajištění nasazení prací prováděných laboratoří č. 2 Akademie věd SSSR“ byl Berija pověřen sledováním vývoje prací na uranu a poskytováním praktické pomoci projektu NKVD SSSR. Další rozšíření účasti NKVD na projektu zajistila vyhláška výboru obrany státu z 8. prosince 1944 „O opatřeních k zajištění rozvoje těžby a zpracování uranových rud“.
Arzamas-16, Čeljabinsk-40, Krasnojarsk-26...
Nemyslím si, že bude možné přesně spočítat, kolik nás jaderný závod stál. Všechna zavřená města postavená od nuly, továrny, uranové doly, všechny výdaje na průzkum – vše, jak nás učila propaganda, aby byla zajištěna „pokojná práce“ sovětského lidu. V chudé, válkou zpustošené zemi to byl muž a jeho „pokojná práce“, to bylo to poslední, na co mysleli.
23. března 1945 na schůzce ve Stalinově kanceláři Berija inicioval, aby zvláštní oddíly „odjely do Německa hledat novinky německé vědecké techniky a jejích tvůrců“. Polovina kurčatovské laboratoře míří do Německa – 40 vědců oblečených v důstojnických uniformách. Mezi nimi jsou přední sovětští jaderní fyzici: Kikoin, Khariton, Flerov, Zel'dovich. Musí najít německé jaderné vědce, následované Američany.
Vztah mezi šéfy a vědci ale nejde vždy hladce. Dne 3. října 1945 napsal velký fyzik Pjotr Leonidovič Kapica dopis Stalinovi, ve kterém žádal, aby mu bylo umožněno odstoupit od atomového projektu kvůli Berijově „nepřijatelnému“ postoji k vědcům. Stalin na dopis neodpovídá.
Petr Kapitsa. Foto: Wikipedie
O měsíc a půl později Kapitsa znovu napsal Stalinovi:
"Soudruzi Berija, Malenkov a Voznesenskij se chovají ve zvláštním výboru jako supermani." Zejména soudruhu. Beria. Pravda, v rukou má dirigentskou taktovku. To není špatné, ale první housle by po něm měl hrát stále vědec. Vždyť houslista udává tón celému orchestru. Hlavní slabinou soudruha Beriji je, že dirigent musí nejen mávat taktovkou, ale také rozumět partituře. S tím je Berija slabý... Berija musí pracovat a čmárat návrhy usnesení v křesle předsedy neznamená vést problém. S Berijou mi nic nefunguje. Jeho postoj k vědcům se mi vůbec nelíbí. Nemohu být slepým umělcem, protože jsem z této pozice již vyrostl. Chtěl bych soudruhu Beria se s tímto dopisem seznámil, protože to není výpověď, ale užitečná kritika. Sám bych mu to všechno řekl.
V důsledku toho byl na podzim roku 1945 Kapitsa z atomového projektu odstraněn. Někde jsem četl, že přesně to byl hlavní účel dopisu od Kapitsy, který nechtěl vyrobit bombu.
A tady je to, co Lev Lurie a Leonid Malyarov, autoři filmu „Krvavý pragmatik“, synovec akademika A.P. Alexandrova, také atomový fyzik Evgeny Alexandrov:
„Berija se vždy choval extrémně arogantně, s nikým nemluvil, existovaly oddělené stoly, kde seděly úřady a seděli pozvaní hosté. Mezi hosty seděl Anatolij Petrovič. Berija si přečetl tyto noviny a řekl: Alexandrov postaví elektrárnu, ale Alexandrov ví, že předchozí elektrárna explodovala? Pro Alexandrova šéf odpovídá: ano, ví. A Alexandrov ví, že pokud rostlina exploduje, půjde tam, kam Makar zahání telata? Pak Alexandrov z jeho místa říká ano, ví. Aleksandrov svůj podpis neodstraní. Nestřílí? Stavět. Podepsán Berijou, tím to všechno skončilo, celé vyšetření.
Nepracovali pro strach, ale pro svědomí, jak se říká. Vědci, skauti, Němci nalezeni v okupační zóně. Slovo profesora Klause Thyssena, syna Petra Adolfa Thyssena, který vedl Ústav fyzikální chemie a elektrochemie Společnosti císaře Viléma, jedné z předních vědeckých organizací atomového projektu nacistického Německa:
„NKVD nevěnovala žádnou pozornost příslušnosti k nacistické straně. Vůbec je nezajímalo, jestli je někdo straník nebo ne. Měli se věnovat vědě, ne politice. Například můj otec byl členem nacistické strany, Hertz, Ardenne, Pohlman nebyli členy nacistické strany, ale někteří zaměstnanci ústavů ano. Nikdo tomu nevěnoval pozornost."
Sami od sebe autoři filmu dodávají:
„Lavrenty Pavlovič byl v jádru hluboce apolitický člověk, nikdy neměl rád komunistické teorie a ideologické tlachání. Navíc podle svědectví svých podřízených opakovaně označil schůze strany za ztrátu času a jejich účastníky - povaleče. Nyní, když měl k dispozici autonomní a uzavřený „stát ve státě“, si v něm Berija stanovil vlastní pravidla. Tady se každý musel zabývat výhradně byznysem a komunistická strana se ocitla na dvorku. To platilo zejména pro německé specialisty.“
Koncem 40. let začal útok stranických ideologů na poslední výhonky volnomyšlenkářství. Nastává totální čistka tvůrčích odborů, dělá se pořádek ve společenských vědách, rozbíjejí se genetici a kybernetici. Fyzici v řadě. K tomu se rozjíždí diskuse o boji proti idealismu ve fyzice.
Akademik Zhores Alferov:
"V sovětské vědecké historii byly temné stránky." Diskuse o fyzice byla naplánována na březen 1949... A pak se stala historka, kterou mi vyprávělo několik lidí, a vše se shoduje, a já nebudu absolutně ručit za všechny podrobnosti. Šéfredaktor Pravdy soudruh Pospelov poslal Igoru Vasiljevičovi Kurčatovovi článek filozofa Maksimova, který měl rozpoutat diskusi o fyzice. O tom se již psalo v tisku - "Kvantová mechanika a idealismus". A Kurčatov shromáždil ve své kanceláři své přátele a kolegy - Zeldoviče, Artsimoviče a Kikoina - a řekl: co, bratři, budeme dělat? A jak mi bylo řečeno, Jakov Borisovič řekl, že vidí jednu možnost - odstranit vládní gramofon, zavolat Lavrentymu Palychovi a říct, že si musíte vybrat - buď diskusi, nebo bombu. A to je začátek 49 let. A oni zavolali a řekli to. Pak Lavrenty Palych řekl: "Dáváte mi ultimátum?" Na což odpověděli - ne, Bůh mi odpusť, žádné ultimátum, ale vyrábíme bombu na principu ekvivalence hmoty a energie, vyrábíme bombu pomocí kvantové mechaniky, a pokud je tohle všechno idealismus, tak bombu vyrobit nelze.
Mnohem později Lev Andrejevič Artsimovič řekl, že Berija, již po Stalinově smrti, ale stále šéf Zvláštního výboru, pozval Artsimoviče, aby po schůzce pil kávu. A při kávě řekl: pamatuješ, to bylo v roce 1949? Ano, vzpomínám si. Samozřejmě jsem šel za Stalinem a řekl, takhle a takhle, tam se říká – buď bomba, nebo diskuze. Stalin řekl: není třeba diskutovat, ať vyrobí bombu, vždycky je stihneme zastřelit. Diskuse byla zrušena, porážka fyziky se nekonala. A pokud by se to stalo, byla by to hrozná rána pro zemi, pro vědu a také pro obličej.
Obecně platí, že Lavrenty Pavlovich na fyziku nezanevřel. Ale byl pragmatik, taky to chápal: na natáčení stihneme vždycky.
29. srpna 1949 se na zkušebním místě u Semipalatinska uskutečnil první sovětský jaderný test. Pod radioaktivní stopu po výbuchu se dostalo 11 správních obvodů Altajského území.
Berija byl jediným sovětským vůdcem, který kdy byl u procesů přítomen. Říkají, že měl připravený druhý tým fyziků pro případ neúspěchu; první tým by musel být přidělen k záškodníkům.
Všechno se povedlo. Skuteční hrdinové výroby bomb byli na jiných seznamech.
Ioffe, Alichanov, Kurčatov (zleva doprava). Začátek 30. let. Foto: Wikipedie
Krátký odkaz
V SSSR dostalo hvězdy Hrdinů socialistické práce třikrát jen 15 lidí. Čí práce je v zemi nejvíce oceňována?
- Vannikov Boris Lvovich, první zástupce. Ministr pro střední strojírenství.
- Kunaev Dinmukhamed Achmedovich, člen politbyra Ústředního výboru KSSS.
- Slavsky Efim Pavlovich , ministr pro střední strojírenství.
- Chruščov Nikita Sergejevič.
- Černěnko Konstantin Ustinovič.
Pak - fyzici, lidé, kteří přímo vyrobili bombu, vytvořili "jaderný štít státu":
- Alexandrov,
- duchové,
- Zeldovič,
- Pojď
- Kurčatov,
- Chariton,
- Šchelkin.
- Plus Andrej Dmitrijevič Sacharov , zbavený titulů v roce 1980.
- Dva letečtí konstruktéři - Tupolev a Iljušin.
A jediným zástupcem „dělnické třídy a rolnictva“ je uzbecký pěstitel bavlny Khamrakul Tursunkulov , předseda kolektivní farmy Shark Yulduzi v okrese Yangiyul v oblasti Taškent.
Věnujte pozornost tomu, kolik z nich „pracovalo na obranu“, a doufám, že pochopíte, ve které zemi jste se narodili, kterou zemi jste vybudovali, co se v ní ukazuje jako nejdůležitější a nejčestnější.
„Osobně raději čtu knihy o lásce“
Lavrentij Pavlovič Berija byl zatčen 16. června 1953. Byli obviněni ze spiknutí. Ale ve skutečnosti se odehrával elementární boj o moc, kde nefungovala žádná pravidla hry, nezáleželo na předchozích vazbách, přátelstvích, lidských náklonnostech. To znamená, že vše je jako obvykle.
Berija byl posuzován „Zvláštní soudní přítomností“ (předsedající maršál Koněv) – mimosoudní, protiústavní a tudíž neprávní orgán. Už jen pro tuto okolnost by každý civilizovaný soud musel zrušit verdikt vydaný nezákonnou institucí.
29. května 2000 odmítlo Vojenské kolegium Nejvyššího soudu Beriju rehabilitovat. Odmítnutím rehabilitace tak soud jakoby uznal legitimitu všemožných „zvláštních soudních prezencí“, „zvláštních schůzí“ a „trojky“.
O dva a půl roku později Izvestija napíše: „Do roku 2003 Hlavní vojenská prokuratura zcela dokončí přezkum trestních případů obětí politických represí 30. a 40. let. Více než 160 000 případů „nepřátel lidu“ již bylo prověřeno na znaky trestného činu.
Více než 93 000 lidí bylo rehabilitováno a 80 000 žádostí bylo zamítnuto. Mezi nimi jsou tak odporné osobnosti ruské historie jako Lavrentij Berija, Nikolaj Ježov a jejich nejužší kruh.
"Pro specialisty je případ Beriji samozřejmě zajímavý," souhlasila s Izvestiou Tatyana Ushkalo, vedoucí tajného archivu GVP. Osobně jsem to nečetl a vlastně ani nechci. Když to srovnáme s románem, tak mě osobně přijde zajímavější číst filozofické knihy nebo o lásce.
Zaskočí z čísel. A je trapné se ptát: no, jak jste dokončili „přehled trestních případů obětí politické represe do roku 2003“? Uplynula dvě desetiletí...
Přesto je dobře, že Lavrenty Palych ještě nebyl rehabilitován.
Tags: Novaya.media , Berija , Stalin , Koroljov , Korolov , Yezhov , Jezov , K.K. Rokossovský , A.V. Gorbatov , K. N. Galitsky , F. F. Zhmachenko , K. P. Podlas , F. A. Parkhomenko , V.D. Cvetajev , K.A. Juškevič , Lev Landau , Moses Korets , Jurij Rumer , Vladimir Petlyakov , Kapica , Semipalatinsk
