Clanek pochazi z Welt.de
Marat Gabidullin bojoval za skupinu Wagner – v Sýrii a v roce 2015 na Ukrajině. Pak vystoupil. V rozhovoru popisuje, jak se nechal naverbovat žoldáckými silami, proč nechce jít podruhé do války na Ukrajině – a jak dobrý je plat za práci v Putinových službách.
Marat Gabidullin byl již v Sovětském svazu v armádě. Ve vřavě 90. let se dostal do kriminálního prostředí a strávil tři roky ve vězení. Poté se přidal k Wagnerovým žoldákům a byl nasazen nejprve na Ukrajině a poté v Sýrii. Když měl znovu odjet na Ukrajinu, odmítl.
SVĚT: Pane Gabidulline, jak jste se dostal ke skupině Wagner?
Marat Gabidullin: V roce 2015 mi zavolal přítel. Řekl, že pro mě má práci a že nejenže můžu vydělávat peníze, ale můžu dělat, co můžu, tedy sloužit v jakési „alternativní armádě“. Moc jsem se neptal, protože tento návrh mi dal naději. Sbalil jsem si věci a odjel do Krasnodaru, kde už bylo několik skupin a jednotek se svými veliteli na cvičišti GRU u Molkina. Prošel jsem všemi fázemi náborového procesu, školení a získal práci.
SVĚT: Jako prostý voják?
Gabidullin: Zpočátku ano. Byl jsem střelcem v takzvaném mezinárodním vlaku, jehož vůdcem byl Srb. Postupem času jsem dosáhl hodnosti velitele roty průzkumné roty. Teoreticky bylo naším úkolem provádět průzkum, sledovat nepřátelské jednotky, zjišťovat pozice, ale ve skutečnosti jsme byli v palebné linii, v předních liniích, byli jsme posláni před útočící jednotky.
SVĚT: Kdo další tam v té době sloužil?
Gabidullin: Někteří Srbové a občané z jedné ze zemí bývalé Jugoslávie a lidé ze Společenství nezávislých států. Postupem času byli přijímáni pouze Rusové, protože bylo příliš mnoho problémů s občany jiných zemí, respektive s jejich úřady, například pokud dotyčný zemřel v boji.
SVĚT: Jaký dojem na vás udělali členové Wagner Group?
Gabidullin: Líbila se mi jejich přímočarost. Nikdo nic necukroval. Hned od začátku nám bylo řečeno: „Chlapci, jste předurčeni k válce. Připravte se na cokoliv. I k smrti.“ Jedním z testů ve výběrovém řízení byl test na detektoru lži. Neprošel jsem testem hned, protože když jsem byl dotázán, zda mám nějaký kontakt s lidmi z kriminálního prostředí, stroj se začal kazit. Vysvětlil jsem, že to není tak, že bych k nim měl blízký vztah, ale ani bych nepřešel ulici, kdybych potkal staré známé.
SVĚT: Byl by to problém? A konečně Jevgenij Prigožin, známý také jako „Putinův kuchař“, který nedávno oficiálně přiznal, že založil skupinu Wagner, je mnohonásobný pachatel.
Gabidullin: Kdyby to pro něj byl problém, moje vysvětlení by nestačilo. Rychle jsem zjistil, že na mém trestním rejstříku nezáleží, protože mezi rekruty jsou i další lidé, kteří mají kriminální minulost. Na druhou stranu, většina z nich jsou bývalí vojáci.
SVĚT: Když jste se rozhodli vstoupit do Wagner Group, věděli jste, že se připojujete k organizaci, která je ilegální, dokonce i podle ruského práva?
Gabidullin:Nejsem pitomý. Byl jsem na vojenském cvičišti, tam jsem dostal zbraně, připravovali jsme se na vojenské operace. Okamžitě bylo jasné, že nic z toho by se nemohlo stát bez podpory vlády. Skupina byla léta popisována jako „soukromá vojenská společnost“, kterou financuje Jevgenij Prigožin. hovadina! Vždy to financoval stát, přesněji řečeno nic netušící daňoví poplatníci. Během svého působení ve velitelské a řídicí jednotce jsem viděl mnoho dokumentů. Prigožin si nemohl dovolit pobavit tolik lidí, v současnosti je jich asi 5 000. Je to skupina, která funguje vedle armády. Od prvního výcviku byly všechny zbraně, které jsme dostali, dodávány ruským ministerstvem obrany, stejně jako zbytek vybavení.
SVĚT: K jakým účelům Rusko používá žoldáky?
Gabidullin: Záleží na situaci. Na Ukrajině jde o právní a logistický problém: je mnohem snazší rychle rozmístit Wagnerovy jednotky, tedy bojeschopné prapory profesionálů, na nepřátelském území. V Sýrii šlo o to oklamat Rusy, dát jim iluzi, že jsme tuto válku vyhráli za výhodnou cenu.
SVĚT: Kolik vydělává ruský žoldák?
Gabidullin: Mimo válečnou zónu dostává asi 180 000 rublů měsíčně (asi 3 200 eur), na frontě 240 000 rublů měsíčně (asi 4 000 eur). To byly velmi dobré peníze, které by většina nikdy nemohla vydělat normálním zaměstnáním, zvláště pokud nežijí v Moskvě nebo Petrohradu. Mnohým z nich také chybí vzdělání, speciální dovednosti nebo konexe, které jsou stejně důležité.
SVĚT: Jak reagovali vaši příbuzní?
Gabidullin: Byli velmi šťastní. Doufali, že se konečně dokopu, překonám deprese a začnu znovu žít. Chvilku to tak bylo.
SVĚT: Ve své knize popisujete, že vaše první „služební cesta“ vás zavedla do Luhansku na Ukrajině .
Gabidullin: Byl jsem tam v létě 2015. Můj dojem byl, že jsme byli posláni, abychom znovu rozdmýchali válečné ohně. Provokace, útoky na jednotky SBU, ostřelování oblastí jak od nich, tak od armády tzv. LVR. Moje jednotka se bojových operací neúčastnila. Chránili jsme nemocnice, sledovali jsme oblast a upřímně řečeno, byli jsme málo užiteční. Náš velitel, Srb, udělal vše pro to, aby neriskoval. Dnes jsem mu svým způsobem vděčný, i když jsem si tehdy myslel, že takhle fungovat nemá smysl.
SVĚT: Protože?
Gabidullin: Protože nám bylo řečeno, že Evropa a Amerika tam bojují a ohrožují nás, ale ničeho jsem si nevšiml. Spíš jsem měl tehdy dojem, že ukrajinská strana na naše útoky nereagovala, protože se prostě bála eskalace konfliktu. Podíval jsem se na to a uvědomil jsem si, že místní lidé jsou nedobrovolně drženi jako rukojmí ozbrojenců, kteří ani neumí pořádně vysvětlit, co jim Ukrajinci údajně udělali.
SVĚT: Věřili jste kremelské propagandě?
Gabidullin: Zpočátku ano. Věřil jsem, že nám „kolektivní Západ“ vyhrožuje, že by tyto oblasti měly být vráceny Rusku, ale po delegaci do Luhansku jsem o tom všem začal mít vážné pochybnosti. Došlo mi, že propaganda lže a že svět, který zobrazuje, je karikaturou reality. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že to bylo Rusko, které po zuby vyzbrojilo regiony a „povstalce“. Cítil jsem spojení s Ukrajinou a tyto historky o údajném ohrožení mě neoslovily. Dokonce jsem chtěl ukončit službu.
SVĚT: Přesto jste se své „práce“ nevzdal.
Gabidullin: V té době začala mise v Sýrii. Bylo nám řečeno, že budeme bojovat proti takzvanému Islámskému státu. Tady jsem nepochyboval. Jednak proto, že to byl tzv. Islámský stát, jednak proto, že je to cizí země, cizí národ, se kterým nejsem nijak spojen.
SVĚT: Bojovat s cizími lidmi, zabíjet je je jednodušší než s vlastními lidmi?
Gabidullin: Přesně tak. O tom není pochyb. Ukrajina byla součástí země, kde jsem se narodil a vyrostl. Ukrajinci jsou pro mě jako bratři a nikdy mě nenapadlo s nimi bojovat. Vím však, že k tomuto šílenství se ruští vládci rozhodli, protože Ukrajina bojující za svobodu se mohla stát Rusům vzorem. Nemůžu uvěřit tomu, co se dnes děje na Ukrajině.
SVĚT: A co se stalo v Sýrii, rozumíte? Věděl jste tehdy, za co vlastně bojujete? Opravdu jste věřil, že to byl boj za zájmy země, nebo to byly peníze?
Gabidullin: Peníze byly důležité. Musíte vědět, že žoldáci jsou lidé, kteří jsou předurčeni k válečným operacím. Podepíší smlouvu a za svou práci dostávají peníze. Neexistuje jednotná ideologie, každý si rozhoduje sám, za co a proč bojuje. Pokud jde o Sýrii, narativ, který jsme původně dostali, byl takový, že pokud takzvaný Islámský stát neporazíme, rozšíří svou sféru vlivu až k ruským hranicím. Zpočátku jsme také věřili, že je správné bránit dobrého syrského vládce Bašára al-Asada, který velí své údajně hrdinské armádě a bojuje nejen s vetřelci, ale i se světovým imperialismem. Postupem času jsem pochopil, že Asadovi vojáci nejsou hrdinové, ale obyčejní lupiči.
SVĚT: Litoval jsi toho?
Gabidullin: Háček je v tom, že nepochybuji o tom, že boj proti takzvanému Islámskému státu byl nezbytný. Toto je rakovina, která ohrožuje naši civilizaci, teroristickou organizaci. Nesmí existovat. To byly ty, které jsme řešili.
SVĚT: Co ti otevřelo oči?
Gabidullin: Byl to proces, ne zvláštní okamžik. Jednou ze součástí byl pokus o dobytí Kurdy kontrolovaného plynového pole Conoco. Neuspěli jsme. Ještě před začátkem ofenzivy se rozpoutalo peklo. Všude se střílelo, rakety, stříleli na nás i z vrtulníků. Všechno shořelo. Američané nás knokautovali, měli jsme velké ztráty. Sám jsem byl zraněn, i když jen lehce, měl jsem štěstí. Pamatuji si, že to bylo poprvé, co jsem se sám sebe ptal, proč nás vrhli přímo do nepřátelské palby.
SVĚT: Říkáte, že byl učiněn pokus přesvědčit vás, abyste pracoval na Ukrajině, ale odmítl jste to kvůli svým citům k této zemi, o kterých jsme již mluvili. A jak to bylo s tvými soudruhy?
Gabidullin: Většina mých kamarádů jde s proudem. Jde jim jen o peníze. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by řekl, že tam bude bojovat, protože měl pocit, že má nějaké poslání. Všichni říkají: "Ty vole, potřebujeme peníze."
SVĚT: Ti, kteří opakují propagandistické pohádky, to dělají proto, aby se nějak ospravedlnili, ale nevěří tomu. Dokážeš to pochopit?
Gabidullin: Válka proti Ukrajině je zločin. Nikdy jsem se toho nemohl zúčastnit. Co se soudruhů týče, na jednu stranu se dokážu vcítit do jejich situace, chápu, že musíte živit rodinu, postarat se o děti a tak dále, ale na druhou stranu si myslím, že nemůžete udělej to tak, protože jinak všechno ztrácí smysl.
