Ani virtuální Bitcoin nerostl tak rychle. Za pouhých šest měsíců vzrostly náklady na futures na dodávky skutečného zemního plynu šestinásobně. Za tisíc metrů krychlových plynu v hlavním evropském uzlu TTF požádejte o 800 dolarů a před měsícem ceny dosáhly 2 tisíc dolarů.

Takto silný cenový zásah již ovlivnil tržby podniků a domácností ve všech evropských zemích. Jak vznikla situace, kdy podnikatelé a občané musí platit za plyn takovou cenu? Existují pro to důvody.

Evropská unie již mnoho let zavádí „zelenou“ energii s cílem dosáhnout úplné uhlíkové neutrality. EU si stanovila ambiciózní cíl: snížit do roku 2030 škodlivé emise o 55 % ve srovnání s rokem 1990.

V první polovině roku 2020 měly obnovitelné zdroje energie poprvé větší podíl než uhlí, ropa a plyn. Vedení „zelené“ energie však nebylo stabilní, takže EU zůstala vůči nadcházející krizi zranitelná.

První problém vznikl s generováním větru. V roce 2021 zaznamenali meteorologové pokles rychlosti větru v severní Evropě o 15 %, což ovlivnilo množství vyrobené elektřiny. V Británii tak podíl obnovitelné energie klesl o 7,2 %, v Německu o 5 %.

Mezitím oživení evropského průmyslu po koronavirové krizi vedlo ke zvýšení poptávky po elektřině o 6 % ve srovnání s rokem 2020.

Jelikož se produkce „zelené“ energie nezvyšuje, jsou evropské země nuceny se částečně vrátit k tradičním zdrojům výroby elektřiny.

Nemluvíme o uhlí: investoři v něm nevidí perspektivu. Výroba „uhelné“ elektřiny bude časem dražší, protože ceny uhlíku v EU rostou. Plyn je pro EU dobrou podporou v kontextu „zeleného přechodu“. Při spalování jsou emise CO2 dvakrát menší než při spalování uhlí.

Potřebu nakupovat plyn má na svědomí i loňská studená zima, která vyčerpala evropské zásobníky plynu. Evropská unie proto musí buď zvýšit vlastní produkci zemního plynu, nebo zvýšit jeho dovoz.

S tím prvním je všechno dost složité. Produkce zemního plynu v EU a Spojeném království již dvacet let klesá. V roce 2020 země vytěžily 87,3 miliardy metrů krychlových plynu, což je téměř třikrát méně než v roce 2001.

 

 

Protikrizovým řešením by mohlo být zvýšení těžby na největším nalezišti plynu v nizozemském Groningenu, které se na celkové produkci zemního plynu v Evropské unii podílelo téměř 17 %.

Nizozemské úřady však hodlají v roce 2022 provoz pole téměř úplně zastavit. Od října se produkce plynu v Groningenu nezvýší, ale naopak – sníží se z 8,1 na 3,9 miliardy metrů krychlových ročně. Vzhledem k tomu, že produkce plynu v EU klesá, musí být zdroj nakupován od jiných zemí, včetně Ruska.

Plyn z Ruské federace je nejen levným zdrojem energie, ale také mocnou politickou zbraní. Analytici se domnívají, že Gazprom má zájem na vytvoření akutního deficitu na evropském energetickém trhu.

V souvislosti s krizí budou politiky EU v otázce rychlé certifikace a zprovoznění Nord Stream-2 více v souladu. V ideální verzi pro Moskvu bude první jmenovaný dokonce souhlasit s vyjmutím „proudu“ z působnosti evropského antimonopolního práva.

Proto Gazprom se zvyšováním dodávek nijak nespěchá, i když to může udělat. To je potvrzeno od zdroje blízké Kremlu, Bloomberg.

Podle statistik Gazprom Export plánuje Rusko v roce 2021 dodat na evropský trh o 16 miliard metrů krychlových plynu méně než v roce 2019. Ve čtvrtém čtvrtletí Rusko dodá EU o 15 % méně plynu než v posledních třech měsících „neúspěšného“ roku 2020, uvedl analytik Sberbank CIB Andrei Gromadin.

 

 

Nedávno ruský prezident Vladimir Putin řekl, že dodatečné dodávky plynu začnou až po spuštění Nord Stream-2.

Poté, co Německo udělalo první krok k certifikaci ropovodu, Putin veřejně nařídil Gazpromu, aby od 8. listopadu zvýšil dodávky do Evropy. Podrobnosti prezident neupřesnil, trh ale reagoval poklesem cen futures plynu o 18 %. 

V další rychlý pokles cen však není spolehnutí. Gazprom neposkytl žádné záruky a plynovod Jamal-Evropa zatím přerušil dodávky plynu do Evropy. 

Evropské země proto musí hledat způsoby, jak krizi vyřešit samy. A síla každého z nich řeší tento problém nezávisle .

Daně a dotace

Rostoucí ceny plynu vedly k rekordnímu nárůstu cen elektřiny. V Itálii očekávají spotřebitelé ve čtvrtém čtvrtletí roku 2021 zvýšení cen elektřiny o 40 %, náklady Britů se mohou zvýšit o 30 %.

Ceny plynu a elektřiny porostou v celé EU. Aby úřady velkých zemí snížily ránu do kapes spotřebitelů, připravují protikrizová řešení.

EU používá tři hlavní nástroje ke snížení zátěže pro koncové uživatele: stanovení sazeb, snížení daňové zátěže a zvýšení dotací pro chudé.

Francie vypracovala plán, který premiér Jean Castex nazval „tarifním štítem“. Paříž zablokovala jakékoli zvýšení regulovaných tarifů a snížila daně z elektřiny. Vláda také pošle jednorázové částky ve výši 100 eur šesti milionům rodin s nízkými příjmy.

Očekává se, že vládní protikrizová opatření omezí růst příjmů domácností za plyn a elektřinu na sotva znatelná 4 %.

V Itálii byly na zmírnění krize vyčleněny 3 miliardy eur. Dočasně pozastaví systémové poplatky, které tvoří zhruba 20 % koncové ceny elektřiny, a také zvýší dotace pro chudé.

Vláda již podruhé přiděluje peníze na regulaci cen (dříve alokovala 1,2 miliardy eur). Italský energetický sektor je jedním z nejzranitelnějších v EU.

Řím také pracuje na reformě, která odstraní ceny elektřiny z pobídek pro obnovitelné zdroje energie a jadernou bezpečnost. To by mělo omezit inflaci na pozadí celoevropských rostoucích cen.

Ve Španělsku, premiér Pedro Sanchez byl zaveden „šokovou plán“. Daně z elektřiny byly sníženy na 0,5 % a přebytečné zisky energetických společností budou do dubna rozděleny do infrastruktury a levnějších tarifů pro spotřebitele. To by mělo omezit růst cen na 4,4 % oproti předpokládaným 35 %.

V současné době EU pokračuje v diskusi o politické reakci na rostoucí ceny. Zde se názory zemí rozdělily. Někteří se domnívají, že je nutné radikálně reformovat systém nákupu plynu, jiní nechtějí zasahovat do trhu.

Jedna skupina, která zahrnuje Francii, Itálii a Španělsko, vyzývá členy Commonwealthu, aby společně nakupovali zemní plyn, aby posílili svou pozici na trhu (podobně jako vakcíny proti Covid-19). Tytéž země lobují za vytvoření strategické zásoby plynu v celé Evropské unii.

Jiná skupina, včetně Německa, Nizozemska a Dánska, je proti takové iniciativě. Tyto země se domnívají, že krize je dočasná a že nemá nic společného se strukturou dovozu do EU a způsobem nákupu.

Evropská komise posuzuje zapojení Ruska do zvyšování cen energií a zvažuje pro a proti společných nákupů plynu.

"Zelená" odrážka

Riziko energetického kolapsu donutilo EU ustoupit ve svých ekologických aspiracích. Zejména země se částečně vracejí k uhelné energetice.

Dříve bylo spalování uhlí ve srovnání s plynem nerentabilní kvůli vysokým kvótám CO2. Nyní cena zemního plynu vzrostla, takže výroba elektřiny z uhlí není nejhorší možností.

V Německu se podíl uhlí na energetice zvýšil v první polovině roku 2021 o 7 %, v Rumunsku a Nizozemsku o 5 %, v Dánsku o 4 %. K nejšpinavějšímu zdroji elektřiny je nuceno vrátit se i Spojené království, které již dříve odstavilo své uhelné elektrárny.

Spalování uhlí roste, protože stále není vyřešena otázka cen plynu. Zima je před námi a poptávka po elektřině v roce 2022 vzroste o další 4 %.

Pokud se však uhlí stane pro některé země spásou, pak jen do určité míry. Rozvoj uhelné energetiky brzdí vysoké světové ceny tohoto zdroje energie, rostoucí náklady na kvóty CO2 a politický tlak ze strany orgánů EU.

Výroba energie z uhlí nedostihla rok 2019, ale překonala rok 2020. Uhlí zatím zůstává jen osvědčeným diverzifikačním nástrojem pro pokrytí nedostatku elektřiny.

Další východisko z krize nabízí deset zemí v čele s Francií. Oni volají po uznání jaderné energie jako „zelené“. Paříž se o to zajímá kvůli své závislosti na jaderných elektrárnách: země získává 70 % energie z jaderných reaktorů.

Evropská komise nedává přesnou definici toho, jak špinavá je jaderná energetika, a tak se Francie snaží krizi využít ve svůj prospěch.

Uznání šetrnosti k životnímu prostředí „mírového atomu“ může osvobodit země, které odstavily jaderné reaktory, a odložit otázku závislosti na jaderné energii. Vzhledem k současnému nedostatku by to mělo snížit tlak na energetický trh.

Francie má však silné odpůrce, kteří jsou zásadně zaměřeni na odstavení jaderných reaktorů. Mezi nimi je Německo, Rakousko, Dánsko, Španělsko a Lucembursko.

Diverzifikace

Rusko se na dovozu plynu do Evropské unie podílí asi z 50 %, země proto uvažovaly o snížení závislosti na zdrojích Gazpromu.

Podle prognózy Evropské sítě plynárenských přepravních soustav musí Evropská unie k překonání deficitu přes zimu zvýšit dovoz plynu o 5–10 %. Tohoto výsledku není možné dosáhnout bez ruského plynu, ale EU může dobře zmírnit dopady krize diverzifikací dodávek.

Do EU je otevřen dovoz z Norska, Ázerbájdžánu, Alžírska, Kataru a Spojených států. Norská společnost Equinor získala začátkem října povolení ke zvýšení produkce plynu na obou nalezištích o 2 miliardy metrů krychlových.Další objemy mají překonat dopady energetické krize v Evropské unii.

Polsko plánuje úplně opustit ruský plyn ve prospěch norského plynu. V roce 2022 zahájí provoz Baltský plynovod, který bude od roku 2023 schopen dodávat z Norska až 10 miliard metrů krychlových plynu ročně.

Zvýšit prodeje hodlá i Ázerbájdžán , který před rokem začal vyvážet plyn do EU. Za sedm měsíců roku 2021 dodala země do Itálie, Řecka a Bulharska 4 miliardy metrů krychlových plynu. Od roku 2022 bude země dodávat 10 miliard metrů krychlových paliva ročně a bude hledat možnosti, jak rozšířit seznam dovážejících zemí.

Alžírský ministr energetiky rovněž oznámil zvýšení dodávek plynu do EU. Ve čtvrtém čtvrtletí se podle něj plánuje rozšíření plynovodu Medgaz, který umožní prodat Španělsku 2,6 miliardy metrů krychlových plynu.

Ve stejné době, Alžírska konflikt s sousedním Maroku by mohlo znamenat, že EU nebude dostávat palivo přes alžírské plynovodu Maghreb-Europe. Pokud se země nedohodnou na pokračování tranzitu, Alžírsko získá zpět významnou část své exportní kapacity a bude moci dodávat plyn pouze přímo prostřednictvím vlastních plynovodů nebo prostřednictvím LNG terminálů. 

Skutečnou ranou pro monopol Gazpromu by však mohl být vstup Nigérie na evropský trh . V roce 2023 plánuje země zprovoznit plynovod ACC s kapacitou 36 miliard metrů krychlových ročně.

Zdálo by se, že terminály LNG pro zvýšení dovozu zkapalněného plynu z Kataru a Spojených států musí zachránit EU. To však nyní není možné. Katar uvedl, že nebude schopen pomoci, protože jeho výroba již běží na plný výkon.

V soutěži o americký plyn EU prohrává s asijskými zeměmi, dovoz zdrojů do evropských terminálů tak stále zůstává na úrovni roku 2020.