Článek pochází z gazeta.ru

Lenin proti válce: princip nebo nutnost?

3. března je jedním z nejbohatších dnů v historii Ruska. V roce 1613 se konaly volby za vlády Mikhaila Fedoroviče, zakladatele dynastie Romanov. V roce 1804, jeho vzdálený potomník (nikoliv krví, ale jménem), Alexander Blažený zakázal prodej rolníků bez půdy a Alexandr II. Osvoboditel v roce 1861 zrušil nevolnictví.

S ním v roce 1878 byla v San Stefanu podepsána mírová smlouva mezi Ruskem a Tureckem,

legálně zakotvila důležité vítězství domácích zbraní a legitimizovala nezávislost Srbska.

Konečně, na samém vrcholu porevoluční krize v roce 1918, se stalo něco, co téměř všichni historici později uznali za nejsilnější stránku v kronice země. Nová vláda v čele bolševické strany chopil se moci v Rusku v převratu 25. října (7. listopadu, New Style), 1917, uzavřít separátní mírovou smlouvu s čtyřnásobné aliance (to se skládala z Německa, Rakouska-Uherska, Turecka a Bulharska) porážkou v první světové válce.

Důsledkem "míru" byla vážná rána pro reputaci Ruska, obrovské ztráty na území a obyvatelstvo, stejně jako rozmístění bitev v plném rozsahu na frontách občanské války.

Brest přímo vyplýval ze zásadních změn ve vnitřní politické struktuře země na podzim roku 1917. V případě, že prozatímní vláda, která se ujala moci po únorové revoluci, vyjádřil solidaritu s jeho nepřítelem, Nicholas II na jednu věc - pokračování „války až do hořkého konce,“ úloha byla nahrazena Alexandra Kerenského, vedl o Vladimira Lenin vládou a jeho kolegové byl okamžitý způsob, jak z nepřátelství, a sám "Vedoucí proletariátu" souhlasil s téměř žádnými podmínkami. Lenin jasně pochopil, že jen naléhavý, naléhavý mír by dovolil bolševikům, aby zůstali na vrcholu.

Hned druhý den po převzetí moci v Petrohradě na druhém sjezdu sovětů byl jednomyslně přijat vyvinut Leninova „předpisem o mír“. Nová vláda "dělníků a rolníků" navrhla, aby všechny bojující národy a jejich vůdcové "okamžitě zahájili jednání o spravedlivém a demokratickém světě". Dokument navržený k ukončení války "bez připojování a odškodnění".Program RSDLP (b) na jaře a v létě roku 1917, výzva k vojákům s jasnou výzvou k sabotáži příkazy příkaz k vytvoření jasného obrazu bolševiků jako hlavní odpůrce pokračující válku. RSDLP (b) se snažil vysvětlit masám „false“ podstatou války s Němci, vysvětlovat, že na bojištích vojáků umírajících na sobecké zájmy vlastníků půdy a buržoazie, a to bez ohledu na výsledek zůstane loser.

Ve vyhlášce bylo rozhodnuto považovat pokračování války za "největší zločin proti lidskosti".

Nicméně, podmínky byly skepticky přijaty jako oponenti Ruska od Quadruple Union, a jeho spojenci v Entente (Francie, Velká Británie). V Evropě a ve Spojených státech nebylo pochyb o tom, že pobyt bolševiků u moci nebude trvat dlouho. Takže poznámky vůči vládám devíti spojeneckých zemí s nabídkou pokračovat v mírových jednáních zůstaly nezodpovězené.

"Pokud spojenecké národy neposílají své zástupce, budeme jednat s Němci sami," říká zpráva. Lenin se soustředil na organizaci samostatné dohody.

Německo již nepovažuje demoralizovanou, rozpadlou ruskou armádu, která již dlouho přestala být vážnými vojenskými operacemi, jako skutečná hrozba.

Poslední velkou bitvou pozemních sil a ruské flotily byla skutečně operace Moosund, která skončila týden před bouří zimního paláce. Navzdory významnějším ztrátám lodí oslavili Němci úspěch a převzali kontrolu nad strategicky významným souostrovím souostroví v Baltském moři. S bolševiky se armáda už neřídila o skutečnost - nejlépe její oddělené jednotky zadržely německý pokrok hluboko do ruských zemí."Ani mír, ani válka"

Akce na přípravu mírové dohody s Německem stály životy (nepřímo, samozřejmě) nejméně dva vynikající představitelé ruských generálů.

Na počátku prosince 1917 v Mogilev, byl brutálně zavražděn generál Nikolaj Dukhonin přiřazena ještě Kerenského šéfa, odmítl na Leninův řád vstoupit do mírových jednání s německo-rakouských jednotek a reklam pro tuto „nepřítele lidu“.

Když se zločinu zúčastnil nový bolševikský velitel, podepsal Nikolaj Krylenko.

A hned v průběhu prvního zasedání mírových jednání brestlitevskými spáchali sebevraždu, neschopný snášet hanbu kvůli stanovených podmínek, generál Vladimir Skalon, člen delegace o právech vojenského odborníka.

V.V. Lipsky ?, L.D. Trotsky?, V.M. Altfater, AAIoffe

V těch dnech, bolševici souhlasili s nepřítelem o dočasném příměří, čímž cíl hledat půdu pro plnohodnotné míru. Který trval déle než tři roky války se postupně podkopávání materiálních a lidských zdrojů v Německu, které zejména po vstupu do války v USA, hledat příležitosti pro přenos síly z východu proti Spojencům a boj proti všem jeho vlastní rostoucí revoluční hrozbu.

Současně jeden z vůdců delegace v Brest-Litovsku Lev Trockij provedl nebývalou iniciativu diplomacie - "Ani mír, ani válka". Podle jeho plánu měl oznámit stažení Ruska z války jednostranně, aniž by podepsal mírovou smlouvu.Názory stranických vůdců RSDLP byly rozděleny. Lenin pro „záchranu revoluce“ obhajoval okamžitou dohodu o uložených podmínek: později popsal výsledný svět „obscénní“, ale připustil, že bolševická vláda v případě obnovení války by byly smeteny.

Další autoritativní funkcionář strany Nikolai Bukharin nazval hledání míru za podmínek Německa, které podporovaly německý imperialismus. Podle formulace historik Nicolas Werth prosazoval revoluční válku a "univerzální ochranu ruské země a světového proletariátu", který by se stal novým podnětem k evropské revoluci.

Během hlasování v Ústředním výboru zvítězili supporters z pozice Bukharina vítězství nad Leninem, ale bylo rozhodnuto vyzkoušet variantu Trockého,

a začít - pokračovat ve vyjednávání, záměrně je přitahovat.

Práce delegací v rané fázi jednání

Proces jednání probíhal ve třech etapách, trvající tři měsíce (mírová konference byla přerušena kvůli nerozpustným rozporům). Každá etapa byla pro bolševici obtížnější než předchozí, i přes měnící se složení delegace a pořad jednání. Na počátku se jednalo o uplatnění principu práva národů, kteří obývají západní hranice Ruska, na sebeurčení. Podle Němců obyvatelé Galicie, Litvy, Lotyšska, Estonska a Polska, kteří již obsadili její armáda "vyjádřili svou vůli ve prospěch Německa".

Kromě toho museli bolševici uznat zástupce ukrajinské centrální rady, kteří přišli do Brestu.

"Armáda se ponáhla, aby uprchla a zametala všechno na své cestě"

Vzpomínky na svědky událostí přímo naznačují, že Němci otevřeně posmívali a posmívali se sovětské diplomatické misi.

"Dělnický pracovník seděl naproti mně, komu bylo zřejmě mnoho spotřebičů a náčiní velkou obtížností," ironicky popisoval známý člen německé delegace Max Hoffmann. "Chytil se pro jednu nebo druhou věc, ale jen vidličku použil k čištění zubů ..." Plenka je rolník, skutečný ruský fenomén s dlouhými šedými zámky a vousem zarostlý jako les. Zavolal zaměstnancům úsměv, když se zeptal, zda upřednostňuje červené nebo bílé víno na večeři, odpověděl: "Silnější."

Bílý generál Anton Denikin, který tehdy bojoval s červenými v dobrovolnické armádě v Kubanu, citově popsal své pocity z Brest-Litovsk.

„Nikdy předtím v ruské historii poté, co zástupci tatarských jha země, co se v době největší svého pádu byly postupně pánové Joffe, Bronstein a Diamond (druhý a třetí - Trockého a Sokolniki. -“ Times „) nejsou vystaveny větší ponížení.

Nikdy předtím, snad aby životně důležité zájmy státu „zplnomocněný velvyslanci“ není léčena s takovým hrubým neznalosti nebo pohrdání, as těmi osobami, které jsou nyní hovoří jménem ruského národa. "

Denikin s politováním přijal Trockého prohlášení o demobilizaci armády ao "stažení lidí z války".

Nicméně Trockého taktika nepřinesla požadované výsledky. Když viděl marnost procesu vyjednávání, v únoru 1918 německé velení obnovilo útok v celé linii východní fronty, od Baltské oblasti až po Ukrajinu, jako ospravedlnění s použitím Trockého postoje rozhořčení. Německé jednotky se nesetkaly s žádným odporem (Rusové se stáhli dozadu), během týdne obsadili řadu významných měst (Minsk, Polotsk, Revel, Pskov) a vytvořili přímou hrozbu pro Petrohrad. Dále pod kontrolou nepřátel překročil Kyjev, Mogilev, Černigov, Gomel a Zhitomir.

"Armáda se vrhla na útěk, vrhla všechno a zametala pryč," napsala o těchto dnech Krylenko.

Nyní bolševici v panice žádali o mír za dohodnutých podmínek. Německo však předložilo ultimátum. Stará situace již nebyla spokojena, císař Vilém II. Požadoval nové ústupky - vzhledem k rychle obsazeným územím armády.

Tady Trockij znovu udělal velkou chybu. Byl si jistý, že agrese proti deklarovanému Sovětskému Rusku, která opouštěla ​​válku a uskutečnila demobilizaci, by proletariátu v samotném Německu vyvolala, aby promluvila. Nicméně němečtí dělníci, na Trockého zklamání, projevili naprostou lhostejnost k měnící se situaci na frontě.

"Rusko bylo zlikvidováno počátkem 17. století"

Vážně se bojí blížícího se zachycení Petrohradu a pád bolševické moci, Lenin, který ohrožuje svou vlastní rezignaci, donutil vládu, aby souhlasila se všemi náročnými požadavky Němců.

V porovnání s předválečnými měsíci roku 1914 bylo území Ruska sníženo o 800 tisíc metrů čtverečních. km. V Evropě byla země ztrácí na Ukrajině (s ukončením války s UPR a uznání své nezávislosti), Krym a ve Finsku, oddělených provincií Polska, pobaltských států (země moderní Litva, Lotyšsko, Estonsko), Západní Ukrajina, Kavkaz - region Kars a Batumi, Ardahan, který muselo Turecko stáhnout.

Na těchto územích žilo 56 milionů lidí - 26% současné populace, 32% zemědělských a 23% průmyslových výrobků, 75% uhlí a kovů.

Země byla odříznuta od Baltského a Černého moře, stejně jako zbavena potřebných podmínek pro hospodářský rozvoj.

Kromě toho, sovětská vláda byla povinna zaplatit odškodnění ve výši 6 miliard značek a 500 milionů zlatých rublů ve ztrátách Německem vzniklých během ruské revoluce, zastavit revoluční propagandy v zemích střední Evropy.

Mimo Rusko, nové hranice byla 918 textil, tabák a 133 615 celulózky, lihovary v roce 1685, 1073 a 574 technických pivovarů, 244 chemických společností.

„Rusko je politicky vyřazen z počátku století XVII, ztrácí naráz všechno, co bylo získané za tři století na západě a jihu brilantní úsilí svých odběratelů, jeho krev proti hostiteli, práce svých lidí“ - stěžoval si generála Děnikina ve svých pamětech.

O několik dní později se ratifikace Brest-Litovsk uskutečnila v nejvyšších sovětských orgánech. Současně se kvůli strachu z německé ofenzívy rozhodlo přesunout kapitál do Moskvy.

Po uzavření smlouvy se v zemi objevily dvě opozice: "Leví komunisté" vedeni Bukharinem a Uritskym mezi bolševiky a levicovými socialistovskými revolucionáři.

Brestská smlouva byla zrušena všemrusovským ústředním výkonným výborem 13. listopadu po revoluci v Německu a svržení Viléma II. O dva dny dříve, spojenci porazili Němci nuceni opustit podmínky tohoto světa, ale významná část ztracených a nikdy se vrátil do Ruska po první světové války, se stal základním předpokladem pro budoucí rychlému vývoji v této geopolitické scéně.