Článek pochází z varlamov.ru

Rusko - země, která se ve své historii dobrovolně účastní válek. Pouze část válek se konala na ruské půdě. Často ruští vojáci bojovali mimo svou zemi. Pro geopolitické zájmy vlasti, pro mír po celém světě, pro chudé a utlačované bratry, pro triumf spravedlnosti. Důvody jsou velmi odlišné. Ale vždy stojí z reproduktorů, z televize, z internetu do rozezní ohnivé projevy o nutnosti bojovat ve jménu vyšších cílů, a to jak v blízkosti vojenských úřadů a sběrná místa se objeví dav mladých a nepříliš mužů s vysokou společenskou odpovědnost, kteří chtějí dát zpět do vlasti. Důvody, proč jsou řízeny, jsou velmi odlišné - od žízně po zisku a dobrodružství až po upřímné impulsy k obraně krásných ideálů. Tak tomu bylo v případě místních válek v Jugoslávii, Gruzii, Sýrii. Tak se to stalo v Donbase.

Oficiálně se zdá, že zde chybí Ruská federace. Nepopírá však existenci dobrovolníků, kteří si koupili tanky a střely v nedalekém obchodě a šli do obrany ruského světa. Ruští muži dostal knockout úder z televizoru, až do dnešního dne jsou odeslány do Donbass, které poskytují stálý proud „hybrid“ vojáků tam a zinkových rakvích tam. Ne každý však čeká na osud protagonisty. Mnoho lidí čelí nepřátelům z televize, ale zcela neočekávaným problémům. Příběhy těchto lidí, které nikdy neslyšíte od předních federálních médií. Nezapadá do obrazu světa, který je vybudován pro hromadnou spotřebu.

Moskvič s volací značkou Leshiy odešel do Donbassu v roce 2014.

Na samém začátku války vznikla euforie bratrstva. Všichni žili ve stejných příkopech a sdíleli si poslední košili navzájem.

Když se v národních milicích rozdělilo do dvou táborů, rusů a "místních", moskevské to považuje za obtížné říct až doposud. Malé nedorozumění mělo místní povahu a nemělo vliv na celkovou náladu v jednotce. První zvonek, že se něco děje, zazvonilo v červenci 2015, kdy známý zástupce zpravodajské služby naznačil, že se Leshem musí rozhlížet kolem "zákopů". Pátrání po bojových pozicích znamenalo, že člověk může být zastřelen v zádech. Nejprve moscovský nedal tomuto upozornění žádnou důležitost. Neměl žádné osobní nepřátele. Ale když byl neočekávaně odzbrojen a zatčen, Leshy mu uškrtil uši.

Několik dní byl propuštěn, aniž by přesně vysvětlil, proč byl důvod. Aby nebyl pokoušen osudu, přestěhoval se do sousedního Donecku. Nyní Leschy bojoval v jednotce ruského Lyokha Parašutista, který zastával postavení na okraji Doněcku. V té době bylo z Ruska tolik dobrovolníků, že od nich vznikla samostatná četa. Atmosféra v týmu vypadala stejně přátelsky jako v Red Ray. A pak Lech odešel. Když Marine odjížděl, Leshiy neviděl: v tu chvíli ležel ruský dobrovolník v nemocnici s ranou. Vrátil se do kasáren a začal moscovský rozhlížet rozhněvaný pohled na "místní". Jednoho dne začal kolega Leszno obvinit ze skutečnosti, že přišel do Donby, aby vydělal peníze. V tuto chvíli se milice už změnila v vojenskou strukturu. Vojáci začali platit platy: obyčejní vojáci - každý 15 tisíc, seržanti pětadvacet, důstojníci mírně více než třicet. Když Leschy naznačil, že má 15 tisíc v jeho domě - to je velmi nízká mzda, Donetsk obyvatel řekl, že v Moskvě, možná tento plat je malý, ale v Donecku to je velké.

- Podle jeho logiky, zvláště jsem přišel sem zabránit tomu, aby obyvatel Donetsk vydělal 15 tisíc rublů, - Leshiy pobouřil. "Peníze začaly platit až do konce patnáctého." Přišel jsem sem ve čtrnácté. Ukazuje se, že jsem strávil celý rok v zákopech, nezískal žádné peníze, konkrétně počkat na počátek placení, a nechat místní vydělat ty skvělé tisíce?!

Nyní domorodí obyvatelé Donbassu stále více začali hádat s kolegy, kteří přišli z Ruska. Nadávání začalo s drobností a zpravidla vždy skončilo obvinění ze všech smrtelných hříchů proti sobě navzájem. Důvodem, proč tato Leshy vidí, jsou neklidní obyvatelé, kteří neměli štěstí žít v době změn. Nyní obviňují Rusko z toho, že žije mnohem horší. Dříve takové prohlášení znělo jako vtip.

V 14. roce v jedné divizi pro čtyřicet Rusů bylo pět místních obyvatel. Rok poté, co začali platit platy, poměr se změnil jiným směrem. Nyní je tam čtyřicet místních lidí a je zde pět Rusů.

Právě velitel Lugansk zahájil zatčení, po kterém se Leshy donutila přesunout do Donecku. V oblasti své zodpovědnosti v předním sektoru si důstojník zřídil kanalizační kanál na území LC kontrabandových výrobků. Navíc zbraně a střelivo pravidelně zmizely z jednotky. V rukách nikdo nechytil, ale tam byly pověsti, že velitel se zabýval pašováním zbraní do Ruska. Podařilo se mu vyrovnat se s kontrašpionážními agenty, je snadné, aby místní policisté uklidili ústa. Občan Lugansk se však bál dobrovolníků z Ruska.

S válkou v Donbassu se Leshi vrátila k protéze. V jedné z východů se jeho skupina táhla na minové pole. Když odešel do důchodu, vstoupil do důchodu proti lidem. O šest měsíců později se ruský dobrovolník dozvěděl, že byly přivedeny do dolů speciálně pro doly. Dirigent byl známý kolega, který se dobrovolně přizval ke skupině podél známé cesty. O šest měsíců později se ukázalo, že tento dirigent pracoval pro ukrajinské tajné služby.

V Lesbách vydělal více než 200 tisíc rublů svých vlastních peněz, Leschy se podařilo vydělat jen linku na ukrajinské webové stránce "Peacemaker" (která vydává údaje o milicích), invaliditě a bojových zkušenostech. Protézu pomohla koupit ruská veřejná organizace. Oficiální Doněck poděkoval Leshoyovi za jeho dobrovolnický impuls pokusem o jeho vystřelování po těžbě výbuchu, aby nedošlo ke ztrátě statistiky ztrát.

 

 

Příběh jednoho z bývalých bojovníků LNR , zaznamenaných v Nižním Novgorodu. 

„Vzali jsme Debalcevo. Vzpomínám si na jeden z našich Buryats šíření ohně a chce ven z lebky vsushnika mísy dělat na úvod odeslání. Vlastní jsou. Co se vyvrtají dělá v Donbass? Sat-sat doma a jít.

Jsem napůl Ukrainian, . matka se narodila v Chabarovsku, ve vojenské rodině, pak jsou v Nižním Novgorodu bylo převedeno když mě válka shromáždí, ptali se. „vy jste na svých krajanů bude střílet?“ odpověděl, že potraviny zraněn záchrana Jak sestoupil na něj ,. Určitě jsem nestřelil, nevím, jestli jsem někoho zabil na frontě, doufám, že jsem to neudělal.

Pokud vypnete televizní tlačítko po celé zemi - nebyl bych v Donbassu. Ale když se dny ukazují na vše, co začalo na Ukrajině po Maidanu, chtěli byste jít tam. Ve skutečnosti jsem to nemohla vydržet poté, co byli lidé v 2. polovině května v Oděse zabiti. Lhala v práci, že berím člověka do Donbassu, a šel do Lugansku a vzal si batoh a uniformu. 

Lugansk se ukázalo jako malé provinční město. Ve vzduchu bylo napětí. Tam byly problémy se světlem, internet. shromáždili lidé v distribučních bodech Wi-Fi a vyměňovány zprávy. Mnoho lidí přivedlo válku blíž. Nyní není tam žádná taková: vládne chudoba a jízda po městě v džípech děvka, která sloužila najednou pod Plotnitsky.

Lugansk pak byly ještě v Rusku, ale v roce 2014 válku, jako pravidlo, my - Ruští dobrovolníci; a Ukrajinci křičeli, že se chtějí odpojit od Kyjeva. Oni připnul kozácké klobouky, pít vodku a běžel z ozbrojených sil na Ukrajině. 

Který byl nejen v Donbasu: Russian z celého Ruska, Siberians sada s volací znak „Magadan“ Bůh ví, kolik bojovníků, ruský dokonce přišel z Německa, kde se pohyboval v devadesátých letech. V jeho německého bankovního účtu zablokována jako „teroristy“. 

Tolik podob, jako v Donbassu, jsem nikdy neviděl v mém životě. "Flora", "Multikam", "Number" - všechny barvy. A pro nic - z Ruska.

Debaltsevo. Nastal den, kdy jsme z naší strany najednou ztratili téměř 200 lidí, 200 a 300 lidí. Zvláště "rozlišoval" našeho velitele od ruských důstojníků s označením "Almaz". Bezradní! - lidé položení. Kluci z čety „srpen“ obratně zneškodnil ruské dodavatelé, že „Diamond“ střežené, a on byl výstřel v koleni. Kozáci se ještě ukázali. Smíšené krmivo ukradlo vozy pod doly. Další skupina bojovníků MGB přišla (ministerstvo pro bezpečnost státu) - vše v černé uniformě, v džípech. Ukázali se na kamerách, dostali se do dělostřelectva a v rozhlasu křičeli, že mají ztráty; a už jsme je neviděli. Město by nebylo přijato, kdyby to nebylo pro ruské dobrovolníky a ruskou armádu.

Během války Ukrajiny ztratilo něco takového, jako 3000 zabito. Jsme méně. Mnoho z obětí jsou však dobrovolníci a personální důstojníci z Ruska. Kolik stovek? Nevím. 

Poprvé jsem se vrátil domů; druhýkrát zanechal zraněného pro evakuaci do Rostova na Donu. Dlouho to nikdo nebral. Konečně nemohl obstát, oblékl si uniformu - skoro první auto.

Foto: vatahis

V roce 2014 bychom mohli jít do Kyjeva. Uklidni se. Ale bylo to nutné? Já osobně pro socialismus, pro život, jak jsem to viděl v časných osmdesátých letech, kdy bylo všechno spravedlivé. V roce 2014 jsme hledali prokuratury - našli balíčky peněz v trezorech s trestními věcmi. V Donbassu, všichni lidové kosti a dohazovači. Všechny problémy byly vyřešeny úplatky. Po celá desetiletí pravidla gangu. Všechny operační úspěchy jsme dali ruským kurátorům, ale výsledky jsou nulové.

Režim, který zakládal Zakharchenka a Plotnický - v tisíce zničených životů a zřícenin v Donbassu se nestalo. Tyto kozy získaly sílu, daly si zvyky a zvyky mezi NDP a LNR ... Clo! - Rozumíš? A roztrhali to, o čem jsme bojovali - Novorossija! - dvě poloviny jednoho zadečku. Na Ukrajině je síť obchodů ATB. V Donbassu byla síť vypuštěna a nazývána "Narodnaya". Hádejte, kdo to zničil? Když jsem byl v Lugansku, byly z Ukrajiny běžné a levné výrobky. Vodka pro 100 rublů, koňak pro 150 rublů. Teď buď poloprázdné regály, nebo přehnané hovno z Ruska. Pokud je něco jedlé, pak z Běloruska. Místní výlety. 

Jediným, kdo se pro Donbass snažil něco udělat, je Rinat Achmetov. Poslal humanitární pomoc, nezastavil podnik - dával lidem práci. Uvědomuji si ho, a ne tu špínu, která tam vládne.

Když jsem odešel, místní obyvatelé se rozhořčili. A nejen to, když bojujeme za ně, my Rusům jsme řekli, že jsme cizí; a humanitární pomoc z Ruska, přizpůsobili se, aby přešli pouze na část nákladu. Lidé byli chudí a tohle chmurní místní obyvatelé vydělávali peníze. 

Zatímco skutečná válka probíhala, milice byly vytlačeny do LNR a DNR stroje ví, pro který kruh. Místní lidé přišli k nám, Rusové, a stěžovali si. To je naprostý nesmysl, že vojáci z Ruska šli do války, aby se zbili. Nemáme dlouhou cestu autem s ukrajinskými čísly a bez dokladů.

Vzpomínám si, že Plotnický přišel do naší jednotky: slíbil si pronajmout byty a auta, visí medaile. Proč potřebuji byt v Lugansku? Mám vlastní v Nižním Novgorodu. Bojoval jsem pro lidi. A Plotnitsky vyjasnil LNR od všech více či méně významných účastníků v roce 2014. Musel jsem odejít Donbass před Debalcevo, aby nebyly vidět, jak zabíjet Bednova (náčelník štábu 4. brigády), Brain (velitel brigády „duchů“), Dremova (pluk velitel „Oni. Platov“), a chlapci dopravoval k výslechu bývalého ukropskie prokurátory. A jakým způsobem jsou ruští dobrovolníci uznáváni jako příslušníci. 

Pro mě byla záležitost nadšená. Když jsme v létě roku 2014 obhajovali přístupy do Luganska, požádal jsem o jednu autodopravu dvě auta. Třicet raněných bylo evakuováno. Pak jezdili auta zpátky, s kuličkovými otvory - vezměte je! Ukázalo se, že jsme lupiči!

V DNR je to stejné. Vymazala i Motorola. Říkáme tomu Pinochet. On, tak směšný, přišel na moskevský kongres veteránů Donbassu v hotelu "Izmaylovská". Červená, malá, s papakou. Prapor "Sparta" bojoval samozřejmě. Ale je to jedna věc - vrazit do frontálního útoku, nikdo nechce letiště a další - z boků obklopovat a smažit "cyborgs". Ale Motorola v televizi. Byl.

Hrdinové roku 2014 buď zahynuli, nebo se vrátili domů do Ruska. Místní lidé také opouštějí armádu. Jsou to nejhorší: nemusí se vrátit na Ukrajinu, v Donbassu nic nemají, ale v Rusku nejsou potřeba. Kolik z nich vím! Například, chlap z Kyjeva "Berkut", nebo muž a dívka z Dnepropetrovsk. Jak říkají, "nepotřebujeme hrdiny." Medaile byla pozdě, a to je všechno. Je to pro mě snadné. Šel jsem do Ruska, získal jsem 500 dolarů a zpět. A nemají nic. Pomáháme tak, jak dokážeme. 

Někdo z nás šel do žoldáků. V PMC na "Wagner", že polovina jeho jednotky (150 lidí) hloupě na Debaltsevo ztratil. Neví, jak bojovat. Nyní vylezl do Sýrie, požehnání bylo přijato zeleným světlem. "Naši Wagnerové v Donbách likvidovali. Jsem jeden voják, který šel do společnosti PMC a zeptal se: "Budete mě zastřelit, pokud je objednáno? Nebudu to schopen. "Váhal, zmačkal ...

Mám jít do Donbassu? Tam není válka, stejně jako nápady. Tam je nepořádek po mnoho let a touha místních používat vás. Jak si vzpomínáš na Donbass, je to už nechutné! Ale jestli to všechno začne znovu - pojedu a vrátím se na frontu. "
 

---

Andrej Kamaev spoléhá na berle v malé kanceláři. On ztratil jeho levou nohu ve válce ve východní Ukrajině, v krvavých bojích v oblasti Debaltsevo. 

Po rozbití granátu, který změnil jeho osudu, se Kamájev v roce 2015 vrátil do Ruska. Před sebou ho čekají jen těžkosti. Kamaev nakonec vytvořil vlastní organizaci "veterány z Novorossie", aby pomohla lidem v podobné situaci.

V září 2014 byl Andrej Kamaev plný vlastenectví, když přišel bojovat jako dobrovolník na východě Ukrajiny. Ukrajinské jednotky představovaly fašisty v ruské televizi a Kamaev chtěl bojovat přesně s fašisty, stejně jako jeho dědeček během druhé světové války. Kamaev chtěl vyjádřit svůj protest vůči západním zemím a NATO, které "neustále" chtěly něco z Ruska dosáhnout ". 

"Letěl jsem do Rostova a překročil hranici, po které jsem se připojil k vojenské jednotce a setkal se s mými kamarády," řekl Kamaev stručně.

V jedné vytvořené veteránské organizaci je asi tři tisíce. Existují nejméně dva další podobné organizace veteránů: „Svaz Donbass dobrovolníků“, v čele s Alexandrem Boroday a veřejné hnutí „New Rusku“, v čele s Igorem Strelkov (Girkin). 

Mnoho, stejně jako Kamaev, bylo do této války přivedeno vlastenectvím. Nicméně návrat do Ruska pro mnohé se stal obtížným testem. Veteráni ukrajinské války čelili problémům: neměli vůbec žádné peníze, protože dobrovolníci nedostávali žádné veteránské příspěvky.

Jako otec rodiny byl Kamaev také v obtížné situaci. Nedostal rubl, i když se vrátil domů bez nohy. Byl zachráněn pomocí bratří v náručí: dobrovolníci zorganizovali vzájemnou pomoc a začali sbírat peníze pro potřeby svých kamarádů, například drog. Pomohli si navzájem získat práci. 

"Teprve když jsem získal status zdravotně postižených, začal jsem přijímat státní důchod na stejných základech jako všechny ruské zdravotně postižené osoby." 

Takže invalidní důchod, který dostane Kamájev, není s válkou spojen. Získá stejný důchod jako každá jiná zdravotně postižená osoba.

Kamaev se však zdrží kritiky státu. Zdůrazňuje, že se nedopustí: "Proč bych měl dostat veteránský příspěvek? Koneckonců jsem šel do války jako dobrovolník." Nicméně, on mlčí, když je dotázán na to, co nejvíce rozrušených veteránů: "Největší problém je, že se cítíme jako zbytečně pro naši zemi." 

Němec Vladimirov řekl, že mnoho dobrovolníků z Petrohradu šlo do války na východě Ukrajiny. On sám byl na Krymu na jaře 2014 a odtud šel na východní Ukrajinu. Podle něj tam poskytoval občanskou pomoc. 

Mnozí dobrovolníci, kteří se vrátili domů, zůstali nezaměstnaní. 

"Část znovu šla do boje v Donbas, část zařazen do ruských vojsk v Sýrii", - říká Vladimir.

On, stejně jako mnoho dobrovolníků, byl zklamán průběhem války. Na východě Ukrajiny začala dlouhodobá poziční válka a jejich sen o velkém novém Rusku v Rusku se neuskutečnil. 

Namísto vytvoření Novorossie si Rusko zvolilo dlouhotrvající vojenský konflikt, jehož úkolem je zabránit prozápadnímu rozvoji Ukrajiny. Vladimirov říká, že neví, o čem tato válka povede. 

"Ale mohu s jistotou říci, že rozhodnutí o této válce nejsou přijímána v zákopech, ale v kancelářích."

Foto: TASS

Kathryn Nenasheva je ruský umělec. V květnu roku 2018 se v Donecku dostal do rukou místních bezpečnostních sil a byl poražen. O tom napsala ve Facebooku .

„Bylo to jen před měsícem [Příspěvek z 26. června 2018]. Někde mezi Vladimira Putina do úřadu a mým 24. narozeninám. Byli jsme vzít k srdci Doněck, ve večerních hodinách, policie byla v rukou mého obrazu (vtip „portrét umělce“ s Triennale v garáži). První z nich byl útvar se kontroly totožnosti, ptát hlavní „Proč jsi sem přišel?“. A my jsme přišli kvůli příbuzným mého Gorlovki tam pohřben babička byl můj dědeček doma, s kteří nevědí, co se děje od začátku války. To je pro muže velmi důležité a osobní I historie. Ale tato verze nepracoval pro nikoho. Po výslechu, lidé v maskách uvedených na našich černých pytlů a poutech, byl tlačen do kamionu, které bylo přijato na neznámém směru.

Bití začalo už v nákladním voze. "Kurva, kurva, teď tě kurva v dole, co vyhodíme, a před tím se budeme šukat," vášnivě vykřikl muž v nákladním voze a zakázal mu mluvit a pohybovat se. Hlasná hudba hrála, ohlušující až na polovinu mdloby. Při každém pohybu hlas udeřil na kolena a hlavu, i nadále hrozí, že zemře "za 15 minut". Byla to jedna z nejhorších 15 minut mého života.

V "kancelářích" jsme už čekali na opilé muže, kteří se nazývali kontrarozvědky. Bít s nohama, rukama a cokoliv, co trvalo, trvalo asi tři hodiny. Strkat prsty do úst, nucené k jídlu, když onemocní, předstírat, že psát o osobě, když je v kapse - v porovnání s hrozbou proudu vnitřních orgánů, jako mučení zdálo jednoduché vtipy. V určitém okamžiku mi byla přidělena pistole, která byla nakloněna, nejprve na kolena a pak na žebra. Na žebrech jsou dvě malé, sotva viditelné modřiny. Po chvíli byla zbraň v srdci. Někdo mě přitiskl za krk, natáhl čenich do čelisti, pak do tváře, pak do chrámu. "No, kurva, nejdřív vás kurva?" Přitiskl jsem se ke zdi, když mi pistolka ukázala na čelo. Pak přišel stroj. "Víte, odkud jsem to dostal?" Vzal jsem ji od mrtvého Čečenka, koho sám zabil. Rozumíš, kdo jsme? Můžeme s vámi něco udělat. Zemřeme zítra nebo pozítří, s ničím, aby nás! „- křičel muž, který si říká“ důstojník „Co se stalo s S., nevěděl jsem, jsme byli převezeni do oddělených místností, kromě toho, že po celou dobu, jsem slyšel hrozný bití bez přerušení. Bylo to pro mne to nejhorší mučení.

„Zemřel jsem v 2014th nemám nemáme - ..“ Officer „začal své vyprávění, běh po místnosti s pistolí v ruce. - Víš, fena, kurva, co to znamená, nemám absolutně nic nemám nikoho? tady ne v Rusku. "Trest smrti mě čeká na Ukrajině." Jeho tvář se každou sekundu změnila od lhostejnosti a smíchu k připravenosti plakat. "Podívej!" - křičel důstojník a dal mi video na YouTube. Bylo to velké setkání s Vladimírem Putinem, jako "přímá linka", kde slíbil ruské občanství všem obráncům společnosti Donbass. "Přišel jsem do Rostova a tam se mnou žertovali." Říkají: "Pussy dále k vaší válce!" Poté "důstojník" mi ukázal obraz svého malého syna a křičel, že pokud to bude nutné, půjde i do války, protože to je povinnost. "Jenom to, kurva, ne moje válka. Ne můj, slyšíte, ne můj! ".

Pokračuje po místnosti, pak se potápí do hysterie, to mě znovu udeřil, „důstojník“ mi řekl, že před válkou sloužil u policie Doněcku, a když vypukly boje, město začalo shromažďovat lidi z různých měst a zemí - proniknout do bytů, okrádání civilistů, zabít. „Všichni byli tam, kurva dobrovolníků. Jak myslíš, že bychom mohli udělat? Tohle je moje země, můj domov, a zde začnou zabíjet své sousedy, nevím kdo.“ Potom, podle „důstojník“, že se spojil s bývalými kolegy - asi 50 lidí - s cílem pokusit se zabránit nepokoje. Po nějaké době tam byla zbraň, a skupina získala oficiální status. „Ano, kromě toho, že smysl, dobro to! Kde to jsme, my jsme nikoho nezajímá. My byly ponechány zemřít.“

Poté "důstojník" zahrnoval video z Afghánistánu, Čečensko, mě donutil sledovat video z provozu 131 brigád Maikop. Pořád tentokrát pokřikoval: "Kde jsou ti kluci? Kdo si o nich teď bude pamatovat?" A oni vás obhajovali, ty, abys žil, ty kurva. " Seděl jsem v úzkosti. V té době přestaly křičet S., byl odvezen konvojem, aby prohledal byt, který jsme pronajali. Řeknu jenom, že se v bytě objevilo všechno a už jsme se do toho nemohli dostat. Nechápala jsem, co se stalo se S., měl jsem tu věru, že už byl napůl mrtvý. Nějaká divoká bolest se mi přelila přes hlavu a začala se nalévat po celém těle. Důstojník se mi podíval do očí, jako by byl na okamžik příliš otřesený. "Jsem opravdu sympatizující s vámi," řekl jsem tiše, "co můžu v této situaci udělat?" Po několika vteřinách mlčení důstojník křičel: "Ano, kurva kurva, ! Mohu jen nasávat „Po potřetí jsem stejnou otázku, důstojník odpověděl:“ No, když jsi tak chytrý, řekni mi něco o nás. O lidech tady. Slabě, kurva? "

V určitém okamžiku jsem začal trochu blázen - snažil jsem se aplikovat různé taktiky komunikace, abych zachránil život, vyběhl jsem. Vzpomínám si na další epizodu, kdy mi "důstojník" vzal na slavnostní stůl, plný jídla z supermarketu a alkoholu. Nastaly dva naprosto blázniví lidé v bílých košilích, kteří si zasmáli S, vylila jsem si sklenku koňaku a dala se k pití. "A teď mi řekni, Krymu, ty jsi kurva mrtvá," jeden z nich mi přitiskl krk potemněnými rukama. "Odpověď, kurva!" "Krym," říkám, "se v současné době nachází na území Ruské federace." Odpověď byla špatná. Začal mě udusit a sklonil hlavu ke zdi, začal jsem se udusit. "Důstojník", po malém pozorování, ho zastavil 30 sekund před mým posledním lapnutím. Budu si všimnout,

Viděl jsem S. ráno, za pár hodin. Když se otočil, vzlykal jsem. Nebyl to on - jeho tvář pod různými odstíny a modřiny naprosto změnila tvar, všechny šaty byly špinavé, tenisky byly pošlapané. 

Ráno pokračoval výsluch a trval více než 8 hodin. „Umění - není umění / Bulk / Pjotr Pavlenskij“, „vy jste zločinců a teroristů“, „jste sem přišli dělat akci na inauguraci prezidenta.“ Téměř všichni se S. se podrobně bavili o práci - s bývalými vězni, obyvateli PNI, lidmi s duševními poruchami. "Ne, není to něco, jsi nemocná a tady máme nějakou duševní poruchu." Kde bude tvoje akce? "

"Umělec, kurva, ty hloupá holka, nepochopíš nic?" Při dalším výslechu nastoupil do úřadu "důstojník": "Co myslíte, že vás tu držíme?" Tajemství bylo odhaleno. Podle důstojníka mi důstojníci SBU připravili jako "protestní postavu" vraždu na území Čínské lidové republiky, aby se dopustila provokace. Tentokrát jsem byl spasen. A S., podle jejich názoru, byl můj vrah a agent SBU - to je důvod, proč se jim tak posmívali. "Už jsme zachytili skutečného zločince, omlouvám se za něco," - důstojník podal S. ruku a odešel navždy. Byli jsme "nařízeni" taxi a pak jsme okamžitě převezli na hranici s Ruskem. Nemohli jsme sbírat věci, protože po pogromu paní změnilo zámky v bytě. Pozdě večer toho dne jsme hledali v Rostově noc.

Nikdy nezapomenu na první den po tom, co se stalo. Nenáviděl jsem celý svět. Vyzařovala jsem hněv a agresi na kilometry - prodavačka v stánku, řidiči minibusů, babičky na ulici. Byl jsem uškrcen nenávistí. Pak jsem byl strašně rozrušený: Jsem teď vždy takhle takový? Hněv a nenávist po šoku byly jedním z příznaků PTSD, který jsem později začal podrobně číst. 

Nevím, kdo nás posmívá. Pak se jednalo o kontrarozvědky, pak "FSB vás dostane stejně!" Neustálý strach, perzekuční mánie, neschopnost porozumět tomu, jak žít dál - tyto pocity probíhají v posledních několika týdnech. A hlavní myšlenka, že naši násilníci pro systém jsou přesně stejní jako my - maso, živá mrtvola. "

Foto: AP

historik a novinář Vladimir Maksakov , který navštívil Doněck a strávil týden v Yamě - vojenském vězení Ukrajinské lidově demokratické republiky v bývalé budově Bezpečnostní služby Ukrajiny. Nebyly předloženy žádné konkrétní poplatky ani nároky.

„V suterénu, který, zdá se, že byl používán jako vězení, i když tato stavba byla vlastně SBU hrozné podmínky fotoaparát asi tři a půl metru: ... ani vstát ani lehnout, natáhnout nemůžete, ani správně sedět jsme spali . na nějaké trosky pěny, některé další materiály, několik přikrývky Jedna velmi dobrá - došlo vši zasekl až pro 10 osob v prostoru, samozřejmě, bylo velmi dusno, nepříjemný, velmi děsivé Téměř dvě první den tam nebylo žádné světlo .. , ale měl jsem štěstí s lidmi, měl jsem velmi dobré spolubydlící ki, myslím, že bez nich bych přežil.

Potkala jsem dva milice na cestě z Rostova do Donecku a my jsme byli spolu. Zbytek je procento z 90 absolutně neopatrně zadržených, procházejí karanténou, kontrolují se jako pozorovatelé. Některé obvinění jsou naprosto absurdní, až příliš hlasitý manželský spor se svou ženou s útokem, manžel byl zadržen za to. Nebo strážce za to, že dělá svou práci dobře a v noci chodil kolem skladu s baterkou a světly. 

Ostatní náklady formálně mnohem vážnější, jsem psal o tom, dívka Ana, která znamenala přes umístění některých strategicky důležitých objektů na území Doněck, tato karta zůstává na ukrajinském zátaras s její číslo mobilního telefonu, je tedy nalézt a mučen , byla znásilněna.

Tam byl jeden chlap, který fotografoval dům, ne postižený ostřelováním, poslat fotky jeho neznámého na sociální síti "VKontakte." Byli společně ve skupině věnované Donetsku a jeho současném postavení a další muž se objevil v jedné z pravých sektorových skupin, pro kterou byl velmi trpce poražen. Jeho záda byla zkažená a zjevně tloukla kovovou tyčí. Ale díky Bohu, je fyzicky silný, velmi oddaný, velmi náboženský člověk. Když jsem byl zadržen, dostal jsem příležitost vzít se se mnou modlitby, modlili jsme se s ním každý večer, protože to bylo velmi děsivé, začali opravdu věřit v Boha. Ten chlap strávil na "Yamě" celkem více než dva měsíce. "

Foto: AFP

Erkin Ismanov je 41 let, moskevský, ženatý, otec čtyř dětí. V Donbassu byl od července 2014 téměř rok . 

„Díval jsem se na televizi a podíval se a zjistil, že jsem se už nemohl být na straně - tytéž děti jsou zabiti, civilisty, a pokud se nám to ukrofashistov tam se nezastaví, pak naše děti budou hrát s střepinami a neví probudit, zda druhý den ráno.

Ismanov koupil letenku do Rostova, pak různé chaise přesunul na druhou stranu hranice. dostal do četu, „Palestinci“, ve kterém existovaly Ukrajinci, a stejně jako on dobrovolník v různých časech, tam byl 300- 500 bojovníků.

„Krasnodon, zasněžený, checkpoint Shirokino - lhůta před nárazníkové zóny, pro které“ kopru „byla:“ Right sektoru „odtržení od“ Aydar „a jiní - vypíše Erkin místo dislokace - A pak tu byl Novoazovsk, kde jsem byl vyhozen granátem. a zůstal mrzák. " 

24. října 2014 v Novoazovsku byla rally. „Najednou jsem viděl, jak se země válcování granát a kolem děti, ženy obecně, popadl ji, chtěl vybrat, kam hodit na bezpečném místě, a ne -. Právě v jeho ruka explodovala, se ukázalo, že je to uzavřený,“ - říká Ismanov. Vedle něj stál těhotnou ženu a tříletý chlapec, naštěstí nebyli zraněni.

Byl rozkrájen třísky, jeho pravá ruka byla odtržena, kosti tibie na noze těžce utrpěly. Pak tam byly různé nemocnice - v Novoazovsk, Taganrog, Rostov, Peter - v té druhé, mimochodem, noha byla doslova shromážděna v částech a zachráněna. Téměř rok nemohl chodit a pracovat, dostal druhou skupinu zdravotního postižení. „Děti přijdou ke mně, zabýval se mnou jako chůva, můj bratr junior nebyla vyvolána nás - krmiva a vody všechny peníze rodinní kamarádi dostali, - říká Ismanov -. S protézy pomohl Kombat“ palestinské „- mám dvě z nich teď, s jedním mohu něco vzít a přesunout, s jiným - téměř vše, co můžete dokonce psát víte, poté, co byl zraněn, uvědomil jsem si, jak moc dobře kolem lidí, kteří nemají házet v obtížné chvíli pro mě to bylo skutečným objevem.“.

Nejvíce odporná, jak s námi komunikovat, mluvit s komisí, případně invalidního soupravy, MSCE, jak se zdá, nebo v nemocnicích, jako dobytek - dítě do obličeje říká: „My ti to tam poslat.“ Vzpomínáte si, jak kdysi říkali "Afgháncům", kteří se vraceli z války? Ismanov je rozhořčen. "Já bych dala taková slova na papoušek hned, ale chlapi mlčí." A v noci sní o nočních můrách: jak jsou naše chlapci na granáte podkopáni nebo jak zabíjí přítele. "

Foto: NYT

tvrdí Ismanova rodina dělala jeho výběr a podporu všem, děti věřit táta hrdina, jeho žena, samozřejmě, prochází, ale chápe, že jinak to prostě nejde. Ale tak daleko od všech, Erkin těžce povzdychl. 

Michael Komolyatkin, zástupce ředitele dobrovolnická organizace E.N.O.T.corp vysílá dobrovolníky v Donbass, řekl, že mnoho z dobrovolníků, kteří se vrátili zpět, nelze vysvětlit, manželky, proč šli do Donbass, jako „Zřejmá odpověď - ochrana národních zájmů Rusko "- většina Rusů nerozumí kvůli své" non-passionarity ".

„Absence jasného postavení dobrovolníků v Rusku vyvolává potíže s zaměstnání a problémy se zákonem - řekl -. Jeden z přátel milicí Novosibirsk banka nemá otevřel skóre, což znamená, že oni jsou pak zodpovědní za“. Financování teroristických aktivit " 

Bojoval na straně DNI, LC řekl, že stát nepomůže zraněný, žádnou kompenzaci rodinám obětí, také ne. Všechna ošetření a výhody dobrovolníci obdrží od dobrovolníků a nevládních organizací.