Článek pochází z Novayagazeta.ru

Dnes, 17. srpna, seděli na pamětních stolech devátý den po tragédii příbuzní a přátelé obětí na cvičišti poblíž vesnice Nenoksa v regionu Arkhangelsk. Vzhledem k utajení projektu, na kterém zemřelý pracoval, nejsou příčiny incidentu známy. Je nepravděpodobné, že v blízké budoucnosti najdeme podrobnosti, které budou pečlivě měřeny v oficiálních prohlášeních. Vzpomínka na naše občany je však uspořádána stejným způsobem a vše, co se týká zvýšení úrovně záření, bude předmětem nejbližšího neustálého zájmu, nejedná se o běžný výbuch rakety během zkoušek.

Dva dny po rezonanční nehodě náš tisk nastínil všechny hlavní verze tragédie:

• exploze během testování jaderného globálního torpéda "Poseidon",
• hypersonický protiraketový raketový systém "Zircon",
• řízená střela se zdrojem jaderné energie na palubě Petrelu,
• tekuté strategické rakety pro SSBN,
• Skif řízené střely.

Stručně řečeno, veřejné věštění přebývalo na všech zbraních, které byly víceméně vhodné pro tu příležitost, o které se náš prezident kdy chlubil před světem.

V budoucnu byla pozornost novinářů zaměřena na projekt Petrel, který má fenomenální výkonové charakteristiky - zvědavost nás vždy vede k nejzáhadnějším a nejúžasnějším objektům. Sledování médií v "Petrel", jako jediná verze spočívala na bloggerů a nadšenců na sociálních sítích.

Je čas vzít průběžné výsledky.

Nejprve vyjmenujeme okolnosti, které nejsou pochybné. Jsou pouze tři:

• místo katastrofy (námořní cvičiště, na kterém jsou testovány přísně definované zbraně spojené s námořnictvem),
• místo práce mrtvých vědců a techniků (vědecké středisko, které primárně vytváří zdroje pro jaderné elektrárny),
• krátkodobé a život ohrožující zvýšení úrovně radiace v blízkosti skládky.

Všechny ostatní informace, i v takových případech, jsou považovány za podmíněně spolehlivé: úřední prohlášení mohou obsahovat prvky dezinformací připravené pro zahraniční zpravodajské služby a analytiky. Nicméně v podmínkách extrémního nedostatku informací musí být slova úředníků zahrnuta do zdrojových dat při vytváření konzistentní verze událostí.

Oficiálně uznávané skutečnosti v informacích ministerstva obrany a Rosatomu jsou také řídké:

• na lodi došlo k výbuchu
• testován nový „speciální produkt“
• testovaný kapalný pohonný systém
• na produkt byl nainstalován zdroj energie radioizotopu.

Je nutné snížit všechny parametry zbraní, které jsou dnes známy a které spadly do spekulací odborníků o výbuchu Nenox.

Nejprve si vysvětlíme nejdůležitější termín. Zdroj radioizotopu („jaderná baterie“) je zařízení, které přeměňuje tepelnou energii přirozeného rozkladu radioaktivní látky na elektrickou nebo mechanickou. Toto není reaktor, který uměle vytváří podmínky pro štěpnou řetězovou reakci! Ti, kdo si přejí, mohou pomocí Wikipedie snadno sestavit seznam všech takových zařízení vytvořených v historii lidstva. V SSSR bylo vyrobeno 1007 kusů.

Zdroj energie radioizotopu pro satelit Cassini (USA). Foto: Wikimedia

Pamatujte, že ani jeden z nich není schopen vyrobit více než 3 kW tepelné energie, nemluvě o elektrické energii. Váží však více než dvě tuny nejvýkonnějších zařízení ve třídě (navržených pro vypuštění do vesmíru jako součást satelitů).

Konvenční zařízení hromadně vyráběná například pro servis amerických automatických podmořských bójí v blízkosti ruských komunikačních kabelů v Okhotském moři nebo meteorologických stanic v ruské Arktidě (nyní se demontují v rámci mezinárodního programu), produkují až 120 wattů.

Automatická podvodní sonarová bóje Spojených států, určená k zachycení sovětských signálů od kabelu a jeho obvodu. Foto: topwar.ru

Hlavní kvalitou těchto nízkoenergetických zařízení je jejich mimořádná spolehlivost, nevyžadují lidskou přítomnost po dobu 30 a více let. Jeden z nich lze vidět v nádherném filmu „Jak jsem strávil toto léto“.

Při správném provozu a zachování radiační ochranné vrstvy jsou radioizotopová zařízení naprosto bezpečná. Na našich klinikách uvedu příklad rentgenových přístrojů. Pokud však dojde k přerušení těsnosti ochrany (například v důsledku exploze), lidé v okolí dostanou nejsilnější radiační dávky. K případu loupeže automatického majáku pro neželezné kovy, které se budou výhodně prodávat na sběrném místě kovového šrotu, došlo v roce 2000 v zálivu Kandalaksha. Lupiči zemřeli smrtící dávkou záření .

"Petrel"

Zde je čas obrátit se na názor nezávislého odborníka. Nebojte se, je to Američan, ale on je velmi respektován. Takže, podle Jeffa Terryho, energetického specialisty, profesora fyziky na Illinois Institute of Technology, turbovrtulový motor Williams F107, který řídí řízenou střelu Tomahawk (dovolte mi vám připomenout, že to byl Putinův Petrel, který ji porovnal) produkuje tah 3,1 kilonewtonů. Dosažení Tomahawku při cestovní rychlosti 890 km / h vyžaduje asi 766 kW tepelné energie, která zapadá do potenciálního rozsahu kapacitmoderního generačního kompaktního jaderného reaktoru. 

Zdroj energie radioizotopu tedy není schopen zvednout řízenou střelu do vzduchu. V systému argumentů, který jsme přijali, musí být Petrel vyloučen z uvažování. Jsem připraven se omluvit za drzost před americkou inteligencí, která označila jako Trumpovo foukané zařízení „Petrel“ .

Zircon

Projdeme k raketě Zircon. Typ motoru není znám. Můžeme to vzít jako kapalnou raketu nebo jako pevné palivo. Můžeme to považovat za reaktivní průtočné nebo plynové turbíny.

Proč je v raketě potřeba generátor radioizotopů s takovými motory, které používají běžnou spalovací reakci? Všechny energetické požadavky na řízené střely jsou pokryty malými generátory provozovanými z palubní turbíny. Rakety na kapalné a tuhé palivo, které vyvíjejí hypersonické rychlosti, létají od několika minut do půl hodiny, než dopadnou na cíl. Dlouho byly testovány lidskými bateriemi nebo zvláště kapacitními kondenzátory. A náhle inženýři ze Sarova do něj vložili drahé zařízení, které funguje 30 let. Proč?

Je obtížné předložit přijatelnou hypotézu. Je snadnější připustit, že to nebyl Zircon, který explodoval.

"Poseidon"

Pokud jde o těžké torpédo s termonukleární hlavicí Poseidon, generátor radioizotopové energie také není schopen vyvinout dostatečné množství energie, aby zajistil, že tato těžká věc, pro přepravu, na kterou byla vybavena speciální ponorka, zrychluje na rychlost, kterou Putin přislíbil při prezentaci nepřátelům vlasti. Zde je stále zapotřebí malý reaktor. A snažím se ve své verzi sbírat oficiální prohlášení, kde opakovaně mluví o zdroji radioizotopů.

Během zkoušky ponorka - nosič bezpilotní komplex "Poseidon". Screenshot z videa poskytnutého Ministerstvem obrany Ruské federace. Foto: RIA Novosti

"Skiff"

Zůstává jediný projekt, který velmi rychle zmizel z verzí všech odborníků a amatérů. Ale on splňuje všechny dané podmínky.

Naše zdroje potvrdily, že produkt byl označen indexem GRAU, popsal hlavní úkoly a obecnou charakteristiku projektu, ale v budoucnu budu používat pouze data, která lze nalézt v otevřených zdrojích.

Jedná se o projekt balistického raketového dna „Skiff“.

Není obtížné dokázat, že se vůbec nezabýváme generací horečnatých fantazií nadšených vlastenců a stratégů na gauči. V květnu 2013, dlouho před začátkem války v Donbassu a následující militaristické hysterie, která se stala známým zázemím našich médií, Izvestia informovala, že potvrdili práci na této raketě ve Státním raketovém centru Makeev. V listopadu 2017 krátce poté, co byl propuštěn z funkce velitele letectva v Rusku, doktor technických věd a čerstvě upečený senátor Viktor Bondarev řekl TASS, že Skif je součástí arzenálu ruských ozbrojených sil.

Jedná se o ryze ruský vývoj, vytvořený na základě myšlenek a náčrtů 80. let TsKB Rubin a centra pojmenovaného po Makeeva.

Trocha historie. Po dlouhou dobu, protože nebyl schopen vytvořit námořní loď srovnatelnou s mocí USA, vyvinul SSSR systémy pro skrytou těžbu přístavů, námořních základen, námořních obchodních tras a klíčových plavebních drah. A v tom dosáhl značného úspěchu.

Byly vytvořeny systémy, které autonomně určují typ cílové lodi a její další charakteristiky fyzickými poli. Role důlních zbraní byla vykonávána torpédy, které měly čekat na mořském dně na speciální signál, a pak jednat nezávisle. Dodávám, že torpéda vydrží tlak ve velmi velké hloubce, v některých případech až 4 km.

V provozním stavu jsou taková zařízení velmi dlouhá doba. Nemohu říct, zda nejdůležitější přístavy a námořní základny USA a Evropy byly tajně těženy v době míru. Je pro nás důležitější, že zbraně jsou konvenční a nejaderné.

Dříve, ale o něco později než ve Spojených státech, byly do flotily zavedeny ponorky s jadernými strategickými raketami. Tyto střely byly vyvinuty přesně akademickým akademickým střediskem rakety V. P. Makeev. Dělají totéž v pěti zemích světa a jejich struktura je stejná - v jednom z oddílů ve svislých kontejnerech jsou dvě rakety vysoké asi 15 m v párech.

Pravděpodobně kontejner "Scythian". Zdroj: kuleshovoleg / Livejournal

Dále představivost designérů udělala další krok a Skiffova myšlenka se stala tvarem: vytáhnout kontejner s raketou z lodi, posílit trup s velkou hloubkou (ponorky dnes nejsou hlubší než 500 ma jsou docela viditelné u mnoha sledovacích zařízení), vybavit jej komunikačními a výstupními zařízeními a tajně ležel na dně offline. A ruští experti se již naučili ovládat takové komplexy během operace minových torpéd. Všechno se spojilo, myšlenka je jednoduchá a elegantní. Všechny komponenty již byly vyzkoušeny a vyrobeny, technologie byly zvládnuty, náklady na raketu jsou mnohem nižší než lodě, provozní náklady jsou minimální.

Potenciálně takový systém dramaticky snižuje náklady na zbraně, rozptyluje svá základna (pokud ponorka zemře, pak je kromě posádky zničeno 24 strategických raket najednou), umožňuje vytvořit zcela neočekávané odpalovací stanoviště poblíž cílů. V případě potřeby lze kontejner vyjmout zdola speciálními hlubinnými vozidly, přepravit na nové místo, evakuovat pro opravu nebo po odepsání jako sloužící jeho termínu.

Žádná z aktuálně platných smluv takovou zbraňovou základnu nestanoví. To znamená, že je výslovně zakázáno. Projekt Skif v jaderné verzi je přímým porušením Smlouvy o mořském dně přijaté OSN v roce 1970 .  

Dokonce i stavitelé hradů v Evropě točili točitá schodiště zdola nahoru po směru hodinových ručiček. Pravotočivá osoba ustupující vzhůru dostala kratší vzdálenost od pracovní ruky k nepříteli. Dokonce i oni pochopili, co je to výpadek. SSSR a později Rusko vždy odsoudily vedení USA za jejich neustálé přání drasticky zkrátit čas příjezdu dodávkových vozidel na naši hranici.

Khrushchev odpověděl s raketami na Kubě, aby nasadil taktické jaderné zbraně v Turecku a přes další hranice země. Vypukla karibská krize, která byla stěží zastavena. Rozmístění raket s jemnou trajektorií Pershing-2 na konci sedmdesátých let vedlo k závažné krizi, která vyvrcholila podpisem Smlouvy o INF v roce 1987. To vše je vyvoláno snížením stávkových vzdáleností.

Nikdo samozřejmě nezakazuje vyvíjet takové zbraně pro nasazení ve svých teritoriálních vodách (včetně jezer) v nejaderné verzi. V budoucnu mohou být protitankové střely všech pruhů umístěny v kontejnerech. Může chránit pobřeží, jak se přibližují velké námořní formace.

Příležitosti, které takový základový systém otevírá, a co je nejdůležitější, vyhlídky na rozvoj, o kterých mlčím, však vytvářejí taková pokušení pro velení a vojensko-politické vedení, že se stane nepříjemným.

Dokonce i kontejnery se strategickými raketami zaplavenými v teritoriálních vodách Ruska na pobřeží Severního ledového oceánu teoreticky výrazně sníží provozní náklady, výrazně zjednoduší, nepřijdou tam žádní nepřátelé. Ve skutečnosti Rusko dostane analogii autonomních dolů, kde rakety nejsou chráněny betonem, ale tloušťkou vody a utajením. A to bude ostré zhoršení situace - počet a umístění kontejnerů nelze ověřit, vždy je lze uspořádat, zvýšit nebo snížit.

K tomu jsou vhodné tři oceány - Tichý oceán, Arktida a dokonce i severní část Atlantiku, kam naše ponorky neustále pronikají. Obě možnosti jsou politickou katastrofou. Ale způsob myšlení mnoha zástupců našeho zařízení, hloupá vytrvalost, s níž Rusko někdy jedná v naprosto neškodných situacích, mě nutí uvažovat o takovém výsledku.

Takže jsme se dostali k hlavní věci. Raketa projektu Skif má stejný kapalný pohonný systém, který by mohl explodovat.

A ano, rakety vyvinuté ve Státním raketovém centru Makeev používají heptyl, o kterém se hovořilo o tolika slovech, když se diskutuje o katastrofě poblíž Nenoksy.

A automatický systém v kontejneru je samozřejmě nezbytný pro udržování komunikace, přijímání signálů z velení a aktivaci systému velmi nízkoenergetickým, absolutně spolehlivým, pracujícím po mnoho let (rakety byly po mnoho let v bojové službě), zdrojem elektřiny, který by mohl explodovat během testování.

A pak je jasné, proč se testy konaly na mořském cvičišti.