Preventivní deportace

První výstřel zasáhl deportace sovětských Němců poukázal na potenciální „loutky“ pouze z důvodu jejich etnické příslušnosti. V té či oné podobě byl vystaven pohybu okolo 1,2 milionu, protože zhruba 1,5 milionu sovětských Němců, ale některé pohyboval dvakrát a třikrát.

Zdá se, že otázka vyhoštění Němců nevznikla předem, ale v průběhu války. V opačném případě je obtížné vysvětlit, například skutečnost, že jako trest 6 let odnětí svobody uloženého dne 31. června 1941 u Nejvyššího soudu ASSR NP ovtsetovarnoy čele farmě kolchozu. Kuibyshev kanton Staro-Poltava I. Belousov s formulací: "Za šovinistický útok proti Němcům žijícím v SSSR." V období mezi 13. červencem a 15. srpnem se v republice, stejně jako všude jinde, staly oddělení národních milicí: do nich bylo zapsáno 11 193 lidí včetně 2635 žen. Regionální výbor Komunistické strany (bolševiků) všude organizoval shromáždění, na kterých se odvolávaly německé lidi; týdenní zprávy byly poslány do Moskvy „na skutečnostech vlastenectví a pracovního nadšení pracujících ASSR z Volha Němců“ byl založen, a srpen National Fund 3. Republican Defense,

Ale v ten samý den (srpen 3) velení Jižního frontu, odeslané z Poltava na Stalina a Budyonny kryptogram, který mluvil o vřelé přivítání rozšířit na německé obyvatelstvo na Ukrajině postupující německé jednotky. Reakce vůdce byla okamžitá a rozlišení bylo tuhé a nezůstalo žádné nesrovnalosti: " T-shchu Beria. Musíme vystoupit s třeskem. I. sv. " 1 . Co soudruh Beria udělal a převzal stalinistický obraz a celá unie rozšířila rozsah "tresky".

Praktické pokyny pro deportaci Němců z hlavního regionu - Volha - zaměření jejich přesídlení v SSSR bylo dáno pouze 26. - 27. srpna. Závěs se zdá být spojen s potřebou přinejmenším částečně sklízet plodinu.

Beria nařídil celou operaci od 3. do 20. září, pro kterou založil operační velitelství v čele s jeho zástupcem IA. Serov. Provozně ASSR NP byl spojen s oblastí Saratov a stalingradských do jedné, pokud jde o deportaci Němců oblasti, ve které byly vyslány speciální síly NKVD (1550 os.), Police (3250 os.) A NKVD (12,100 lidí). .

Všechny tři regiony byly oznámeny ve stejný den, v každé z nich byly vytvořeny operační troje, které zahrnovaly jednoho významného zástupce centra a vedoucího místního NKVD. Zástupci NKVD SSSR byli posláni do oblastí osídlení - na Krasnojarské a Altaiské území, do Omsk a Novosibirsk, stejně jako k Kazachstánu SSR. Tam, ve dvojici s místními náčelníky NKVD, vytvořili jakousi operační "dvojku", zodpovědnou za včasné přijetí vlaků v místech vykládky a přesídlení.

Rozsah tohoto a dalších připravovaných operací a organizační konzistence. Je jasné, že Gulag by to bylo obtížné vyrovnat se s tokem nového kontingentu administrativní represe, jejichž stav je velmi odlišný od známé do Gulagu kontingentu skládající se z formálně odsouzených. Proto 28. srpna 1941 byla jako součást centrálního aparátu NKVD - výhradně pro přijímání a nasazení vysídlených Němců - vytvořena Divize zvláštních dohod.

A ve stejný den - 28. srpna - byla vydána vyhláška PVS "o přesídlení Němců žijících v oblastech Volhy". Byl ve skutečnosti nic víc než formální pocta „parlamentní procedury“, jak se legitimizuje a konsoliduje již přijatá rozhodnutí v Lubyanka a Kremlu.

5. září všichni vysocí představitelé německé národnosti v ASSR NP byly odstraněny ze svých funkcí a velmi německý autonomie v Volze byla zrušena září 6-7. Území bývalé ASSR NP se rozdělí mezi Saratov (Engels a 15 kantonů) a Stalingrad (7 kantonů) kraje (kantony a přejmenování osady s německými jmény následovala 19. května 1942).

Od 29. srpna 1941 již jednotky NKVD obsadily počáteční pozice podle dislokace. Sestavit seznamy deportovaných okresních pracovních skupin šel do kolektivních farem, měst a měst a vyplňoval registrační karty pro každou vystěhovanou rodinu a uvedl seznam všech jejích členů. Chekisté byli nuceni jednat "bez hluku a panice", ale "v případě dudů, antisovětských prohlášení nebo ozbrojených střetů přijmou rozhodná opatření k jejich odstranění." Na základě agentů-provozních materiálů byl celý "protisovětský prvek" zpravidla veden rodinami a byl vzat v úvahu i před operací. Ostatní členové rodiny se přestěhovali do společného pořádku. Nepodléhají vyhoštění rodiny, kde manželka - německé ženy a její manžel - nikoliv německý 2 .

1. Bojová zpráva č. 28 / op z 03.08.1941. Vydáno v: Historie Velké vlastenecké války // Sborníky ÚV KSSP. 1990. № 9. P. 195.
2. Tento bod byl objasněn vlastní rukou Berie, nicméně, překřížený a bod o právu non-německé ženy sledovat jejich německé manžele do vyhnanství.

Kromě provozních třílítek byly všude založeny provize za převzetí majetku přemístěných kolektivů a hodnocení osobního majetku Němců.

Posouzení osobního vlastnictví znovuusídlena Němci dělali speciální hodnotící komisi v rámci autorizovaného lidového komisariátu zemědělství SSSR (NKZema), předseda JZD a zástupce banky s účastí přesídlených zemědělců. Ti, kdo předali tento majetek, obdrželi úkon s uvedením částky, která měla být uhrazena na místě nového sídla prostřednictvím budov nebo materiálů určených k výstavbě.

Na svém vlastnictví přistěhovalci obdrželi potvrzení o příjmu, poměrně jménem, ​​jímž byly podávány dopisy.

Přesídlení Němcům bylo umožněno převzít osobní majetek, drobné zemědělské a domácí zařízení, potraviny po dobu jednoho měsíce. Časový harmonogram pro sběr byl extrémně těsný a před odesláním měl čas připravit minimální zásobu produktů (zabili dobytka, vyrobili klobásy, pečený chléb).

V regionech a oblastech Sibiře a Kazachstánu začaly přípravy na přijetí osadníků po obdržení telegramu Beria. To naznačilo, že echelony začnou být vysílány 3. září 1941. Na místě byly zřízeny zvláštní komise pro přijímání, ubytování a ekonomické uspořádání Němců. Orgány NKVD připravily plány agenturních služeb. První poloviny září začaly přicházet od poloviny září.

Navzdory některým přerušením byla operace vysídlování provedena jako celek podle plánu v plánovaném čase, tj. Mezi 3. a 20. zářím. Celkově bylo vystěhováno 438 700 osob, včetně autonomní sovětské socialistické republiky - 365,8, z regionu Saratov. - 46,7 a z regionu Stalingrad. - 26,2 tisíc lidí. Vyvezla hlavně v Kazachstánu, jakož i v Krasnojarsku a Altai území, Novosibirsk a Omsk regiony. Rezignoval zpravidla ve venkovských oblastech bez ohledu na místo předchozího pobytu.

Nicméně, první - skutečně deportovaní - sovětští Němci nebyli nicméně Volha a ne Leningrad, ale krymští Němci. Podle rozhodnutí Rady pro evakuaci SE-75c ze dne 15. srpna, koncem srpna, byli vyvezeni z krymské ASSR - ve strašném spěchu a dokonce ani nezmiňovali místa příjezdu. Bylo plánováno přemístění asi 60 tisíc lidí, ale někteří Němci zůstali na Krymu. Více než 50 tisíc lidí se usadilo v regionech Divny, Blagodanski a Budennovsk v regionu Ordzhonikidzevskij a kolem 3 tisíc lidí v regionu Rostov. Ačkoli nominálně byla tato deportace nazývána evakuacíAle evakuace, vidíte, byla poněkud neobvyklá - udržet v tajnosti místo a podle etnického původu (dokonce ani Židé byli evakuováni jako Židů, ale že může být čeká v zaměstnání, byl již znám!). O měsíc později, kdy nacisté rychle postupující na severním Kavkaze, část krymské Němců deportována znovu - už z oblasti Rostova a Ordzhonikidze (Stavropol) hrany.

Téměř okamžitě po vyhlášce ze dne 28. srpna začaly úřady podobné represe vůči Němcům v jiných oblastech země. V tomto případě, je-li deportace Němců z Krymu (nejdříve) byla provedena na pořadích evakuaci těl a nejdůležitější krok - deportace Povolží - rozhodnutím SNK, všechny následné deportace operace proti Němcům zahájil, jako pravidlo, že NKVD (alespoň - vojenská ), ale byly nutně zapečetěny rozhodnutím nejvyššího varhanního orgánu - GKO.

Bitva o přežití

Ale všechny tyto data a údaje, fakta a archivní podpisy získávají úplně jiný zvuk, jakmile dojde do kontaktu s osudem jednotlivce nebo jednotlivé rodiny. Typicky se to stává formou novinářských nebo výzkumných rozhovorů, méně často osobních pamětí. Dokument, který musím citovat, je ale zvláštní. Tato paměť je deník, dvakrát (!) - na začátku šedesátých a počátku osmdesátých let. - napsal jeden Volga Němec, deportován z Volhy do Sibiře, na venkově u Tomska. Tyto dokumenty o deportacích jsou samy o sobě velkou raritou, ale Vallaův deník je opravdu jedinečný.

Ti z velké rodiny Vall, kteří přežili po deportaci. Bylo dalších šest. Jediný zbývající muž je Jacob. 1959

Němec se jmenoval Johann Wall, jeho rodina pocházela ze severoněmeckých mennotek, kteří mluvili o tzv. Platdudechu. Vallův "první" deník pokrývá čas od roku 1942 do roku 1960: byl napsán v ruštině, protože autor upřímně věřil, že on, jeho děti a jejich rodiny v Rusku jsou navždy a že šance, že někdo, někteří z nich si budou pamatovat nebo znát Němce, velmi málo. Ale on se mýlil, o čemž svědčí jeho "druhý" deník - napsaný již v němčině a v Německu, kde Vall byl repatriován počátkem 80. let. Nyní už napsal v němčině, věřil, že zapomnění v jeho rodině nyní projde ruským jazykem. A pak se druhýkrát mýlil, protože ruský jeho rodina zůstává jazykem komunikace uvnitř rodiny.

Nejlepším důkazem toho je jedna z jeho vnuček - Elena Vallová, která jasně zdědila od svého dědečka jakýmsi "voláním historie". Studium v ​​soudců a státních zástupců v Noytatsa Dittmar, profesor moderní a východní evropské historie na Univerzitě Freiburg, řekla mu o dědečkové notebooky, a výsledkem je ohromující kniha „Cesta přes Rusko. Autobiografické poznámky ruského Němce Jacoba Valla o jeho životě v deportaci "(2014).

Pak v roce 1942 Jacob Wall prakticky nepoznal ruský jazyk. A v následném systematickém studiu písemného ruského nebylo, ale byla tu vášnivá touha učit se naučenému jazyku, jediný způsob jeho vnímání, který může skutečně zachytit své potomky pro svůj život. Naučil se rusky hlavně z hlasu, a proto v roce 1960 napsal v ruštině stejně jako dnes, předvádějící obyčejné obyvatele virtuální, jak se slyší. Zde je například samotný začátek Vallovova deníku: " Touto knihou jsem zavázán krev, Sudba Rasya."

S tím, jak moje rodina 13-letý Jakob Valla pak řídil deportace Němců pečlivě zběhlý D. Noytats (pravopis a interpunkce deník dále přírodně konzervováno) .

„ Ya Valle se narodil v roce 1928 ve vesnici Medemtal 55 km jihovýchodně od hlavního města sovětu německé samostatnosti Pokrovsk (nyní Engels ..  - PP ), který stál u významného traktu soli .“

Byl to on, rodiče - Cornelius a Margaret Vall - třetí dítě ze šesti (Katarina - narozen v roce 1922 Gerhard - 1923, Jakob - 1928, Anna - 1933, Barbara - 1934- a Erna v roce 1935).

Všechny Valles byly deportovány 9. září 1941. Už na cestě Barbara zemřela. V prosinci 1941, Cornelius, otec, byl mobilizován do práce armády: přežil v něm jen o rok a hladověl k smrti v pozdní 1942. Šest zbývajících rodinných příslušníků bylo odesláno do společné farmy Suhorechye u Tomského. Tam hladovět žili a těžkou práci, ale po zatčení Gerhard v roce 1942 usadila nejprve v Bogashevo, který usadil na bednářství továrny, a později, když v květnu 1942 se k nim připojil tvrzeného Gerhard, v obci skla, kde starší bez zvuku vzali do práce ve sklárně a napsali potravní karty. Ale na začátku července, jeho matka zemřela, a v říjnu v pracovním armádě byl Gerhard, totéž se očekávalo, a Katherine, ale byl zachráněn té doby jí narodil syn Jan (jeho otec byl, samozřejmě, v pracovním armády):

Oba, bez výpisu a registrace, byly přesuny výhradně pro deportované zakázaným úmyslem, ale nejdřív se nikdo nedotkl stěn. Jakmile předvolání k soudu proběhlo opuštěním z místa vypořádání, adresát předvolání, matka, byl již na hřbitově a věc byla uzavřena.

14-letý Jacob nečekaně stal starší muž v rodině, který se skládá z jeho sester a jak oni přežili pád a zimu 1942-43, a přežil - to je doslova zázrak, ale tam byly nějaké spolupráce s židovskými ženami evakuovaných z Moskvy , a dobrý postoj a pomoc Saveliy Fedorovič, ředitel sklárny.

Jacob měl mnohokrát vlasy od smrti, například když spadl bez centier z cedru, ke kterému se stejně jako ostatní dostal ke kuželi. Sotva oklemalsya!

A když se s oklemalsy, tedy 1. září s ním, objevila epizoda, příběh, o kterém nejsem tady, abych to řekl, ale cituji:

" Teď se rozhodl jít do práce, když ležel v podkroví, zastavil závod. Velká část dělníků byla poslána do lesa, pro přípravu palivového dříví, včetně takových kluků jako já, pro výběr uzlů.

První září bylo studené, deštivé den a i když v deštivý den oheň hořel špatně, ale neustále hodil suchou kůru a naše větve spálily dobře. A vzhledem k tomu Kastor Unas hořelo dobře, CNAM zhenshiny přijít na večeři příští skastrom byl svalenoye strom, anatom a sloužil jako lavice náměstí žen, které pramokli naskvozd, a nyní se rozhodl mírně suché poblíž sny.

CNAM podosheol a Gennadij Prokopic Nezhnitsov byl napůl bažiny boty vhoroshom plášť působil holyavnym mistra, ale teď, že rostlina se postavil, byl předák Lyudmila, který pracoval VLE. Je zřejmé, že Gendy Prokopich mě chtěl pobavit, vzal mě za kolík a namočil mě do sudu, který byl tady u ohně. Kompletně mi potřásla voda a jednou rukou mě povznesla nad sebou a vykřikla, podívala se na ženy, chytila ​​jsem fašistu!

Viděla jsem, že je dobré, že ženy měly v očích slzy a oni mu řekli, že necháte Gennady nechat toho chlapíka jít! protože zemře za tebe! Když jste se dostali na frontu, chytili by vás fašisté! a že jsi tady polomrzlé děti utopené!

Ale Gennady hotelos více zábavy přes mokré kotě, když pradolzhal mě topit, a odtáhl, aby se zabránilo utonutí, zatímco mumlal, když nejste můj přítel padohnesh, bude vycházet z tvrzeného natyashey sibiřský! protože v takové pagodě je užitečné učinit vodní procedury! Jen takové vytvrzování je každodenní princ!

Cetim Gennady Prokopic mě pustila z rukou nejsilnější, moyo tělo bylo bezchustvenoy, tlačí Moya Silno rány bolely, bosé nohy nejsou chustvovala ostré konce mrtvého dřeva v pozholtevshoy po trávě bažina.

Po válce jsem viděl film, kde německý důstojník vezme dítě a jeho udaryayet tance, případ neměl zabyvayetsya, takovou osobu, každé dítě by se hit, a ne váhat, není vidět zdes vnatsie a široký žere člověka. "

Od léta 1943, kdy Jacob dostal učeň sklář, život, i nadále zůstává nesnesitelně těžká, ještě prospívaly. Slečna hned po dobu 8 let a byla informována o jeho svatbě v roce 1951, jeho manželka, Filomina Zapper byl kolonie katolíků pod Simensfeld Záporoží, to znamená, že od těch samých, kteří pečují Stalin nařídil vystěhovat s ránou. Ať je to neměl čas se všemi Zapper se objevila v Německu, Hlava rodiny byl vzat do Wehrmachtu, kde byl chybí, a zbytek uprchl na Západ, zatímco ve městě Wittenberg, na západ od nich v Berlíně odsoudil popadl NKVD a posílal k Říjen 1945 zpět do SSSR.

V roce 1955, speciální osada režim s veliteli v kancelářské a další vybavení byla zrušena a Jacob Valle a jeho manželka se stěhoval ze Sibiře v roce 1958 v Kazachstánu, v obci Komsomolets v Kustanai regionu, kde rodina žila jádro Zapper. A v roce 1980 se Jacob a Filomina přestěhovali do Německa, kde se jejich děti již dříve přestěhovaly.

Takže "první" Wallovský deník byl v Německu. Měl štěstí a zjevně neztrácel v deníku svou popsanou "bitvu o přežití".

Paul Glades  - zejména pro „nové“