Článek pochází z Varlamov.ru
Včera jsem se vrátil z hrozné oblasti Tver a chci vám říct tři příběhy. Proč děsivé? Region Tver je úžasné místo mezi dvěma hlavními městy Ruska, Moskvy a Petrohradu. Vypadá to, že jen pohltili všechny šťávy. Lidem se zdá, že peklo začíná někde za Uralem, daleko od velkých měst. Ve skutečnosti, cín velmi blízko. Doslova před oknem spěchal "Sapsans" s bokovky, obchodníky a čínskými turisty.
Každý, kdo mohl, odešel. Kdo zůstal - živý. Za posledních 100 let se počet obyvatel regionu Tver snížil téměř 2krát (2,3 milionu na konci dvacátých let, nyní 1,27 milionu). Populace absolutně všech měst a vesnic klesá - umírá, příliš pije a utíká do jiných regionů.
Luba má 41 let. Žije sama se svým čtyřletým synem Alexeym v obyčejném venkovském domě na okraji Ostashkova hned vedle železnice, pití. Zdá se mi, že je obecně obtížné najít rodinu na těchto místech, která by nepila. Pravděpodobně, "pít" - to je mírné, mnoho týdnů neopouštějí stav zvířat. Obchody s alkoholem s podezřele levnou vodou jsou v každé vesnici, a často jsou to hlavní budovy, které nahradily kostely nebo vesnické rady.
V únoru tohoto roku, po dalším opilci, Lyuba usnula v jejím domě s neosvětlenou cigaretou. Byla zachráněna dítětem. Když se oheň začal, mohl ji tlačit, nějak zázračně ji probudit a vytáhnout z domu. Dítě V době požáru mu bylo 3 roky. Stále si pamatuje: "Mami, proč jsem tě vzbudil a ty jsi nevstal?" Další zázrak - dům rychle pomohl uhasit sousedy. V důsledku toho jen jedna místnost vyhořela.
Orgány opatrovnictví převzaly syna od matky a předaly je některým příbuzným, nyní se řeší otázka zbavení rodičovských práv. Aby se dítě vrátilo, musí alespoň provést opravy, najít si práci a přestat škubat.
S její prací nepracovala ... Lyuba dostala práci jako kuchařka, ale druhý den začala tvrdě pít. Několik dní požádala o dovolenou, třetí den, kdy byla vyhozena. Lyuba se ale příliš nestará: "Kuchař v naší oblasti je vzácné povolání, vždycky budu pracovat."
Stojíme v spálené místnosti plné hrozného, kyselého zápachu ohně. Lyuba vypráví, jak miluje svého syna, jak mu chybí, ale mluví těžko. Je na pátém dni a sotva může zůstat na nohou. Její nos krvácí, obličej je oteklý. Žádá, aby jí dala peníze na vložení alespoň okna do spálené místnosti, jako by jí okno pomohlo zastavit škubání nebo vrátit syna.
Dívám se na ni s nenávistí: tento padlý muž, který před několika měsíci skoro zabil svého syna, teď vypráví, jak mu chybí.
Dům na okraji města Kuvshinovo. Malé město, kde žije o něco méně než 10 000 lidí.
V blízkosti domu je lano a vše je zavěšeno dětskými věcmi. Paní domu, Elena, je něco málo přes 30 let, žije zde se dvěma dětmi, čtyřletou Elizabeth a tříletým Bogdanem. Ve skutečnosti má 5 dětí, první tři už byly odvedeny před 4 lety a nyní jsou v pěstounské rodině. Elena nechápe, co se děje, a nemá zájem o osud jejích prvních dětí. Ano, je tu jen malý zájem - nestará se o ně. Když jsem ji viděla, když je viděla, nebo alespoň zavolala, odpoví, že neví, kde a jak ... Odpovědi spíše s omluvou, pochopením intonací mé otázky, kterou ji odsoudím. Děti jí před čtyřmi lety vzali a bylo by pro ni snadné zjistit jejich polohu - byla by to touha. Ale žádná touha.
2
Tam jsou problémy s rozvody v domě, oheň téměř se stalo nedávno, nyní roh v blízkosti metru je spálen. Jsou zde také problémy se sporákem v domě: rozpadá se a není jasné, jak ho v zimě ohřívat. Orgány opatrovnictví mohou tyto dvě děti odebrat, pokud jim matka v domě nepředstavuje bezpečné podmínky.
Elena nechápe, co se děje. Zdá se jí, že je vše v pořádku: pokud o tom přemýšlíte, kabeláž je spálená - podařilo se vám to dát! Kamna v prasklinách - nakonec nespalují! Podle jejích lhostejných odpovědí chápu, že pokud jí budou tyto dvě děti odňaty, porodí ještě pár a nevšimne si toho.
Anastasia k naší návštěvě se dostala do pořádku: její vlasy, make-up, vypadá jako obyčejná žena, která následuje sama sebe. Žije v bytě v prvním patře dřevěné chýše. Koupili jsme ho za 250 000 rublů - peníze z prodeje domu v jiném regionu. Byt je v hrozném stavu: ze tří kamen, sotva jedna funguje, není zde tekoucí voda, podlaha selhává, WC je jen díra a žumpa.
Její syn je již 13 let, ale byl odvezen do sirotčince. Nějaký zvláštní příběh. Syn byl obviněn ze zkažené střechy někoho s ostatními chlapci, ale důvodem, proč se dítě zbavilo rodiny, byla opilost matky a problémy s vytápěním domu. Nebyla zbavena rodičovských práv (zatím), ale nabídla dobrovolné umístění svého dítěte do útulku, dokud neřeší své problémy. Nyní bude soud, kde bude Anastasia muset prokázat, že přestala pít, a doma nic ohrožuje dítě.
Je zřejmé, že matka miluje svého syna velmi moc: je opravdu svázaná s chlastem, má práci a připravuje se na soudy, aby prokázaly, že je za dítě zodpovědná. Často chodí ke svému synovi, každý den s ním volá, myslí si, do které školy půjde. Není však tak snadné dokázat státu, že nezničíte své dítě, nespalte s ním po dalším pití. Mimochodem, když je vám dítě odebráno, musíte stát platit výživné! Tohle je oddělené. To je člověk, který by se měl na dně ještě postarat o svůj žebrácký plat ...
Čtenáři žádají, aby nakonec byla nějaká morálka, závěr. A neexistuje žádný závěr a morálka. Nevím, jaký může být závěr. Nějaká kočička a beznaděj. Pokud začnete procházet všechny tyto příběhy prostřednictvím sebe, můžete se pravděpodobně zbláznit.
Děti jsou velmi líto. A chápu, že sirotčinec je skutečný koncentrační tábor. Že šance na normální život po sirotčince nebudou. Jaké jsou však šance, že dítě, které je ve věku 3 let, je nuceno zachránit svou zasranou matku z hořícího domu? Co špatný ten malý muž udělal, když se teď, při pohledu na matku, stále ptá: "Mami, proč jsem tě vzbudil, ale nevstal jsi?"
A chápete, že pokud se narodíte v této nešťastné a hrozné oblasti Tveru, v nějaké vesnici, pak nemáte šanci? To není otázka touhy nebo nehody. Je to jen nějaká pekelná vířivá vana, ze které se nemůžete dostat. Jen někdo nemá štěstí, že se narodil v ruské divočině.
Druhý den jsem vám vyprávěl dva příběhy: o slepé babičce, která žije 20 let v bytě s šváby, ao paralyzovaném Lyokhovi, který odmítá jíst, protože nemá peníze na plenky.
A v komentářích vidím filozofické argumenty, že všechno není tak jednoduché. Jeden z mých známých mi napsal přímo, že publikuji „ne nejúspěšnější příklady“ a „čtenář se nebude cítit důležitý, obecně, myšlenky“. Samozřejmě, že je snadné líto hrdinům "jednoznačných" příběhů. Když roztomilé dítě onemocnělo nebo se stalo sirotkem. Když dobrý a laskavý člověk, který se nikomu neublížil, náhle spadl pod systémový systém. Ale všechno v životě není vůbec jednoznačné. A Rusko se skládá pouze z takových příběhů, o které se nikdo nestará. A to se děje právě teď. Rozumíte Právě teď někdo odnáší děti, protože v domě nemají kamna a v zimě se nemohou zahřát. V regionu Tver, 150 km od Moskvy.
A co se má dělat s tímto ruským peklem v roce 2019?
