Článek pochází z Novayagazeta.ru

Osud chtěl, aby se sovětský právník Boris Georgievič Menshagin (1902–1984) a sovětský astronom Boris Vasilyevič Bazilevskij (1885–1955) setkali a shodli se na společné práci: první v letech německé okupace Smolenska byl starostou města, druhým - jeho Zástupce. Po osvobození města se zdálo, že je osud rozvedl: Menšagin a jeho rodina šli na Západ s Němci (v květnu 1945 se vzdal sovětským úřadům v Karlových Varech) a Bazilevskij a jeho rodina se znalostí Menšaginů setkali s Rudou armádou 1 .

Oba však netušili, jaký silný osudový uzel by je stále přivázal. Jsou „zavázáni“ ne tolik ke společné cestě spolupráce, jako k popravě polských vězňů válečných důstojníků v Katyňském lese na jaře 1940 a pokusu přesunout tuto spodinu na německé okupanty.

Dne 18. dubna 1943 Němci dali Menšaginovi a několika dalším úředníkům Smolenské exkurze na místo výkopu a exhumace. Takže dojem skutečných katů měl nejpřímější. Ale i s přáteli mluvil o Katyně střídmě a žádal, aby nic nenapsal.

Smolensk Oracle

27. září 1943 byl Bazilevskij zatčen a vyslýchán. Následující den píše něco jako vysvětlující poznámku, kde se nejprve objeví téma Katyn v sovětském vydání, které při prvním výslechu úplně chybělo.

Případ 2 byl otevřen 7. října v Bazilevském , ale 22. ledna 1944 byl uzavřen slovy jednoduše magickými pro kombinaci Stalinovy ​​spravedlnosti a německého bývalého vice-burgomastera: „Propusťte ho pro nedostatek corpus delicti“! Druhým případem je vyhledávání! Dokonce i iniciativa zaslat Hitlerovi typografickou uvítací adresu v marockém svazku k Hitlerovým narozeninám a jedno z nevolnických děl se s Bazilevskem dostalo! Takže bez stínu rizika si uvědomujete, že se mýlíte: Bazilevskij výměnou za zachování života a svobody souhlasil se všemi podmínkami NKVD, včetně jakýchkoli ustanovení a inscenovaných představení.

A NKVD o to má zájem - a dokonce to potřebuje! - okamžitě a zřetelně identifikováno, zejména poté, co byl v Smolensku nalezen „Menshaginův zápisník“. A to bylo spojeno s Katyn jako politický problém SSSR.

Poté, co izoloval skutečný, ale „chybějící“ Menšagin ve vězení, sovětská strana přiřadila své hlavní naděje „mýtickému“ Menšaginu a jeho „hologramové“ encavedesh. Současně byl jmenován vice-burgomaster Bazilevského, aby pracoval jako věštkyně a poskytoval veškeré důkazy potřebné pro sovětskou stranu - a pravděpodobně ze slov Menšagina.

Prvním veřejným činem tohoto „představení“ byla účast Bazilevského na tiskové konferenci pro zahraniční novináře 22. ledna 1944 přímo v Katyni a finále byl projev 1. července 1946 jedním ze tří svědků pro Katyn v Norimberku 3 . Bazilevský pilně pracoval na úkolech a vždy s nimi jednal, ale vždy bez úspěchu: přesvědčit novináře nebo celý svět o pravdivosti této sovětské lži, ani on, ani dva další norimberští falešní svědci (V.I. Prozorovsky a M.A. Markov) ani státní zástupce. Yu.V. Pokrovsky nemohl. Stalin zuřil!

22. ledna 1944, vyšetřovací řízení v případě B.V. Bazilevskij byl ukončen a další den byl zcela propuštěn z vazby, když vrátil osobní dokumenty a věci zabavené během zatčení a pátrání.

Z vězení se přestěhoval do profesora astronomie, tentokrát na Novosibirské univerzitě. Navíc v jeho „osobním záznamu o personálním účetnictví“ v univerzitním případě, který byl dokončen 8. dubna 1946, je výrazná mezera: od 15. března 1926 do 19. září 1943 - a bez jakéhokoli přerušení a místopředsednictva „brigády“! - Profesor, vidíte, pracoval jako ředitel observatoře Smolenské univerzity lidového komisaře RSFSR.

V den svého „Norimberského„ prospěchu “1. července 1946 se německý právník Dr. Otto Stamer sarkasticky zeptal na trest, který Bazilevskij pravděpodobně utrpěl jako takový vysoce postavený spolupracovník:

„ - STAMER. Jsi teď volný?

- BAZILEVSKY. Nejen, že jsem na svobodě, ale jak jsem uvedl, jsem profesorem a v současné době ve dvou vysokých školách.

- STAMER. Takže sloužíte znovu a jste respektováni?

- BAZILEVSKY. Ano. “

Tam se ukazuje, jako: mocný Sovětský svaz, který vyhrál válku, velkoryse odpustil svým zrádcům, v neposlední řadě je pronásledoval!

Bohužel burgomaster

Poválečný osud „šťastného“ astronoma Bazilevského byl přesným opakem „kariéry“ právníka Menshagina ve stejnou dobu, což bylo s KGB pravděpodobně jen nešťastné.

Jediná izolace od vnějšího světa, ve které byl Menshagin držen, ho zachránila před silným škytáním 1. července 1946, když Bazilevskij promluvil v Norimberku. O zprávě Komise pod vedením akademika N.N. Ačkoli Burdenko Menshagin slyšel v roce 1945, neznal žádné podrobnosti. A teprve v roce 1971 (sic!), Poté, co byl propuštěn z vězení a usadil se v Knyazhaya Guba, v pečovatelském domě pro seniory - a dokonce v rámci tamního sociálního konfliktu - náhodou se poprvé dozvěděl o své „roli“ v katyňské otázce! Agresivní soused ho přímo obvinil z vraždy, a to s odkazem na třetí svazek protokolů z norimberských soudů 4 .

Potom Menshagin odešel do knihovny, našel tu správnou knihu a seznámil se se svědectvím Bazilevského. Zde jsou tři Menshaginovy ​​odpovědi na toto.

Za prvé: „ V říjnu byla celá kancelář orto-velitele převedena na Mozhaisk a už jsem neviděl Tsuny, od nějakého Němce jsem slyšel, že tam zemřel během leteckého bombardování. Důkaz B.V. Bazilevskij ... že Tsunové mě informovali o nemožnosti vyhovět mé žádosti o propuštění některého Poláka, na kterého mě Bazilevskij požádal, protože by byli zničeni všichni Poláci, jsou očividné lži od prvního do posledního slova. Nikdy jsem neměl takové rozhovory s Bazilevskijem ani s Tsuns as nimi nemohl, protože neměl nic společného s propuštěním vězňů a všechny takové záležitosti prošly kanceláří polního velitele .

Za druhé: „ Je mi líto tohoto nešťastného falešného svědka, který byl dříve slušnou osobou a který si koupil relativní svobodu za cenu přísahy zločinu. Je charakteristické, že během výslechu ani jeden z vyšetřovatelů ani krátce nezmínil svědectví Bazilevského a nebyli připojeni k mému případu. To nejlépe dokazuje jejich původ a cenu . “

A třetí: „ Rozumím obtížným okolnostem v té době, kdy byl Bazilevskij, a neobviňuji ho, ale říkám, že lži a lži ne omylem, ale určitě sám za sebe, - považuji to za svou odpovědnost za historii .“

Astronom Boris Bazilevsky neměl žádné závazky k historii - s výjimkou snad před vesmírem! Proč v červnu 1946 v Moskvě při zkoušce šatů v Norimberku podívá Bazilevskij ve své zapamatované úloze na Menshaginův nový dojem:

" Musím říci, že Menshagin se obecně velmi rychle stal" jeho mužem "v kanceláři německého velitele. Je pro mě těžké mluvit o důvodech tohoto rychlého zisku Menshaginovy ​​autority mezi Němci. Možná to usnadnila skutečnost, že samotný Menshagin byl opilec a velmi rychle našel pitné společníky v kanceláři německého velitele. A hlavně jsem se spřátelil s některými Sonderfuhrer Hirschfeld, pobaltských Němců naprosto plynně rusky a prakticky řešit řadu otázek týkajících se městské samosprávy , " 5 .

Ze strany Bazilevského bylo pomlouvání Menšagina a jeho nazvání opilcem a Quislingerem samozřejmě lidská basalita, ale je to opravdu maličkost při záchraně vlastní kůže?

"Menshaginův notebook"

Roman Rudenko, hlavní sovětský žalobce při norimberských soudech, měl kromě Bazilevského nepřítele také „hmotný důkaz“ spojený s Menšaginem - poznámkový blok s Menšaginovými poznámkami nalezený ve věcech města, který údajně zahrnoval popravu polských válečných zajatců.

Byl zaznamenán, včetně následujících:

„ Na 10. stránce, označeném 15. srpna 1941, zní:„ Všichni váleční zajatci, kteří unikli Polákům, by měli být zadrženi a převezeni do velitelské kanceláře. Na straně 15 (bez data) se uvádí: „Existují zvěsti mezi obyvatelstvem o popravě polských válečných zajatců v Koz. hory (Umnov). “ Z prvního záznamu se nejprve ukazuje, že 15. srpna 1941 byli Poláci stále v oblasti Smolenska a zadruhé, že je německé úřady zatkli. // Druhý záznam ukazuje, že německé velení, které se obávalo možnosti zvěsti o spáchání trestného činu spáchaného mezi civilním obyvatelstvem, výslovně přikázalo tento předpoklad ověřit. // Umnov, který je uveden v záznamu, byl šéfem ruské policie Smolensk v prvních měsících svého zaměstnání “ 6.

Menshaginův notebook

Původ poznámkového bloku je následující.

V době osvobození Smolenska a Katyna od Němců byl hlavním popravcem polských válečných zajatců Vsevoloda Merkulova lidový komisař státní bezpečnosti. Kdo, pokud ne, by se ujal vedení v příslušných opatřeních, aby zpracoval místo popravy sám a připravil jej na nevyhnutelné představení světové komunity v jediném správném světle?

Brzy po 25. září 1943 dorazila do města operační vyšetřovací skupina Leonida Reichmana, jejímž úkolem a mandátem bylo provedení Katynské popravy, tj.

Skupina neúnavně pracovala déle než tři měsíce - od 5. října 1943 do 10. ledna 1944 - a z předběžného šetření vykopala do dvou objemů materiálů. Mezi nalezeným a „Menshaginovým zápisníkem“ se 17 stránkami pracovních poznámek vztahujících se k srpnu - listopadu 1941 7 . Jaký poslanec parlamentního výboru Bogdan Kobulov okamžitě, 16. října, informoval v A.S. Shcherbakov - vedoucí mezinárodního informačního oddělení Ústředního výboru All-Union komunistické strany bolševiků (B) a současně vedoucí GLAVPUR 8 .

S notebookem samozřejmě odvedli dobrou práci. A tak, 12. ledna, když bylo připraveno vše, včetně poznámkového bloku, byl zahájen „přepadový pluk“ - zvláštní komise, která má stanovit a prozkoumat okolnosti střelby německých válečných zajatců polskými fašistickými útočníky v Katyňském lese (poblíž Smolenska), kterému předsedá člen ChGK a Akademik N.N. Burdenko - jako krycí operace a jako nástroj pro plnění „správných“ a „vhodných“ informací.

V extrémně obtížném kontextu sovětsko-polských vztahů se musel člověk pospíšit a nyní nastal den, kdy výsledky práce komise, tj. Německá odpovědnost za popravy v Katyni byla představena na tiskové konferenci Zvláštní komise pro zahraniční novináře, která se konala v Katyni dne 22. ledna 1944.

Vedl jej Vladimír Potemkin, lidový komisař pro vzdělávání a člen burdenské komise. Klikl na dva „přesvědčivé důkazy“ německé stopy - Menšaginova slova v přenosu Bazilevského, který působil jako druh Smolenského věštce, a „Menšaginův zápisník“, jehož pravost potvrdil. Ale pro přítomné novináře to všechno dělalo mučivý dojem mučeného inscenování.

Zároveň Potemkin vyslýchal své „svědky“ přímo do kamery, takže „dokumentární“ film „Tragédie v Katyňském lese“, natočený v lednu 1944 Centrálním zpravodajským studiem, byl okamžitě propuštěn na propagandistickou obrazovku. V roli „profesora Bazilevského“ hrál sám profesor Bazilevský a v roli „Menshaginův zápisník“, samotný Menshaginův zápisník.

Hlavní vojenská prokuratura, vyšetřující v letech 1990-1991. okolnosti popravy a „vyšetřovací činnosti“ skupiny Reichmann, zavedené a zaznamenávané systematické falšování. Zejména byl Menshaginův poznámkový blok rozpoznán jako falešný.

Ale první, v roce 1944, sami Čekisté „propíchli“. Výpis z poznámkového bloku je připojen k Kobulovovu dopisu Shcherbakovovi ze dne 16. října 1943: obsahuje záznamy ghetta a ne slovo o Polících. Kdyby to byli najednou, Kobulov, člen „trojice“ katů v Katyni, by je určitě chytil!

Ale taková slova se zázračně „objevila“ ve stejném poznámkovém bloku, ale později - očividně silou nouze a pod náročnými paprsky přísného pohledu KGB. Na 53stránce „Informace o výsledcích předběžného vyšetřování takzvaného„ případu Katyn “z ledna 1944 a podepsaného lidovým komisařem státní bezpečnosti Merkulov a jeho náměstkem Kruglovem konečně najdeme samotné dvě věty„ o Polácích “.

Existuje také „správná“ interpretace:

" Výše uvedené dva záznamy Menšagina o Polácích ve srovnání se svědectvím Bazilevského s nevyvratitelnou jasností naznačují, že Němci zajali v bývalých táborech NKVD a při konstrukci vězňů válečných Poláků, že někteří Poláci prchli a poté byli chyceni a chyceni ruská policie byla přitahována a německé velení, znepokojené možností zvěsti o zločinu, kterého se dopustil mezi civilním obyvatelstvem, výslovně přikázalo ověřit tento předpoklad “ 9 .

Původní „zápisník“ pro nás zůstal nepřístupný, ale existuje, protože ho v 90. letech držel státní zástupce Jablokov. Z toho vyrobené fotostaty byly k dispozici.

Pojďme se podívat na „metamorfózy“ textu.

Zde je první ze dvou příspěvků o Polácích:

" Všichni váleční zajatci, kteří unikli Polákům, budou zadrženi a převezeni do kanceláře velitele ."

Jak nepřirozený je samotný obrat „Poláků válečných zajatců“! Mezi „Poláky“ a „válečnými zajatci“ není ani pomlčka! Slovo „Poláci“ je psáno inkoustem a společně se slovem „válečný zajatec“ se zřetelně liší od převážně tužšího textu v sousedství, což je mnohem bledší. Samotná písmena jsou tenčí a písmeno „I“ není pro Menshaginův styl charakteristické.

Zdá se, že pouze toto slovo muselo být očištěno a falšováno před „válečným zajatcem“, který nahradil „sovětský“ - nebo „ruský“ (ve smyslu stejného „sovětu“) - „Poláky“. To opravdu vytvořilo řadu problémů pro radu - sovětské válečné zajatce, jejichž koncentrace v Smolensku od samého začátku zmizela.

Druhá položka:

" 13. Jsou mezi obyvatelstvem pověsti o popravě polských válečných zajatců v Koz [Gor] ah (Umnova) ."

Tato položka, která končí na fotostatu, vyniká od ostatních. Okraj mezi číslem a textem je mnohem menší a mezi koncem fráze a koncem stránky - mnohem více než v jiných případech. Zvýšená přesnost a pravopis dopisů (tzv. „Pomalost“ rukopisu) je pozoruhodný - na pozadí zjevné cursive v jiných případech a očekávaného přirozeného zrychlení a víření na konci stránky (tzv. „Rukopisná chůze“). Člověk získá pocit elementárního přizpůsobení odstavce 13 do textu 10 .

Menshaginův zápisník byl tedy padělán, ale změny se dotkly pouze dvou jeho míst, díky nimž byli Poláci představeni do kontextu obsahu.

Poté, co sám Menshagin získal dodatek k notebooku, KGB nevěděla, co s ním dělat! Vydávání svědků Norimberku je nebezpečné: není to vaše vlastní, ani manuální, a dokonce ani právník. Nelze však zlikvidovat: co když je to pro něco užitečné?

Jinými slovy, Katyn hrála rozhodující, ale dvojí roli v osudu Menshagina: zachránila se před procesem a smrtí, ale také způsobila výjimečnou míru izolace, které nakonec utrpěl. 25 let ve vězení, z toho 22,5 - samostatně a 3 - s číslem místo jména!

Pavel Polyan -
speciálně pro Novaya

1 Viz další podrobnosti: B. Menshagin, vzpomínky zkušených. 1941–1944 / Publ. a zadejte. poznámka P. Polyana // "New World". 2017. č. 12. P. 9–89 a: Polyan P. „Na Smolenské cestě lesa, lesa, lesa ...“: osud Borise Menshagina a jeho vzpomínek // Novaya Gazeta. 2017. Říjen 4. S. 16-17. 
2 Arch. oddělení správy FSB na Smol. reg. Trestní věc č. 8491 (archivováno č. 8491c). 
3 Viz protokol o jeho výslechu - dokument o obvinění na sovětské straně „SSSR-498“ (GARF. - FR-7445. - P. 1. - D. - L. 260–268). 
4 Viz: Norimberské soudy. So materiály v 7 obj. T. 3.M., 1958. P. 164-169. 
5 GARF. F.R.-7445. Op. 2. D. 132. L. 263–264. 
6Zpráva zvláštní komise, která má stanovit a prozkoumat okolnosti střelby polských válečných zajatců německými fašistickými útočníky v Katyňském lese. M., 1944. S. 19–20. 
7 ve formátu A4 a na každé stránce s typografickým nadpisem „Vedoucí Smolenského krajského odboru státní bezpečnosti“ (takový notebook mu byl předán v SD, který se nachází v budově NKVD). 
8 RGASPI. - F. - 17. - Op. - 125. - D. 174. - L. 144–146. 
9 GARF. - F.R.-7021. - Op. 114. - D. 6 - L. 22–23. 
10 I když vezmeme odstavec 13 v nominální hodnotě, je logické připustit aplikaci této věty přesně na sovětské popravy z roku 1940.