35.000 dětí ze 67 států navštívilo před válkou s Ukrajinou „Artek“, které lidé v Sovětském svazu byl viděn jako místo štěstí dětí, dětský ráj. Mýtus Krymu jako fragment Edenské zahrady vznikl i pod Kateřinou II. V myslích několika generací byl tento poloostrov s tragickou historií spojován výhradně se sluncem, odpočinkem a dovolenou. Ačkoli skutečnost byla méně slavnostní, mýtus krymského ráje je stále naživu.

ALEXANDER KRAVETSKY

Konstantin a Elena

Myšlenka na vytvoření krymského poloostrova v ruské říši vznikla v Kateřině II. Za méně než 15 let před nástupem do Krymu reskriptu určeno hrabě Panin, carevna napsala, že nechtěla vidět ve své oddanosti „tohoto poloostrova a hordy tatarských, patřící k tomuto metru,“ a bych jen, aby ji oddělit od Osmanské říše.

V předsovětském období Rusko nemělo žádné nároky vůči krymským Tatarem

Fotografie: SSPL / Getty Images

Tato touha císařovny se brzy stala skutečností: podle podmínek mírové smlouvy Kyuchuk-Kainarji byl Krymský Khanát uznán jako nezávislý stát. V této době se však změnily geopolitické přednosti císařovny, což nebylo způsobeno strategickým postavením Krymu a nikoliv jeho ekonomickým potenciálem. Byla to úplně jiná záležitost. Hlavním zdrojem, který měl Krym, byl jeho patřičnost k starověku, k Oikumenu.

Pod Catherine se začala znovu měnit státní bájesloví. Pokud se Petr I rozvedl severní Evropu se svým správným a racionálním společenským řádem, pak se pro Kateřinu II. Stalo Řecko středem světa a zároveň i starým a křesťanským. V kultuře a ceremoniích doby Kateřiny se křesťan a starověký začnou mísit nej fantastickým způsobem. Křesťanští svatí mohou být uvedeni vedle starých bohů. A nikomu to nikoho neobtěžovalo.

Kateřina byla křesťanskou monarchií a dobrovolně si představovala starobylé triumfální a pohanské pocty

Opět existuje myšlenka osvobození Řecka od turecké vlády a transformace této země na nezávislý stát. A trůn v Konstantinopoli byl vzít vnuka Kateřiny, který je v souvislosti s touto myšlenkou je nejen názvem Constantine, ale trvalo mu ošetřovat řeckou dívku jménem Elena.

Jako matka byzantského císaře Konstantina, zakladatele Konstantinopole, pojmenovaný Helen, symbolika této akce bylo zcela jasné: trůn v Konstantinopoli byl lézt nový Constantine, řecký-krmil mlékem Helena.

Pouštní poloostrov získal symbolický význam a je obvyklé, aby se v Rusku zacházely mnohem vážněji než na věci, které mají praktický charakter. Nakonec, v důsledku diplomatických zápasů, byl Krym připojen k Rusku a to ani nevyvolalo novou válku s Tureckem, což se mnozí obávali. A Rusko získalo kus země, dává jí právo cítit se součástí starověkého světa.

Představení Rajské zahrady

V době, kdy se Krym připojilo k Rusku od starověku, byly zde jen ruiny. A jedním z úkolů Catherine bylo obrátit vzdálenější provincii Osmanské říše do moderní starověké oblasti. Začali jsme jako obvykle s přejmenováním.

Ruský Krym byl přejmenován na Tavridu, Ak-mešitu - v Simferopolu, Kafu - ve Feodosii, Colves - v Evpatoria. Přejmenuje se ve starém duchu a dotýkal se ostatních částí Černého moře. Taman se stal Phanagoria a Taganrog byl téměř nazýván Spartou.

Podle nového státního mýtu, Rusko, které připojilo území, které kdysi patřilo starověku, bylo samo o sobě spojeno s velkou civilizací.

Nejvyšším vrcholem vzniku mýtu Krymu byl slavný výlet Kateřiny II do Novorosie a Krymu. Zpočátku se předpokládalo, že její vnuci Alexandr a Konstantin se na cestě zúčastní, ale jeden z velkých vévodů se stal nemocným a rozhodli se, že děti nebudou brát. Takže Catherine se nikdy nestala první ruskou babičkou, která šla s vnoučaty do teplého moře.

Na Krymu měla císařovna strávit dva týdny a oslavila zde církevní památku zakladatele Konstantinopole, císaře Konstantina a jeho matky Eleny. Samotný výlet byl komplikovanou a velmi drahou hrou, během níž se měla objevit starověká starověk.

Takže například na cestě k autocistice císařovny se setkala skupina ozbrojených žen oblečená v exotickém oblečení. Jejich vzhled nebyl náhodný. Faktem je, že "Historie" Herodotova se zmínila o kmenu bojovných žen, které byly vzaty za Scythy, v důsledku čehož vznikl sarmatianský kmen.

Na Krymu byla Kateřina uvítána jezdeckými amazonky, jejichž historikové tehdy považovali za předky Slovanů

Historiografie Kateřiny době cítil Sarmatské předky Slovanů a costumed ženského praporu ukázal, že vděčný Slované dobře vzpomenout si na své předky. Řecké téma však nebylo zapomenuto: všechny ozbrojené ženy byly řecké.

Středního věku obyvatel jarního Krymu (Ekaterina tam byl na jaře) překvapuje svým násilím. Současně Potemkin věřil, že krása se nestane hodně a strávil obrovské peníze na zdobení již luxusní přírody. Byl to ten, kdo začal vytvářet krajinné parky na Krymu, protože v rajské zahradě není místo pro chaos.

Uspořádání symbolického prostoru však netrvalo dlouho. Dva měsíce po skončení cesty Catherine začala další rusko-turecká válka, po níž císařovské řecké myšlenky byly nějak zapomenuty. Takže výstavba ráje na Krymu byla pozastavena.

V historické paměti z cesty Catherine do Krymu se objevila pouze anekdota o "vesnicích Potemkin". Říká se, že Potemkin chtěl ukázat císařovně, jak dobře žijí lidé pod jeho moudrým vedením. Za to objednával výstavbu falešných obcí, kolem kterých falešní rolníci zpívali a tančili.

Pořádání cesty císařovny Grigorije Potemkina vytvořilo scenérii jak pro vojenské přehlídky, tak pro starožitné svátky

Foto: Vasily Nesterenko / Tsaritsyno muzea-rezervace

Ve skutečnosti Potemkin nevystavil žádné falešné vesnice. Mýtus o nich je založen na příbězích jeho nešťastníků o grandiózní show, která doprovázela příchod císařovny.

Svěží obřady měly prokázat spojení Ruska se starověkým světem, jehož symbolem byl nově připojený Krym.

Země bez lidí

Je těžké nalézt další území, jehož obyvatelé se v posledních stoletích tolikrát vyvíjeli, a to jak násilných, tak dobrovolných. V důsledku toho se tento poloostrov stal územím, kde převážně žijí přistěhovalci, země, kde jsou zříceniny důkazem minulosti, a nikoliv paměť místních obyvatel.

Krátce před připojením Krymu Rusku měla ruská vláda myšlenku přesunout celou křesťanskou populaci poloostrova do Novorossie (především Řeků a Armenů).

Účel této akce je zcela srozumitelný. Na jedné straně by odliv poměrně bohatého křesťanského obyvatelstva měl být vážným úderem do hospodářství Krymského Khanátu, který přirozeně směřoval k Turecku a byl považován za nepřátelský. Na druhé straně, osady Řeků a Arménů musely začít kolonizaci Novorosijského regionu, který byl tehdy téměř opuštěný.

Ruská vláda věřila, že přesídlení bohatých Arménů z Krymu do Ruska bude vážným úderem do ekonomiky Krymského Khanátu

Jednání s khanem a poté organizaci přesídlení křesťanů byla svěřena Alexandrovi Suvorovovi, který působil jako Suvorov, rychle a rozhodně. S pomocí jednání se mu podařilo získat povolení k odchodu křesťanů a organizovat masové přesídlení.

Pro srpen-září 1778 opustili Krym tisíce Arménů a Řeků. Mezi zmizelými byli arménští a řečtí arcibiskupové. Jak vynikající byl zorganizovaný odchod z Krymu, organizace přesídlení sama byla nechutná.

„Když jsme se přemístění z Krymu - napsal Suvorov nové předměty říše, - ráčil nám slibují, že místo opustila naše domovy, aby někdo dobře postavené; místa podle vůle se vzdát; platy a rezervy. Ale po příjezdu jsme vyhrazeno své místo těch, kde není voda, lesy, a ve všem, kteří byli nuceni podepsat, že jsou pohodlné pro nás, že nemůžeme udělat, protože jejich postižení. Za prvé, dělali rezervy a platy, ale teď vůbec nijak nevydávají. "

Není těžké odhadnout, že tento dopis nemá žádné důsledky. Vzal si křesťany z Krymu, Suvorov splnil svůj úkol. Velitelé nejsou zapojeni do vybavení civilistů. Výsledkem bylo, že toto uspořádání trvalo mnoho let.

V důsledku toho se počet přesídlení krymských Řeků a Arménů významně snížily (v rytiny líčil Řeků a Arménů Karasubazar, moderní jméno - Belogorsk)

Fotografie: SSPL / Getty Images

Při odchodu křesťanů bylo mnoho chrámů a klášterů poloostrova opuštěno. V roce 1911, „Tauridský diecézní závěrka“ vykreslil bezútěšný obraz zkázy, v němž byly křesťanské svatyně Krymu „Jeskynní chrámy Mangup, Eski-Kermen, Inkerman, a na mnoha dalších místech a více či méně zachovalých četných křesťanských kostelů v horské části Krymu nezpůsobily žádné starosti o jejich uchování ...

V mytologii Krymu, kterou vytvořila Kateřina II., Hráli Řekové obrovskou roli, ale v jeho panování, že větší část Řeků opustila poloostrov. Pro císařský mýtus se zdálo, že geografické prostory, zříceniny, jména jsou významné, ale nikoli lidé.

Přestavby pokračovaly v XX století. V roce 1941 se podle vyhlášky "o maršálském právu" vysídlilo zde z Kateřiny doby z Krymu "podezřelé", především Němci.

V roce 1944, během jednoho dne, byla deportována celá tatarská populace poloostrova. Po Tatarech z Krymu se Řekové, Arméni a Bulharové přesunuli na poloostrov v různých časech.

„Na území Krymu, - písmeno řekl L. P. Berii Stalinovi, - považován za žijící nyní 12075 lidí Bulhaři, Řekové - 14300 lidí, Arméni - 9919 lidí. Řecká populace žije ve většině oblastí Krymu. Významná část Řeků, zejména v pobřežních městech, s příchodem okupantů zabývajících se obchodem a místním průmyslem. Německé orgány ve spolupráci s Řeky v obchodu, přepravu zboží a tak dále. D ... NKVD považuje za vhodné provést vystěhování z území na Krymu všichni Bulhaři, Řekové a Arméni. "

Po skončení druhé světové války zůstala Krym prakticky bez domorodé populace. V mnoha vesnicích byly tatárské domy, které byly roztroušeny po schodech, rozloženy na kamenech a pravidelně identické domy byly postaveny na pláni. Tyto domy byly určeny pro nové obyvatele poloostrova.

V roce 1944 byla krymská tatarská populace deportována a brzy poté byla všechna tatarská toponymy nahrazena slovanskými jmény

Foto: Obrázky výtvarného umění / DIOMEDIA

Lidé sem se sem přesunuli z různých oblastí Ruska a Ukrajiny. Abychom si nepamatovali minulost, byly téměř všechny osady Krymu přejmenovány. Nová toponymie byla optimistická a militantní - Harvest, Rich, Merry, Tank, Rear, Happy, pozdravy. Poloostrov, který má bohatou historii, znovu začal svůj život od začátku. Opět zde postavili ráj. Tentokrát je ráj komunistický.

Letní obyvatelé

Aktivní vývoj rekreantů v Krymu začal někde v polovině 19. století, ačkoli tam, samozřejmě, nějaké zvědavé cestující cestovali. Někteří z nich vytiskli své cestovní poznámky, ze kterých lze vidět, že zde jen odpočinuly extremisté.

Nicméně, po zbytek na přírodě se stalo módní, začala postupná kolonizace letního letoviska na Krymu. Začátkem 20. století bylo již oblíbeným cílem dovolené.

Cestovní průvodci z nějakého důvodu nedoporučovali, ale v každém možném směru inzerovali jízdní výlety s průvodcem. Balení koně, kteří nesli věci těch cestujících, kteří upřednostňovali pěšky, se také oblíbili.

Na Krymu měl velký počet hotelů a internátních škol - od drahých až po relativně levné a skupina školních dětí právo strávit noc v budovách škol a dalších vzdělávacích institucí.

Letní obyvatelé a rekreanti si na Krymu vytvořili své vlastní malé Středomoří. Mělo se zde objevit všechno, pro které obyvatelé studeného Ruska šli do evropských mořských středisek. Bohatí lidé postavili dachy, kopírovali italské paláce, koupili sochy do zahrad. Aby bylo pravdivé, většina z těchto budov ohromuje jejich špatný vkus a pouze jejich bujná vegetace, která je skrývá, je trochu smířena s tím, co viděli.

Právě na Krymu nadšenci začali vyrábět víno podle evropských technologií. Počátek průmyslových vinařství na Krymu položil kníže Lev Sergejevič Golitsyn, jehož mládí se konalo ve Francii. Golitsynskie vína získaly evropské ceny, tedy to nebyl exotický místní produkt, ale víno, které splňuje evropské normy.

Lavry Golitsyn mnozí neudělali odpočinek. Nadšenci vinařství, kteří se pokoušeli zasadit do svých statků vyvážených z evropských odrůd hroznů, byly hodně. Například lékař AE Golubev, který se v první polovině života nejen podařilo praktikovat medicínu ve zlatých dolech Sibiře, ale také se snažil sám jako zlatý důlník.

Koupil si majetek v Alushtě a začal chovat hrozny. Říkají, že získal dobré víno, ale je znám především kvůli tomu, že kolem jeho majetku začal kupovat doma univerzitní profesory. V důsledku této kolonizace se v Alushtě objevila čtvrť, která se stále nazývá "Profesionálním rohem" (ačkoli v sovětských dobách se nazývala "Pracovní roh").

Po revoluci a znárodnění všeho, co mohlo být znárodněno, vznikly na základě starých statků, parků a dachů četné "celoúniové lázně". Fontány a pseudo-řecké sloupy nyní začaly existovat společně s typickými památníky Lenina a Puškina.

"Živý příklad otcovského zájmu Komunistické strany ..."

Samostatně by se mělo říci o průkopnických táborech, které byly na Krymu velmi postaveny. Hlavní průkopník SSSR "Artek" byl založen v roce 1925 z podnětu zástupce lidového komisaře pro zdraví Zinovy ​​Petrovič Solovyov. Původně to byl zdravotní tábor pro děti s lehkými formami chronických onemocnění, především pro tuberkulózu a anémii.

Pioneerský tábor "Artek" byl vynikající dekorací pro demonstraci štěstí sovětských dětí

Foto: RIA Novosti

Lékařská součást tohoto projektu byla pro Solovyov mnohem relevantnější než ideologická. V novinovém záznamu o zahájení tábora napsal Z. P. Soloviev: "K vaší základní sloganu" Buďte připraveni! "Průkopník se připojí k novému sloganu -" Buďte zdraví! ".

První rok tábor obsadil poměrně malé území a děti a vychovatelé žili v stanech. Ale postupně k dispozici tábor začal přenášet blízké letní rezidence a hotely. Výsledkem byl podivný konglomerát, který zahrnoval několik izolovaných území.

"Artek" pracoval v režimu sanatoria teprve v letech 1925-1927 a poté se začal proměňovat do vzorového tábora, který se nestyděl, že by demonstroval nejen domácí, ale i zahraniční novináře.

novinové zprávy, které se zaměřují na „Artek“, byla plná veselých titulky - „Byli v“ Artek „“ ‚Jdou do‘ Artek ‚‘, ‚‘ Artek ‚splňuje vynikající studenty‘. Kemp byl vybaven nejmodernější technologií.

Takže v roce 1939, pod vedením profesionálních operátorů, kluci natočili film "Den v Arteku", který byl vystaven po celé zemi. (Připomeňme si, že kinematografická technika byla k dispozici pouze profesionálům a film v SSSR zůstal dlouho drahý a vzácně spotřebitelný, takže amatérské filmy neexistovaly jako třída.)

Děti v průkopnických vazbách vypadaly skvěle na pozadí kultivované krymské architektury

Foto: RIA Novosti

Druhý ročník Velké sovětské encyklopedie říká, že před válkou v „Artek“ navštívilo 35 tisíc. Děti 67 národností, stejně jako mnoho cizinců, zejména španělských dětí.

Neformální hodnost Artekovitu poskytla určité možnosti pro komsomolskou kariéru. Během sovětské éry nebylo obvyklé mluvit o nomenklaturní složce Artek. Ale nyní se stala součástí obrazu tábora.

"Lidé z Arteku," čteme v moderní brožurce, "není jen titul, který člověk prožívá po celý svůj život ... Artek lidé jsou sociální prostředí, společenská instituce, která spojuje lidi, kteří dosáhli hodně v dětství."

Stejně jako jakákoli sovětská vzorová instituce měl Artek patrona na samém vrcholu. Před válkou byl do tábora dohlížen Vyacheslav Molotov, který ho opakovaně navštěvoval, a v roce 1936 pozval skupinu Arteků, aby navštívili Kreml.

Během tohoto setkání se hrálo nějaké divadlo. Předseda lidových komisařů dětí zpíval píseň o „Artek“, což byly asi těmito slovy: Artek ‚na nose / útulku Suuk-Su / Naše‘ Artek „naše“ Artek „V“. „/ Nezapomeňte svůj věk.“

Suuk-Su - jeden z nejuznávanějších letovisek na Krymu - byl pak velmi blízko k průkopníkovi tábora. Po poslechu této píseň Molotov zamyšleně řekl: "Váš návod není těžké pochopit. Zdá se, že bude nutné převést "Artek" Suuk-Su ". Pak jeden z průkopníků zpíval: "Artek už nemá na svém nosu Suu-Su!"

Život v Arteku dal příležitost ukázat, jak dobře žijí děti v SSSR. Bylo obvyklé psát o táboře s potěšením. „Tisíce průkopníků - čteme ve Velké sovětské encyklopedii - každý den je naplněn“ Artek „což je názorným příkladem toho, otcovské znepokojení Komunistické strany sovětského lidu a osobně I. V. Stalina našich Vlast dětí.“

Kdo nebyl u Arteka! Jak stachanovci, tak hrdinové války (mezi Artekovými lidmi prvního poválečného posunu byli také děti s vojenskými cenami) a Yuri Gagarin a Samantha Smithová!

V šedesátých letech podle projektu AT Polyansky byly postaveny nové budovy v duchu funkční architektury těchto let. Chuť se změnila a nyní hlavní průkopník tábora země spočíval nejen v rekonstruovaných lahůdcích. Byla vytvořena architektonická plocha příkladného průkopnického tábora, který se při budování ostatních průkopnických táborů pokoušel kopírovat podle nejlepších představ a rozpočtu.

"... na pláži v blízkosti Koktebel"

V šedesátých letech se Krym stalo útočištěm pro neformální. Začalo to samozřejmě mnohem dříve. Tam bylo poměrně málo center, kolem kterých byly různé exotické osobnosti naplněné. Nejslavnější z nich byl dům Voloshin v Koktebel, kde se zdálo, že se zdálo, že většina spisovatelů a umělců z počátku 20. století.

Kolem domu Maximiliana Voloshina byla vytvořena legenda o Krymu jako o ostrově svobody, která existovala navzdory občanské válce, letovisku a oficiální ideologii

Foto: Heritage Images / DIOMEDIA

Díky Voloshin Catherine mýtus o Krymu jako součást Oikumene získal nové rysy. Pokud Catherine II vytvořil obraz Krymu jako starověký rohovém Vološin v duchu Silver věku ( „Ano, Skythové - jsme Ano, Asiaté - my ...“) koreloval s Krymu naprosto předpotopní době. Hovořil o Cimmerianech, předskýtských obyvatelách oblasti Černého moře. Ve své tvorbě byl Cimmerian téma zapsáno do krajiny Koktebel. Takže starodávní lidé, kteří ve skutečnosti vědí velmi málo, najednou přišli do počtu krymských zajímavostí.

Voloshinův dům byl ve skutečnosti bezplatným rekreačním střediskem pro spisovatele (od roku 1924 se tento status stal oficiálním). Po vytvoření samostatné budovy pro Dům tvořivosti stále zůstává centrem kolem neformálních lidí kolem sebe.

Tato sláva na konci a zabil Koktebel. Svoboda se stala značkou, která přitahovala zcela odlišné publikum. Každý rok v Koktebelu se stalo stále více a méně neformální. Postupně se z Koktebelu stěhovali neformální lidé do ne tak populárních koutů poloostrova. Výhodou těch bylo ještě hodně.

Neformální život na Krymu je nekonečné téma. Může být dlouhý mluví o domě, který po mnoho desetiletí přijít davy umělců skic, o archeologickém, biologické a jiné expedice, o zálivu, kde jsou nudisté, přívrženci porodu ve vodě, okultisty různých sekt a starších hippies.

Na kamienkové pláži v Crimeanu byla hranice mezi vynikajícím průkopníkem a škodlivým neformálním způsobem nějak vymazána

Foto: RIA Novosti

Nevysvětlitelně dokonale koexistovat s sádrové sochy, zastřižené keře krymských sanatorií a pionýrské roh „Artek“. Hippie-neformální mýtus Krymu jako území svobody je dnes koexistuje s mýtem o okna Kateřiny v oikúmené.

A lze jen odhadnout, jaké krimijské mýty vzniknou jako důsledek událostí posledních let, jak budou nadřazeny staré mytologii a jaké budou velmi vzácné myšlenky.