Článek pochází z kommersant.ru

31. října 1918 podepsal Lenin "Nařízení o sociálním zabezpečení pracovníků", který stanovil vymezení důchodů pouze v případě zdravotního postižení. U některých kategorií pracovníků se objevily důchody za dlouhé roky služby. A v roce 1929 začali jmenovat starobní důchody, ale ne pro všechny. Milionům sovětských lidí bylo uděleno právo nezaměstnávat až po mnoho let a desetiletí později.

Z "Nařízení o sociálním zabezpečení pracovníků", schváleného vyhláškou Rady lidových komisařů RSFSR 31. října 1918.

Art. 8. ročník. Účel poskytování dávek a důchodů

1. Problematika příspěvků a důchodů má za cíl zajistit živobytí osob, které z důvodu zdravotního postižení nebo nezaměstnanosti ztratily základní výdělky nebo jejich část.

2. Dávky a důchody nejsou vydávány osobám, které nejsou schopné pracovat, nejsou-li k těmto okolnostem přisouzeny ztráty na zisku nebo jejich část, ve druhém případě se výdělky a příjmy této osoby vypočítají z dávky nebo důchodu ...

Art. 15. ročník. Za jakých okolností jsou důchody

Důchody uvedené v této kapitole jsou jmenovány v případech plného nebo částečného trvalého zdravotního postižení bez ohledu na důvody, které způsobily zdravotní postižení (nemoc, úraz, stáří, nemoc z povolání atd.).

Art. 16. ročník. Podmínky jmenování důchodů

Důchody jsou jmenovány od data podání žádosti o zdravotní postižení.

Art. 17. ročník. Doba trvání důchodů

Důchody se vydávají až do dne úmrtí pojištěného, ​​pokud nedojde k obnovení pracovní schopnosti důchodce na normu, pod níž nejsou vypláceny důchody.

Art. 18.. Výše důchodů

Velikost měsíčního důchodu s celkovým zdravotním postižením je stanoven: ve výši 25násobku běžného denního příspěvku vydaného v oblasti, kde žije důchodce. Při částečné ztrátě pracovní schopnosti je výše důchodu stanovena pro jednotlivce:

• ztratil z 15% na 29% pracovní kapacity ve výši 1/5 celkového důchodu;
• ztratil 30 až 44% pracovní kapacity ve výši 1/2 plného důchodu;
• ztratil 45 až 60% pracovní kapacity ve výši 3/4 plného důchodu;
• více než 60% celkového důchodu.

Důchodci, kteří kvůli bezmocnosti vyžadují zvláštní péči, by měly být odpovídajícím způsobem zvýšeny důchody.

Poznámka 1. V případech akutních průmyslových a ekonomických krizí v celé zemi je Lidový komisař pro práce dočasně zbaven důchodů pro osoby, které ztratily svou schopnost pracovat pod 30%.

Poznámka: 2. Odbor sociální péče a práce ochraně lidového komisariátu práce je k dispozici ke změně skupiny příjemců důchodů, jakož i vydávat pokyny k jejich použití.

Z "Nařízení o vědeckých pracovnících vyšších vzdělávacích institucí", schváleného dekretem Rady lidových komisařů RSFSR 21. ledna 1924.

21. Zavedené profesoři a akademici, kteří sloužili jako výzkumní pracovníci po dobu nejméně dvaceti pěti let nebo které dosáhly věku šedesáti, co sloužil ne méně než deset let, má nárok na doživotní důchod ve výši platu stanoveného pro pracovníky profesorů a učitelů vysokých škol , s automatickým zvýšením důchodů při zvyšování sazeb. Pracoval jako výzkumný asistent je součástí celkové doby erudovaný akademického života od okamžiku přijetí do Výzkumného ústavu nebo opuštění při vyšších výzkumník vzdělávání.

Poznámka: 1. V případě invalidity před dosažením věku šedesáti vědci sloužila jako vědecký pracovník nejméně patnáct let, mají nárok na důchod o polovinu svého platu a sloužit nejméně dvacet let - ve výši plného platu.

Poznámka 2. Vědci, kteří se stanou zdravotně postiženými při výkonu nebo v souvislosti s plněním služebních povinností, pobírat důchod ve výši plného platu v jejich posledním místě, bez ohledu na délku jejich vědecké činnosti.

Z rozhodnutí CEC SSSR a lidové komisařů SSSR „na důchodové zabezpečení učitelů škol z 1. etapy rozvoje venkova a měst, a jiní. Pedagogové v zemi“, 15. ledna 1925.

S ohledem na jednu ze základních podmínek pro vývoj příčiny veřejného vzdělávání ke zlepšení finanční situace učitelů a dalších pedagogů rozhoduje Ústřední výkonný výbor a Rada lidových komisařů SSSR:

1. Zavést důchodové zabezpečení pro vzdělávací pracovníky za dlouhou službu.

Jako první událost v této oblasti, s výhradou dalšího vývoje, když ekonomická pozice SSSR narůstá, zřídil od 1. ledna 1925 poskytování důchodů pro pedagogy z následujících důvodů.

2. Právo na pobírání důchodu učitelé škol 1. etapy (primární shkol.- „historie“ ) z městských i venkovských, a tyto zaměstnance kulturních a vzdělávacích institucí ve venkovských oblastech: studovnách chaty vůdce, knihovníky, učitele, nižší selsko- ekonomických škol a pedagogických pracovníků sirotčinců.

3. Všechny uvedené v čl. 2 k této vyhlášce pracovníků získávají nárok na důchod prosluzhenii (stejně jako v tekste.- „historie“ ) 25 let v těchto polohách, bez ohledu na to, zda jejich služby byly vynaloženy v jednom nebo více z čísel uvedených v tomto článku. 2 institucí.

4. Při stanovení nároku na důchod je předrevoluční služba zahrnuta do funkcí odpovídajících těm, které jsou uvedeny v čl. 2, za předpokladu, že podmínka přinejmenším 5 let v sovětské službě ve smyslu čl. 2 příspěvky. Seznam pozic, ve kterých je doba provozu započítává do počtu odsloužených let požadovaných pro důchod se instrukční sadu ...

(V roce 1929, seznam pedagogů, kteří mají nárok na důchod pro odpracovaných let, byl podstatně rozšířen. Ve stejném roce byly přirovnáván lékařských a veterinárních odborníků pracujících ve venkovských oblastech. Později právo jít na penzijní důchodu dostal posádky civilního letectví a jednotlivce kategorie subjektů. samostatnou a změny v průběhu času důchodové právní předpisy měly spisovatelů, skladatelů a jiných kreativní rabotnikov.- „Historie“. )

Z rozhodnutí CEC SSSR a lidové komisařů SSSR „O zajištění postupu sociálního pojištění na stáří“, 15. května 1929.

1. Vytvoření penzijního připojištění ve formě sociálního pojištění v případě stáří.

Vstoupí tento software od 15. dubna 1929 pro pracovníky hornictví a kovoprůmyslu (i elektrické), jakož i železniční a vodní dopravy, který opustil placené zaměstnání po 1. lednu 1929, a textilních dělníků, kteří ukončili placené zaměstnání po 1 Prosinec 1927

Podmínky zajistí šíření při příležitosti odchodu do důchodu pro pracovníky v jiných odvětvích hospodářství, stejně jako zaměstnanci jsou určeny Spolkové rady sociálního zabezpečení lidového komisariátu pro práci SSSR v souladu s pětiletým plánem rozvoje národního hospodářství SSSR.

2. Právo na důchod je:

a) muži, kteří dosáhli věku 60 let, pokud pracují celkově nejméně 25 let;

b) ženy, které dosáhly věku ukončení pracovního poměru ve věku 55 let, pokud pracovali alespoň 20 let.

Osoby zapojené do práce v podzemí při těžbě, mají nárok na důchod, pokud jsou v den opuštění zaměstnání dosáhl věku 50 let a osoby samostatně výdělečně činné pracoval celkem nejméně 20 let.

Rada odborových svazů sociálního pojištění v Lidovém komisariátu práce SSSR má právo snížit věk a délku zaměstnání pro osoby zaměstnané ve škodlivém průmyslu, "A" a "b" tohoto článku.

3. Starobní důchod se poskytuje bez ohledu na stav pracovní schopnosti.

4. Důchod se stanoví ve výši poloviny předchozích výdělků důchodce.

Rada Unie sociálního pojištění je oprávněna stanovit maximální výše, nad a pod kterou nelze jmenovat důchod.

5. Pokud důchodce má výdělek z práce za účelem pronájmu nebo jiných příjmů, může mu být poskytnutí důchodu pozastaveno nebo zcela přerušeno nebo může být výše důchodu snížena.

6. Za poskytnutí důchodu mohou pojišťovny umístit důchodce s jejich souhlasem do invalidních institucí atd.

Z „nařízení o důchodech a dávkách sociálního zabezpečení“, která byla schválena výkonným výborem SSSR centrální a CPC SSSR 13. února 1930.

11. Právo na starobní důchod je:

a) pracovníci v těchto oborech: těžební, kovový (včetně elektrotechnického), chemický, textilní, potisk, sklo-porcelán, tabákový tabák;

b) pracovníci železniční a vodní dopravy.

Rozdělení starobní bezpečnosti pro pracovníky v jiných průmyslových odvětvích i pro zaměstnance provádí Rada sociálního zabezpečení Unie.

Z „řádu výhod pro ty, kteří pracují v dalekém severu RSFSR“, která byla schválena výkonným výborem střední a CPC RSFSR 10. května 1932.

15. U zaměstnanců, kteří mají nárok na důchod po letech služby let práce na Dálném severu se počítá jako dva roky na důchody, a zaměstnanci, kteří sloužili v dalekém severu 10 let nepřetržitě, důchod se vyplácí ve výši stanovené na 25 let.

Z "Modelových pravidel zemědělského artela", schváleného Ústředním výborem CPSU (b) a Radou lidových komisařů SSSR dne 17. února 1935.

11. Ze sklizní a produktů hospodářských zvířat produkovaných hromadnou farmou se artel:

a) plnit své závazky vůči státu dodání a navrácení osiva úvěrů, přičemž v naturáliích s MTS MTS pro práci v souladu se smlouvou, mají sílu zákona, vykoná smlouvy o uzavírání smluv;

b) usne semena pro setí a krmiv pro krmení dobytka na celé roční potřeby, jakož i pro pojištění proti selhání plodin a hladovění vytváří nedotknutelné obnovitelná každoročně semen a krmné prostředky ve výši 10-15% roční potřeby;

c) vytvoří na základě rozhodnutí valné hromady, fondy pro osoby se zdravotním postižením, starší lidé, se dočasně neschopný, potřebným rodinám Rudé armády, pro zachování jeslí a sirotků - to vše při rychlosti ne více než 2% z celkové produkce.

(Tyto „modelové zákony“ pro regulaci činnosti kolektivních farem. Stejně jako archivní dokumenty 1930-1940 většina z nich neměl obilí, a to i poté, co veřejné zakázky na příštím zasedání a platebními pracovní dny kolhoznikov.- „History“. )

Z rozhodnutí Ústřední rady odborových svazů (AUCCTU) "o zlepšování státního sociálního pojištění pro zaměstnance", 31. července 1937.

1. rozšířit na zaměstnance starobní důchody společně s pracovníky.

Toto nařízení se vztahuje na zaměstnance, kteří přestali pracovat po 1. srpnu 1937 nebo pokračují v práci.

Ze zákona SSSR "o státních důchodech", 14. července 1956.

Za Svaz sovětských socialistických republik je právo občanů na údržbu ve stáří, ztráta schopnosti pracovat i v případě nemoci je jedním z výdobytků Velké říjnové socialistické revoluce a je zakotveno v ústavě SSSR.

Důchodové zabezpečení je zaručeno socialistickým systémem vytvořeným v SSSR, za jakých podmínek je využívání člověka člověkem, nezaměstnanost a nejistota pracujících v budoucnosti zrušeny navždy. Penzijní zajištění v sovětském státě se provádí výhradně na úkor státních a veřejných prostředků.

Úspěchy ve vývoji socialistického hospodářství, které sovětský lid uskutečnil pod vedením Komunistické strany Sovětského svazu, nyní umožňují dále zlepšovat poskytování důchodů ...

Článek 1. Právo na státní důchod je:

a) pracovníků a zaměstnanců;

b) vojenský personál;

c) studenty vyšších, středních speciálních vzdělávacích zařízení, škol, škol a vzdělávacích kurzů;

d) ostatní občané, pokud se stanou zdravotně postiženými v souvislosti s výkonem státních nebo veřejnoprávních povinností;

e) členové rodin příslušníků uvedených v tomto článku v případě ztráty živitele rodiny.

Článek 2. Státní důchody podle tohoto zákona jsou jmenovány:

a) ve stáří;

b) o zdravotním postižení;

c) u příležitosti ztráty vítěze chleba.

Článek 3. Občanům, kteří mají současně nárok na různé důchody, je přidělen jeden důchod podle svého výběru ...

Článek 7. Důchody nebudou podléhat zdanění.

Článek 8. Pracovníci a zaměstnanci mají nárok na starobní důchod:

muži - ve věku 60 let as praxí nejméně 25 let;

ženy - ve věku 55 let as praxí nejméně 20 let.

Článek 9. Za zvýhodněných podmínek mají nárok na starobní důchod:

a) pracovníci a zaměstnanci v podzemních pracích, při práci se škodlivými pracovními podmínkami av horkých prodejnách - podle seznamu průmyslových odvětví, obchodů, povolání a stanovisek schválených Radou ministrů SSSR:

muži - po dosažení 50 let as praxí nejméně 20 let;

ženy - ve věku 45 let as praxí nejméně 15 let;

b) pracovníky a zaměstnance na jiných pracovních místech s obtížnými pracovními podmínkami - podle seznamu průmyslových odvětví, obchodů, povolání a pozic schválených Radou ministrů SSSR:

muži - ve věku 55 let as praxí nejméně 25 let;

ženy - po dosažení 50 let as praxí nejméně 20 let.

Pracovník nebo zaměstnanec má nárok na starobní důchod za výhodných podmínek, je-li alespoň polovina času potřebného k jejich přiřazení na tento důchod, máme příslušnou práci nárok na důchod o zvýhodněných podmínek (bez ohledu na poslední místa výkonu práce).

Článek 13 ...

Minimální starobní důchod je stanoven na 300 rublů měsíčně.

Maximální starobní důchod je 1200 rublů měsíčně.

Článek 14. Zřizují se tyto dodatky k starobním důchodům:

a) pro nepřetržité službě po dobu více než 15 let, nebo za celkovou délku služby - mužů, kteří pracovali alespoň 35 let, a ženy, kteří pracovali alespoň 30 let - 10 procent z důchodu ...

Ze zákona SSSR "o dávkách a důchodech pro kolektivní farmáře", 15. července 1964.

Sovětský lid, pod vedením Komunistické strany Sovětského svazu, dosáhl obrovských úspěchů v komunistické výstavbě, ve vývoji výrobních sil země, zejména v posledním desetiletí, a vytvořil silnou, komplexně rozvinutou ekonomiku. To umožňuje sovětskému státu systematicky zlepšovat životní podmínky lidí a stále více uspokojovat rostoucí potřeby.

V současné době je možné zavést udržitelnější systém sociálního zabezpečení na kolektivní farmy tím, že se pro ženy, které jsou členy kolektivních farem na mateřství, stanovují dávky pro osoby starší, invalidní, pozůstalé a výhody.

V penzijním zabezpečení kolektivních zemědělců by nemělo existovat vyrovnávací přístup. Čím vyšší je produktivita práce zemědělců, tím více farma vyrábí a prodává výrobky se stavem orné půdy na hektar, tím vyšší příjmy a úroveň příspěvků do penzijního fondu, tím větší musí být kolektivní zemědělci důchody. Je lepší zajistit, aby ti kolektivní zemědělci, kteří dobře pracují a přispívali k větší produkci v sociální oblasti.

Zavedení státního systému sociálního zabezpečení pro kolektivní zemědělce bude novým důležitým stimulem pro další zvyšování pracovní síly rolnictva rolnictva a zvýšení produkce zemědělských produktů.

Výše důchodů stanovených v tomto zákoně bude v budoucnu s růstem národního důchodu, zejména příjmů kolektivních zemědělských podniků, postupně zvyšovat na úroveň státních důchodů, jmenovaných zaměstnancům a zaměstnancům ...

Článek 1. Členové kolektivních zemědělských podniků mají nárok na starobní a invalidní důchody.

Osoby se zdravotním postižením z rodin zemřelých kolektivních zemědělců, pokud se nacházejí v jejich rodinných poměrech, mají nárok na pozůstalostní důchod ...

Článek 6. Členové kolektivních zemědělských podniků mají nárok na starobní důchod:

muži - ve věku 65 let a nejméně 25 let praxe;

ženy - ve věku 60 let as praxí nejméně 20 let.

Článek 8. Starobní důchody pro členy kolektivních farem jsou stanoveny na 50% z platu 50 rublů za měsíc a navíc 25% od ostatních příjmů.

Minimální důchod na starobu je stanoven na 12 rublů měsíčně (minimální důchod pro zbytek občanů SSSR v té době byl 30 rublů měsíčně .- "Historie" ).

Maximální velikost starobního důchodu je stanovena na 102 rublů za měsíc, tedy na úrovni maximální velikosti starobního důchodu podle zákona o státních důchodech pracovníků a zaměstnanců s bydlištěm ve venkovských oblastech a zemědělství v souvislosti s ...

Článek 24. Tento zákon vstoupí v platnost 1. ledna 1965.

Z vyhlášky prezidia Nejvyššího sovětu SSSR "o dalším zlepšování důchodů" ze dne 26. září 1967.

Snížit věk členů kolektivních farem, které poskytují právo na starobní důchody: muži od 65 do 60 let, ženy od 60 do 55 let ...