„Kommersant“ říká, jak získat informace o represivních příbuzných

30. října je Den vzpomínek na oběti politických represí v Rusku. Ale jména jen 3,1 milionu potlačených jsou stále známa, což je čtvrtina jejich odhadovaného počtu, říkají v mezinárodním Památníku. Nedávný průzkum VTsIOM ukázal, že 93% Rusů má zájem o historii svých rodin. Více než třetina Rusů ví jen to, že jejich rodiny byli zastřeleni, vyhnáni, vyhnáni do táborů a přemístěni. Ostatní nevědí nic o svých předcích, nebo se domnívají, že na jejich represi nedošlo. Ale lidská paměť není dokonalá a pro mnohé, kteří hledají informace o pohřešovaných příbuzných, se výsledky stávají pronikavým objevem. Ve speciálním projektu „Kommersant“ spolu s muzeem historie Gulagu se dozvíte, jak získat informace o represivních příbuzných.

Dokumentační centrum pracuje více než půl roku v historickém muzeu GULAG. Jeho personál, vedoucí hledání represivních příbuzných, Alexander Makeev, během této doby, pomohl více než 400 lidem, kteří se ptali, jak by mohli najít informace o svých příbuzných - těch, kteří byli popraveni, odsouzeni nebo vyhoštěni. Každému vysvětluje, že tento proces není rychlý. „Ale věřte mi, že výsledek stojí za to,“ říká pan Makeev.

V první etapě je nutné zjistit jméno, rok narození, místo narození a nejlépe místo bydliště osoby v době represí. Také je třeba sbírat dokumenty potvrzující vztah. „Hledám například pradědečka na linii matky mého otce,“ vysvětluje Alexander Makeev. můj rodný list, kde je uveden můj otec; jeho rodný list, kde je uvedena jeho matka; pokud by změnila své příjmení; její rodný list s otcem, který je můj pradědeček. “

V Solovském kameni „Kommersant“ naslouchal příbuzným obětí represí

Originály mohou uchovávat příbuzní. Z nich je převzata notářská kopie, která stojí asi 100 rublů. Ztracené dokumenty mohou být získány prostřednictvím rejstříku. K tomuto účelu musíte před řetězem předložit originály nebo ověřené kopie dokumentů. Požadavek bude trvat maximálně tři měsíce. Informace o registru jsou uchovávány po dobu 100 let a vše, co bylo vytvořeno dříve, je převedeno do státních archivů regionu. Existuje možnost, že tam bude registrátor sám. Ale ne nutně. Pokud tedy potřebujete rodný list pro rok 1918 a dříve, pak byste měli napsat na obě místa najednou.

Druhou fází je vyhledávání informací o otevřených databázích hostovaných na Internetu. Největší je seznam obětí politických represí Památníku. Je založen na knihách paměti a byl loni aktualizován. Nyní má 3 miliony 100 tisíc životopisných záznamů. Jak se říká v Memorial, je to jen čtvrtina z celkového počtu potlačených v letech 1917 až 1987. Celkový počet může dosáhnout 12 milionů lidí.

„V některých oblastech stále ještě neexistuje paměť, a nyní se pracuje pouze na jejím vytvoření, například v Moskvě,“ říká Alexander Makeev. „Projekt Open List podepsal dohodu se Státním archivem Ruské federace (GARF), kde je více 100 tisíc případů obyvatel Moskvy a MO. "Otevřený seznam" spolu s muzeem historie gulagu a památníku nyní tyto případy fotografuje a vkládá do databáze. "

Databáze "Open List" se objevila poměrně nedávno, byla vytvořena na základě "Wikipedia" a velmi rychle vyplněna. Zde může každá osoba vytvořit stránku s potlačenou biografií. Někdy lidé dostávají dokumenty, které obsahují jména ostatních vězňů, a zadávají je na stránce svého příbuzného. V seznamu jsou tedy nová příjmení, která nejsou v jiných databázích.

Alexander Makeev o tom, jak našel příběhy svých 27 potlačených příbuzných

Dosud existuje mnoho regionálních základů, které nejsou zahrnuty do obecných seznamů. Například, ukrajinské knihy paměti "rehabilitované příběhy" ve 30 svazcích. Jsou psány v ukrajinštině a je nutné se dohodnout na překladu a čtení jmen a příjmení. Estonsko, Litva, Lotyšsko mají vlastní knihy paměti. Stále existují tematické databáze. Například seznam Němců, vojáků Labouristické armády Teologického Slova, nebo seznamů potlačovaných Řeků, Finů, a nejsou vždy korelovány s většími základnami. Poměrně velká základna severozápadního Ruska - „vrácená jména“. To je částečně duplikováno s pamětní základnou. Tam jsou internetové stránky ministerstva obrany - “paměť lidí”, “rys lidí”, kde je informace o rozhodnutích vojenských tribunálů.

Informace z databází mohou pomoci pochopit, co bylo osobě obviněno a kdy byl odsouzen. Činnosti ve třetí etapě vyhledávání - komunikace se státními orgány na něm závisí. Podle zavedené tradice jsou materiály trestních případů uloženy v regionu, kde byly podány. Pokud byla osoba odsouzena za politický článek, pak s vysokým stupněm pravděpodobnosti bude případ v regionální UFSB. Pokud byla osoba odsouzena za správní - vyhoštění, nucené přemístění na národní úrovni, odkaz, pak budou tyto informace v informačním středisku regionálního ministerstva vnitra.

Nicméně, tam jsou nuance. V roce 1991 byl přijat zákon, podle kterého měly být všechny archivy KGB převedeny do vazby běžných státních archivů. A v některých regionech se to stalo. Například v Moskvě a moskevské oblasti byl případ převeden do GARF. Totéž se stalo v Sverdlovsku, Jaroslavlových regionech, Permském regionu. Druhá nuance se týká případů dekulakizace. Oni byli drženi ve správách vesnických rad, a nyní oni mohou být nalezeni v krajských státních archivech.

„Lidé často nevědí, jaký druh represí je osoba vystavena,“ říká Alexander Makeev. Zjistit region - poslat dopisy ministerstvu vnitra, UFSB a místním státním archivům. Dokumenty musí být také připojeny trojmo. Ale já posílám pravidelné fotokopie a pokud mi odpoví, že musím poslat notářské kopie, pošlu to dopisem. Tím je proces delší, ale levnější. S největší pravděpodobností, pokud budou vyžadovat ověřené dokumenty, pak budou mít informace. “

Irina Markuz o hledání potlačené prostřednictvím portálu "Gosuslugi"

Můžete také požádat o osobní spis vězně. Byly tam dva dokumenty: trestní řízení a osobní spis vězně. Druhá začala, když byla osoba zatčena. Kdyby byl poslán do tábora, byl tam taky poslán. Jedná se o informativnější zdroj, který může obsahovat osobní dokumenty, fotografie, korespondenci s příbuznými, lékařské zprávy a dokonce i informace o místě pohřbu. Z těchto případů je možné pochopit, co člověk zažil. Pokud odsouzený odpykl trest a byl propuštěn, v letech 1950–1960 byly případy zničeny, zůstala pouze registrační karta s osobními údaji a místo výkonu trestu. Pokud v táboře zemřela osoba, pak je vysoká pravděpodobnost, že jeho případ je v trvalém úložišti. „Logiku zcela nerozumím, ale osobní záležitosti vězňů mohou být buď v UMVD regionu, kde osoba vykonávala trest, buď ve FPS. Mám tam věci a odtud. A také registrační karty, “říká Alexander Makeev.

Pokud se o chybějícím příbuzném nic neví, kromě jeho životopisných údajů, stojí za to napsat hlavní informační a analytické centrum Ministerstva vnitra Ruské federace v Moskvě. Mohou říci, v které oblasti hledat informace. To také pomáhá posílat dopisy do všech hlavních informačních center.

„Formulář žádosti je jednoduchý: v pravém horním rohu uveďte kde a od koho, s úplnými kontaktními údaji a e-mailovou adresou,“ diktuje Alexander Makeev. „Hledám informace o mém utlačovaném příbuzném - jméno, rok narození a místo narození, pobyt v době zatčení co je známo o represích. Prosím, pokud jste ve vazbě, pošlete mi kopii materiálů tohoto případu, stejně jako osobní fotografie, osobní dokumenty a korespondenci, které byly zachovány. Zašlete prosím odpověď na moji adresu a tak. Přikládám dokumenty potvrzující vztah. "

Další akce závisí na tom, kolik chcete ponořit se hluboko do příběhu. Můžete rehabilitovat příbuzného, ​​získat rozkazy a vykonávací úkony. Jsou-li v případě zmíněny další osoby, můžete je zkontrolovat v databázích a doplnit informace.

Pavel Prokudin o tom, jak navázat dialog s ruskými archivy

V každém případě mohou být jeho vlastní charakteristiky. Dokumentační centrum vzpomíná, jak muskovit požádal UFSB Trans-Bajkalského území o pět pohřešovaných příbuzných. Část případu byla tam, a někteří - v Omsku. V Omsku, jak vědci vědí, existuje strategický archiv, kde v šedesátých letech, v případě jaderné války, bylo mnoho dokumentů přivezeno z centrálních a regionálních archivů, včetně Dálného východu, ze židovské autonomní oblasti. Alexander Makeev říká: „Teď k ní přišly všechny dokumenty z Chity a Omska. Je ve stavu šoku, jakmile si uvědomí, co se stalo, jak absurdní a kruté to bylo. Samotný případ nebyl nic. Imputované zločiny neodpovídaly trestu. A tam byla celá rodina zničena: otec byl vyloučen, dva synové byli zastřeleni, další dva byli posláni do táborů,

Rusové opravdu chtějí znát historii své rodiny, což bylo opět potvrzeno v Dokumentačním centru loni v létě. Po vydání v „Kommersant“ o zničení archivovaných registračních karet vězňů ( viz „Kommersant“ 8. června ) odborníci dostali vlnu odvolání do centra: neustále volali a psali každý den. Lidé vysvětlili, že se bojí, že o svých příbuzných nikdy nic nezjistí. A z emocionálních dopisů bylo zřejmé, že minulost vůbec nebyla zapomenuta.

Anastasia Kurilova