Článek pochází z Novayagazeta.ru
Nový předseda dozorčí rady Vojenské historické společnosti Sergej Ivanov se rozhodl komentovat sovětsko-německý pakt, jehož 80. výročí je v srpnu.
Na tiskové konferenci se Ivanov dotkl otázky, kdo byl podněcovatelem druhé světové války. Nazval „nesmyslné“ obvinění proti SSSR a Stalinu, že rozpoutal globální konflikt a prohlásil, že „záměrně zatloukali“. „Mnozí říkají, že je třeba činit pokání a zaplatit, ale to je samozřejmě naprostý nesmysl a arogance,“ řekl Ivanov.
Poznamenal také, že pakt nebyl dohodou mezi dvěma diktátory.
Kdyby podle něj sovětská vojska v roce 1939 okupovala Polsko, Wehrmacht by byl na staré polsko-ruské hranici.
Stručně a docela odmítavě hovořil Sergej Borisovič o takzvaných „tajných žádostech“ paktu. Podle něj „nejsou ve skutečnosti tajně dlouho. Poprvé byly v časopise Novaya i sovodnaya istoriya v roce 1993 publikovány přílohy sovětsko-německé smlouvy z roku 1939. Jsou odtajněny. Zájemci mohou sledovat a číst. “
Ale pro můj vkus by bylo možné přebývat na aplikacích a podrobněji. Přinejmenším vysvětlit, proč za celou 50 let sovětská diplomacie a propaganda tak vehementně popírala jejich existenci vůbec. Zároveň byly originály bezpečně skryty v archivech Ústředního výboru KSSZ (i členům politbyra byl přístup k nim odepřen) a teprve poté, co byli v prezidentském archivu, našli v roce 1992 vedoucího parlamentní komise generála Volkogonova. Koneckonců, právě v těchto „aplikacích“ byly dohody o rozdělení východní Evropy formulovány v naprosto otevřeném textu. Proč je mezi vámi plachý?
PAKT MOLOTOV-RIBBENTROP. CITOVAT
„V případě územně-politické reorganizace regionů patřících k pobaltským státům (Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva) je severní hranice Litvy zároveň hranicí zájmů Německa a SSSR. Obě strany zároveň uznávají zájmy Litvy ve vztahu k regionu Vilna.
V případě územně-politické reorganizace regionů, které patří do polského státu, bude hranice oblastí zájmů Německa a SSSR přibližně podél linie řek Narew, Wisla a Sana.
Otázka, zda je ve vzájemných zájmech žádoucí zachovat nezávislý polský stát a jaké budou hranice tohoto státu, může být konečně vyjasněna pouze v rámci dalšího politického vývoje.
V každém případě obě vlády vyřeší tento problém v přátelské dohodě.
Tento protokol budou obě strany držet v přísné důvěře. “
Ve škole, kterou jsem absolvoval v roce 1970, jsem se učil, že sovětsko-německá smlouva je pro sovětskou diplomacii vynikajícím vítězstvím. To, že západní mocnosti, s nimiž jsme se dlouho a poctivě snažili dohodnout na vytvoření anti-Hitlerovy koalice, táhly čas, zatímco za našimi zády se spikli s Německem a postavili je proti SSSR. A Stalin brilantně zničil tyto zákeřné plány. Dostali jsme dva poklidné roky, které byly nezbytné pro vyzbrojení armády. Zatlačili jsme hranice, znovu se spojili západní Ukrajinci a Bělorusové s bratrskou rodinou národů, a proto jsme v roce 1941 zahájili válku, která se nestala blízko Minsku, ale poblíž Brestu. Nejdřív jsme se museli postarat o sebe. A naše vláda splnila svou povinnost vůči zemi a lidem. Ano, objímání Ribbentrop bylo nepříjemné. Ale neměli jsme nic jiného.
Obávám se, že můj vrstevník Sergej Ivanov se v posledních desetiletích po škole nenaučil nic nového, nečetl, nemyslel si to.
Faktem je, že Stalin a Hitler nesouhlasili pouze s tím, že se vzájemně neútočí - souhlasili s útokem na ty, kteří nebyli šťastní, že jsou jejich sousedy. Během ratifikace smlouvy Molotov prohlásil poslancům: „Pevně věříme, že zájmy SSSR se shodují se základními zájmy národů jiných zemí,“ ale Poláci, Litevci, Finové a všichni ostatní, ani Molotov ani poslanci jejich zájmy se nepoptaly.
SSSR se snažil využít šťastnou (jak se zdálo k jejím vůdcům) šanci a získat spoustu radosti ze skutečně nepřiměřené předválečné politiky západních demokracií. Ale co dělat, západní demokracie měly důvod nedůvěřovat SSSR - neméně, v každém případě, než měl SSSR.
Navíc život rychle ukázal, že Stalin měl mnohem více společného s nacistickým Německem než s Francouzi a Brity. Mimochodem, sovětští vůdci neváhali otevřeně přiznat ve svých veřejných projevech. Například, v listopadu 1939, všichni stejný Molotov zlostně označil Brity a francouzštinu od pódia zasedání Nejvyššího sovětu SSSR.
KLADIVA. CITOVAT. 1939
„Německo ... je v pozici státu, který usiluje o urychlené ukončení války a míru, zatímco Anglie a Francie, které byly ještě včera proti agresi, jsou pro pokračování války a pro mír. Role, jak vidíte, se mění ...
V poslední době se vládnoucí kruhy Británie a Francie snaží zobrazovat jako bojovníci za demokratická práva národů proti Hitlerismu a britská vláda oznámila, že cílem války není nic jiného než „zničení Hitlerismu“ ...
Ideologie nemůže být zničena silou, nemůže být ukončena válkou. Proto je nejen nesmyslné, ale také kriminální, aby takovou válku za zničení „Hitlerismu“ vedlo, schovává se za falešnou vlajku boje za demokracii.
A v prosinci téhož roku 1939 Stalin odpověděl Ribbentropovi na jeho telegram při příležitosti šedesátých narozenin.
STALIN - RIBBENTROP. ODPOVĚĎ NA BLAHOPŘÁNÍ K 60. VÝROČÍ
„Děkuji vám, pane ministře, za vaše blahopřání. Přátelství národů Německa a Sovětského svazu, zapečetěné krví, má všechny důvody, aby byly dlouhé a trvanlivé.
Co-shed krev v této době byla pouze polština ...
Italský ministr Ciano napsal ve svém deníku pro Ribbentrop: „Během druhé cesty do Moskvy měl příležitost hovořit se členy politbyra na večeři pořádané Stalinem. Z německé strany byli také staří členové strany, například Gauleiter Forster, který nakonec prohlásil, že všechno je, jako by komunikoval se starými soudruhy. A on sám (Ribbentrop) se takového pocitu nemohl zbavit. “
"Staří soudruzi" si zasloužili jeden druhého. Nepřestávali přemýšlet, jak se navzájem oklamat, a oba drželi kámen ve svých prsou. Stalo se tak, že Hitler jako první zasáhl.
Podpis paktu Molotov-Ribbentrop. TASS fotokronika
A přesto.
Budou se ptát: kde je hranice, za kterou se rozumný kompromis promění v zradu principů? A do pekla s nimi, s principy, když je v sázce tolik. A politika je obecně špinavý a průměrný obchod. Kupodivu, nemorální politika je téměř vždy nerentabilní. A v našem případě cena tajné dohody z roku 1939 stála účastníky neúnosně drahé. Sovětský svaz - několik desítek milionů životů; ještě ani nevíme, kolik. Nyní oficiálně uznal číslo - 27 milionů.
Lze to považovat za - včetně ceny neúspěšného přátelství.
Historie samozřejmě nezná subjunktivní náladu. A v čem bude smlouva s Německem stát naší zemi, v roce 1939 o tom nikdo ani nevěděl. Ale teď něco víme. A pro lidi ospravedlňující - dnes! - tuto smlouvu, musíte také vědět. A nejen morální stránka dohod s nacisty. Stalin udělal neodpustitelnou chybu:
stačí, když řeknu, že Hitler použil dva roky „mírového oddechu“ mnohem lépe než SSSR, což je nesporný fakt.
Díky paktu, Sovětský svaz daleko odstranil jeho hranice k západu (kvůli přesně předpovídal “územně-politická reorganizace” sousedních států). Opravdu to ale pomohlo, když se obrana v „nových územích“ zhroutila ohromně rychle. Jeden příklad. Moskva zahájila hanebnou válku s Finskem (mimochodem, v plném souladu s „tajnou přílohou“, údajně) jen proto, aby zajistila Leningrad. Téměř čtyři měsíce tato „Zimní válka“ pokračuje s nepřiměřeně slabším protivníkem; v důsledku toho, za cenu obrovských ztrát, pohraniční místa byla přesunuta, milované město mohlo dobře spát. Ale jak dlouho trvalo to samým Finům, aby dosáhli starých hranic v létě 1941? Dva měsíce! Jen dva! 31. srpna, Finové byli u bran “města Lenina”.
Sergej Ivanov v čele dozorčí rady Vojenské historické společnosti v dubnu letošního roku. Je vidět, že otázky ochrany životního prostředí, které by měl řešit zvláštní zástupce prezidenta a stálého člena Rady bezpečnosti Ruska, jsou vyřešeny, což mu ponechává spoustu volného času pro veřejnou práci. Obecně platí, že nejsou příliš horlivý na historii, který žádný z nich pracoval profesionálně a neučil to - Naryshkin, Shoigu, nyní Ivanov? ..
Mimochodem Sergej Borisovič řekl, že podle jeho názoru by mělo být usnesení Kongresu zástupců lidových zástupců SSSR, které odsuzuje smlouvu s Hitlerem, zrušeno jako chybné. Důsledný přítel Stalin by s ním byl spokojený.
„OSUDY SVĚTA TVOŘILY SKUPINY POLITIKŮ“
Zpráva Komise o politickém a právním hodnocení sovětsko-německého neagresivního paktu z roku 1939. Výňatky ze zprávy předsedy komise A.N. Jakovlev 23. prosince 1989 na II kongresu zástupců lidí SSSR
Boj o pravdu je motorem historie. Historické svědomí je navrženo tak, aby zachovalo pokrokovost, od ďábelského pokušení hrát na schovávanou se minulostí. Udělali bychom dvojnásobnou chybu tím, že se pokusíme dostat z krabice „nepříjemná“ témata. Ospravedlnit své vlastní pády hříchy druhých není cestou k poctivému sebepoznání a obnově, ale k historickému bezvědomí.
Německý útok na Polsko 1. září 1939 byl začátkem tragédie. Ale konečná politika ve vztahu k německému imperialismu. Kurz, zpravidla bez Sovětského svazu a často proti jeho zájmům.
Včasná rozhodnutí, mystifikující iracionalitu vnímání reality, byla v té době běžnou nemocí. Skutečnost, že Londýn a Paříž viděli „korunu uklidnění“ Německa, zaručující demokracii a pohodlí po celá léta a desetiletí, Hitler přijal jako upřímný signál mocenskému boji o hegemonii v Evropě. Prakticky po Mnichově nebylo pochyb o tom, zda bude válka nebo ne, to byla úplně jiná věc - kdo bude další obětí a kdy.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ
Teď je samozřejmě těžké odhadnout. Příběh již proběhl. Dokonce ani předpoklady a ty nepodléhají normální logice, protože chování všech politických činitelů bylo nepředvídatelné. Je nemožné se zbavit dojmu, že hráči jednali na dějinné scéně, a ne politici. Jedno je jasné: odpovědnost, nemluvě o moudrosti, chyběla pro všechny, za což lidstvo platilo draho.
Ve stejném kontextu lze uvažovat o následující otázce: hrozba útoku nacistického Německa na naši zemi v roce 1939? Odpověď na tuto otázku samozřejmě přesahuje rámec a cíle naší komise. Věda je vyzvána, aby to dala. Současná analýza tohoto problému nebyla poskytnuta ani později, ani později. Dokumenty však uvádějí, že sovětská politika byla častěji založena na operativních zprávách než na hlubokých strategických výpočtech.
Bylo možné jednání s Berlínem omezit pouze na uzavření smlouvy o neútočení? Analýza ukazuje - samozřejmě.
A ve formě, v níž byla smlouva podepsána 23. srpna 1939, doplní rozsáhlý katalog osad známých světové politice. Ve stejné době si Německo vyměnilo zejména s Polskem - v roce 1934, s Anglií a Francií - v roce 1938 v Litvě, Lotyšsku, Estonsku - 1939.
Na rozdíl od hodnocení tajných protokolů, na nichž byla v komisi úplná jednota, byly vyjádřeny různé názory na samotnou smlouvu.
První je, že ve specifických podmínkách doby, kdy byla smlouva politicky legitimní. Politiky Německa a Japonska, pozice západních demokracií neopustily Sovětský svaz jinak. Vedení SSSR bylo povinno přijmout opatření k zajištění bezpečnosti země, přinejmenším zpozdit začátek války a využít čas získaný k posílení ekonomiky a obrany.
A další věc - že Stalin šel uzavřít smlouvu o neútočení z jiných důvodů. Jeho hlavním motivem nebyla samotná dohoda, ale přesně to, co se stalo předmětem tajných protokolů: to znamená možnost přivést vojáky do pobaltských republik, do Polska a Bessarabie, dokonce i do perspektivy Finska. To znamená, že ústředním motivem smlouvy byly císařské ambice.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ
Komise Kongresu zástupců lidí SSSR o vážení složek minulosti, poučení o budoucnosti, o politickém a právním posouzení sovětsko-německé smlouvy o neútočení ze dne 23. srpna 1939 dospěla k následujícím závěrům.
Z právního hlediska samotná dohoda nepřekročila rámec dohod přijatých v té době, neporušila vnitřní právní předpisy a mezinárodní závazky SSSR. Legálně, to stalo se neplatné 22. června 1941. Všechny sovětsko-německé dohody, které v té době existovaly, byly kompletně přeškrtnuty první volejou zbraní za svítání 22. června 1941. To není jen naše pozice. Toto je uznávané pravidlo mezinárodního práva. Pokud jde o poválečnou Evropu, byla postavena na mezinárodních právních normách, které mají různý původ, což se odráží především v Chartě OSN av závěrečném aktu Evropské konference.
Další otázkou je, že Stalin a někteří lidé z jeho kruhu už mohli mít imperiální plány cizí principům socialismu.
... Ale to přesahuje rámec samotné smlouvy jako mezinárodního právního nástroje.
Stejně tak iluze, ke kterým se patrně Stalin vzdal po uzavření dohod z roku 1939, nemají s tímto posouzením nic společného. Iluze, které neumožnily řádně využít výsledného mírového oddechu, do značné míry demobilizovaly a dezorientovaly antifašistické síly, které nemohly narušit následný boj proti Hitlerismu a jeho spojencům.
Komise provedla posouzení protokolu. Jsou.
První. Tajný dodatečný protokol 23. srpna 1939 existoval, ačkoli jeho originál nebyl nalezený ani v sovětských, ani v zahraničních archivech. Kopie dostupné vládám SSSR a Spolkové republiky Německo mohou být uznány jako spolehlivé na úrovni moderních znalostí. A následné události se vyvíjely přesně podle protokolu.
Druhý. Původní protokol byl vypracován německým ministerstvem zahraničí a schválen Stalinem a Molotovem s menšími úpravami. Sovětští vyjednavači, ne jejich zásluhy, zapomněli na své původní přání o dvojnásobné záruky nezávislosti pobaltských zemí. Netrvali na úvahách v protokolu o připravenosti Německa uvažovat s Japonskem a byli spokojeni s ústními sliby společnosti Ribbentrop v tomto smyslu.
Třetí. Skutečnost přípravy protokolu neinformovala politické a státní orgány Sovětského svazu. Molotov neměl pravomoc k podpisu. Protokol byl vyloučen z ratifikačního procesu a nebyl schválen zákonodárnými ani výkonnými orgány státu.
Za čtvrté. Vzhledem k tomu, že byl tento protokol přijat v obcházení vnitřních zákonů SSSR a v rozporu s jeho smluvními závazky vůči třetím zemím, byl protokol v právním smyslu původně protiprávním dokumentem, který byl spiknutím vyjadřujícím záměry jednotlivců, kteří jej podepsali.
Pravděpodobně poprvé o událostech obtížného předválečného období je řečeno v tak drsném a bezpodmínečné formulaci. Ale jakmile se musela říct celá pravda, i ta nejhorší.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ
Tajný protokol z 23. srpna 1939 přesně odrážel vnitřní podstatu stalinismu. Není to jediný, ale jeden z nejnebezpečnějších dobytých min z dědičného minového pole, které nyní chceme s takovými obtížemi a obtížemi objasnit. Udělej to správně. Korozní doly nevědí. Nemůžeme tak učinit ve jménu perestrojky, kvůli prosazování nového politického myšlení, k obnově čest socialismu porušeného stalinismem.
... Závěrem chci říci následující. Samotný příběh je prokurátor a soudce. Ale ponořením se do ní nemůžeme vyvodit, že se předválečné události vyvíjely v jiném systému souřadnic. Pak si země neuvědomily sebe v jediném proudu lidstva; ani společná Evropa, ani globální ideály spravedlnosti a humanismu neunikly veřejnosti a zejména státnímu vědomí; hlas myslitelů, kteří viděli hranici civilizace, se překrýval s trampou vojáků 'boty a ovations na počest vůdců; osudy světa převzali uzavřené skupiny politiků a politiků s ambicemi a egoismem, demagogií a odpoutaností od mas; mnoho lidí, mnozí chtěli navždy sloužit těmto skupinám a také se podílet na vzájemném vyhlazování.
Trvalo světu, aby se ponořil do šílenství, před myšlenkou propojení a osudů, a kolektivní akce ve jménu zbavení Země tyranie a oživení světa se začala chovat jako objektivní pravda.
Dříve nebo později se ozve pravda, faleš je pryč. Bez takové morální očisty je rozvoj civilizace nemyslitelný. Dnes je to důležitější než kdykoli předtím. Národy mohou žít v míru a věřit v budoucnost pouze společně a ne proti sobě.
