Myšlenka široce využívat vězně pro tvůrčí práci byla vytvořena téměř před sto lety. Nucené pracovní tábory by se neměly stát jen soběstačné, ale měly by také přinášet zisk. Proč? Stalinská ekonomika nefungovala.

Požadavek na splnění plánu za každou cenu vedl ke snaze o kvantitu - na úkor kvality. Dovezené stroje a stroje využívaly, nedodržovaly pravidla a předpisy. Šli dolů. Nehody a výroba nekvalitních výrobků se staly důvodem k zahájení trestního řízení. Inženýři zasadili pro „demolici“.

Kromě toho byli pracovníci málo plateni. Neúčinnost socialistické ekonomiky dělníky porazila. Obchody jsou prázdné. Pobídky pro práci zmizely. Pak se rozhodli přimět lidi, aby pracovali. Přechod k militarizované ekonomice.

Čím více zasadíme - tím lépe

Kdo se rozhodl? S ekonomickým vzděláním v politbyru těch let nebyl jediný člověk. Obecně platí, že ani jeden člen politbyra s vysokoškolským vzděláním! Na čele velké moci byli lidé, kteří vycházeli ze skutečnosti, že hospodářství lze ovládat jako četu pěchoty.

27. června 1929 politbyro přijalo usnesení o využívání vězeňské práce. OGPU (takzvaná Státní bezpečnostní agentura) dostala právo vyšetřovat, ukládat tresty, uvěznit a využívat práci uvězněných. Čím více vězňů, tím vyšší je úspěch výroby ...

U ostnatého drátu hnal obrovský počet pracovníků. Vězni nemuseli platit a nemohli odmítnout nejtěžší pracovní nebo noční směny, protestovat proti ohromnému prodloužení pracovního dne nebo požadovat dodržování bezpečnostních pravidel.

Foto kronika TASS

Koncentrační tábory byly přejmenovány na nápravné práce. Tam byl odsouzen kdokoli, kdo byl odsouzen za nejméně tři roky. Zbytek byl ponechán v zemědělských nebo průmyslových koloniích podřízených lidovým komisařům vnitřních záležitostí republik Unie.

11. července 1929 vláda přijala rezoluci, která pověřila OGPU úkolem rozvíjet ekonomický život těžko dosažitelných, ale bohatých předměstí země pomocí práce vězňů. Bylo navrženo vybudování nových táborů na Sibiři, na severu, na Dálném východě, ve střední Asii. Řád, který podepsal místopředseda OGPU Heinrich Yagoda, řekl, že nové tábory pod vedením chekistů by měly hrát transformační roli v ekonomice a kultuře předměstí.

5. srpna 1929 se objevila správa severních speciálních táborů. V únoru 1931 - vedení táborů na OGPU. V dubnu byla přejmenována na Generální ředitelství pracovních táborů a pracovních osad. Vznikla tak notoricky známá zkratka GULAG.

Gulag místo normální ekonomiky

Oddělení státní bezpečnosti poskytovalo nejen stavební a výrobní oddělení volnou a nepohodlnou pracovní sílu, ale také se změnilo na ministerstvo výroby a výstavby. Přesněji to nahradilo běžnou ekonomiku: vězni zajišťovali geologický průzkum, stavěli vojenské továrny, stavěli silnice, stavěli vzducholomy, pracovali v těžkých a nebezpečných odvětvích v těžebním a metalurgickém, palivovém, chemickém, celulózovém a papírenském průmyslu, zaznamenávali a upravovali ryby.

Gulag se neustále rozšiřuje. Například v Kazachstánu v roce 1930 se přímo ve městě Almaty objevil kazašský tábor (Kazlag). Vězni pokáceli les, přemostili ulice hlavního města, vytvořili státní farmu „obří“ - příkladný socialistický podnik. V roce 1931 vytvořili tábor Karaganda (Karlag), po válce v něm sedělo více než šedesát tisíc lidí.

V rámci jakékoli nové výroby - průmyslové nebo těžební - byl vytvořen tábor nebo oddělení tábora. Všechny tyto podniky existovaly kvůli otrocké práci vězňů. Například existuje vládní nařízení o výstavbě celulózky a papírny v Archangelsku a Solikamsku a přímo v oblasti připravovaných nových budov se nachází tábory pro těžbu 140 tisíc vězňů.

Fotografie: EastNews

Průmysl získal potřebnou práci. Ale vězni nechtěli dobře pracovat. Spíše nenáviděli své podnikání. Proto i v obranném průmyslu zůstalo vysoké procento defektů. Na 17. stranickém kongresu v roce 1934 lidový komisař obrany Vorošilov podal stížnost: „Kvalita produktu zůstává hodně žádoucí, v mnoha továrnách jsou případy hrubé práce, snižující bojovou hodnotu našich objednávek a manželství je stále skvělé.“

Na začátku války byli odsouzeni za domácí zločiny a nepřítomnost propuštěni a posláni do armády. V prvních třech letech šlo včera do Rudé armády 975 000 vězňů, což je asi třetina z celkového počtu obyvatel Gulagu. Ale tábory nejsou prázdné. Ještě dvakrát spadl ostnatý drát. Kromě toho bylo více než dva miliony lidí vyhnáno do zvláštních osad, z nichž jeden a půl milionu byli Čečenci, Ingušové, Balkánci, Kalmykové, krymští Tatáři, Němci deportovaní během války ...

Generál plukovník Victor Alidin, který na ministerstvu státní bezpečnosti kdysi vedl oddělení zabývající se osadníky, připomíná, že „v místech sídel došlo k bezpráví, bezpráví a svévolnosti.

Molotov podepsal dekret, že všechny děti, jejichž rodiče jsou osadníky, se po narození stanou osadníky a musí být zaregistrovány. “

Fotografie: EastNews

Během války NKVD stavěl letiště, letecké továrny, vysoké pece, uhelné doly, chemické závody, položené železnice a dálnice a těžil nerosty - od zlata k ropě.

Někdo řekne: skvělé! Bez gulagu by nevyhráli!

Ale v normální ekonomice by bylo dosaženo mnohem většího úspěchu! Spojené státy během druhé světové války vyráběly většinu vojenské techniky a neexistoval ani jediný státní podnik. Ukázalo se, že je výhoda tržního hospodářství, které zásobovalo všechny země koalice proti Hitlerům zbraněmi.

Platnost vypršela? Posaďte se a pracujte!

Vězni pracovali pro právo na přežití, pro posílené příděly. Ale vnitřní rutina v táborech a koloniích byla neustále utahována, mohli stráže používat zbraně, když vězni odmítli začít pracovat. Podmínky zadržení byly takové, že až v roce 1942 v táborech zemřelo na přepracování, hlad a nemoci 248 877 lidí.

Pracoval v naději, že se osvobodí. Ale naděje se neuskutečnily. 15. června 1939 byla vydána vyhláška zakazující předčasné propuštění pro dobrou práci. Stalo se to poté, co Stalin řekl na uzavřeném zasedání prezidia Nejvyššího sovětu SSSR:

- Děláme špatně, že jsme přerušili práci táborů. Propuštění těchto lidí je samozřejmě nutné, ale z pohledu státní ekonomiky je to špatné ... Mohli by tito lidé zůstat v práci - snad by mohli být oceněni? Předčasně je osvobodí, ale tak, aby zůstali na stavbě jako civilní ...

NKVD a státní zastupitelství dvakrát - 22. června 1941 a 29. dubna 1942 - vydaly společné směrnice, na jejichž základě se vězni, jejichž funkční období skončilo, neosvobodili, ale nadále pracovali na svých dřívějších pozicích jako civilisté. Nemohli opustit ani změnit práci. Obě směrnice byly tajné a lidé tomu ani nerozuměli, proč nebyli propuštěni, pokud vypršela věta?

 

Když Rudá armáda zahájila útok, začali do Gulagu vstoupit sovětští občané, kteří na okupovaných územích spolupracovali s německými úřady. A po válce byl pod osobním vedením Stalina zpřísněn trestní zákon, čímž se zvýšil počet odsouzených. Bylo pro ně hodně práce.

Jaderná říše byla vytvořena rukou vězňů. Zařízení atomového průmyslu byla postavena generálním ředitelstvím táborů průmyslové výstavby (Glavpromstroy) NKVD. Průzkum, těžba a zpracování uranu provedlo zvláštní oddělení, které bylo součástí hlavního ředitelství táborů těžebního a hutního průmyslu (GULGMP) NKVD.

Vězni také postavili závod na těžbu uranové rudy v Tádžikistánu, závod na výrobu uranové rudy v Uralu, závod na výrobu plutonia a všechna další zařízení. Přivezli vězně, vytvořili tábor a postavili ... První sovětská atomová bomba byla vytvořena ve městě Sarov (Mordovia), kde byl také umístěn tábor ministerstva vnitra SSSR.

Gulag pokračoval v expanzi. Vláda například přijala rozhodnutí o opatřeních na pomoc slídovému průmyslu a okamžitě vytvořila generální ředitelství pro těžbu a zpracování slídy - Glavslyad MVD. Nebo byl vydán příkaz ke zvýšení těžby a produkce azbestu a okamžitě je zorganizováno hlavní ředitelství pracovních táborů azbestového průmyslu, Glavasbest MIA. Usnesení vlády o rozvoji geologického průzkumu bylo doprovázeno směrnicí o zřízení Geologického ředitelství Ministerstva vnitra SSSR.

Zekorov Korolev, Zeka Glushko, Zekk Tupolev

Díky práci chekistů měl GULAG nejsilnější technický a technický personál - byli neúnavně uvězněni.

Dne 15. května 1930 Heinrich Yagoda a předseda Nejvyšší hospodářské rady Valerian Kulebyšev podepsali „Oběžník Nejvyšší rady národní ekonomiky a Spojené Státní politické správy“, který předepisuje „odborníci usvědčeni ze sabotáže by měli být organizováni tak, aby pracovali v kancelářích OGPU“. Jinými slovy, vše, co bylo vynalezeno, vyvinuto, vytvořeno zatčenými a usvědčenými inženýry, bylo považováno za dosažení státní bezpečnosti.  

Zpočátku byli v GULAGu zapojeni i ti nejtalentovanější a nejznámější odborníci, v důsledku čehož jeden po druhém zemřeli. NKVD si pak uvědomila, že budoucí akademici by mohli přinést slávu lidovému komisi, kdyby se zapojili do vytváření nové technologie, která by mohla být hlášena Stalinovi.

Zvláštní technická kancelář, přejmenovaná v roce 1941 ve 4. zvláštním oddělení NKVD, použila odsouzené odborníky k vytvoření vojenské techniky: letadel, motorů, válečných lodí a dělostřeleckých zbraní. Tam pracovalo stovky vězňů.

Je charakterizován osudem Sergeje Koroleva, tvůrce bojových raket, který jako první vyslal člověka do vesmíru. V roce 1938 ho Vojenské kolegium Nejvyššího soudu odsoudilo na deset let vězení za „účast na protisovětských teroristických a sabotážních aktivitách“. Byl poslán na Kolymu.

Mohl tam umřít, ale slavní piloti Valentin Grizodubova a Michail Gromov se za něj postavili. Oba byli Hrdinové Sovětského svazu a zástupci Nejvyššího sovětu SSSR. Na jejich náměstek 13. června 1939 Nejvyšší soud zrušil rozsudek proti královně a jeho případ byl poslán k novému řízení. 10. července 1940 ho zvláštní shromáždění NKVD odsoudilo na osm let táborů nucené práce.

Ale neposlali je do tábora.

Nikolai Yezhov v Lubyance vystřídal Lavrenty Beria, který potěšil vůdce nejen údaji o popravách, ale také o ekonomických úspěších NKVD. Vytvořil „sharashki“, ve kterém zatčení experti pracovali zdarma, a vavříny byly dány Beria.

Vedoucí Hlavního ekonomického ředitelství NKVD, Bogdan Kobulov, nařídil převést Korolev do Special Technical Bureau pod NKVD pro použití v této specialitě. Na podzim roku 1942 byl poslán do vězení v Kazani, kde seděl Valentýn Glushko, budoucí akademik a laureát. Zek Glushko byl hlavním konstruktérem pohonných systémů pro letadla a Zek Korolev jeho zástupce.

První návrh raketového plánu královny s raketovým motorem Glushko. Foto: RIA News

Glushko podepsal kresby ne s příjmením, ale s číslem, ZEKovo číslo je takové a takové ... Glushko pracoval bez odpočinku, nebyl rozptylován cizími rozhovory, nevěnoval pozornost tomu, co se kolem něj dělo, pedanticky a úspěšně. Jeho raketové motory byly nasazeny na letadla, která se vyvíjely bezprecedentní rychlostí.

Koncem července 1944 byl Glushko přiveden do Stalina. Vůdci bylo řečeno, že raketové motory byly velmi slibným směrem, že Němci již vyráběli proudová letadla. Vůdce řekl, že Glushko může vytvořit seznam zaměstnanců, kteří si zaslouží předčasné propuštění. Glushko nazval třicet pět jmen. Po 27. červenci následovalo nařízení prezidia Nejvyšší rady. Glushko, Korolev a více než třicet lidí našli svobodu.

Glushko s Korolevem pracoval jako blázen nejen proto, že práce byla podstatou jejich života.

Dva roky po Stalinově smrti v roce 1955 psali žádosti na hlavní vojenskou prokuraturu se žádostí o jejich rehabilitaci. Glushko obdržel osvědčení o rehabilitaci na podzim roku 1956, Korolev - na jaře 1957, v roce, kdy vyslal do vesmíru první umělý satelit Země. A dokonce i v halou své slávy se hlavní designér raketové technologie nesmyslně zeptal hostitelské země Nikity Chruščov:

- No, přinejmenším věříte, že nejsem vinný za nic?

Co se vám na systému líbilo?

Proč se otrockému systému práce tak líbily úřady?

Základy úspěšného fungování vojensko-průmyslového komplexu položil Stalin. Řekl tvůrcům raketové technologie:

- Budete mít právo zapojit se do provádění prací jakoukoli organizaci všech ministerstev a resortů, poskytující tyto práce materiálním majetkům a financování podle potřeby bez jakýchkoli omezení.

A samozřejmě tolik volných a nezpůsobilých pracovníků - vězňů.

Fotografie: EastNews

Grigory Kisunko, hlavní konstruktér protiraketových systémů, tvůrce protiraketového raketového systému, který 1. května 1960 sestřelil americký průzkumný letoun U-2, si vzpomněl, jak byl po válce převezen do zvláštního úřadu č. 1 ministerstva zbraní SSSR. Zde, pod velením Beria Jr. - Sergo Lavrentievich - byly vytvořeny sovětské tryskové zbraně. Hlavními odborníky byly německé raketové lodě, které byly vyňaty z Německa, a naši vědci, ti, kteří byli stále v táborech a byli pod doprovodem do práce.

Lavrenty Beria jednou navštívila vězně kvůli sabotáži a účasti v kontrarevoluční organizaci! - konstruktér letadel Andrei Tupolev, budoucí akademik, generálplukovník, třikrát Hrdina socialistické práce, laureát Lenin a pět Stalinových cen. Tupolev se pokusil vysvětlit lidovému komisaři vnitřních věcí, že se za nic nedopustil. Přerušila ho Beria:

Poststalinistická amnestie měla velký socio-ekonomický význam, protože snížila základnu otrokářského systému nucené práce. V chruščovských dobách se noví šéfové ministerstva vnitra pokusili reformovat místa zadržování z liberálních pozic - uzavřít tábory nucené práce, tj. Přestat používat otrokářské práce vězňů a umožnit odsouzeným sloužit čas poblíž jejich domovů. Tyto návrhy však byly zamítnuty.

Zachování gulagu samozřejmě stálo vysoce postavených úředníků, velitelů vojensko-průmyslového komplexu, kteří vězňům dávali úspěch sami.

* * *

Výjimečně příznivé podmínky, ve kterých byly umístěny ekonomicky neefektivní podniky, zejména vojensko-průmyslový komplex, vysvětlují, proč mnoho úředníků těchto odborů touží po sovětských dobách a snaží se jednat stejným způsobem.

V takovém ekonomickém systému se zaměřují na fyzickou práci, nevěnují pozornost nízké produktivitě práce, vyhýbají se zavádění nových technologií a modernizaci. Takový systém odolává iniciativě, inovacím, modernizaci. To vše má ničivý dopad na sovětskou ekonomiku.

Pokud by se svět nerozvinul, Sovětský svaz by byl považován za ekonomický gigant kvůli objemu vytěžených nerostů, oceli a železa tajícího ... Ale už v 80. letech žil Západ v úplně jiném ekonomickém systému, v postindustriálním světě, kde jsou mikročipy důležitější než těžaři, a tvorba internetu je cennější než těžba. přírodní zdroje rukou vězňů.

Poslední prezident Akademie věd SSSR a před tím místopředseda Rady ministrů Gury Marchuk uvedl: „Systém přijatý v zemi neodpovídá podpoře inovací. Podniky, které zvládly jakékoli výrobky, se nesnaží modernizovat, ale snaží se najít nové příležitosti ke zvýšení produkce pomocí staré technologie. Beznadějné zpoždění od světových standardů. Západ zahájil novou fázi postindustriálního rozvoje a my jsme ani nemohli formulovat naši strategii a taktiku. “