Článek pochází z Bloomberg.com

Prezident Vladimir Putin musí jít rychle do zeleně, aby zabránil roztavení permafrostu, aby ruské ropné a plynárenské společnosti mohly stále čerpat uhlovodíky, které ohřívají planetu a roztavit permafrost.

I já bojuji s pokřivenou logikou téhle, ale je to závěr, kterého jsem dosáhl z náhlého ratifikace dohody z Paříže v oblasti klimatu v Paříži a ze čtení poslední zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu.

Až dosud byla změna klimatu vnímána jako „dobrá věc“ pro Rusko - alespoň částečně. Oteplovací vody otevřely severní část Severního moře přes vrchol země a bylo praktické, ne - li nezbytně ekonomické , hledat a využívat zdroje ropy a zemního plynu pod arktickými moři. Kdo si pamatuje plynový projekt Shtokman ? 

Přesto oteplování, které otevírá arktické moře, může mít méně příznivý dopad na zmrzlou pevninu v severním Rusku, na srdce vývoje a výroby ropy a zemního plynu v zemi.

"Permafrost prochází rychlými změnami," říká zpráva o oceánu a kryosféře ve  zprávě o změně klimatu, kterou minulý týden přijala IPCC. Autoři varují, že změny ohrožují „ strukturální stabilitu a funkční kapacity“ infrastruktury ropného průmyslu. Největší rizika se vyskytují v oblastech s vysokým obsahem ledu a sedimentů citlivých na mráz. Ruský poloostrov Yamal - domov dvou největších ruských nových plynárenských projektů (Bovanenkovo ​​a Yamal LNG) a ropný vývoj v Novém přístavu - tomu vyhovuje.

Problém je však větší než tyto tři projekty. Podle zprávy IPCC se přibližně 45% polí těžby ropy a zemního plynu v ruské Arktidě nachází v oblasti s nejvyšším nebezpečím .

Několik top metrů permafrostu, tzv. Aktivní vrstva, mrzne a tání, když se mění roční období, během teplejších měsíců se stává nestabilní. Vývojáři to vysvětlují tak, že jejich základy jsou dostatečně hluboké, aby podporovaly svou infrastrukturu: včetně silnic, železnic, domů, zpracovatelských závodů a potrubí. Avšak změna klimatu způsobuje prohloubení této aktivní vrstvy, což znamená, že půda ztrácí schopnost podporovat věci, které jsou na ní postaveny. Ztráta únosnosti je dramatická a je již na dobré cestě, jak ukazuje tento graf:

Podle zprávy Arktické rady pro sledování a hodnocení Arktické rady z roku 2017 již nadace v permafrostových oblastech nemohou nést zátěž, kterou udělaly jako v osmdesátých letech  . V přístavu Noviy se nosná kapacita nadací mezi 80. a první dekádou tohoto století snížila o více než 20%.

Na poloostrově Yamal se předpokládá pokles únosnosti půdy v období let 2015–2025 v průměru o 25–50% ve srovnání s roky 1965–1975. Dále na jih, v oblasti, která zahrnuje Urengoy (druhé největší zemní plynové pole na světě) a velkou část starší ruské produkce plynu v západním Sibiři, by půda mohla ztratit 50–75% své nosné kapacitypodle AMAP .

Nemusí to být tak velký problém pro nejnovější ruskou ropnou infrastrukturu, která byla  navržena s ohledem na změnu klimatu . Zpracovatelské vlaky a skladovací nádrže v Yamal LNG sedí na 65 000 hromádkách vytlačených až 28 metrů do permafrostu. Jsou udržovány v chladu pomocí takzvaného „termosyponového systému“, který má zajistit, aby únosnost půdy byla zachována po celou dobu životnosti projektu.

Přesto tyto předpoklady závisí na modelech používaných k predikci rozsahu oteplování a degradace permafrostu. Co když je předjíždí neočekávané stoupání teplot?

"Permafrost na blízkém povrchu ve Vysokém Arktidě a dalších velmi chladných oblastech se od roku 2007–2009 zahřál o více než 0,5 ° C a vrstva půdy, kterou v létě tají, se prohloubila ve většině oblastí, kde je permafrost sledován," AMAP. Podle scénáře vysokých emisí se předpokládá, že „plocha permafrostu na blízkém povrchu se sníží přibližně o 35%.“

Přestože dopad ustupujícího permafrostu na nový ruský vývoj arktické ropy a zemního plynu lze zmírnit, zvyšuje cenu projektů v již tak vysokém nákladovém prostředí. U starší infrastruktury jsou problémy horší. Očekává se, že produkce plynu na poli Bovanenkovo ​​na poloostrově Yamal dosáhne 140 miliard kubických metrů ročně - což je více než celá produkce Norska -, ale „došlo k nedávnému nárůstu sesuvů v důsledku tání permafrostu,“ říká AMAP. 

Poloostrov Yamal jako celek je podle ruského energetického gigantu Gazprom PJSC jedním z „tří hlavních ruských center na výrobu plynu s potenciální roční produkcí 310–360 miliard kubických metrů plynu“. To se rovná polovině veškerého plynu vyrobeného v Rusku v loňském roce.

Přesto může být příliš pozdě na to, aby se zabránilo velké ztrátě permafrostu. AMAP říká, že i kdyby se emise skleníkových plynů snížily zhruba v souladu s cíli Pařížské dohody, jen by to „stabilizovalo rozsah permafrostu v blízkosti povrchu zhruba o 45% pod současnými hodnotami“. Nic by nevidělo ještě větší ztráty a dokonce ani ztráty více problémů pro ruské producenty ropy a plynu. Je to skutečný důvod pro Putinovu náhlou konverzi?

- S pomocí Elaine He