Článek pochází z vedomosti.ru
Zajištění zbraní a munice bylo na úrovni roku 1914
A dnes, 76 let po začátku Velké vlastenecké války, poměr nenahraditelné ztráty Rudé armády a Wehrmachtu zůstává kontroverzní (a oficiální údaj z našich ztrát - 8,668,400 lidí - zcela oprávněně kritizován). Obecně nejvhodnější hodnotící plovák v rozmezí 1: 1,5 a 1: 3. Proto tímto způsobem, a ne naopak? Stejně jako každý velký problém, neexistuje jednoduchá odpověď - je kombinace faktorů, a to jak objektivní a subjektivní.
střelivo
Vojensky film hrdinové umírají hlavně z kulek. Ve skutečnosti druhé světové 65-70% ztrát představovaly zranění šrapnelu, to znamená, že na skořápky. To nejvíce smrtící munice a byl překážkou Rudé armády. Ještě na konci finského kampaně, Stalin prohlásil: „Musíme nelitujte skořápky <...> Pokud líto miny, bomby a rakety - na náhradní lidí, méně lidí bude.“ Ale jedna věc - dobré přání, ostatní - možnost průmyslu.
Počet děl Rudá armáda v roce 1939 zvýšil oproti roku 1930 o 7 krát. Ale na rozdíl od všeobecného názoru otázka střeliva - ne menší ve srovnání s produkcí úkolu zbraní. Množství a kvalita zbraní jsou ještě spolehlivější ukazatel celkové úrovni průmyslového rozvoje (ve skutečnosti atomové bomby - je ve skutečnosti velký munice kapacity). Poté, co udělal obrovský skok vpřed, Sovětský chemický průmysl a nemohl pro předválečné let, než dosáhnou úrovně stejného němčiny. S obecným nárůstem počtu poskytování zbraně munice „na sudu“ 1914 zůstaly na úrovni, například na začátku první světové do mm houfnice 152 tam 609 nábojů a do června 1941 - 690.
A účinky byly stejné: slimák hladomor a vybuchl přesně šest měsíců po vypuknutí války v ruštině a v Rudé armádě. V únoru 1942, velitel Západního frontu, armádní generál Žukov hlášeny Stalinovi, že „existuje jen 1-2 na střely zbraně.“
A když Carské Rusko mělo poměrně komfortní podmínky pro zvýšení výkonu munice, Sovětský svaz pracoval na to na pozadí rozsáhlé evakuace (jako část produkce byla navždy ztracena). V důsledku toho je výroba střelného prachu SSSR Německu ztratil vše během války, s výjimkou roku 1945, byla situace podobná pro TNT a jiných výbušnin. Vážně zachránil půjčce a pronájmu, 127 000 tun střelného prachu (což se rovná roční výrobě vrcholu v roce 1944) a jedna třetina TNT byly dodány do Sovětského svazu. A vzhledem k tomu, komponenty pro jeho výrobu, podle historika Aleksei Isaev, můžete mluvit o polovinu aliance TNT v našich skořepin. Že střelný prach a TNT, ne tanky a letadla byly důležitou součástí Lend-Lease k Rudé armádě.
I tak je rozdíl od Němců bylo děsivé. V roce 1942 německá divizní dělostřelectvo vypálil 18 milionů kusů. 105mm houfnice skořápky, a naše - 10 milionů 76 mm projektily. Na ráže dělostřeleckých 152 mm a nad mezerou je ještě větší: 2322000 od 4.846.000 proti nám Němcům. Rozdíl v počtu těžkých granátů zůstal až do konce války. Dokonce v roce 1944 činil 3.701 milionů 7,553 milionů ve prospěch Wehrmachtu.
V praxi to vede k tomu, že menší směr vpředu sedící na hladovění příděly slimák, nemohl potlačit nepřátelskou obranu dělostřeleckou palbu. Zde 14.září 1944 začíná strategickou operaci za osvobození pobaltských států. Oficiální sovětské historie uvádí: „Vzhledem k omezené bezpečnosti munice celkové hloubky dopadu dělostřelecké palby během dělostřelecké palbě byl nevýznamný :. Na 2. pobaltského frontu - jen 700-800 metrů od 3. pobaltského frontu - jen 200-300 m 1. Baltic přední hloubka dopadu dělostřeleckých dosáhl 3-4 km. " Co je 200-300 m? To se bude vztahovat pouze první příkop, a vojska 3. pobaltských Němců kopal dvě pozice s každými dvěma příkopy plus jeden pás v hloubce obrany. A budou muset prolomit, jak se říká, krev a maso.
V poválečné konferenci v ovládacím členem berlínské vojenské rady 1. běloruského frontu, generálporučík Telegin připustil: „Během Varšava-Lodž-Poznaň a pomořských operací s výrazně oslabeným podystoschilis hmotných rezerv <...> jsme zahájili provoz na tak nízké dostupnost munice, více než kdy jindy. V předchozích operací, neměli bychom si dovolit zahájit provoz se softwarem. "
lidé
Pokud se zjistí, stížnosti na nedostatek munice téměř v každé valné monografii, že stížnosti podřízených v Sovětském pamětech byly nemyslitelné. Naopak, přivítal příklady hrdinství obyčejných a nižších důstojníků - čím více, tím lépe. Tyto dokumenty se však drželi všechno.
„Důstojníci průměrné a vyšší takticky negramotní, nemůže spoléhat na zem a ztratí řídicích jednotek v boji; pěchota mít zatraceně nestojí za to, pěchota není ve válce, to je ta potíž; pěchota jsme k ničemu. " Tento citát ze speciálního oddělení Don přední obsáhlé zprávě po sérii ztracených útočné operace v září - říjen 1942, který vedl přední General Rokossovsky právo není nejvíce nevalný, náš kapitán. Ale nabízí se vyhnat ze zoufalství pěchoty zaútočit na požární oddíly (zvláštní oddělení důstojníků, mimochodem, se tento přístup není dohodnuto s tím, že „případy selhání nařídit nebo tam byl v bitvě žádná panika“).
Typický útok sovětské pěchoty v roce 1942 vyvíjel takto: oživil po střeleckých stanovišť dělostřeleckou palbou Němci zahájili palbu, útočníci ihned překrývají a padají do němoty. Prostředky k potlačení německé samopaly chybějící: prapor a plukovní zbraně, minomety, těžké kulomety. Ale nemají žádné ovládací prvky, komunikační linka společnosti - tam pluk, „existující rádia nepoužívá kvůli špatnému výcviku radistů a neschopnost velet personálu.“
Poté, co leží pod palbou pěchoty začíná lézt, nesoucí v době nejtěžší ztráty. Ústředí divize vyžaduje opakování útoku. Ale už srazil polovinu velitelů, snaží získat lidi pod kulometné palby, a každá další útok bude horší organizovaná. V důsledku toho se zbývající nanejvýš střelou přes NLK zraněných po nějakém čase přesunout do kategorie „nenahraditelné ztráty.“
A nic nemůže ani Žukov, Rokossovsky nebo nemůže dělat. Koncipovaný provozu není o nic méně krásný než Kleist a Manstein. Ale Němci, které se promítají do krásné šipkami na mapě a musíme kvůli selhání taktické úrovni - v polohovém mlýnku a la první světové války, končit hecatombs mrtvol v neutrálním pásmu.
V srpnu 1944, Žukov v dopise vedoucího Hlavní správy kádrů Rudé armády přímo volá o „nedostatku kultury“: „Kulturně, náš sbor důstojníka není dostatečně splňují požadavky moderního válečnictví <...> Vzhledem k negramotnosti a nedostatku kultury našich pracovníků, často utrpěla těžké ztráty ve vybavení a pracovní síly, aniž by dosáhl možného úspěchu. " Jde to od něj a čet pobočníků a velitelů divizí a armády; Rezervní důstojníci a vojenský personál: „Systém vzdělávání našich kádrů ani nám umožňují války příkladným a autoritativní velitele.“
Ale kde byl Sovětský svaz, aby se „kulturní“ vojenský personál v komerčním množství? Pamatovat film „úředníky“? To ukazuje docela realistický život red velitel rodiny 1920: úzké semi-temné místnosti, řídkých nábytek, Luba slzy kapající do hrnce polévky, protože „masné manželky by neměla.“ A Alex šel hack extrahuje při příležitosti půl pražců, pro „23 rublů. měsíčně, platí výměnou za palivo, jsou ubohé částka, a to navzdory skutečnosti, že WHO dříví stojí 200 rublů. „(to je z oficiálního dokumentu).
Měli byste mít velmi milující armádu, a jakýkoliv druh prostředí považován za skok do společenského žebříčku. Chudé země nemůže být bohatá na armádu, a to není bez důvodu nazývají dělnicko-rolnické. Škola teprve od roku 1936 začal vzít sedm tříd dříve a tento požadavek je „vysoký“. Situace se zlepšila v průběhu času, ale v květnu 1941, budoucí generál Malashenko na základě pověření výbor byl požádán, „proč, které mají osvědčení o vyznamenání, jdu do pěchotní školy, a nikoli v ústavu.“ V roce 1938-1941 GG. Armáda rozrostla 5krát, počet pouze pěších divizí - od 98 do 229. V každém - 9 pouze pěších praporů. Méně represe, aby se vymanily z řad Rudé armády 8% své komsosostava.
V prosinci 1940 na zasedání vyššího velení Rudé armády stojí kontinuální stěžovat na úrovni čety - společnost - prapor - pluk „Jednotkové velitelé během bitvy neposoudila situaci, neuvědomují si, že nepřítel je <...> jsme tváří v tvář našeho velitele praporu jsme nedostatečně vyvinuté velitel <...> nejslabším článkem je ředitelství praporu. " A pak se nějakým způsobem vyškolený personál zahynuli při požáru katastrofě v roce 1941 na jejich místo přišli ještě méně připraveni.
Stalin
Tragédie 1941 byla matka katastrof Velké vlastenecké války. Moc v jejím průběhu byl položen tento první kampaň. A pak do seznamu objektivních důvodů a času poluobektivnyh přidat velmi drahé, stojí čistě subjektivní rozhodnutí - Molotov - Ribbentrop.
Rudá armáda by byla řádově jednodušší čelit se stejným nevyzkoušený, který byl sám. Všichni nováčci přibližně stejné. „Na objednávku útočit na lidi, že nic nevěděli. Observer těžké dělostřelectvo prapor posedávali u pěchoty. Kde je nepřítel, nikdo nevěděl; skauti před přední nebyla <...> centrála divize stále cítí poněkud bezmocná „- je Guderian píše o Wehrmachtu na začátku polského tažení. Stejný obraz Anthony Beevor, popisující rozdělení bojových amerických nováčky v Normandii: vojáci leží v prvních záběrů, čímž se pod přívalem minometnou palbou. Velitelství 1. armády pod velením generála Bradley byl vynucený na zakázku důstojníky a poddůstojníky „nejít pod palbou, protože jejich příklad bezprostředně následuje celé čety.“
Ale hrozné politický omyl Molotov - Ribbentrop smlouva vedla k tomu, že Sovětský svaz vstoupil do války v nejhorším případě, katastrofický scénář. Rudá armáda v roce 1941, zůstal ještě syrové armády v době míru. Wehrmacht v době, kdy byl běh, ve dvou hlavních kampaní (polské a francouzské), a několik periferních. Štáby získal neocenitelné dovednosti vojáci vonělo střelný prach. Je to neocenitelný vojenská výhoda Němci a provádí na začátku Velké vlastenecké války.
Všechny tyto problémy, Rudá armáda postupně překonal a morální nadmořskou výšku a organizační práce a zvyšování profesionality. Naučili se ze svých chyb generálů. Nahromaděné kritický počet policistů, kteří obdrželi bojové zkušenosti. A vojáci, umírající a placení se svým životem tuto studii, čas, aby se s nimi a Němců - víc a víc.
Na jaře 1943 Němci už začaly psát o „katastrofický kolaps sboru“: „Ztráta ve výši 50% nebo více, nejsou neobvyklé. Nedostatečný výcvik pěchoty velitelé, kteří nevědí, jak správně kombinovat oheň a zasáhl <...> improvizace potřeba během útoku, neuspějí. Pěchota jdou dopředu nonsegmented velké masy střelců. " Jen obraz Rudou armádu vzorku v letech 1941-1942. Teď Němci neměli čas na přípravu doplňování přední a hodil je do bitevního syrové, a jako výsledek rychleji rostoucích řad břízy křížů u Smolenska, Leningradu, Kyjevě. A Sovětský svaz se mezitím zvyšuje uvolňování, nádrže, děla, letadla a řízení útočníka na západ, ze ztráty vyrovnání a pak jejich uvádění více než prohraje.
Váhy mají otočil na druhou stranu. Ale zarovnat po tragédii z roku 1941 až do konce a neuspěl.
Autor - vojenský historik
Plná verze tohoto článku. Zkrácená verze novin lze nalézt v „Vedomosti“ Archiv (Smart verze)
