Článek pochází z finanz.ru
Úředníci se rozhodli bojovat proti zrychlení potravinové inflace, která se od roku 2016 stala rekordní, týmovým způsobem: cukr a slunečnicový olej, které podle Rosstatu meziročně vzrostly o 70% a 24%, budou podle Rosstatu podléhat přísné státní regulaci.
Jeden z dokumentů se týká zvláštních dohod, které uzavře ministerstvo zemědělství, ministerstvo průmyslu a obchodu a Federální protimonopolní služba s producenty a obchodními řetězci - pomohou snížit ceny cukru a másla a „udržet je na normální úrovni,“ uvedla vláda.
Velkoobchodní ceny cukru budou stanoveny na 36 rublů za kilogram, maloobchodní ceny - 46 rublů; pro slunečnicový olej - 95 rublů a 110 rublů na litr.
Podpis dohod, ke kterým se připojí nejméně 60 federálních a regionálních maloobchodních řetězců, je naplánován na pátek 18. prosince, uvedl zdroj na potravinářském trhu pro Interfax. Fixní ceny zůstanou v platnosti až do konce prvního čtvrtletí roku 2021.
Jak mechanismus bude fungovat, zůstává nejasné: maloobchodníci a výrobci se dohadují, kdo ponese náklady, říká zdroj Interfax.
Výrobci jsou připraveni dodávat cukrové řetězce za pevnou cenu (36 rublů za kilogram), ale nejsou baleny ve spotřebitelských obalech, ale ve velkých pytlích, ale maloobchodníci pak budou muset za obal zaplatit celou částku ze své marže, která jim nevyhovuje. Je nutné do dohody zahrnout balírny nebo rovnoměrně rozdělit náklady - mezi řetězce a výrobce.
Pro stabilizaci cen mouky (+ 10%) a chleba (+ 6,9%) stanovila vláda celní kvótu na vývoz pšenice, žita, ječmene a kukuřice ve výši 17,5 milionu tun. Na vývoz obilí v objemech přesahujících toto množství bude uvaleno clo ve výši 50% celní hodnoty vyvážených produktů, nejméně však 100 eur za tunu.
V rámci kvóty budou cla na vývoz žita, ječmene a kukuřice činit 0%, na vývoz pšenice - 25 eur za tunu. Rozhodnutí se týká produktů vyvážených z Ruska mimo celní unii a bude platné od 15. února do 30. června 2021. Úřady kompenzují producentům mouky část nákladů - až 50% rozdílu mezi současnou cenou za mletí pšenice a její průměrnou měsíční průměrnou cenou za předchozí tři roky.
Cla a kvóty sníží domácí ceny přibližně o 10%, protože růst vývozních cenových nabídek (o 2-4 USD za tunu od poloviny minulého týdne) je nedokáže plně kompenzovat, píšou odborníci SovEkon. Následně může poklesnout cena ječmene a kukuřice, na které se kvóty nevztahují, i když pokles bude méně výrazný.
Rostoucí ceny potravin jsou celosvětovým problémem: světový index cen potravin FAO roste již pátý měsíc za sebou: 4% v červenci, 5,6% v srpnu, 4,8% v září, 5,8% v říjnu a 2,8 % V listopadu.
V dolarovém vyjádření to přidalo 25% a v rublském vyjádření - ještě více kvůli devalvaci.
Je nepravděpodobné, že administrativní metody mohou výrazně snížit inflaci potravin: i když nebude nedostatek granulovaného cukru a slunečnicového oleje, očekávání nedostatku ho zaplní regály s cukrem a slunečnicovým olejem, říká analytik Freedom Finance Jevgenij Mironyuk.
„S relativně malým podílem dovozu na potravinářském trhu (ve srovnání s ostatními komoditními skupinami) zůstává závislost na dovážených surovinách, výrobních prostředcích a technologiích. Zahraniční investoři do ruských podniků se snaží udržet ziskovost počítanou v cizí měně, “vysvětluje.
„Většina rozvinutých zemí reagovala na pandemický růst cen podporou producentů,“ říká Evgeny Kogan, prezident Moskevského partnerského IG. USA přidělily na podporu zemědělství desítky miliard dolarů. V EU neexistují pouze programy státních záruk a zvýhodněných půjček pro zemědělství, ale také granty do 120 tisíc eur pro zemědělce a až 800 tisíc eur pro podniky potravinářského průmyslu.
Itálie poskytla téměř 100 milionů EUR na zlepšení konkurenceschopnosti kukuřice, luštěnin, sóji a pšenice. Lotyšsko přidělilo 19 milionů eur na podporu chovu zvířat. Španělsko také nabídlo přímou pomoc chovatelům hospodářských zvířat - až 30 EUR za zvíře.
Ale Rusko má svou vlastní cestu. "Cenové stropy nevyhnutelně povedou ke zvýšenému vývozu a zvýšenému nedostatku potravin v zemi." Exportní cla nebo zákazy mohou zase vést producenty ke snižování nákladů, snižování výroby, pozastavení kapacity a ztrátě podílu na trhu.
„V nejhorším případě je pravděpodobné, že by to mohlo vést ke zhoršení problému deficitu,“ říká Kogan.
