Článek pochází z sprotyv.info
Ruské letadlo Il-20M1 sestřelil v Sýrii starý sovětský systém C-200, který je v provozován se sýrskou armádou, a pokus o obviňování Izraele za to vzdáleně připomínal manipulaci ruského ministerstva obrany po zničení linky MN-17 pro cestující. Vyslání systémů S-300 do systému SAR po incidentu je velkou geopolitickou a strategickou chybou Kremlu. Které nejen poškodí její vliv v regionu a na mezinárodní scéně, ale také zvýší již vážné ztráty reputace ruského vojensko-průmyslového komplexu.
Jak je známo, přítomnost ruských vojsk v Sýrii byla způsobena nejen pomocí režimu Bashar al-Assad, ale také prováděním celého souboru testů modernizovaných a nových ruských zbraní v reálných bojových podmínkách. Nicméně vzhledem ke specifikům tohoto konfliktu je obtížné tyto testy nazvat "kompletní".
Například 22. února 2018 byly do ruské letecké základny Hmeimim v Sýrii nasazeny dvě páté generace multifunkčních stíhacích letounů Su-57, aby se uskutečnila druhá etapa státních testů, a to i za podmínek co nejblíže k boji. Zkoušky v Sýrii Su-57 však vyloučily možnost použití tohoto zařízení ve vzdušném prostoru s přítomností nejen nepřátelských letadel, ale i nepřátelských systémů protivzdušné obrany.
Ve skutečnosti, pro Su-57 Sýrie se stala nic víc než další zkušební místo, jako přistávací dráha leteckého výzkumného institutu. MM Gromov v Žukovském u Moskvy.
Na druhou stranu byl přemístěn Su-57 do Sýrie s cílem vrátit zájem indických partnerů Ruské federace na projekt pětadvacetiletého společného stíhače FGFA vytvořeného na základě Su-57, který indické ministerstvo obrany odmítlo v předvečer "syrského testu".
Se stejnými úmysly byl v listopadu 2016 vyslán do Středozemního moře letadlový dopravce "admirál Kuznetsov", ačkoli jeho poslání bylo oficiálně prohlášeno za podporu pro WSS v operaci Sýrie. Upřímně řečeno, křídlo, které bylo v té době k dispozici na křižníku nesoucím letadlo, nepřineslo operaci kritickou výhodu. Kampaň pokračovala nejen v geopolitických cílech a demonstraci moci, ale také v reklamě leteckých dopravců, zejména bojovníků Su-33 a MiG-29K, přičemž poslední se Rusko snažilo prodat do Indie pro své letadlové lodě. Demonstrace schopností křižníku letadel Admiral Kuznetsov navíc ukázala, že se nový Dillí přesvědčil, aby se podílel na výstavbě nového ruského letadlového dopravce projektu 23000E Storm, který by byl později prodán indickému námořnictvu.
Ale jak je známo, hnací výkon "admirála Kuznetsova" pouze zdiskreditoval jej jako plnohodnotnou bojovou jednotku. A havárie 14. listopadu 2016 během přistávacího přístupu stíhače MiG-29K a 5. prosince 2016, kvůli rozbití kabelu leteckého provozovatele, ztráta stíhačky Su-33 úplně ukončila ambice Ruské federace realizovat alespoň jeden z plánovaných exportních projektů .
Dodání raketového systému S-300 do Sýrie proto není takovým pokusem pomáhat přátelskému režimu jako další reklama ruských zbraní, zvláště s ohledem na trvalé pokusy Moskvy prodat systém S-400 pro obranu obrany téže Indie, stejně jako smlouvu dodávky těchto komplexů v Turecku. Ale tady není všechno tak hladké.
Jak víte, Rusko umisťuje svůj systém S-400 obrany jako jeden z nejmodernějších a impozantních na světě. Konkrétně jde o prodej těchto Sams Číně umožnilo zvýšit exportní příjmy ve výši $ 3 miliarda. A záměr uzavřít smlouvu o dodávce S-400 v Indii, v co nejkratším čase, a to během setkání ruského prezidenta Vladimira Putina a ministerského předsedy Indie Narendra Modi v rusko-indický vrchol 4. října mnohem silnější než kdy jindy. S-300 dodané do Sýrie by měly sloužit jako dodatečná motivace k úspěšnému uzavření transakce, protože jsou umístěny jako záruka bezpečnosti vzdušného prostoru SAR.
Ale pokud do 4. října bude letecká síla IDF, která dělá další bojový boj, bude moci bez problémů zasáhnout cílené předměty a navíc zničit notoricky známý C-300, bude to vážná rána pro již roztříštěnou pověst nejen ruského raketového systému pro vzdušnou obranu, ale také ruské autority regionu. K autoritě, kterou získala na úkor nekontrolované porážky a která velmi rychle ztrácí, protože koaliční síly se zcela a zcela beztrestně zničily ruskou armádu v SAR.
Ve skutečnosti se Rusko nahradí touto dodávkou, stejně jako se sama nahradila prodejem S-400 do Číny, která již začala studovat tyto komplexy a v průběhu času předloží kopie na trh. Stejně jako se učinila uzavřením smlouvy s Tureckem, která pod hrozbou odmítnutí koupit komplexy vyjednávala z Kremlu za syrskou provincii Idlib.
V jistém smyslu, vědom si toho, že v příštích několika letech Čína představí svůj analogový S-400 a vyzývá Mosku, aby co nejvíce realizoval exportní schopnosti těchto systémů protivzdušné obrany, někdy dokonce na úkor jejich geopolitických ambicí.
Obecně platí, že vojensko-průmyslový komplex Ruské federace dnes nepomáhá dobrou službu, neboť se stává důvodem pochybností o schopnosti země vyrábět konkurenceschopné a high-tech vojenské produkty. Zároveň demonstrace široké veřejnosti o některých raketách s jadernými motory, raketovými systémy Avangard a hypersonických raketách více připomíná důvod k ospravedlnění obrovských finančních nákladů než efektivní projekty s perspektivou dokončení a přijetí.
Například raketový systém Avangard, který představuje další vývoj projektu Yars a který ve svém poselství Federálnímu shromáždění z 1. března 2018 představil Putina, jak byl zahájen do sériové výroby, ve skutečnosti s Barguzinem BZHRK, od státního zbrojního programu do roku 2027. Komplex založený na banech není ve skutečnosti úplný bez nového typu ICMM Sarmat, který je stále ve fázi testování.
Pokud jde o hypersonickou raketu "Dagger", ve skutečnosti se ukázalo, že je to letecká raketová plavidla Iskander-K (R-500), kterou žádný vážný odborník neodváží nazvat hypersonální.
Pokud se obecně dotýkáme problematiky vojensko-průmyslového komplexu Ruské federace, charakterizoval se v posledních letech nejen řada nouzových situací souvisejících s modernizovanými typy zařízení a novými, ale také s nekonečným porušováním lhůt pro uvedení do provozu a uvedení do provozu plánovaného státního programu zařízení.
Nejvýraznějšími epizodami byly sériové výrobní posuny páté generace stíhačky Su-57 zmíněné výše ze slibovaného roku 2016 až nyní 2019. ročníku. V tomto případě bude až do roku 2025 vyráběno pouze 23 stíhaček, které se těžko nazývají sériová výroba.
Existuje podobný problém s tankem T-14, který je velmi zanícený, na jednotné platformě "Armata", která byla až dosud zahájena, a to navzdory slibům od generálního ředitele výzkumné a produkční společnosti Uralvagonzavod Oleg Sienko, která do roku 2020 uvolní 2 300 tanků , ale předobjednávky, které se snížily na 50 jednotek. A pak přišel do roku 2020.
Rozmístění raketového systému S-300 v nadcházejících dnech se tak může stát vážným problémem nejen pro letectvo IDF, ale i pro Rusko.
Vojensko-politický expert Alexander Kovalenko
