Článek pochází z novayagazeta.ru

V pondělí 1. července se v Olenia Guba plánovalo slavnostní setkání posádky Losharik, která se vrátila z výletu. Navzdory veškerému utajení jednotky a super-utajení úkolů, které plní, místní obyvatelé vždy vědí, kdy „unavená ponorka jde z hlubin domů“. Jak dlouho byl zavedený ponorkami, lázeňský dům byl poháněn unavenými hrdiny. Není to finská sauna, ale opravdová, ruská, černá a se saunovým sporákem. Podle všech údajů měla být pára lehká.

Ve vojenském městě Olenya Guba, kde sídlí Losharik, je pro outsidera obtížné dostat se dovnitř. A teď je to prakticky nemožné. V obci, kde žije více než tisíc lidí, bude okamžitě rozpoznáno místní obyvatelstvo. Po tragédii na „Loshariku“ byl kontrolní stanoviště naléhavě obnoveno.

- Včera jsem odjel do města, ještě nebylo nic! - Žena je překvapena autobusem Murmansk - Olenya Guba - Gadzhievo.

- Ano, vy, Leno, zaostáváte za životem, - další cestující reaguje na konci minibusu. - U nás je státní zastupitelství rychlé, zde je další manuál. Pro všechny druhy zvědavých, nevylezených.

S těmito slovy se žena na mě podezíravě dívá. Podezření trochu oslabuje jen tehdy, když mi inspektor vrátí pas, potvrzující přikývnutím - dokumenty jsou v pořádku, vstup do tajného města. A když jsem nabídl, že budu pomáhat s taškami, spolucestující úplně rozmrazil a promluvil.

- Dříve zde (na Jelení rty) žilo mnoho lidí, více než pět tisíc, - říká žena. - Teď říkají, že 1800, ale ve skutečnosti ne více než tisíc. Podívej, podívej se doma s okny, které stojí nahoře. A předtím to byla fronta bytů. Nově přijatí důstojníci, zejména nesezdaní, žili v kasárnách několik let. Vozový park je omezen, takže lidé odcházejí. Je pravda, že někteří se vrátí později. Tak, Denis Oparin.

Později pochopím: bez ohledu na rozhovor, v Deer Lip se ještě vrátí k tragédii s posádkou Losharik. Důstojníci, z nichž je posádka stanice tvořena, nežijí ve městě. Přicházejí těsně před cestou do moře. Ale pro obyvatele Jelení rty jsou stále vlastní. Denis Oparin, který se zde narodil a vystudoval školu, je obecně rodilý.

Navzdory tomu, že žena je zjevně ve spěchu jít domů, obrátí se k pomníku mrtvých ponorek. Takové památky jsou ve všech vojenských městech pobřeží Barentsova moře. A všude různé posádky. V Olenya Guba, památník byl umístěn na 68 ponorkách, kteří zemřeli 27. ledna 1961 na ponorce C-80, která byla založena v červnu 1960 právě v Deer Lip.

„Tady to je, Denisko,“ řekla žena přerušovaně a kývla na portrét Denise Oparina. Opírá se o hvězdu pomníku. Nedaleko je obecná fotografie všech, kteří byli zabiti v Loshariku. Čerstvé květiny, zaniklý (vítr) svíčka ... - právě včera jeho "dnyuhu" oslavit ( narozeniny Denis Oparin 26.června. - ML ). Nepili, než je pochod nemožný. A 40 let není slaven. Ale stále blahopřál. Jsi nějaká novinářka? - Náhle se zeptá ženy. - Mějte na paměti, novinářům se to nelíbí.

- Proč?

Tato žena zřejmě zavolala velitelské kanceláři a informovala o cizinci ve městě. Protože za 10 minut poté, co jsem šel domů, mě našla vojenská hlídka.

Autor fotografie

„Je nemožné zde fotografovat,“ řekl hlavní seržant hned ( starší seržant v pozemních silách . - M.L. ). - Dokumenty!

Byl jsem zachráněn mladým mužem, který šel po svých piktech.

„Vypadni od něj, Andrei,“ říká hlasitě a přichází k nám ze sousedního domu. Na severu není žádná rovina, domy jsou roztroušeny po kopcích. - Na místo, kde lze vidět "matku", se ani nehodil.

 - Zavěste alarm!

Mistr mi vrátí pas, zasalutuje a hlídka se vzdaluje.

"Dobře, teď jste pod kapotou," říká mi zachránce vesele. - Než odejdete, v okolí se bude vždy vznášet. Sasha, - natáhne ruku.

- Maxim, - představuji se, - ale proč jste se rozhodl pomoci?

- Můj pes se vám líbil. Dobře, to fotky "matky" vymazány. Jinak by to bylo přesnější.

- A co jste tím myslel?

- Říkáme jim doky, ve kterých se schovává „Losharik“. Je téměř nemožné chytit, abych tak řekl, jasně. Při pěší turistice přijíždí loď, ponoří se pod ní. Vrátil se také s dopravcem - a okamžitě do doku. Z dalších očí. Jaké noviny? Nebo jste z tiskové agentury?

„Od Novaya,“ přiznám se, po malém zaváhání. "Nemáš tady ráda novináře ..."

- Nemají rádi, - Sasha přikývne, - nemám rád. Ale "Nový" respekt. - Bojíš se prozradit tajemství?

Z další konverzace se ukázalo, že alespoň dva členové Loshariku se vrátili do Deer Guba 3. července. Ponurá, depresivní a tichá. Přátelé a známí je neomlouvají s otázkami. Lidé šli přes okraj, ztratili své bratry v posádce, aby se jich zeptali - jen aby se zbavili ran. Ano, a vojenští prokurátoři vyslýchali celé dny, takže to není na těchto otázkách. I když se každý v Deer Lip zajímá o důvody smrti svých přátel.

Dokonce i to, že se museli vrátit přesně první, věděli. Vana, jak by měla být, roztavila, březové smetáky z "pevniny" připravené. Myšlenka plíce přání. A jak to vyšlo ...

„Velká země“ zde označuje území ležící na jih od poloostrova Kola. Břízy v regionu Murmansk rostou, a dokonce ne všude, trpaslík, ale listy na nich jsou stále malé a větvičky jsou tlusté. Metly z nich nevypadají. Šlehač z Leningradu nebo mořské břízy je další věc!

Podezření zmizí, lidé si začnou pamatovat a říkat. Samozřejmě především o rodině Oparinů. Kdo dlouho žil v jelenovém rtu. O Alexandrovi Ivanovičovi, současném šéfovi tajné části hydronautů. O Denisovi, který se narodil v Deer Guba, vystudoval zde školu (9. - 10. ročník, dříve studoval na jiných školách, kde byl jeho otec poslán, aby sloužil. - M.L. ), a pak, jako příklad svého otce, šel sloužit v loďstvu. Nějakou dobu tu žil se svou manželkou Alexandrou.

Po návštěvě Jelení rty to trvalo dost času. Ponechání duše pocit, že v naší zemi je příliš málo takových ostrůvků, kde je čest umístěna nad život. Tyto myšlenky se neustále hemžely v mé hlavě, proto není divu, že jsem byl okamžitě upozorněn, když jsem ve frontě v obchodě v Severomorsku zaslechl dvě ženy mluvící o mrtvých a jejich pohřbech.

- A neříkej - ozvěna její přítel. - Tento „Kursk“ ( tj. Příbuzní těch, kteří byli zabiti na Kurské jaderné ponorce v roce 2000. - M. L. ) tolik účastníků odpadlo, že se pravděpodobně živí kaviárem. A za co?

- Moje vítězství říká, že dáváme peníze jen mrtvým. Které už nejsou potřeba.

- Proč je tam tolik „kapitánů“ ( kapitán první hodnosti - M. L. )?

- Ano, dostali peníze na medaile ...

Nechtěl jsem dál poslouchat: bylo to nechutné, urážlivé.

Jelen Guba - Severomorsk