Článek pochází z Yktimes.ru
V úterý 2. června se v Moskvě setkali místopředseda vlády Ruské federace a prezidentský vyslanec v daleké východní federální oblasti Jurij Trutněv. Proběhlo ve videokonferenčním režimu, ale výhradně prostřednictvím uzavřených komunikačních kanálů, píše Angara telegramový kanál . Diskutovali o sociálně-ekonomickém vývoji Primorského Krai. Tento region, jak víme, je zábavný a slibný, ale velmi zanedbaný.
Čištění augustových stájí začalo významnou poznámkou - zplnomocněný letecký dopravce zahájil výstavbu osmi plavidel lovících kraby v loděnici Nakhodka. Ministr Alexander Kozlov se nechal zamyslet nad konkurencí, že loděnice Dálného východu by mohly tvořit loděnice Kaliningradu a dokonce i Petrohradu. A náměstek. Vedoucí Federální agentury pro rybolov Vasily Sokolov shrnul: „Krabí rybáři získají nejnovější plavidla vyrobená na nejlepších moderních projektech za použití nejlepších postupů.“ To, zda Rusové současně dostanou čerstvé kraby ke stolu, nebylo řečeno.
Poté, co vyšli z hlubin, kde žijí krabi, se účastníci schůzky obrátili k pozemským záležitostem - k rozvoji Primorského území, které již dlouho řeší rychleji.
Nejzajímavější se stalo, když vystoupil zástupce Gazpromu. Jak víte, „naše všechno“ je zodpovědné za dodávku plynu a zplyňování ruského Dálného východu, včetně TOSER z Primorského území.
Zdi budovy vlády nikdy neslyšely tak dlouhé a monotónní výčet mnoha plynárenských distribučních stanic, mezikontinentálních plynovodů a větví, které propukly Vitaly Markelov, místopředseda představenstva Gazpromu. Podstatu jeho zmatené řeči lze shrnout do jedné krátké věty: „Na východě země nebyl žádný plyn, nebude.“ Čím déle Markelov hovořil, tím poníženější se vyslanec stal: nejvyšší manažer odpovědný za výrobu plynu, přepravu a dodávky plynu do Gazpromu na domácím trhu ve skutečnosti popřel regionu žádné vyhlídky.
Trutnev, který sotva slyšel Markelovův příběh o mnohaletých nepřekonatelných obtížích a omezeních ve výrobě, přepravě a následně v dodávkách plynu na domácí trh, poslal na Gazprom příval kritiky, čímž společnost brzdil rozvoj nejen území prioritního sociálního a ekonomického rozvoje, ale také celého Dálného Východní. Šéf Gazpromu pod tlakem kritiky kulhal a připustil, že stále existuje plyn, ale, jak se říká, „ne o vaší cti“, protože to již bylo Číně zaslíbeno!
Když Trutnev slyšel toto uznání, bruslil podle plánů společnosti Gazprom vyvážet plyn Sachalin do Číny na úkor Dálného východu a požadoval, aby obyvatelům Sakhalinu, Primorye a území Khabarovsk bylo poskytnuto potřebné množství plynu v prioritním pořadí. Emoci zplnomocněného lze pochopit: Gazprom je samozřejmě akciovou společností, ale je ovládán státem.
Zdá se, že vláda nechce opakovat situaci s plynovodem Síla Sibiře, kterým tento velmi silushka - plyn - jde do Číny pod nesouhlasnými názory obyvatelů Jakutska, Irkutska a Amuru. A Dálný východ a Sibiřané mohou jen čekat na milosrdenství Gazpromu a pokračovat v ohřevu sporáku dřevem a kužely. Gazprom pro ně zůstává „národním pokladem Číny“.
Má Trutnev sílu dokončit to, co se začalo, a jít dolů v historii jako vítěz Gazpromu, který se na Dálném východě cítí jako kolonialista, který vysává místní zdroje, aniž by za to dal cokoli.
Nebo Trutnev pevně ví něco o bezprostředních změnách v Gazpromu?
