Článek pochází z Welt.de
Fotografie obletela svět a proslavila Kim Phúc jako „Napalm Girl“. Obrázek bombardování jihovietnamské vesnice v roce 1972 však neodhaluje celou pravdu.
Nahá, ječící dívka rozpíná paže. Fotografie pořízená 8. června 1972 je jedním z nejsymboličtějších obrazů z války ve Vietnamu . Hned druhý den noviny v USA, ale také v Německu, tiskly oříznutý a mírně retušovaný obrázek na přední stránky. Od té doby byla nahrávka devítiletého Kim Phúca pod tituly jako „Napalm Girl“ nebo „Terror of War“ považována za jednu z nejslavnějších ikon lidstva: publikována nespočetněkrát, často různorodá - a vždy hrozná podívat se na.
Dívka byla bezpochyby obětí: Tekuté palivo z kanystrů napalmu zapálilo její šaty, které jí Kim odtrhla od těla - ale velké části jejích zad a paží byly spálené. Lékaři v nemocnici v Saigonu to nečekali: po 17 operacích během 14 měsíců, včetně kožních štěpů, se mohla na konci roku 1973 vrátit domů. Kim Phúc se nemohla znovu řádně pohybovat, dokud nebyla ošetřena na speciální klinice v Ludwigshafenu v roce 1982.
Komunistický režim, který nyní vládl celému Vietnamu, jí umožnil studovat medicínu na Kubě a v roce 1992 využila zastávku osobního letadla na doplnění paliva a požádala o politický azyl v Kanadě se svým nově oddaným manželem. Od té doby se Kim Phúc zavázala pomáhat dětem zraněným ve válkách.
Jinak, než je jejich osud, jsou okolnosti, za nichž byla slavná fotografie pořízena, otřesné. Místo záznamu poblíž vesnice Trang Bang, severozápadně od Saigonu, bylo asi míli od fronty. Na začátku června 1972 USA už dávno začaly „vietnamizovat“ vietnamskou válku, to znamená ponechat co nejvíce bojů proti Vietkongu vojskům jižního Vietnamu. Proto zde nebojovali američtí vojáci, ale jednotky 25. vietnamské divize. Američané na známém obrázku byli reportéři a váleční fotografové. Včetně Nicka Úta, který byl na cestě pro agenturu AP.
Kolem poledne 8. června 1972 požádal jihovietnamský velitel o letecký úder na podporu svých vojáků v pozemních bojích. Nejméně pět z zápalných kanystrů, které byly poté odhodeny, zasáhlo své vlastní pozice kolem Trang Bang a zranilo několik jihovietnamských vojáků. Jakmile se mraky kouře rozpustily, zranění a vyděšení civilisté z vesnice narazili na fotoreportéry. Mezi nimi byla Kim Phúc, stejně jako sourozenci dívky a její babička, která v náručí držela umírající dítě.
Ale reportéři na místě dělali svou práci, jako by se nic nestalo: Pořizovali fotografie a natáčeli nebo sbírali dojmy pro své články. Dokonce i Nick Ut několikrát stiskl nejprve spoušť své Leica, než se postaral o zraněné děti. Slavný se nestal ani snímek pořízený krátce po slavném snímku vietnamského fotografa Hoang Van Danha, na kterém už Kim Phúc nekřičel bolestí, ani snímek, který by ukázal reportéry v práci. Oba záběry by uvedly efekt Útsovy fotografie na pravou míru.
Kromě toho byla nahrávka před vydáním výrazně zkrácena. Mraky kouře vypadaly hrozivěji, stejně jako muži s ocelovými přilbami v pozadí. Především však byl oříznut pravý okraj obrazu - v originálu reportér Time Magazine David Burnett klidně změnil film na svém fotoaparátu, zatímco Kim Phúc kolem něj křičel.
Fotografie dívky, která je nepochybně skutečná, nepředstavovaná, ale která ve známé podobě neodpovídá (celé) realitě, učí opatrnosti vůči obrázkovým ikonám. To na ničemném osudu Kim Phúc nic nemění.
