Článek pochází z nzz.ch

Cisterna hoří po zastavení. (Foto: Isna)

Po útocích na tankery v Ománském zálivu, cena ropy nedávno učinila titulky, ale ty by měly být uvedeny do perspektivy. Za prvé, zvýšení cen až o 4,5% za jeden den na termínových trzích není opravdu výjimečné - zejména v případě, že by se v předchozích týdnech výrazně snížila cena ropy. Za druhé, od té doby se cenový vývoj do značné míry stabilizoval. Je to dobrý důvod: Scénář je dobře známý. Například USA a Írán mohou rázně rachotit své šavle jako součást své geopolitické bitvy, ale to není opravdu nové.

Kdyby Írán dříve vyhrožoval jen tím, že uzavře mořský rod Hormuzů v přítomnosti amerického leteckého dopravce a naznačoval odpovídající válečné hrozby, cena ropy by prošla stropem a ceny akcií by byly jasné. prosím. Světová ekonomika byla tehdy v té době silná z přepravy cenného zdroje energie z ropných terminálů Bahrajn, Kuvajtu, Kataru, Iráku, Íránu a Saúdské Arábie na západ skrz úžinu mezi íránským pobřežím a Arabským poloostrovem Musandam. Pokyn.

Na druhou stranu to vypadá trochu jinak. Ačkoliv přes tento úzký profil se denně přepravuje až 19 milionů barelů ropy, většina z nich směřuje do Asie a ne na Západ - a rozhodně ne do USA. Ve skutečnosti, průmyslově vyspělé země již nejsou tak závislé na arabské ropě, jak tomu bylo tehdy.

Za prvé, efektivněji s nimi manipulují, za druhé otevřeli alternativní zdroje energie, nebo značně zvýšili svou vlastní produkci. V důsledku roztřeseného boomu USA v současné době produkují více ropy než kterákoli jiná země na světě. Vzhledem ke zpomalení dynamiky růstu je trh v současné době považován za dobře dodávaný. Po podobných epizodách v minulosti nebude sotva překvapením, že dopad na finanční a komoditní trhy je zatím zatím omezený.