Clanek pochazi z Welt.de
Turecký dron Bayraktar TB2 změnil odvětví. Ve válce na Ukrajině se vyvinula v účinnou zbraň ukrajinské armády. Jak se mohl dron stát tak populárním a tak rychle proměnit Turecko v dronovou sílu? Pomáhala mimo jiné Erdoganova dcera.
140 kilometrů jižně od Oděsy hlídkují u Černého moře dva ruské vojenské čluny. Když čluny Raptor plují poblíž ostrova Snakes na Ukrajině , posádka netuší, že nad nimi už visí smrt.
Jeden člun náhle explodoval, pak druhý, jak naznačuje video zveřejněné ukrajinským ministerstvem obrany. Smrtící hlavice byly vypáleny z bezpilotního Bayraktaru TB2 – dronu „Made in Turkey“.
TB2 je v této válce stejně přítomná jako téměř jakákoli jiná zbraň. Opravdu si užívá kultovní status. Souvisí to i s internetem, kde je slyšet populární ukrajinská píseň, kterou si lidé v zemi nahlas zpívají – refrén končí „Bayraktar!“.
Na internetu jsou však i videa zveřejněná ukrajinskou armádou . Mají ukázat, jak drony TB2 likvidují ruské jednotky na souši i na moři. Nahrávky je těžké ověřit, ale pozorovatelé je nepovažují za nereálné. Kvůli dobrým vztahům s Ankarou má Kyjev několik dronů TB2 a tím i tureckou technologii, která stále více ovlivňuje moderní válčení.
Bezpilotní letouny vyrobené v Turecku se již používaly v Africe, na Blízkém východě a na Kavkaze – všude tam, kde chtěl turecký prezident Recep Tayyip Erdogan klást geopolitické akcenty. Podle Oryx, online blogu, který používá obrázky a videa k dokumentaci ztrát válečného vybavení, TB2 vyřadil z provozu nejméně 850 dělostřelectva, radarových systémů a obrněných vozidel při operacích v Sýrii, Libyi, severním Iráku, Náhorním Karabachu a na Ukrajině. Turecko podepsalo prodejní smlouvy na svůj oblíbený dron s nejméně 13 zeměmi, včetně Polska, a nedávno také projevilo zájem Lotyšsko.
Turecko je jednou z nejaktivnějších bezpilotních velmocí na světě
Prezident Erdogan je na pódiu patřičně hrdý. „Před deseti lety nám žádný stát nechtěl drony prodat, teď mluví o tom, jak turecké drony mění průmysl,“ řekl Erdogan v projevu, ve kterém chválil domácí obranný průmysl.
Ve skutečnosti je Turecko v současnosti jednou z nejaktivnějších bezpilotních velmocí na světě. To Západ zaskočilo, protože nikdo neměl tuto zemi na svém seznamu jako výrobce špičkové vojenské techniky. Jak se mohla tak rychle dostat k síle dronu?
Kdo si v Turecku položí tuto otázku, slyší prohlášení vlády, která líčí Západ jako nespolehlivého partnera a oslavuje turecké inženýry jako hrdiny. Byly to státy jako USA a Izrael, které od počátku 21. století odmítaly prodávat Turecku silné bojové drony. V důsledku toho turečtí inženýři zkoumali a vyvíjeli.
Turecký expert na drony Arda Mevlütoglu váže svůj úspěch na dobře obsazené místo na mezinárodním zbrojním trhu. Na jednu stranu je TB2 výkonnější než mnoho jiných průzkumných dronů, na druhou stranu se díky laserově naváděným pumám osvědčil jako bojový dron na bojišti.
To však umí i jiné drony, MQ-9 Reaper nebo MQ-1C Grey Eagle od amerického výrobce General Atomics je rychlejší, větší a střílí těžší střely. „Technicky TB2 nemusí být speciální dron. Unikátní je však to, že jeho pohotový vtip přichází za velmi dobrou cenu. Pokud havaruje, lze jej rychle a za relativně málo peněz reprodukovat,“ říká Mevlütoglu.
Expert nedokáže říci, jak drahé, ale je si jistý: Dron z USA stojí tolik jako několik TB2 – argument pro nákup pro státy s malým rozpočtem. Cena za TB2 se odhaduje na zhruba pět milionů eur.
„Drony se staly něčím jako národním symbolem“
Výrobcem TB2 je rodinná firma Baykar, která byla založena v 80. letech a je řízena bratry Bayraktarovými. Zatímco Haluk se soustředí na management, ambiciózní inženýr Selcuk řídí program dronů jako technický ředitel.
Minimálně jeho vztah s prezidentem Erdoganem neměl obchodu uškodit. V roce 2016 se oženil se svou dcerou Sümeyye Erdoganovou . V té době byl TB2 ve výzbroji turecké armády teprve rok, měl relativně málo letových hodin a teprve testoval přesné údery hlavicemi.
V příštích několika letech však Turecko zahájilo několik kontroverzních vojenských ofenzív v severní Sýrii. TB2 byl také použit proti kurdské PKK, proti silám generála Chalífy Haftara, proti příznivcům Bašára al-Asada a v konfliktu v Náhorním Karabachu proti ozbrojeným silám Arménie.
To se tureckým nacionalistům kolem prezidenta Erdogana hodilo. „Drony se staly něčím jako národním symbolem. Pro lidi je to pocit, že Turecko je na stejné úrovni se Západem, když mu říká: ‚Podívejte, i my můžeme něco takového vyrobit‘,“ říká Mevlütoglu.
Turecko bylo zpočátku závislé na jiných zemích, pokud jde o klíčové technologie. Baykar nějakou dobu zabudoval do svých dronů kamerové komponenty vyrobené v Kanadě, dokud západní společnosti stále více omezovaly svůj export do země.
Existuje však výzkum, který více zpochybňuje úspěchy tureckých inženýrů. „Guardian“ na konci roku 2019 uvedl, že turecký exportní hit by bez technické pomoci Velké Británie neuspěl. V roce 2015 prodala společnost se sídlem v Brightonu systém Hornet Turecku. Jedná se o závěsné zařízení, které umožňuje přesné shození bomb.
"Sami jsme navrhli a vyrobili pokročilejší a cenově dostupný produkt," odporoval Selcuk Bayraktar. Později monitorovací zpráva (WDR) uvedla, že rakety TB2, vyráběné tureckou společností Aselsan, pravděpodobně obsahovaly německou technologii. Turečtí inženýři prý kopírovali válečná těla dovezená z Německa. Byl to ten zásadní moment?
„Drony nejsou žádná raketová věda“
Pochybuje o tom zbrojní výzkumník Niklas Schörnig z Hessenské nadace pro výzkum míru a konfliktů, který se domnívá, že by Turecko dokázalo připravit TB2 na boj oklikou. Jako příklad uvádí zbraňovou nosnost dronu, která se udává 150 kilogramů.
"TB2 je schopen nést čtyři lehké střely." Aby to bylo možné, každá raketa může mít pouze určitou hmotnost. Možná turečtí vývojáři zkopírovali odpovídající typy raket. Ale bylo to zásadní? Nemyslím si. Jinak mohl TB2 vzlétnout například se dvěma raketami, které jen váží víc,“ říká Schörnig.
Na co naráží: Pokud má stát vůli vyrábět drony, pak to dokáže. Nebo jak říká Schörnig: "Když se podíváte na jednotlivé komponenty v takovém dronu a uvážíte, jak velký výzkum se nyní v této oblasti provádí, pak musíte říci: Výroba dronů nakonec opravdu není žádná raketová věda."
Zastaralá dohoda přináší Turecku výhody
S ohledem na právní situaci však vidí konkurenční výhody pro Turecko. Souvisí to s dohodou, která nese nemotorný název režim kontroly nosných technologií nebo zkráceně MTCR. Dobrovolná úmluva má více než 30 členů, včetně USA, Německa a Turecka.
Přísně reguluje prodej dronů. Drony s užitečným zatížením 500 kilogramů a doletem 300 kilometrů nebo více mohou být tedy vyváženy pouze ve výjimečných jednotlivých případech. Podle MTCR obecně existuje „silný předpoklad, že nebude udělena vývozní licence“.
Do této kategorie spadají i špičkové americké drony, jako je MQ-9 Reaper, který může být vyzbrojen těžkými střelami Hellfire. Izraelský Heron TP se také vyváží jen velmi omezeně; Izrael se řídí směrnicemi MTCR jako nečlen.
Dohoda stará více než 30 let má dopad na exportní praktiky států – i když podle mezinárodního práva není závazná. V roce 2015 však Výzkumná služba Bundestagu poukázala na to, že USA si vyhrazují právo sankcionovat porušení na základě amerického zákona o kontrole vývozu.
K nelibosti předních amerických výrobců dronů, jako jsou Northrop Grumman a General Atomics, však turecký TB2 nespadá pod přísnou regulaci kvůli nízké nosnosti zbraní. Turecko – a také nečlenská Čína – má volnou ruku a může propláchnout svůj levnější dron na trh.
"Samozřejmě, že turečtí inženýři budou mít při vývoji TB2 na paměti MTCR," říká Schörnig.
Washington by mohl upravit politiku dronů
Pod tlakem vlastního zbrojního průmyslu už Washington toto nařízení nechce akceptovat. V roce 2020 americká vláda pod vedením bývalého prezidenta Donalda Trumpa prosadila a zavedla kritérium „rychlosti“. Drony, které jsou pomalejší než 800 km/h, již nepodléhají tvrdé regulaci MTCR pro USA.
Trump je pryč, co bude dál, je stále nejasné. Přestože americký prezident Joe Biden dosud iniciativu svého předchůdce oficiálně nestáhl, zdá se, že ministerstvo zahraničí se nadále řídí starými předpisy. Experti však očekávají, že tlak ze situace na Ukrajině bude sílit.
A Turecko? Mezitím využívá své hybnosti. Domácí zbrojní průmysl pracuje na tancích, zbraních, člunech. V roce 2021 vzrostl turecký vývoz zbraní o 33 procent na rekordních 3,2 miliardy dolarů. Výrobce Baykar již vyvíjí TB3.
Samotný vývoz zbraní však Turecko nevrátí do kurzu. Je uprostřed vážné měnové krize , také kvůli Erdoganovu vlivu na tureckou centrální banku . Spotřebitelské ceny v červnu meziročně vzrostly téměř o 80 procent, což je nejvyšší úroveň za 24 let.
