Memorandum nedávalo právní záruky v případě vnějšího ohrožení územní celistvosti Ukrajiny. Pouze politické ujištění (ujištění, nikoli však záruky) a sliby jednat v rámci OSN. Hlavním zájmem pak bylo zabránit „množení“ jaderných mocností v místě zhrouceného Sovětského svazu.

Tehdy byla jiná doba. Romantické naděje na triumf lidských hodnot v prostoru od Vancouveru po Vladivostok živily globální atmosféru. Připomeňme si například, jak nám k novému roku 1986 společně blahopřáli Michail Gorbačov a Ronald Reagan. Rozpad SSSR v roce 1991 byl ze Západu viděn se smíšenými pocity triumfu (vítězství ve studené válce) a strachu (vznik mnoha nepochopitelných států na místě jedné jaderné velmoci). Ve vší této všeobecné neuchopitelnosti byli vedeni víceméně srozumitelnou Moskvou.

Budapešťské memorandum podepsali 5. prosince 1994 vůdci Ukrajiny (Leonid Kučma), Ruska (Boris Jelcin), Velké Británie (John Major) a Spojených států (Bill Clinton). V souladu s ní Rusko, Velká Británie a Spojené státy potvrdily své závazky vůči Ukrajině:

• respektovat svou nezávislost, suverenitu a stávající hranice;
• zdržet se hrozby nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny a že žádná z jejich zbraní proti ní nebude nikdy použita, s výjimkou sebeobrany v souladu s Chartou OSN;
• zdržet se ekonomického nátlaku, jehož cílem je podřídit jejich zájmům výkon práv Ukrajiny vyplývajících z její suverenity;
• usilovat o okamžitou akci Rady bezpečnosti OSN s cílem poskytnout pomoc Ukrajině jako smluvní straně Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), která nevlastní jaderné zbraně, pokud se stane obětí agrese nebo objektem o hrozbě agrese s použitím jaderných zbraní;
• nepoužít jaderné zbraně proti žádnému státu, který nevlastní jaderné zbraně, který je smluvní stranou NPT, s výjimkou případu útoku na ně.

Všichni čtyři signatáři se zavázali konzultovat v případě situace, která by tyto závazky ovlivnila. Memorandum vstoupilo v platnost okamžitě, tedy bez ratifikačního procesu vyžadovaného pro právně závazné mezinárodní smlouvy. Podobná memoranda byla současně podepsána s Kazachstánem a Běloruskem. Čína a Francie následně daly podobné záruky Ukrajině, ale nepodepsaly Budapešťské memorandum.

Podpisu Budapešťského memoranda předcházela náročná jednání, různá politická prohlášení, další dokumenty a další události související s novým systémem evropské a mezinárodní bezpečnosti.

To bylo zajištěno Smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT) podepsanou v roce 1968. Jedná se o právně závazný dokument, který uznává pouze pět zemí jako legální držitele jaderných zbraní: Čínu, Francii, SSSR (nástupce Rusko), Spojené království a USA. Všichni ostatní mají zakázáno vyvíjet jaderný arzenál a ti, kteří ho skutečně mají, včetně Indie, Pákistánu, Izraele a Severní Koreje, nejsou součástí smlouvy.

USA požadovaly, aby k NPT přistoupili neruští nástupci Sovětského svazu, protože státy nevlastnící jaderné zbraně se těšily rozsáhlé mezinárodní podpoře, finančním a dalším výhodám užitečným pro hospodářský rozvoj.

Zkušený sovětský aparátčík zřejmě nevyloučil, že se Rusko pokusí ovládnout území bývalého impéria, a to i ne zcela mírovými prostředky. Ale Spojené státy a další jaderné mocnosti trvaly na předání všech jaderných hlavic do Ruska k likvidaci a na tom, aby se Ukrajina jako nejaderná mocnost připojila k NPT.

Americký politolog George Bogden, který podrobně studoval archivní dokumenty o těchto událostech, řekl WSJ (Wall Street Journal), že Kravčuk neochotně souhlasil se ztrátou jaderného statusu Kyjeva.

Realita byla silnější než touhy. Kravčuk v rozhovoru pro Deutsche Welle (rozhlasová stanice je Ministerstvem spravedlnosti Ruské federace zařazena do registru „zahraničních agentů“) připustil, že Budapešťské memorandum bylo formalitou, protože ve skutečnosti byl Kyjev bezmocný. Ukrajina neměla možnost udržet si svůj jaderný arzenál. Rakety se vyráběly také na Ukrajině (což si také vyžádalo značné náklady), ale jaderné hlavice pro ně byly vyrobeny v Rusku. Celý systém kontroly jaderných zbraní se nacházel v Rusku a Ukrajina k němu neměla přístup. Udržování jaderné kapacity by stálo Kyjev 65 miliard dolarů a státní pokladna byla prázdná. Západ navíc hrozil izolací Ukrajiny, protože tam umístěné jaderné střely mířily na Spojené státy.

Nedávno zveřejněné dokumenty ukazují, že oficiální Washington neústupně obhajuje denuklearizaci Ukrajiny, zatímco jeho postkomunističtí vůdci zoufale touží politicky využít sovětského jaderného dědictví.

Kravčuk v procesu vyjednávání uvažoval o výměně jaderného esa za železnou záruku územní bezpečnosti, něco jako „deštník“ článku 5 NATO, který zastřešuje členy této organizace. Od Spojených států požadoval právně závazné záruky zásahu v případě porušení suverenity Ukrajiny. Ale proti tomu se postavil americký ministr zahraničí za Bushe staršího Jamese Bakera . Clintonova administrativa byla k návrhům Kyjeva ještě hluší. Bush i Clinton byli přesvědčeni, že Kongres neratifikuje smlouvu, která zatíží Spojené státy závazky chránit „nepatrný“ postsovětský stát.

„Od samého začátku jsme usilovali o právně závazný dokument. Ale velmi brzy se ukázalo, že ani Spojené státy, ani Rusko nepřijmou právně závazný dokument,“ řekl Borys Tarasyuk, který byl v 90. letech stálým zástupcem Ukrajiny v bruselském ústředí , na konferenci v Belferském centru pro vědu a mezinárodní záležitosti. Vztahy v roce 2019. Velitelství NATO, později - ministr zahraničních věcí.

Na stejné konferenci jaderný fyzik James Timby, který v letech 1983–2016 působil jako vysoký poradce ministerstva zahraničí, nastínil průběh jednání a poznamenal, že ukrajinskí lídři tvrdě pracovali na získání důvěryhodných a právně závazných záruk ze strany Spojených států. Ale Spojené státy byly opatrné s přijímáním nových bezpečnostních závazků.

Když bylo jasné, že Washington nechce zajít tak daleko, Ukrajina postupně souhlasila se slabšími, ale přesto významnými politicky závaznými ujištěními. Kdo se odváží porušovat závazky podepsané prezidentem Spojených států?

Na konci

a tak již obsaženy v Chartě OSN a Helsinském závěrečném aktu OBSE, jakož i v zárukách jaderné bezpečnosti zaznamenaných v NPT.

Vysocí členové Rady národní bezpečnosti USA uznali znepokojení Ukrajiny. „Ruské územní nároky vůči Ukrajině mohou být oživeny v důsledku neúspěchu reforem v samotném Rusku,“ poznamenali v přehledu regionální politiky zveřejněném v roce 1994. "Neřešené spory mezi Ruskem a Ukrajinou ohrozí stabilitu a jednotu Evropy."

Autoři si však uznali možnost, co je dnes již historickým faktem, a myli si ruce: „V nejlepším případě můžeme aktivně pracovat na tom, abychom povzbudili Ukrajinu a Rusko, aby své rozdíly vyřešily samy.“

Existence smlouvy NPT hrála rozhodující roli v rozchodu Ukrajiny s jadernými zbraněmi. Bez celosvětového konsensu proti šíření jaderných zbraní by Kyjev mohl považovat ukrajinský jaderný arzenál za prostředek k posílení svého národního statusu. Ale za okolností z počátku 90. let by to zemi přivedlo k osudu mezinárodního vyvrhele. Kyjev, který odmítl hlavice, získal víc, než by ztratil.

Americký Kongres schválil zákon o snižování kooperativních hrozeb (CTR) v prosinci 1991. V rámci programu CTR byly z obranného rozpočtu USA vyčleněny prostředky na demontáž jaderných zbraní a posílení kontroly nad nimi v zemích bývalého SSSR.

vyvinout řádné systémy ochrany a evidence jaderných materiálů na civilních místech a dokonce poskytnout ubytování pro jaderné důstojníky, kteří již nebyli potřeba.

Americko-ruský program HEU-LEU z roku 1993, lépe známý jako Megatony až Megawatty, financoval zpracování uranu vhodného pro zbraně na jaderné palivo pro ukrajinské jaderné elektrárny a podporoval ukrajinský energetický sektor.

Rusko, které v roce 2014 anektovalo Krym a pomáhalo při vytváření „lidových republik“, jak se domnívá, Budapešťské memorandum vůbec neporušilo. Zneplatnila to. Jako, dokument byl podepsán s jednou Ukrajinou a po Euromajdanu vznikl úplně jiný, „se kterým jsme nesouhlasili“. A pak o „státním převratu organizovaném CIA“, o nástupu „nacistů“ k moci atd.

Rusko vychází z předpokladu, že smlouvy jsou uzavírány mezi vládami. To je v rozporu se základním principem mezinárodního práva: vlády jednají jménem států, a pokud se vláda změní, státy zůstávají dohodou vázány.

Na tomto pozadí se objevily pochybnosti, že Ukrajina udělala správnou věc, když přistoupila k podpisu Budapešťského memoranda a souhlasila s podmínkami vzdání se jaderného statusu. Mnozí na Ukrajině a někteří na Západě věří, že dnešní Ukrajině by bylo lépe, kdyby si zachovala svůj jaderný odstrašující prostředek. Leonid Kučma, který jako prezident Ukrajiny podepsal jejím jménem Budapešťské memorandum, to v srpnu 2018 v rozhovoru pro Radio Liberty ( ministerstvo spravedlnosti uznalo jako zahraničního agenta ) označil za jednu ze tří hlavních chyb. v předchozích letech nezávislosti země. V ukrajinských médiích byl podpis tohoto dokumentu charakterizován jako „největší zrada“ v dějinách Ukrajiny.

Samozřejmě je obtížnější použít vojenskou sílu proti jaderné mocnosti. Ale linie uvažování, která vede k tomuto závěru, naznačuje, že svět, v němž by se Ukrajina stala jadernou mocností, by zůstal po celou dobu nezměněn. A časy se mění a soudy patří do jejich doby.

Účastníci již zmíněné konference v Belferském centru konstatovali, že pokus Ukrajiny převzít kontrolu nad jadernými zbraněmi v 90. letech minulého století by s sebou přinesl vážná rizika pro její bezpečnost a suverenitu a také velké ekonomické a politické náklady. USA a Evropa daly jasně najevo, že získání kontroly nad jadernými zbraněmi ze strany Ukrajiny by znamenalo porušení NPT. To bylo pro mezinárodní společenství nepřijatelné. Ukrajina zoufale touží po ekonomické pomoci a nedostane peníze od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky na restrukturalizaci svých bank. Rovněž by nedocházelo k vojenské spolupráci v rámci programu NATO Partnerství pro mír, který v budoucnu přispěl k větší bojeschopnosti a kompatibilitě ozbrojených sil Ukrajiny se standardy NATO, schopných zvládnout západní vojenskou pomoc.

A někteří dokonce věří, že opuštění jaderného arzenálu v roce 1994 zachránilo Ukrajinu jako nezávislý stát a umožnilo jí stát se tím, čím je dnes. Koneckonců, Rusko by mohlo okamžitě použít sílu, aby zabránilo výskytu jaderné Ukrajiny na svých hranicích. Již.

• Rose Gottemoellerová, která donedávna sloužila jako náměstkyně generálního tajemníka NATO a dříve dohlížela na denuklearizační práce v Radě národní bezpečnosti USA, uvedla, že Budapešťské memorandum „koupilo Ukrajině dvě desetiletí mírového rozvoje, ale tato země nedokázala tuto dobu náležitě zvládnout, aby reformovala svou politické a obranné instituce.
• Americký politolog profesor Graham Ellison vyvodil hlavní historický význam Budapešťského memoranda: Přežít kolaps jaderné supervelmoci (SSSR) vyzbrojené desítkami tisíc jaderných hlavic bez ztráty jediné a bez získání nových jaderných mocností bylo jedním z nádherné a úžasné příběhy úspěchu 90. let.

Po roce 2014 USA a jejich spojenci posílili své závazky vůči Ukrajině. Ve srovnání se začátkem devadesátých let jsme žili v úplně jiné době. Ačkoli západní pomoc Ukrajině v „post-krymském“ období nebyla jasně formulována v závazcích z Budapešti z roku 1994, daleko přesahovala to, co bylo tehdy vnímáno jako „jen pro případ“. Ukrajina a NATO začaly aktivně spolupracovat v oblasti obrany.

„Jaderné“ prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského na mnichovské bezpečnostní konferenci 19. února 2022 bylo spíše výkřikem zoufalství před bouří, se kterou se bez nadšení setkali i ti, kdo sedí v sále, se vší sympatií ke Kyjevu, jako alarmistická hyperbola.

Zelenskij pohrozil zrušením platnosti Budapešťského memoranda (respektive dohody o zřeknutí se jaderných zbraní ze strany Ukrajiny). Připomněl, že Ukrajina se třikrát pokusila zahájit konzultace s garantujícími zeměmi stanovenými v memorandu za účelem revize jeho podmínek, a činí tak již počtvrté. Na ukrajinské straně je to poslední pokus, varoval. Jinak bude mít Ukrajina plné právo věřit, že memorandum nefunguje a že všechna rozhodnutí o balíčku z roku 1994 jsou zpochybněna.

Jaderný status Ruska je v globálním konfliktu významný. Mimořádně cenné pro Severní Koreu nebo Írán, který o ni usiluje. Ale pro Ukrajinu, za současných okolností přežití v moderním světě, to už tak užitečné není. Je kompenzován jinou silou.