Clanek pochazi z TheGuardian.com
Zavření Putina je jedinou nadějí na řešení. Je to strategický cíl, který by měl Západ energicky sledovat
Strategické cíle Západu na Ukrajině – odrazit ruskou invazi, obnovit národní suverenitu a dosáhnout vítězství globální demokracie nad „silami temnoty“ – byly jasně stanoveny americkým prezidentem Joe Bidenem ve Varšavě v březnu a následně schváleny Velkou Británií a Evropou. vůdci.
Co bylo vždy méně jasné, je to, zda upřímně očekávají, že těchto cílů dosáhnou, vzhledem k méně než hrdinskému odmítnutí NATO přímo se zapojit. Nyní vyvstává nepříjemná, až tísnivá otázka: měli by se Ukrajinci tuto zimu připravit na bodnutí do zad?
Téměř šest měsíců po válce se zvětšující se propast mezi rétorikou a realitou stává potenciálně fatální. Veřejné pobouření nad invazí ustupuje obavám, hraničícím s panikou, o jejích alarmujících dominových účincích na ceny energií a potravin a na životní náklady.
To zase přiživuje pochybnosti o setrvání Západu . Za jak dlouho se rozpadne již tak vratká jednota Evropy , jestli a kdy se konečně zavře ruský plynový kohout?
Biden koncipoval válku jako součást univerzálního boje mezi dobrem a zlem. "Stojíme s vámi," řekl Ukrajincům. "Rychlé a trestající náklady jsou jediné věci, které přimějí Rusko změnit kurz."
Velká část jeho řeči byla povědomá flanelka. Navzdory bezprecedentním sankcím Rusko nezměnilo kurz.
Boris Johnson v témže měsíci při vysílání Bidena zjevně prohlásil, že „akt agrese Vladimíra Putina musí selhat a být viděn jako neúspěšný“. Johnson však v dlouhodobém horizontu mlžil a přeháněl britský vliv . "Nemůžeme dovolit Kremlu, aby ukousl kusy nezávislé země a způsobil nesmírné lidské utrpení," prohlásil. Od té doby se však přesně to děje.
Liz Trussová si v dubnu dopřála další klamné přehnané sliby . Britský ministr zahraničí a možný příští premiér požadoval, aby Rusko vyklidilo Krym a stáhlo se na hranice před rokem 2014. Truss znějící jako pomatený generalissimus slíbil: „Budeme pokračovat dál a rychleji, abychom vytlačili Rusko z celé Ukrajiny. Kdo je „my“? Ty a čí armáda?
O to samozřejmě jde. USA minulý týden přislíbily další 1 miliardu dolarů na vojenskou pomoc , čímž se její celková částka podle Bidena zvýšila na 9,8 miliardy dolarů. Ekvivalentní částka ve Spojeném království přesahuje 2,3 miliardy liber. Země EU také výrazně zvýšily dodávky zbraní. Bez této pomoci by Ukrajina čelila porážce.
Ale Bidenovo opatrné odhodlání vyhnout se přímé konfrontaci za každou cenu znamená, že Rusko sice nakonec nemusí vyhrát, ale je nepravděpodobné, že by definitivně prohrálo. Válka připomíná vroucí pánev, která nikdy nepřijde úplně do varu.
Mohlo to být úplně jiné, kdyby západní politici našli v únoru až březnu odvahu aktivně se postavit na stranu Ukrajiny. Chaotické počáteční ruské tažení do Kyjeva zanechalo velké konvoje vojáků zranitelné vůči leteckému útoku . Přesvědčivý projev „šoku a úžasu“ ve stylu Pentagonu, stejně jako Putin očekával rychlé a snadné vítězství, mohl zastavit celou invazi v jejích stopách.
Možná byly okamžiky, nahlíženo zpětně, války nevyhrávají. Ale pro pořádek, další rané příležitosti byly promarněny, včetně myšlenky měst chráněných NATO a bezpečných útočišť pro civilisty na Ukrajině .
Rychlá akce západního námořnictva mohla zmařit ruskou bezohlednou, stále globálně škodlivou potravinovou blokádu Černého moře . Mohlo být ušetřeno mnoho nevinných životů.
Teď už může být pozdě, i když za to nemůže jen Biden. Johnson se přes všechny své bombastické, gung-ho řeči spokojil s tím, že se skrýval za Washingtonovo odmítnutí bojovat. Stejně tak Francouz Emmanuel Macron a Němec Olaf Scholz.
Taková jednomyslnost posiluje podezření, že v jejich srdcích skutečně nevěří, že cíl Západu pokořit Rusko je dosažitelný nebo dokonce žádoucí .
Vzhledem k pravděpodobné absenci cesty k přímému vojenskému vítězství jsou všechny dostupné možnosti Kyjeva víceméně odpudivé. Navzdory své očekávané jižní ofenzivě, své drsné obraně Doněcka a výbuchům na Krymu z minulého týdne čelí Ukrajina brutální, roky trvající opotřebovací válce – stejně jako západ.
V důsledku toho se zvýší paralelní tlak na příměří nebo nějakou nepochybně dočasnou mírovou dohodu , která by zmírnila ekonomickou bolest Evropy. Pravicové populistické strany v Itálii i jinde jsou připraveny toho využít. Leaderless Británie se zaměřuje na domácí frontu.
V Německu průzkumy naznačují, že až 50 % upřednostňuje územní ústupky vůči Rusku. Ostrá propast mezi těmi, kdo hledají „spravedlnost“ pro Ukrajinu, a těmi, kdo hledají „mír“, se odráží v celé Evropě – a naklání se proti Kyjevu.
Nejznepokojivější je, ironicky, poslední zbývající válečný scénář – takzvaný „katastrofický úspěch“ pro ukrajinské síly, který, zmást všechny předpovědi, předznamenává Rusku porážku ohrožující režim.
Tato možnost zcela děsí západní politiky. V takovém scénáři, který popsal generál Sir Richard Barrons, se zoufalý Putin uchýlí k taktickým jaderným zbraním s nízkou výtěžností, aby odvrátil kolaps .
"To není nemyslitelné - je to jen nechutné," mrazivě varoval Barrons, bývalý britský velitel.
jak reagovat? Mohlo by takové zvěrstvo prolomení tabu vyústit v připojení Ukrajiny k NATO a totální válku s Ruskem ? V některých ohledech by západ svou plachostí a polovičními opatřeními na sebe takovou pohromu přinesl. Barrons nemá připravené odpovědi. Nikdo to nedělá.
Až na to, že... možná podrážděný, emotivní Biden neúmyslně narazil na nejlepší nápad, když zakončil svůj varšavský projev ad lib o Putinovi, adresovaný Rusům stejně jako komukoli jinému. "Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci," zavrčel.
Biden má pravdu. Putin je odporný zlobr, válečný zločinec, monstrózní návrat z dávných dob. Jak již bylo řečeno, není způsobilý vládnout .
Když bude pryč, krize, kterou sám vytvořil, nezmizí – ale bude snáze vyřešena. Ve skutečnosti to může být jediná naděje Ukrajinců (a Rusů) na šťastný konec.
Získejte Putina. Sundej ho dolů. Zamkněte ho. To je strategický cíl, který by všichni mohli a měli energicky sledovat.
