Clanek pochazi z Pravda.com.ua
Nejdramatičtější stránky v dějinách Ukrajiny za posledních 100 let lze vysledovat na příkladu rodiny Gladenků, jejíž dvě generace nyní bojují proti Rusku v rámci 128 samostatných zakarpatských horských útočných brigád.
Pradědeček Vasyla Hladenky bojoval v haličské armádě a zemřel za Ukrajinu, jeho dědeček byl vojákem UPA a obětoval vlastní život, jeho otec byl sovětskými úřady deportován do Kazachstánu jako syn „nepřítele lidu“ a nyní Vasyl Hladenky a jeho dva synové bojují v ozbrojených silách. Pět generací této rodiny bojuje za Ukrajinu a nepřítel zůstává stejný – Rusko.
"Vojenský registrační a náborový úřad kategoricky nechtěl poslat celou rodinu na frontu, ale my jsme na tom trvali"
Sedmapadesátiletý pan Vasyl je v ozbrojených silách Ukrajiny již podruhé, i když má civilní specializaci - učitele kováře na Broshnivsky odborném lesnickém lyceu v Prykarpatsku. Když ale Rusko v roce 2014 poprvé zaútočilo na Ukrajinu, nezůstal stranou.
„Nejdřív jsem se aktivně věnoval dobrovolnictví, pak jsem šel na východ stavět opevnění, “ říká Vasyl Gladenky . - Nebyl jsem odveden do armády, protože jsem za prvé učitel a za druhé otec mnoha dětí. Ale v roce 2015 jsem konečně přesvědčil vojenského komisaře a šel k ozbrojeným silám, ke 128. horské útočné brigádě. Stal se velitelem minometů, celý rok bojoval na východě a po demobilizaci se vrátil k vyučování.
Když Rusko letos v únoru zahájilo rozsáhlou invazi, Gladenky se se svými dvěma dospělými syny vrátil do vojenské služby. Všichni tři se ucházeli o 128 brigád.
- Šel jsem na staré místo v minometné baterii a chtěl jsem vzít s sebou oba syny, - pokračuje pan Vasilij . - Ale nevyšlo to. Junior Yuri (je mu 22 let) má dvě vyšší vzdělání a vystudoval vojenskou katedru, je důstojníkem. Proto byl jmenován zástupcem velitele roty v jiném útvaru naší brigády. Ale starší 24letý Andrew má sice vyšší vzdělání, ale bez vojenského oddělení. Takže teď je se mnou - minometný střelec .
Zajímavé je, že vojenská náborová kancelář nejprve kategoricky nechtěla poslat celou rodinu do bojové jednotky, nejstarší syn byl přemluven, aby šel na obranu území. Ale trval na tom, že chce sloužit se svou rodinou.
V prvních týdnech války přežila 128. brigáda zvláště těžké boje v oblasti Záporoží. Během toho byl zaznamenán výpočet minometu Vasyla Gladenkého - seřadil ruský tank T-72.
- Dostali jsme souřadnice a nařídili zakrýt sektor palbou, - říká pan Vasilij . - Celkem jsme vypálili 10 min z minometu 120th Hammer a jedna nebo dvě zasáhly tank shora. Útok zachytila naše rozvědka z dronu, načež nám bylo řečeno: "Cíl je zničen."
Výpočet minometů Smoothů a nyní neustále na bojištích. Otec je hrdý na to, že se jeho syn nebál nepřátelského ostřelování, vše popadne za pochodu a slouží jako skutečný voják.
Na bojovníky Gladenky mezitím doma čeká hostitelka a tři adoptované dcery.
- S manželkou máme tři syny, z nichž nejstarší žije s rodinou řadu let v České republice, - říká pan Vasyl . - A vzali jsme tři adoptované dcery. Dvě mladší 9 a 12 let, jsou nemocné od narození, ale vychováváme je tak, aby holčičky vyrůstaly zdravé. A starší Sofii už je 20, je důstojnicí Národní gardy. Velmi bojovná dívka, může dát náskok mnoha klukům.
Poté, co Vasyl Hladenky a jeho synové letos v únoru šli do války, vznikl zajímavý historický a dědičný vzorec - posledních 100 let bojují všechny generace mužů z tohoto rodu za Ukrajinu!
„ Můj pradědeček vstoupil v roce 1918 do haličské armády, která bojovala nejprve s Polskem a poté s bolševickým Ruskem,“ říká pan Vasyl . - Vím o něm velmi málo, ale podle příbuzných byl můj pradědeček velmi vzdělaný a zastával důstojnickou funkci. Z války se nevrátil, zemřel. Můj dědeček bojoval v Ukrajinské povstalecké armádě proti sovětské vládě, měl krycí jméno „Rudý“ a byl okresním důstojníkem v bejské stovce. V zimě 1946 byla jeho jednotka obklíčena NKVD. Chlapci vystříleli co nejvíce munice a zabili se posledními kulkami, aby se nevzdali.
Těla mrtvých byla přivezena do vesnice a úřady umožnily příbuzným, aby je umyl v louži a pohřbili do hromadného hrobu. O několik měsíců později byla manželka zesnulého se třemi dcerami a synem, kterému byly dva roky (budoucí otec Vasilije Gladenkyho), poslána do Kazachstánu jako příbuzní „nepřítele lidu“. Vrátit se mohli v roce 1956, tři roky po Stalinově smrti.
"Moje žena má polské kořeny a její příbuzní mě zpočátku vnímali nejednoznačně..."
Mimochodem, kvůli účasti Gladenkyho v haličské armádě a UPA měla hlava rodiny určité potíže v osobním životě.
- Faktem je, že moje žena má hluboké polské kořeny, její příbuzní stále žijí v Polsku, - vysvětluje pan Vasyl . - A když se před naším sňatkem dozvěděli, že můj děd a pradědeček bojovali v haličské armádě a UPA, reagovali nejednoznačně. Ale s mou ženou se nám podařilo překonat tato historická nedorozumění a vytvořit úžasnou rodinu. Příbuzní mé ženy přijímají naše přesvědčení již řadu let docela dobře a po roce 2014 nás dokonce vřele podporují .
Vlastenectví, láska k Ukrajině v Gladenkách jsou geneticky dané, takže nemohli jít do současné války.
- Pět generací mé rodiny brání Ukrajinu a nepřítel je stejný - Rusko, - říká pan Vasilij . - Pamatuji si, že když mi bylo 10 let, otec si mě jednou zavolal stranou, nakreslil na kámen trojzubec a řekl: „Tvůj pradědeček dal život za Ukrajinu, můj děd dal život za Ukrajinu, já jsem sloužil za Ukrajinu. A co uděláte pro Ukrajinu?" Můj otec zemřel při nehodě v roce 1983, ale mohu nyní odpovědět, že pokračuji v práci naší rodiny - bojuji také za Ukrajinu. A stejně tak moji synové. Naše dvě generace musí konečně porazit Rusko a ukončit tento boj.
Oba synové zcela sdílejí názory otce.
" Nemohli jsme si pomoct a jít na frontu, nikdo o takové možnosti ani neuvažoval," říká starší Andriy . - Jsem velmi rád, že mohu sloužit se svým otcem, a lituji, že můj mladší bratr je v jiném oddělení. Ale jsme neustále v kontaktu .
V době míru se starší Gladenky aktivně angažoval v „Plastu“ a se začátkem války do ozbrojených sil vstoupilo i mnoho jeho kolegů.
" Prakticky celá naše plastunská vesnice je nyní v armádě," říká pan Vasyl . - "Plast" učí, že člověk musí být věrný Bohu a Ukrajině. V době míru jsme věrní Bohu a nyní jsme věrní Ukrajině .
S takovým historickým pozadím rodu Gladenků nemůže postoj pana Vasyla k nepříteli nezapůsobit. Je to tak neobvyklé, že to na nějakou dobu znepokojovalo spolubojovníky.
" Vím, že Rusové jsou nepřítel, který musí být zničen, a dělám to se svými syny ve všech směrech, " říká pan Vasilij . - Ale zároveň jsem praktikující křesťan, takže mám svůj zásadový postoj - modlím se za Rusy, aby byli chytřejší, pochopili, že jsou na špatné cestě a změnili se. Musíme myslet na své nepřátele a přimět je, aby nás měli rádi – taková je křesťanská morálka.
Chápu, že ne každý tento postoj sdílí. Když se mě soudruzi v roce 2015 zeptali, proč se modlím v kostele, a slyšeli mou odpověď, hleděli na to s úžasem, ne-li podezřívavě. Ale když mě viděli v boji, pochopili a přijali mě. Vědí, že se na mě v kritických chvílích dá spolehnout, a to je nejdůležitější. A pokud se mé modlitby vyplní, válka skončí mnohem dříve.
PS Když se materiál připravoval k vydání, vyšlo najevo, že nejstarší syn pana Vasyla, minometník Andriy Hladenkyi, byl zraněn. Na bitevní pozici se minomet dostal pod nepřátelskou palbu. Zranění naštěstí není vážné, po ošetření se Andrew vrátí do práce.
Yaroslav Galas, důstojník 128. samostatné Mountain Assault Transcarpathian Brigade, pro UE
