Clanek pochazi z Welt.de
Jakkoli je to hořké, vítězství Ukrajiny je každým dnem méně pravděpodobné. Kyjevské armádě docházejí muži i materiál, nepřítel se lépe adaptuje a má masivní zásoby. Není divu, že západní diplomaté nyní stále častěji mluví o příměří.
Začátkem roku Ukrajina šířila optimismus uprostřed hrozné války, kterou zemi už téměř rok vynucuje ruská agrese. Tento rok, prohlásil šéf vojenské rozvědky Kyrylo Budanov, přinese „radost a vítězství“. Jak reálné je ale vítězství Ukrajiny?
Je téměř nemožné, aby Ukrajina vyšla z této války jako vítěz. Podle definice ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského znamená vítězství znovu dobytí všech okupovaných území včetně Krymu . To je ale z dnešního pohledu a za daných okolností – což znamená především nedostatek podpory ze strany Západu – nemožné. Rusko v současnosti zaujímá asi 18 procent ukrajinského území. Tato hodnota v budoucnu spíše poroste než klesne. Bohužel.
Jaké jsou důvody předvídatelného úspěchu Ruska?
Za prvé: V debatách posledních několika týdnů se konečně ukázalo, že USA, Německo a další spojenci NATO se více bojí rozšíření války na území NATO než ohrožení bezpečnosti Západu ruskými územními výboji na Ukrajině. Logika západních tvůrců rozhodnutí zní: čím silnější, smrtící a přesnější jsou dodávky zbraní, tím větší je riziko „přelévacího“ efektu. Západ trpí jakýmsi sebezastrašováním a proto podporuje Ukrajinu jen tak, aby nemusela hned kapitulovat.
Za druhé, Rusko dosud zničilo 60 až 70 procent kritické infrastruktury Ukrajiny. Nedá se říci, že by Kyjev dostal dostatek systémů protivzdušné obrany jako Iris-T , Nasams a Patriots ze Západu, aby zastavil ruské řádění ničení. Naopak: předchozí skrovné dodávky ze Západu jsou licencí pro ruské ozbrojené síly, které mají podle norského náčelníka generálního štábu Eirika Kristoffersena stále obrovský arzenál raket a dronů.
Ukrajina však bude stále méně schopná opravit zničenou infrastrukturu – materiál na to je stále vzácnější a musel by být dodáván z Ruska. Bez dostatečné energie je však stále obtížnější ji lidem dodávat. Ukrajinský zbrojní průmysl navíc nutně potřebuje elektřinu.
Mobilizační potenciál: 30 milionů
Za třetí: Ruská armáda se snaží čelit západním přesným zbraním masově a může k tomu čerpat dostatečné zdroje. To platí zejména v sektoru tanků. Podle londýnského think-tanku International Institute for Strategic Studies (IISS) by Rusko mělo mít brzy 4000 rozmístitelných tanků – drtivá masa, která nejenže představuje velké riziko pro západní tanky Leopard, ale také umožňuje Rusku kdykoli vstoupit přejít do útoku.
Za čtvrté, Ukrajině v průběhu války docházejí vojáci. Podle toho, jak se na to díváte, jste už minimálně v osmé vlně mobilizace, mezitím jsou na frontu posíláni muži nad 60 let. Na druhou stranu Rusko brzy nasadí 200 000 čerstvých vojáků a v létě by prý mohlo následovat až 500 000 dalších vojáků. Moskva má mobilizační potenciál kolem 30 milionů lidí.
Za páté: Ze zmíněných důvodů Rusko pravděpodobně nevyjde z této války pouze jako vojenský vítěz s územními zisky, ale také jako politický vítěz: Podle Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická srovnání (WIIW) hospodářské oživení Ukrajiny bude výrazně obtížnější než prognóza „Národní rady pro obnovu Ukrajiny“. Po příměří nebo mírových jednáních bude členství v NATO pravděpodobně na neurčito vyloučeno a vstup Ukrajiny do EU bude – v lepším případě – trvat mnohem déle, než v současnosti požaduje Kyjev.
A jaká je současná situace na válečném dějišti? Zatímco Západ – což lze jasně pozorovat na osobě kancléře Olafa Scholze – neustále svíjí a váhá , zda dodržet svůj vlastní slib „udělat pro Ukrajinu vše, co je v našich silách“, Kyjev ztrácí čas, aby se konečně dostal ze zákopové války a přejít do útoku.
Ruské jednotky tento čas využívají k zakopávání, pokládání minových polí, rozšiřování pozic, zatlačování čerstvých záložních sil a nové válečné techniky, aby byly na jaře lépe vybaveny pro útok a obranu. Se slíbenými dodávkami hlavních bojových tanků – Ukrajina požádala o 300 a dostává jich jen kolem 130 – Ukrajina pravděpodobně není v pozici zahájit úspěšnou protiofenzívu u Kreminny a zejména Záporoží, aby zastavila dodávky ruským jednotkám v r. Krym.
Platí to tím spíše, že Ukrajina potřebuje rakety krátkého doletu s delším dosahem (ATACMS), více obrněných transportérů (100 slíbených, 500-600 požaduje Kyjev), více dělostřeleckých systémů (70 slíbeno, 500 požaduje Kyjev) a stíhačky pro úspěšný tankový útok na Krym (slíbena nula, požadováno 180 stíhaček F16 ).
V Kyjevě čas běží a Západ se dívá. Evropa a USA ze strachu z překročení „červených čar“ stanovených ruským prezidentem Vladimirem Putinem nedělají nic pro rušení ruské satelitní komunikace, což by vážně narušilo útočné schopnosti Moskvy.
Mezinárodní společenství dělá hodně na podporu Ukrajiny. Ale stále je to příliš málo na to, aby Kyjev uplatnil svůj oprávněný nárok na územní celistvost. Lze za tím pouze předpokládat vypočítavost. Každý, kdo mluví se západními diplomaty, stále častěji slyší o strachu z eskalace, o válečné únavě demokratických společností a o naději na brzké příměří.
A právě tímto rychlým příměřím nyní vrcholí závazek Západu – samozřejmě mlčky. Výsledkem bude: amputovaná Ukrajina.
