Clanek pochazi z Meduza.io
Ruské a ukrajinské úřady by mohly doufat, že druhá strana bude mít zájem na zachování tranzitu natolik, že by souhlasily se ztrátou tváře a ústupku.
Ale tyto výpočty se ukázaly jako nepravdivé. Všichni ukázali, že jsou připraveni se ztratit, ale nedovolit nepříteli koupit. Zároveň se všichni dlouho chystali zastavit a ve svých strategiích položili odpovídající ztráty. O tom, kdo a kolik se ztratilo na ukončení tranzitu, proč byly hlavními oběťmi Slovensko a Moldavsko (zejména Podněstří) a zda existuje šance obnovit čerpání ruského plynu přes Ukrajinu, v materiálu pro projekt Carnegieho Posádku, říká Sergej Vakulenko, vedoucí výzkumník Carnegie Center for the Study of Russia a Eurasia. "Medúza" publikuje tento materiál v plném rozsahu.
V 8 hodin ráno 1. ledna 2025 překročily ukrajinskou hranici poslední molekuly ruského plynu ve směru na Evropu. Věk 60 let je u konce.
Je úžasné, jak klidný byl vnímán. V roce 2009 dvoutýdenní zastávka v ruských dodávkách plynu do Evropy přes Ukrajinu vyvolala paniku a rozsáhlou krizi, v níž se zúčastnili lídři největších evropských států, a Evropská komise provedly zvláštní vyšetřování. V letošním roce byly důsledky zastavení tranzitu mnohem skromnější: ceny plynu v Evropě mírně vzrostly, pouze předseda vlády Slovenska Robert Fico vykazoval aktivitu mezi evropskými lídry a skutečné problémy vznikly až v Moldavsku.
Nedávno, v letech 2015-2019, byla otázka zachování tranzitu plynu jedním z nejdůležitějších pro Ukrajinu. V roce 2018 se prezident Petro Porošenko postavil proti výstavbě Nord Streamu 2 z Ruska do Německa přes Baltské moře, protože jeho použití by Kyjev připravilo o tři miliardy dolarů ročně příjmů na tranzit. V roce 2019 Ukrajina trvala na nové desetileté dohodě o tranzitu plynu a označila ji za silnou překážku možné ruské agrese.
Pak byl tranzit zachován a „Srdečný potok – 2“ nebyl nikdy zahájen, ale válka tomu všemu nezabránila. Do konce třetího roku se práce na plynovodu zdála být podivným anachronismem, pozůstatkem předchozí éry, takže obchod podél této cesty byl nakonec odsouzen k odsouzení.
Ztráta Evropské unie
Při uvedení začátku roku 2025 byl ukrajinský tranzit ruského plynu do Evropy bledým stínem sebe sama. Ukrajinou bylo dodáno 15 miliard metrů krychlových, z nichž 13 miliard šlo dále na Slovensko, a další dvě do Moldavska. Nyní tedy 15 miliard metrů krychlových plynu ročně spadá z energetické bilance Evropy, která bude muset být nahrazena nákupem zkapalněného zemního plynu (LNG) nebo snížením spotřeby, a to i větším využíváním uhlí. Na trhu LNG není žádný zvláštní přebytek a ceny jsou znatelně vyšší než ceny v letech 2015-2021, ale Spojené státy již byly postaveny a připravuje se na uvedení dvou nových linek LNG elektráren na 27 milionů tun ročně, což odpovídá 36 miliardám metrů krychlových plynu. Dokončena se navíc výstavba několika dalších závodů ve Spojených státech, Kanadě a Mexiku.
Dosud se ceny plynu v Evropě zvýšily o jeden a půlkrát ve srovnání s nízkým bodem začátku jara 2024, ale zůstávají dvakrát nižší, než byly v lednu 2022. Pravda, růst cen ovlivňuje celý objem dovozu plynu, takže ztráty jsou výrazně vyšší než nahrazení padlých 15 miliard metrů krychlových.
V EU nejvíce utrpělo přes tranzitní zastávku Slovensko. Ztrácí asi 200 milionů eur ročně na příjmech z tranzitu ruského plynu a bude nucena nakupovat plyn na jiných místech za vyšší cenu. Nicméně hlavním zdrojem elektřiny na Slovensku jsou dvě jaderné elektrárny a plyn se používá pouze pro špičkovou výrobu, výrobu elektřiny pro export, průmysl a inženýrské sítě. Problémy tedy nebudou tak velké, ale pro malou slovenskou ekonomiku je docela patrné. Kromě toho země ztratí příjem, který obdržela z dalšího prodeje ruského plynu (a ve formě elektřiny vyrobené z něj) do zemí, které nebyly připraveny nakupovat od Gazpromu přímo.
Ztráta na Rusku
Evropský trh s plynem byl hlavní pro Rusko a Gazprom před třemi lety, ale k hlavním ztrátám došlo v roce 2022. Objemy, které nyní vypadly, jsou jen malou zbývající částí kdysi obrovského portfolia.
V roce 2025 bude Gazprom vyvážet 38 miliard metrů krychlových do Číny, asi 25 miliard do Turecka a 15 miliard do Evropy přes Turecký proud přes Černé moře. To znamená, že 15 miliard metrů krychlových, které Gazprom ztratil kvůli zastavení ukrajinského tranzitu, by bylo asi 16% tohoto exportního portfolia. Svazek je patrný, ale ne zásadní.
Problematina ušlých příjmů je složitější. Pokud by ruský plyn pokračoval v přílivu do Evropy, ceny by pravděpodobně byly nyní nižší. Navíc by se tento pokles týkal 15 miliard metrů krychlových, které Gazprom ztrácí, a 40 miliard, které Rusko bude i nadále dodávat do Evropy a Turecka na Tureckém proudu a Modrém proudu.
Pokud předpokládáme, že i kdyby byl ukrajinský tranzit udržován, a když se zastaví, ceny plynu v Evropě by zůstaly na úrovni 300 dolarů za tisíc metrů krychlových, pak by Rusko ztratilo asi 4,5 miliardy dolarů ročně. Za předpokladu, že ukončení tranzitu zvýšilo cenu asi o 100 dolarů za tisíc metrů krychlových pro zbývajících 40 miliard ročně, pak Rusko téměř žádné ztráty nemá. Takové přínosy a výpočty jsou však velmi podmíněné, protože bezprostřední výskyt nových objemů LNG na trhu nebude mít vliv dočasného schodku. Kromě toho je třeba tyto podmíněné výpočty upravit o objem potenciálních příjmů z dodávek do Moldavska - skutečně tento plyn šel do Podněstří s neprůhlednými platebními podmínkami.
Soudě podle IFRS společnosti Gazprom za МСФОprvních devět měsíců roku 2024 znamená ztrátu asi 10% příjmů a necelou polovinu zisku plynárenského segmentu podniku. Pro rok 2025 by byl podíl mírně nižší kvůli zvýšeným příjmům a zisku ze zvýšených tržeb do Číny. S největší pravděpodobností se výrobní náklady Gazpromu ze snížení těžby a čerpání tohoto plynu prakticky nesníží, ale náklady na zaplacení vývozního cla, což představuje 30% prodejní ceny, se výrazně sníží. Při posuzování státu Gazprom jako korporace by měl být také nesen ve svém složení, kromě plynárenského sektoru, existuje také ropný segment, který nyní přináší více než 40% celkových příjmů a více než polovinu zisku.
Ztráta na Ukrajině
Ukrajina také ztratila většinu svých příjmů z tranzitu mnohem dříve a nyní jde o pokles jen o několik set milionů dolarů ročně. Sazba tarifů byla 31,72 dolaru na tisíc metrů krychlových. V prvních šesti měsících roku 2024 zaznamenal Naftogaz Ukrajiny 19 miliard hřiven pro tranzitní služby plynu, ale zároveň se dluh na těchto operacích zvýšil o 10,6 miliardy. To znamená, že Ukrajina obdržela pouze 8,4 miliardy hřiven, nebo asi 210 milionů dolarů za šest měsíců (průměrná sazba v roce 2024 byla asi 40 měsíců k dolaru).
"Gazprom" musel platit za čerpání 40 miliard metrů krychlových ročně za podmínku „pump nebo pay“ – tedy více než 1,2 miliardy dolarů ročně. Ruské znepokojení však tento požadavek obešlo a pravidelně nařizující dopravu přes čerpací stanici. Odtud se plyn vydal na území Luhanské oblasti, zajaté Ruskem v únoru 2022. Provozovatel plynového systému Ukrajiny (OGTSU) proto uvedl, že na této trase nemůže přijímat plyn, což se odvolává na sílu. Gazprom odpověděl, že tak jsou jeho závazky pod podmínkou „čerpuchy nebo platu“ sníženy o příslušný objem a za odpovídající část neplatily.
Naftogaz považuje tento rozdíl za nesplacený dluh a podal žalobu v arbitráži, ale i v případě pozitivního rozhodnutí o vymáhání těchto peněz je nepravděpodobné, že by uspělo před koncem války. Ačkoli tyto příjmy byly pro Naftogaz významné, úplné příjmy společnosti, včetně naběhlého dluhu Gazpromu za tranzit, činily v prvních šesti měsících roku 2024 143 miliard hřiven.
Ukrajina navíc pravděpodobně ztratí příjmy ze služeb skladování plynu ve svých plynových skladovacích zařízeních, která jsou největší v Evropě. Bez tranzitu z Ruska do nich budou muset čerpat plyn z rakouského Baumgartenu, což přidává k skladovacím nákladům asi 50 eur za každých tisíc metrů krychlových na dopravu, což činí celý provoz málo-pravdivý.
Ukrajina sama nyní dováží minimální objem plynu, protože ukrajinský průmysl a výroba plynové energie jsou během války z velké části zničeny. Spotřeba může být pokryta především vlastní těžkou, takže náklady na dovoz plynu z Evropy nyní nejsou pro Kyjev nejpalčivější otázkou. Nicméně, bez tranzitu, který umožňuje použití virtuálního zvratu, se dovoz plynu pro Ukrajinu prodražuje dvěma náklady na dopravu do evropských uzlů.
Ztráta v Moldavsku
Moldavsko utrpělo nejvíce z tranzitní zastávky. Pravicová část země přestala v roce 2022 nakupovat ruský plyn, ale Podněstří spotřebovalo asi dvě miliardy metrů krychlových ročně, které byly dodány přes Ukrajinu. Dále byla spálena na největších GRES v regionu, dodával elektřinu do pravicového moldavského, který zajišťoval tři čtvrtiny své spotřeby elektřiny.
Nyní může Moldavsko koupit plyn v Rumunsku prostřednictvím malého plynovodu Iasi-Cyshine a zásobovat jim dvě vlastní malé tepelné elektrárny. Je také možné organizovat dodávky plynu pro velké GRES potrubím, který prochází západním pobřežím Černého moře z Turecka přes Bulharsko a Rumunsko, ale bude to stát mnohem více.
Až do roku 2025 se náklady na dodávky v Podněstří ve skutečnosti rovnaly nákladům na ukrajinský tranzit, protože obavy nestojí téměř nic na extrakci dalších dvou miliard metrů krychlových ročně a pumpovat je podle svého systému. A Ukrajina byla připravena dostat za dopravu mnohem více plynu, než by mohl Gazprom v Evropě prodat.
Nyní může Gazprom teoreticky organizovat dodávky plynu do Moldavska po nové trase přes Turecký proud, Bulharsko a Rumunsko. To ale bude ještě potřeba projít několika kilometry přes území Ukrajiny a prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že je pro něj nepřijatelné proploužit jakýmkoli plynem, za který Rusko dostane během války poplatek. U takových dodávek bude muset Gazprom přesměrovat na Podněstří za volný plyn z tureckého proudu, který lze prodávat v Evropě.
V důsledku toho nebyl Podněstří a ruský vliv v Moldavsku pro Moskvu první prioritou ve stavu klesajících zdrojů. Rusko a Gazprom jsou jasně připraveny tyto dodávky obětovat, zejména proto, že energetická krize v Moldavsku přidá problémy proevropské vládě Maia Sandou v předvečer parlamentních voleb.
Ironií je, že ještě před zastavením ukrajinského tranzitu na velké GRES v Podněstří bylo využito pouze 500 z 2500 MW kapacity, které spadají na plynové pohonné jednotky. Dalších 1600 MW je generování uhlí, které by mohlo být vypuštěno nyní. Ale zorganizovat nákup uhlí a jejich dodávky do Podněstří není nejjednodušší úkol pro napjaté vztahy mezi Kišinou a Tiraspolem.
Prospekty k návratu
Ukrajinský tranzit ustal, navzdory skutečnosti, že jeho zachování bylo v ekonomickém zájmu všech stran - Evropy, Ukrajiny a Ruska. Není náhoda, že strany hledaly přijatelné formy, ve kterých by mohla pokračovat.
EU a Brusel přesto skutečně uvítaly snížení nákupů plynu z Ruska, takže Slovensko se snaží vyřešit problémy s plynem.
Zástupci ukrajinské strany, včetně premiéra Denise Šmygala, až do podzimu 2024 připustili, že tranzit by mohl pokračovat, pokud by lodním pronátským oddělením nebylo Rusko. Teprve na samém konci roku 2024 prezident Zelenskyj uvedl, že tranzit plynových molekul ruského původu je možný pouze v případě, že budou po válce placeni.
Rusko a Gazprom vykreslily naprostou lhostejnost k tomu, co se děje, a omezily se na standardní obvinění, že Ukrajina a Evropa jsou ochotny si ublížit z rusofobie, přičemž Rusko je otevřeno spolupráci.
Každá strana by mohla doufat, že někdo jiný by měl zájem o zachování tranzitu natolik, že by souhlasil se ztrátou obličeje a ústupků. Ale tyto výpočty se ukázaly jako nepravdivé. Všichni ukázali, že jsou připraveni se ztratit, ale nedovolit nepříteli koupit. Všichni se dlouho připravovali na to, že se zastaví a ve svých strategiích položil odpovídající ztráty. A plynová spolupráce byla jako Voroneliy Slobodka ze Zlatého Calcého, který nemohl ne spálit.
Tranze však může být obnovena. Teoreticky mohou Gazprom a Ukrajina podepsat čistě technické dohody a Kyjev může nabídnout své dopravní kapacity pro použití podle celoevropské pravidel, což jim Gazprom nedovoluje. Pak evropské firmy nakoupí plyn na rusko-ukrajinské hranici a předá ho Ukrajině za dopravu.
Dokud se to neplánuje. Možná proto, že Kyjev považuje obnovení tranzitu za důležitý trumf pro budoucí jednání s Moskvou. Hodnota evropského trhu s plynem pro Rusko však klesá – plán EU EU pro Evropu přebírá do roku 2027 úplné upuštění od všech druhů ruského paliva. I když jeho realizace jde s velkými zpožděními, evropská poptávka je stále odsouzena k poklesu v důsledku již tak uskutečněných investic do nízkouhlíkové energetiky, uzavření a transferu energeticky náročných průmyslových odvětví v důsledku energetické krize v letech 2021-2023, jakož i výstavbě nových terminálů LNG.
Z dlouhodobého hlediska bude ještě obtížnější obnovit tranzit. Podpora rozsáhlé plynové přepravní soustavy vyžaduje finanční prostředky a Naftogaz jich bude mít jen málo, včetně tranzitního zastavení. Ukrajina navíc možná bude chtít nějak použít přebytek technologického plynu, který naplňuje plynovody – nyní je to více než miliarda metrů krychlových a to vše může být zpeněno. Takže, pokud někdy dojde k obnovení tranzitu, pak bude na cestě další ekonomická překážka - potřeba znovu naplnit potrubí technickým plynem.
V čínském cyklu
Jména plynovodů procházejí Ukrajinou - "Unie", "Progress", "Breatness" - znějí jako ozvěna z éry 60-70s s jeho vírou ve světlou budoucnost. Byly symbolem úspěchů národního hospodářství SSSR - tak velké, že by se nehodily na žádnou výstavu.
Jejich historie odrážela poválečné dějiny SSSR. Plyn nejprve přešel ze západní Ukrajiny do Kyjeva, pak se dostal do Moskvy. O několik let později se tok změnil na Ukrajinu a pak plyn ze střední Asie a na Sibiř se vydal do Evropy. Niverse z ropovodů sešírovali nejprve SSSR, pak socialistický tábor, a pak sloužili jako symbol détente, mírové soužití SSSR a kapitalistických zemí západní Evropy, německé Ostpolitik s jejími nadějemi na Wandelův durch Häny, se mění prostřednictvím obchodu.
Na počátku roku 2000 se trend otočil a tyto plynovody se začaly proměňovat v nástroje tlaku zemí na sebe navzájem, v objektu plynových válek, v objekty zbraňové vzájemné závislosti (bez ohledu na to, aby se změnila ve zbraň). A tak dokud nedokončili svou práci, stali se další obětí skutečné války, nikoli obchodní války, kterou si před několika lety ani nedokázali představit.
Bohužel v dnešním světě zní slovo „pokroek“ jako sarkasmus a slova „bratrské“ a „Unie“ vypadají nevhodně při popisu rusko-ukrajinských vztahů, dokonce i minulých. V čínském kalendáři je 60 let plným cyklem kalendáře. Nyní v plynové indivě Ruska, Ukrajiny a Evropy začíná nová.
